pátek 30. března 2012

Snídaně šampiónů :-)

V mobilu jsem objevil jednu pěknou fotku ze snídaně na soustředění a tak ji sem pro obveselení hodím.

Michal, Lukáš a Serža

Jediný Michal před snídaní pořádně makal v bazénu a proto se nejvíc cpe. :-D A u večeře to vypadalo podobně. :-)

pondělí 26. března 2012

Kraul - žádná změna :-(

Je to asi poprvé, co začínám psát příspěvek a jsem naštvanej. Jak možná víte, někdy od poloviny prosince jsem začlenil do plaveckého tréninku Totální plavání, které mi pomohlo se cítit ve vodě o něco lépe a sliboval jsem si od něj zlepšení techniky a tedy i zrychlení. První videa nad vodou a ze strany vypadala slibně. Už jsem se tak nevlnil a nohy byly blíže hladině než dříve. Ale teď jsem si pořídil foťák, který je voděodolný do 5m a koukám, že jsem tam, kde jsem byl. Posuďte sami:







Je tu spousta kdyby. Kdybych se vykašlal na totální plavání, mohlo to být podle trenéra lepší. Ale to je podle mě blbost, když se to nezlepšilo roky předtím. Jeho rady typu: "Někdy je prostě lepší vypnout mozek a bušit. Potřebuješ se prostě vykousat do mrtva v bazénu." mi s mojí současnou "technikou" přijdou kontraproduktivní. To bych se ukroutil do mrtva a bylo by to k ničemu.

Na druhé straně je názor Tomáše Vojtěchovského, že by bylo lepší se na chvíli úplně vykašlat na klasický trénink a věnovat s jen TP nemůžu posoudit, musel bych to vyzkoušet. Takhle jsem TP věnoval 2 tréninky týdně a měl jsem z toho dobrý pocit (i při plavání). Ale jak je vidět na videu, pocit nestačí.

Zásadní problém vidím v tom, že je zde požadavek na silný záběr a zároveň na uvolněnou ruku, která se přenáší dopředu a zabírá. A to prostě nedávám. Buď se uvolním a pak je přenos paže ok a snad se tolik nekroutím (viz minulá videa) nebo do toho dám sílu a pak to podle toho vypadá. Tlačím tu ruku dopředu, hlava jde na stranu a kroutím se. Mám pořád tendenci tu ruku po natažení ještě protáhnout dopředu. To má zase asi kořen v tom, že mi kdysi trenér řekl, že ruka se vepředu má natáhnout co nejdál a já to bez zpětné vazby v podobě videa nebo osobního zkouknutí dohnal do extrému.

Jinak moje celé snažení a jeho popis od konce listopadu je zde. Jediná pozitivní věc na těch dnešních videích je to, že jsem se viděl pod vodou. Je to vždycky lepší, než když vám někdo jiný řekne: "Tohle děláš blbě."

Zítra zkusím mít ruku uvolněnou, jak v tom původním příspěvku radí Ječmínek (uvolnit přenášenou paži a jen s ní plácnout) a po nějaké době se zase natočím. A jestli nebude změna k lepšímu, fakt už se na to vykašlu. Triatlon dělám pro radost a ne pro to, abych se pořád trápil s kraulem.

neděle 25. března 2012

Týden 19. - 25. 3. - Poprvé na biku

Tento týden byl odpočinkový po soustředění, takže žádná intenzita, jen takové vození se a pobíhání. V plavání intenzita byla, ale to mi stejně nepomůže. :-D

V pondělí jsem se proběhl jen pomalu a nebyla to ani celá hodina. Ale byla to první aktivita s novým Garminem 910Xt. V úterý testování plaveckých funkcí v bazénu, ale veskrze to bylo jen takové koupání a v tom 300 kraulem trochu rychleji.

Ve středu klasický plavecký trénink. Ze záznamu je jasné, že musím snížit počet záběrů na bazén. V grafu je to bohužel jen pro jednu ruku. :-) Uplavané padesátky ani Garmin nepoznal (napsal UNKNOWN). A při posledních dvou padesátkách jsem měl náběh na křeče do pravé dlaně, při vyplavání křeč do pravého chodidla, když jsem to chtěl protáhnout, tak do lýtka, pak do přední a nakonec do zadní strany stehna. Kompletní křečová sada. :)

Ve čtvrtek jsem vyjel na kole, ale nohy mě od začátku bolely jak kdybych měl ten den v nohách 150km. V pátek ráno volný klus. Pak vyplavání v bazénu, kdy jsem zkoušel plavat na menší počet záběrů a u padesátek Garmin poznal, že to je kraul. Snažil jsem se víc protahovat záběr a i časy byly lepší. Jenže to nebylo v únavě, tak uvidíme přííště. Nakonec masáž. Řeknu vám, že takové maso jsem ještě nezažil. Byl tam masér, ke kterému nechodím a pěkně mě zmasil. Kroutil jsem se tam jak u zubaře. :-D

V sobotu jsme byli na výletě v Pekle u České Lípy. Ale den předtím mluvili o Pekle ve zprávách, takže zase hlava na hlavě. Ale byl to pěkný výlet a nakonec jsem se najedli v restauraci U zlatého buřtu. Naštěstí tam neměli jen buřty. :-) Odpoledne jsem jel na kolo a nohy už byly mnohem lepší. Více fotek na rajčeti.

Bledule v Pekle

Výhled z kraje Pekla

V neděli jsem vstal až v 9hod., ale už bylo 10hod. Tak jsem vyběhl až chvíli před jedenáctou na 22km výběh tempem 5:10min/km. nakonec to bylo trochu rychlejší, ale jen malinko. Cestou jsem vyfotil skupinku cyklistů, kteří vypadali, že mají problém s tím, že je nemá kdo vyfotit, pak jsem si popovídal s pánem jedoucím vedle mě na kole o běhu na silnici a kloubech a pak jsem se zdravil se skupinkami turistů. Takový společenský běh.

No a protože bylo krásně a ještě bylo málo hodin, tak jsem se doma jen najedl, trochu si odpočinul a vyrazil na chvíli na bajka. Bylo to super. Neseděl jsem na něm od podzima, tak mě bavilo i kličkování mezi inlinistama a dětma (jen musím ještě vyndat ty ručičky z výpletu :D) a v lese to bylo ještě lepší. Nikde nikdo, jen já, modré nebe a prázdný les a pak i louky. Byla to prostě paráda.

Drsný biker :)

zátiší se Stumpíkem :)


čtvrtek 22. března 2012

Blbneme s Garminem :)

Díky Kačce (kámen_úrazu) jsem narazil na bezva článek ukazující, jak se dají přidat na trasu pro Garmina waypointy. Waypoint může být např. upozornění na odbočku, na hospodu, na zdroj pitné vody nebo cokoliv jiného. Dají se přidávat v Garmin Training Centru, ale tam je na mapa na dvě věci, tak jsem to zkusil v GPSies a úspěšně. Koho by to hlouběji zajímalo, doporučuji ten původní článek, kde je to moc pěkně vysvětleno. Funguje u Garminů 205/305/910 a s největší pravděpodobností i u 310, ale nemám to vyzkoušeno.

naklikaná mapa s waypointy (v GPSies.com)

místo vzdálenosti do cíle se zobrazuje vzdálenost k nejbližšímu bodu

u kompasu jakbysmet

středa 21. března 2012

Recept - Pečená řepa

Snažíme se doma trochu vařit, ale je to těžké. Když vezmete pěkně vypadající recept z kuchařky, který má být pro 4 osoby a pak je to stěží pro dva. Nebo jsou tak samé exotické přísady nedozírné ceny. :) Taky jsem hledal nějaký dobrý recept s červenou řepu a našel jsem zapečenou řepu s balkánským sýrem. Ale u toho se mi Zuzka ofrňovala :D, že jí k sobě nesedí ty chutě (slaná sýra a sladká řepy). Ale tohle, to je terno. Je to zdravé, bezpracné, dobré a levné. Je to Pečená řepa. Ano, taky se mi při slovech červená řepa dříve vybavoval ten hnus ze školní jídelny. Ale teď už ne. Recept jsem našel u pana Cuketky. A je opravdu primitivní. Očistíte řepu, zabalíte do alobalu a šoupnete do trouby na asi tak 200°C. Po 45 minutách zkontrolujete a když je měkká, jíte. Čím větší řepa, tím déle se peče, takže je lepší ty velké nakrájet, ať neprotopíte půlku výplaty. Dá se jíst s olivovým olejem, solí a pepřem nebo samotné. A takhle nějak to pak vypadá nakrájené.



A malé upozornění na závěr. Po požití bude mít vaše moč den dva červenou barvu, tak se nelekejte. :-)

pondělí 19. března 2012

Soustředění ve Španělsku

Nejdřív dopravní vsuvka. Nebyl bych to já, abych neměl incident s průvodčí. :-) Ale když jedete do Španělska a vlak je vaše jediná možnost, jak se dostat k autobusu, tak se nedá nic dělat. A pokud cestujete vlakem s "Rozšířenou přepravou spoluzavazadel, především jízdních kol" a máte kolo v krabici, tak máte jak spoluzavazadlo, tak i jízdní kolo. Ale stejně jsem musel blbé kecy průvodčí o tom, že kolo musí být složené přebít argumentem, že to není nikde psáno. Zbytek cesty byl taky dobrodružný, protože jsme měli zpoždění a sice jsme ho jakž takž stáhli, ale pak jsem musel přebíhat do dalšího vlaku s dvěma batohy a krabicí.

V Kolíně na nádraží jsem byl první a chvíli po mně dorazil i Jirka Večerka se svým novým časovkářským speciálem. Postupně se trousili ostatní, ale i když jsme byli všichni, tak nás bylo docela málo a tak se jelo malým autobusem a sem tam někdo měl pro sebe dvě místa. Ale bohužel to nebyla takový výhra, jak jsem si myslel, protože ani na dvou sedačkách se člověk moc dobře ke spánku neposkládá. Ale cesta utekla rychle i díky hlavolamu od Zuzky a ve středu kolem desáté dopoledne už jsme byli na místě.


Jirka a jeho nové kolo :)

"Sakra, nikam to nepasuje, musíme to uříznout. "

Ubytovali jsme se, složili kola a jeli se rozjet. Napoprvé jen 50km a protože jsme to celé jeli v balíku, měl jsem i nejvyšší rychlostní průměr z celého soustředění. Po kole jsme si zařídili permici na bazén a šli si lehce zaplavat. Voda byla šíleně teplá, do toho nám svítilo na hlavu sluníčko a k tomu ještě povinné plavecké čepičky a tak jsem měl pocit, že plavu v lávě. :-) postupem času voda "chladla" a poslední den už nám byla dokonce zima. Po bazénu jsme dali vířivku, jako ostatně skoro každý den (kromě asi dvou výjimek) a pak jsme čekali na večeři. Čekání jsme si zkrátili nákupem v minimarketu kousek od hotelu, kde jsem koupil pohledy a něco na zub. Na večeři jsem se hrozně přežral a pak byl jako ten pes, co snědl Pejskovi a Kočičce dort.

první den na pláži

Docela zarazilo porovnání hotelu Havaj, kde jsem byl loni a Olympicu, kde letos. Vybavení pokoje je srovnatelné, koupelna byla lepší na Havaji a wifi stojí tady 4€ na hodinu a na nově zrekonstruované Havaji je teď wifi zdarma. Jídlo je stejné. Takže jediný rozdíl je opravdu v tom, že tady jsem nemusel docházet na plavání a na vířivku ty cca 2km tam a zpět. A možná je na Havaji větší klid. kldiné noci bez hluku byly tak tři. Noční klid sice byl, ale až od půlnoci a nejkvalitnější spánek je údajně do půlnoci (myslím, že kvůli vyplavování serotoninu a jeho vlivu na regeneraci organismu).


Jirka, Michal (Ironman) a Jarka (Vamp)

Další dny byly podobné. Ve čtvrtek jsem si ráno zapomněl čepičku na plavání pokoji, tak jsem se pro ni chtěl vrátit, ale bylo zamčeno a nakonec mi hlídač půjčil takovou legrační látkovou. Ale zato byla prodyšná a plavalo se v ní opravdu příjemně. A při snídani mi Michal řekl, že měl v tašce tři rezervní. No jo, holá huba, ... :-) Ale ta látkova byla stejně lepší. Kluci už dávno plavali, tak jsem vyzvěděl, že plavou 600K s piškotem a vydedukoval jsem, že pak bude 2x300K a 3x200. Trefil jsem se, ale už jsem nepředpověděl posledních 6x100 s packama. Ale ještě jsem trochu pochrchlával, tak mi to ani nevadilo. Na kole už nás mělo víc zálusk na nějakou tu stovečku, ale jeli jsme jen 86km a bylo to tak asi správné. Vraceli jsme se přes Tossu de Mar a někde tam v kopcích jsem se odpojil a dojel sám. Večer ještě 10km běh na smeťák. Tak se říká místní trase, která vede na kraj Lloretu, pak lesem a stejnou cestou zpátky. Je tam spousta bočních cestiček, ale většinou hodně do kopce. Odolní jedinci jsou schopni běhat deset dní po sobě stejnou trasu, já ne. :-)


kdesi v kopci

V pátek jsme plavali pětistovky s piškotem, bez, s, bez a s packama. Na kole se mi povedlo ztratit se ostatním. Na konci sjezdu byla křižovatka a hlavní vedla dolů. Tak jsem jel tam, ale pak jsem se vrátil s tím, že radši počkám na Jirku, ale ten mezitím už projel. Tak jsem jel zase dolů a podél pobřeží sám do Lloretu. Kolo zase ne stovka, ale zpátky to pak bylo proti větru. Běhat jsem šel sám, na tepy a zase smeťák. Za to skoro 14km.


cestou do Lloret

V sobotu jsme jeli jen ve dvojici s Hynkem na St. Hilari. Už jsem cítil, že jsou nohy trochu slabé a tak jsem často točil malou placku, ale se zastávkami na focení jsme to vyjeli relativně v pohodě. Pak dlouhý sjezd a pak jsem tahal rovinky na hrazdě. Po kole jsem byl prozkoumat možnosti běhání na pobřeží. A protože je tam na silnici speciální pruh pro kola a běžce, dá se tam běhat parádně a byl jsem tam běhat pak ještě několikrát.


Neděle byla regenerační den (neplést s volným dnem :)). Plavat jsme šli až po strávení snídaně a byla to jen taková koupačka. Na kolo jsme byli domluveni na dvanáctou, ale nikdo nešel, tak jsem jel plánovanou trasu sám a ještě jsem se vracel, ale nikdo mě nedojel (to asi ta hrazda :-).

Kluci nešli, tak jsem blbnul. :-)

Jel jsem to fakt volně, ale přesto byl průměr 27km/h. Na běh jsem vytáhl Pavla a vzal jsem foťák, že se tam někde necháme vyfotit. Protože nás při běhu zdravil borec z následující fotky, tak Pavla napadlo, že by nás mohl vyfotit. No nebyl to dobrý nápad. Běhali jsme jak trubky tam a zpět a fotka z toho byla jedna a to ještě bez moře.


Pak nás vyfotila Hynkova manželka, která tam byla s ním a dcerou na procházce. No a nakonec jsme si my vyfotili ty dva exoty. Exoti nahoře, já s Pavlem dole. :)

Večer jsme šli na jedno a nějak se to zvrtlo a skončilo to asi ve dvě ráno bodyshotem. :-D Ale v hospodě proběhla i plodná diskuze o plavání. Něco ve smyslu, že bych měl víc používat smeták. :)

jedna ze tří publikovatelných fotek - zleva Jakub, Pavel, Jitka, Serža, Jarka a já

Plavání druhý den podle toho vypadalo a slova trenéra o kole: "Těžký kolo dnes bude, hodně těžký." mi optimismus nepřidala. Ale protože už mám něco za sebou, rafinovaně jsem si k pivům dával minerálky a nezničil se tak tolik. A protože kolo bylo zpočátku zase v balíku, tak jsem měl čas se rozdejchat a když jsem se dostatečně rozdejchal, ujeli mi ostatní v kopci. No řeknu vám, nemít Garmina s nahranými trasami, jezdím tam ještě teď. :) Takhle jsem se pěkně donavigoval na trasu a pak i domů. Poslední část trasy vedla nádhernými serpentýnami nad mořem, kde se jelo chvilku do kopce a chvilku z kopce. Běhat jsem byl na pobřeží a pak na takový úzký chodníček nad mořem, který nebyl minule (2009) hotový. Ten mě vyplivl někde v obytné čtvrti a odtamtud už to byl kousek zpáky na pláž.


silnice nad mořem

V úterý jeli kluci 80-ti kilometrový okruh a já si pak ješt přidal něco kolem dvaceti do Vidreres a zpět. A večer pak byl nejrychlejší a nejdelší běh soustředění. Nevím, jestli to bylo kompresními návleky nebo tím, že mi Pavel předchozí večeř lehce namasíroval nohy, ale běželo se mi opravdu dobře a musel jsem se hlídat, abych nezrychloval. Ve druhé polovině jsem si říkal, že jsem si měl vzít vodu, ale i tak to bylo 19km po 4:43min/km a pak necelý kilometr výklus.

Na středu jsem si naplánoval "královskou" trasu. Jel jsem sám a byla to nejdelší trasa soustředka s největším převýšením. Po 40. km, když už se to začalo trochu zvedat, jsem si dal pivko a bagetu, protože jsem věděl, že to odteď bude pořád do kopce a alkohol hned vypotím. A taky že jo. Po nějaké době jsem potkal jednoho Španěla, který si tam čepoval vodu. Vědět to dřív, netahám 2 litry na zádech. Pak už byl po chvíli sjezdík, ale jak krátký a pak zase nahoru. Pak už jsem byl konečně na vrcholu stoupání a před sebou jsem měl devět kilometrů dlouhý sjezd. To byla paráda. Jen na jeho konci mohla být rovina a ne zase výjezd. Ten dal ztuhlým nohám pořádně zabrat. Pak to bylo až domů po větru. Ale na 122. km jsem ještě zastavil na benzince a dal si čokoládový croasant a Colu. Večer jsem běhat nešel. :)

cesta na Viradrau

národní park Montseny a jeho nekonečné stoupání


a profil celé trasy

Ve čtvrtek jsme se jeli s klukama (Michalem a Jirkou) podívat do Girony do Decathlonu, jestli tam nemají něco pěkného, co u nás ne. Nic moc, ale přesto jsme něco málo svým bližním koupili. Kromě Jirky - krkavčího otce. :-D Zpátky do Lloretu by to bylo zhruba 80km a s Jirkou jsme chtěli jet víc, tak jsme se od Michala oddělili a jeli přes Llagosteru na Tossu a přes kopec domů. Ale šíleně foukalo a navíc mi to nějak nejelo ani za Jirkou, takže to bylo docela trápení. Před Llagosterou už jsem jel sám a pak v kopcích foukal takový vítr, že jsem musel lámat mírný kopec ve stoje na nejlehčí převod. Běh jsem dal kratší - jen 8km volně po pobřeží.


strava šampiónů :-)

Llagostera

před Tossou de Mar

za Tossou de Mar

V pátek ráno jsem si spočítal, že musím ujet 111km, abych měl za soustředko rovnou tisícovku. První dny to vypadalo, že tolik nenajedu, ale pak to začalo vypadat dobře a 111 není tolik. Domluvili jsme se s klukama, ale než jsem našel satelity, tak mi ujeli a bohužel pro ně jeli na špatnou stranu. Já se asi po dvou kilometrech chytil balíku Poláků, co mě předjížděl a jel s nimi do Blanes, kde bohužel odbočili. Ale i samotnému se mi jelo dobře, občas jsem z kopce nebo po rovině dojel jednoho Španěla a pak zase do kopce on mě. Abych měl potřebný počet kilometrů, chvíli jsem se motal po Vidreres a pak ještě najížděl tři kilometry na pobřeží. :)

V sobotu jsme zaplavali test na 1500 kraulem a můj čas 27:31 nic moc. Abych mohl hodnotit, budu si to muset brzy zaplavat na padesátce, ale v roce 2009 jsem to plaval za 26:59, což mluví za všechno. A taky to bylo poslední den soustředění, takže v únavě to nebude. A tři páteční večerní pivka taky nemohla mít takový vliv. navíc i ostatní úseky plavé v roce 2009 byly o dost rychlejší. Každopádně už dorazil Garmin FR910XT, takže bude další motivace. :-)

Cesta zpátky utekla zase rychle, ve vlacích v ČR jsem narazil jen na příjemné průvodčí a se soustředěním jako celkem jsem moc spokojený. Najeto 1002km, naběháno 84km a naplaváno 26km. Taky jsem toho najel docela dost na hrazdě, takže mám zadek oseděný ze všech úhlů. :) A o počasí nic psát ani nemusím, z fotek je jasné, že nejteplejší jaro za posledních 60 let nebyla žádná fáma. :-)

A nevím přesně, který den se mi to povedlo, ale koupil jsem 4 pohledy, na všechny napsal adresy a dva i text zprávy. No tak jsem si dal ty dva napsané k věcem na plavání, že je ráno hodím na recepci do schránky. A pak přijdu z plavání a koukám, že na stolku zůstaly ty kompletně napsané pohledy a poslal jsem tedy ty dva prázdné. :-))



Fotky na Rajčeti, DropBox album (možnost stáhnout fotky v plném kvalitě) a aktivity.

A Seržův blog s dalšími fotkami a ještě fotky od Jarky.

pondělí 5. března 2012

GPSArt - galerie

Kreslení trasou není žádná novinka. Já se o něm dověděl od Honzy12. Než mě to víc chytlo, posílal jsem mu své výtvory a on je dával sem. Ale teď už se mi to začíná hromadit, tak zakládám vlastní galerii. Tady je.

krysa

pták (neplánovaný)

lama (neplánovaná)

E.T. volá domů

Majla (z filmu Maska)

Soptík (neplánovaný)

drak (neplánovaný)

 
pivo 

 
kiwi anorektik (neplánovaný) 

Deri (pejsek)

 sedící lama čekající na polibek (neplánovaná)


Pták s ptákem v břiše (neplánovaný)
pták v břiše je stejný jako ten na druhém obrázku v této galerii (akorát vystrkuje zuby :-D)

 Tlustí ptáci nelétají

parašutista chystající se ke skoku (neplánovaný)

běžící cosi (neplánované)

 pták hrající na harmoniku (díky Honzovi 12)

 skokan s culíkem (neplánované)

Týden 27. 2. - 4. 3. - Sbohem, trenažére a spinningu.

Minule, když jsem psal, že o mně 14 dní neuslyšíte, jsem se trochu unáhlil. Zapomněl jsem totiž, že odjíždíme až v úterý. Takže je tu pravidelný pondělní tréninkový report.

V tomto týdnu padlo zásadní rozhodnutí, a to, že nakonec do Garmina FR910XT půjdu. Dlouho jsem odolával, ale Zuzce bylo jasné dřív než mně, že si ho koupím, protože jsem na něj pořád koukal. :) No a protože shop na Etriatlonu psal "skladem", volal jsem tam jen pro jistotu s tím, že si pro něj druhý den dojedu. Ale zrada, neměli je volné. "Skladem" u Valdy totiž znamená, že je mají fyzicky, ale jsou blokované do objednávek. Takže za tuhle nepřesnou informaci jsem ho tady trochu propral. Jen doufám, že mi teď nepošle zmetek. :-D Tak snad ho po soustředění budu už mít. Aspoň na něj nebudu pořád koukat a nespadnu z kola. :-)

Původního Garmina už má zamluveného kámen úrazu, která měla cyklocomputer HAC. Ten jí ale přestal fungovat a když zjistil, že si za něj bude kupovat náhradu, spustil samodestrukční program a katapultoval se z řidítek zrovna nad nějakým bažinatým srázem. A leží tam asi dodnes.

No a teď už k tréninku. Bez plavání to byl pořád takový prasopes, ale lepší než nic. V pondělí jsem dal volno, v úterý trenažér a ve středu desetikilometrový běh s dvěmi vloženými dvoukilometrovými úseky po 4:12 a 3:57 na šílených tepech. Zdravý ještě úplně nejsem, ale bylo hezky teplo, tak to nevadilo.

Ve čtvrtek bylo hnusně, kolem 5°C a mrholilo. Optimisticky jsem si naplánoval trasu přes Varnsdorf s tím, že za Libercem bude určitě hezky. Nebylo. Nakonec to bylo jen 64km, ale ono stejně není před soustředěním dobré to moc hrotit. Důležité je si všechno dobře zdůvodnit. :)

V pátek jsem běžel kreslící trasu a tady je výsledek. Podle Zuzky je to Majla z Masky. :)


Přestože nohy a hlava byly docela pomalu, celkové průměrné tempo bylo 4:54, takže žádné flákání. Na sobotu jsem si naplánoval podle předpovědi počasí volno a na neděli běžky. Ale v sobotu bylo krásně a teplo, tak jsem vyjel na kole a už to nebylo úplné piánko, ale kolem 133 tepů. Ale hlavně jsem vytáhl silničku, takže průměr vyskočil z 20 na 25km/h. :-) Ke konci už trochu zima a taky jsem si asi 8km zajel, ale byl to pěkný trénink.

V neděli volno. Jen jsme jeli na zahradu pokácet 3 staré jabloně, které neplodí a ještě mají větve moc do cesty. Motorovka není v provozu, tak jsme je rubali sekerou.

Zuzka pracuje, já pózuji. :)