pondělí 27. srpna 2012

Týden 20. - 26. 8. - Ikea místo Pilmana

V pondělí po Lužických sedmistovkách jsem šel na přehradu zkusit, jestli ta šílená rýma a střevní problémy opravdu byly z plavání v ní. Byly. :) Uplaval jsem asi jen 700 metrů a rýma pak asi tři dny.

V úterý jsem jel podebatovat za taťkou na zahradu, takže spíš jen takové kratší vytočení nohou. Ve středu jsem odtahal gumy a pak šel zkusit běh. Ale pořád mě ze závodu bolely paty (svaly už tolik ne) a tak jsem přecházel na špičky, což je v botách s vysokou patou docela výkon. :) Dalo to tři kilometry, takže fakt pidi výběh.

Ve čtvrtek jsem se jel s kamarádkou vykoupat na Černou Nisu a moc jsem tomu nedal (asi 300m), ale aspoň něco. :). Na večer byl domluvený společný pětiprsťácký výběh, kam bylo přihlášeno 5 lidí. Nakonec jsme byli dva. David rodil, Míla má něco s achillovkou a Iva měla hodinu HEATu, na kterou mě lákala. Nemusím mít všechno. :) Ale běh byl i ve dvou parádní a běželo se nám tak pěkně, že jsme uběhli docela dost. Celých 8 km. :) Na to, že jsem do té doby přes špičku uběhl jen necelé 4 km je to dost. Až bych řekl nerozumně moc. Ale Lužičky mě zocelily :) a snad i díky pravidelné masáži okostic Koňskou mastí po běhu bolely jen trochu. Ale tenhle týden je asi zase pošetřím.

V pátek jsem vyjel na kolo s tím, že to bude buď rozjetí před Pilmanem a nebo zjistím, že nohy ještě nejsou zregenerované a na Pilmana nepojedu. Nebyly. Ale když už jsem věděl, že nepojedu, aspoň jsem dal trochu rychlejší trénink.

V sobotu jsem nabral směr Praha a několik hodin jsem řádil v Ikee. :D Přeci jen, nový byt je potřeba zařídit a zařizování v programu Sweet Home 3D je sice fajn, ale koupit si něco opravdového je lepší.  Koupil jsem si hrnec, 4 skleničky, deku, dvě stoličky Marius, otvírák na víno, nářadí, příbory a čokoládu. A hlavně jsem okoukl naživo některé vybrané výrobky a některé na mém seznamu zůstaly a jiné jsem vyřadil. Večer ještě gumy, abych neměl černé svědomí. :)

Abych ten sport tolik nezanedbával, koupil jsem si v neděli v Decathlonu 3/4 běžecké elasťáky. Ba ne, už ráno jsem byl běhat, i když to nebylo žádné závratné tempo. Ale 15 km dobrých. Z Dekáče jsem to vzal do Sika, kde bych si nic nekoupil, ale prohlédl jsem si koupelny a vzal katalog. Pak jsem mrkl na koberce a lina, protože nejsem ještě rozhodnutý, jestli koberec nebo lino a na něj menší koberec. Doma chodím bos, tak by lino asi studilo. Ale ještě uvidím. Zbytek neděle jsem studoval koupelny. :)

Musím říct, že jak teď obíhám papíry ohledně bytu a vybírám vybavení, tak nemám na trénink ani pomyšlení. Sem tam se sice dokopu, ale žádná sláva. Usínám s myšlenkou na obývák a probouzím se s myšlenkami na koupelnu. :)

Tak aspoň jedna bonusová fotka ze Sedmistovek od Dana Orálka.



neděle 19. srpna 2012

10 Lužických sedmistovek podruhé

... a určitě ne naposledy. :-)

Musím říct, že loni jsem z tohoto závodu měl větší respekt. Letos jsem podcenil přípravu a víc to bolelo. Ale taková zkušenost je taky k nezaplacení.

Když jsem vystoupil z vlaku a viděl Klíč, což je poslední kopec na trase, naskočila mi husina. Moc jsem se těšil a i přes pochybnosti jsem věřil, že opět dokončím. Tajně jsem myslel na obhajobu bramborového místa a ještě tajněji na bednu, ale když jsem viděl závodníky a slyšel, co všechno běhají, přešlo mě to, svěsil jsem ocas a zalezl do kouta. :-))

Přivítání, večeře, rozprava a hned do postele nabrat síly. Ráno jsem nemohl dospat a zdály se mi sny s katastrofickými scénáři průběhu závodu. Naštěstí se nevyplnily. Už začátek závodu byl drsnější než loni. Rozběhnuto bylo docela rychle. Snažil jsem se držet zpátky, ale moc se mi to nedařilo. Nicméně se mi běželo dobře až na Pěnkavčí vrch. I Jedlovou jsem šel, ale z kopce a po rovině jsem běžel pořád. V seběhu z Pěnkavčího už mě bolela stehna. Přeci jen, loni jsem seběhy trénoval v Alpách a měl jsem naběháno i víc v Jizerkách nahoru dolů. Letos jen 3 běhy nad 26km a jen jeden z toho v Jizerkách. Některé úseky mi přišly kratší než loni, některé naopak delší. Selektivní paměť je milosrdná. :-)

start první etapy

Na Luži přišla krize, šel jsem i z kopce, protože mě píchalo u žaludku. Buď jem to přepálil, nebo to byla vina té divné koly. Loni byla Coca-Cola, tak jsem čekal, že bude zase. Ale to je moje jediná připomínka k letočnímu ročníku. Z Luže jsem šel až na občerstvovačku a tam jsem přešel do běhu, ale začínaly bolet paty a ten seběh dolů na úroveň Krompachu byl nekonečný. Cesta do něj pak taky a navíc se ještě běží na Hvozd. No běží... :) Ale nějak jsem to uběhl a ušel a byl rád, že jsem rád. Dokonce jsem si i říkal, jestli to mám zapotřebí, ale někde vzadu v hlavě jsem věděl, že mám. :-) A druhou etapu už jsem věděl, že za rok zase přijedu.

 
Hvozd

Nějaké sprintování v seběhu z Hvozdu jako loni se nekonalo. Pak napít, najíst (pivo, nakládaný hermlín, obalovaný květák s hranolkami, dvojitý štrůdl se zmrlinou a šlehačkou a velká kofola :D) , osprchovat a do Radvance namazat nohy a hodit je nahoru. Trochu jsem se prospal, pak se šel najíst, na rozpravu a zase spát. Sladký to život ultramaratonce. :-) V noci jsem se budil a když jsem se blbě pohnul, dostal jsem křeč - buď do stehna nebo do chodidla. Anticrampy došly, tak jsem je suploval minerálkou. Trochu bolelo i pravé koleno (vaz), ale ráno to bylo skoro dobrý.

:-)

V neděli mě píchalo v břiše už na startu, tak jsem to rozběhl volně s Lídou, Liborem a Pavlínou. Kousek před námi běžel Míra a jakmile píchání trochu polevilo, předběhl jsem ho. V dálce jsem viděl někoho v červeném a když jsem byl blíž, poznal jsem Vilmušku. Tu jsem předběhl kousek za první občerstvovačkou za Cvikovem a tím moje předbíhání skončilo. Pak už jsem byl jen předbíhán já. :-)

První kopec byl Bouřný. Tam jsem loni v seběhu přešel na běh přeš špičky, protože mě bolely paty. Letos jsem si vzal skoro nové boty a paty vydržely mnohem déle - až na předposlední kopec (Malý Buk). Od prvního do předposledního kopce se pořadí skoro nezměnilo, jen jsem předběhl Vaška Krejzu, který startoval o hodinu dříve, aby stihl doběhnout v limitu. Běžci přede mnou mi pomalu víc a víc utíkali a naopak to za mnou mě pomalu dobíhali. Na Malém Buku jsem maličko kufroval a to mě předběhla Lída. Pak pod ním i Vilmuška. Malý Buk je pro mně asi nejhorší kopec, protože se běží z občerstvovačky jen na něj a zpět a je to nekonečné. A když běžíte závod poprvé a na občerstvovačce vám řeknou:  "Za chvilku se zase uvidíme.", je to pak perné. :-) Ještě, že jsem trasu znal.

jakýsi kopec v dáli (možná Velký Buk)

Lída

pod Velkým Bukem

někde v lese

 
cesta na Malý Buk

Vilma jde na Klíč :) 

 
výhled z Klíče

 
sadomaso schody z Klíče dolů
 
Vilmy jsem se pod kopcem ptal, jestli radši běží sama nebo s někým a prý sama. Ale stejně jsme běželi kousek za sebou na Klíč už jsme šli spolu. Z něj taky a utekl jsem jí až pod Klíčem, když nás doběhla Pavlína Procházková. Prý není závodní typ, ale v cíli se radovala z mého skalpu za ten den. :-) Pavlína je bezva spoluběžec. Povídá si a usmívá se. Shodli jsme se, že je lepší neběžet vůbec, než na Brufeny a že si játra budeme raději šetřit na pozávodní párty. :-)) Běželi jsme spolu až za Nový Bor a tam mi utekla. Nebo spíš jsem já zpomalil, protože mě zase začalo píchat. Ale to už bylo do cíle jen kousek a tak jsem i chodil. Ale jakmile jsem viděl blížící se červené triko, tak jsem chodit přestal. :-)

ultra lesní opálení (smývatelné)

V cíli opět voda, sekt a pak zcivilizovat a na jídlo. Tentokrát jen pivo, smažené olomoucké syrečky a kofola. Následovalo vyhlášení a po něm hned domů. Příští rok to vidím i na afterparty. Vezmu si vozejček. :-)Nejvíc bolí stehna. Koleno trochu bolelo jen pravé, ale jinak dobrý a mám několik puchýřů, ale taky nic hrozného. Lýtka mě bolela až v pondělí. No a záda od půlky první etapy a druhý den taky nějak ke konci. Vždycky jsem se protáhl a bylo to dobré. Příští rok možná povede první etapa opačně, aby se dalo hned po doběhu začít s regeneračními procedurami (pivo, buřty :). Necháme se překvapit.

K běhu přes špičky. Bylo to sice v botách s tlumením na patě těžší, ale jakmile jsem na něj přešel, přestaly mě bolet nejen paty, ale i stehna z otřesů. Z běžců, co tam byli běhali klasicky přes patu tak dva. Ona ta dlouhá vzdálenost jinak ty nohy asi oddělá. :-) A Láďa Gášek, který to loni běžel v Minimusech, které měl podle svých slov velmi krátce, dvakrát kuforval a byl myslím poslední, doběh tentokrát na čele a to běžel v sobotu v pětiprsťákách. Běžel v nich i další ultra a MUM. V neděli už vzhledem ke kamenitému terénu zase v Minimusech. Nechápu. :-)

Garmin první a druhá etapa. Moje neprotříděné fotky zde a fotky od Dana Orálka tady.

úterý 14. srpna 2012

Doksyman 2012 - Konečně pod pět hodin

Po čtvrté na stejném závodě a po čtvrté jsem si to užil. Byl jsem tam mezi prvními, takže jsem během předzávodního jedení a pití mohl kontrolovat, kdo jde na prezentaci a postupně tak potkat všechny známé - Majka, Dana Kvasničku, Miloše, Martina Rexu, Tomáš Vojtěchovského, Marka Demla - no prostě takový triatlonový happening. Na rozpravě jsem pak potkal i Michala s Yvčou a Zombici, který někde kufroval a přijel na poslední chvíli (jako Petr Vabroušek :-)) Ivču s Emičkou jsem bohužel neviděl. Ty se někde schovávaly. :-) Podle výsledovky tam byl zase i Dan Zoubek, ale toho jsem neviděl. Přijel i Lukáš Erben a na behu jsem potkal Jitku Šimákovou, takže i naše squadra azura z Lloretu byla téměř kompletní.

Předstartovní procedůry vynechávám a přejdu rovnou k plavání. Plavalo se mi dobře. Někde v půlce jsem začal trochu cítit ruce, ale pak jsem to nějak rozplaval a bylo to dobrý. Asi jsem na bolest zapomněl ve chvíli, kdy jsem doplaval dvojici přede mnou a chtěl proklounout mezi nimi. Nějak to nešlo, tak jsem je obeplaval zleva. Občas jsem mrkl na bojku, ale spíš jsem plaval za ostatními a v druhé půlce radši trochu bokem. Když se mi chtělo zvolňovat, tak jsem si říkal, že to nepřipadá v úvahu, 
protože by mi ty vteřinky pak mohly chybět na čas pod pět hodin a to by byla škoda. Ke konci jsem trochu cítil náběh na křeč do zadní strany stehna, ale nic z toho nebylo. Rychle do depa, utřít, ...  a vtom přibíhá do depa Majk. Asi lovil v Mácháči škeble. :-))) Ne, nebudu si dělat legraci ze zasloužilého otce. Tedy budu, ale už jen jednou na běhu. :-))


Na kole jsem praktikoval svůj druhou sezónu vyzkoušený způsob jízdy, kdy jedu silově kadencí tak 75 a tedy mi nelezou tepy nahoru a běh je v pohodě. Ale pak jsem dostal sprďana od trenéra, že se musím naučit víc točit. Což o to, to já umím, jenže mi pak lezou tepy nahoru a pak mě píchá na běhu a jsem na umření. :-D Takže se musím naučit točit a přitom držet tepy dole, aspoň tak jsem to pochopil. Snad dobře. Jestli ne, on se trenér v komentářích ozve. :-)) Důsledkem mé silovější jízdy je zhoršení na kole oproti loňsku o cca 3 minuty, což není nic, s čím bych se mohl chlubit. Na kole jsem poctivě baštil Anticrampy a křeče nepřišly. Jel jsem průměr 33, ze začátku možná 33,3 km/h, ale jinak stejnoměrně. Vítr foukal, ale co nám vzal cestou na nejvzdálenější obrátku, to nám vrátil cestou zpět. Hodně mě štvala místy rozbitá silnice. Navíc bylo slunečno, takže přes stíny nebylo vidět, kde ty díry jsou a tak jsem je všechny pěkně vymetl. V prvním kole předem mnou lehl závodník, tak jsem zastavil a zjišťoval, jestli je v pohodě. Chvíli nic neříkal, ale začal se sbírat a to už zastavili další závodníci a jeden ho i znal jménem, tak jsem zase jel. Na kole jsem jel skoro pořád sám, takže žádné stop & go jako loni. :-) Akorát na mě něco pořád hulákal trenér z motorky a než mi pokaždé došlo, že to je on a ne rozhodčí, tak jsem se lekl, co to po mně rozhodčí chce. :) 

Když jsem vybíhal na běh, čas od startu byl 3:22. Říkal jsem si, že by to mohlo být těsně pod pět. Jak začal písek za kempem, doběhl mě neznámý Tomáš (Drábek) a na to, že to byl jeho první půlželezňák mu to běželo fantasticky. Drželi jsme tempo 4:40 až do konce prvního kola a tam jsme si řekli, že to skusíme i dál. Že sice možná vytuhneme, ale kdybychom v tu chvíli záměrně zpomalili, stejně pak nezrychlíme tolik, aby to ve výsledku bylo rychlejší. Takže jsme spolu dali i skoro celé druhé kolo. Tomáš mi kousek utekl ve stoupání na písku, ale pak jsem ho zase doběhl a nakonec jsem mu utekl v klesání na asfaltce kousek před odbočkou do kempu. Čekal jsem, že mě doběhne, ale už nedoběhl. Ve druhém kole bylo průměrné tempo na chlup stejné, tedy opět 4:40. Třetí jsem běžel chvíli sám a zase na konci kempu jsem docvakl závodníka v černé kombinéze, se kterým jsem chvíli běžel a obveseloval ho svými propočty, že to pod pět musíme dát, i kdybychom trochu zvolnili. To se s každým dalším stejně rychle uběhnutým kilometrem jevilo čím dál pravděpodobnější a nakonec to i klaplo. V posledním kole před odbočkou z hlavní silnice do kempu jsem před sebou viděl v dáli Majka a tak jsem se těšil, jak ho zase vystraším :), ale on se otočil dříve, než jsem kolem něj stačil proběhnout. Asi už zná moje funění nazpaměť. :-)) Vydal nějaký rezignovaný zvuk a že ho prý trápí křeče. Ale zase se mu výjimečně podařilo nepíchnout, takže Majkova závodní kariéra je na dobré cestě. :-D Po pozlobení Majka jsem běžel dál s Tomášem Slavatou, který mi cukl až pár set metrů před cílem. Říkal jsem si, že to jméno znám z prvních stránek výsledovek, ale závodil i v sobotu, tak proto jsem ho doběhl. Poslední kolo běhu bylo stejně jako první dvě v tempu 4:40 a v cíli v čase 4:58:13. Takže cíl pod pět splněn, cíl zaříznout Majka taky (ale loni jsem ho seběhl už ve druhém kole a letos až ve třetím, tak příští rok radši na Doksymana nepojedu. :)) Těšil jsem se na nějaký pokec u pizzy nebo tak něco, ale všichni něco měli, tak půjdu někdy sám. Jako památku ze závodu jsem si přivezl asi 6 puchýřů. malé i velké. To je tak, když někdo chce šetřit čas v depu na závodě, kde je to samý písek a malé kamínky. Ale puchýře se zahojí, výsledný čas zůstane. :-)

Doksyman ja také jediný letošní závod, kde se dá porovnávat výkonnost, protože loni jsem měl stejné kolo a vybavení i neopren a bylo dokonce i podobné počasí. Na kole tedy ty tři minutky zhoršení. Zaplaval jsem o tři minuty rychleji a běžel jsem rychleji o téměř 13 minut. Hodně mi pomohlo běžet s někým, i když poslední kolo mi zahlásil Michal, o kolík je Majk přede mnou a to mě spolu s vidinou času pod pět taky hnalo dopředu i samotného. A lepší mám i obě depa. Vyřadil jsem ponožky a čepici. :)

Celkově velká spokojenost.

Záznam plavání, kola a běhu. Výsledky.

Týden 6. - 12. 8. - příprava na Doksy

Jako každý táden před důležitým závodem, i tento byl flákací. Bohužel kvůli bolaé okostici a kašli z předešlého týdne ještě o něco víc, než bylo vhodné. Ale na výsledku závodu se to nepodepsalo. :-)


V pondělí úplné volno. V úterý 12ti kilometrový běh, ale okostice na levé noze bolela. Ve středu jsem dal večerní fartlek v kopcích a ve čtvrtek gumy a další krátký bolavý běh. Pátek byl až na gumy volný úplně a v sobotu jsem se byl s Milošem jen lehce rozjet a pak sám rozklusat. Noha už lepší, ale stejně jsem dal radši jen necelé 4 kilometry.

Přestože jsem měl dovolenou, spoustu času jsem strávil hledáním bytu a když jsem ho našel, tak mi Miloš sdělil (díkybohu za to), že je to dům plný pochybných existencí a že bych mohl příští závod jet bez kola. Ověřil jsem si to na místní policejní stanici a hledám dál.

A aby to nebylo tak krátké, přikládám fotku od Miloše z Krkonoš, kde po mně pojmenovali stezku. :-D







pondělí 6. srpna 2012

Týden 30. 7. - 5. 8. - Endomondo půlmaratón

V pondělí jsem poprvé vyběhl v pětiprsťákách a hned jsem si skoro ukopl prst. :) Mezi palec a ukazováček se mi dostal trs trávy, tak jsem si ho vyndal a rozbíhám se s hlavou ještě skloněnou a v tom jsem kopl do nějakého pařezu. Ale jinak bezva běh. Nic netlačilo ani nedřelo. Jen se musím naučit obouvat levou. Pravá jde dobře. V pondělí jsem si taky dal věci dohromady a spojil jsem si šílenou rýmu a střevní potíže s plavání v přehradě, která není úplně čistá. Řídil jsem se informacemi z krajské hygienické stanice, ale jaksi jsem se nepodíval na datum. :-)

V úterý jsem vyběhl do Jizerek s plánem cca 27 kilometrů a bylo z toho 30, bolavé nohy a jeden podhřibek. V úterý jsem byl taky na další fyzioterapii po úraze a zeptal jsem se na okostice a podle Šárky to jsou nejspíš zkrácené achillovky. Tak protahuji o sto šest a uvidíme. Krk už je mnohem lepší a dokonce vidím i dozadu. Když natočím krk na stranu. :-D

Ve středu jsem vyjel na kolo, které mělo být v neděli, ale padlo z mnoha objektivních důvodů. :-D Bylo to dvakrát přes Výpřež a ještě k tomu stupňovaně a tak jsem ke konci byl moc rád, že mám v repráčku Freddieho a remixy jeho hitů.

Protože je liberecká přehrada zapykaná (víc se mi líbí "zapikaná", ale pýr, pykat,..), domluvil jsem se s Martinem Rexou na společném čtvrtečním plavču na Černé Nise (v Jizerkách). Bylo tam krásně, místo cesty bahenní lázeň, ale na břehu přehrady už sucho. Trochu jsem tam ve vodě zabloudil, ale pak jsem asi napotřetí trefil na naše místo. Cestu domů jsem si ani nepsal, protože to bylo skoro pořád z kopce nebo v háku za Martinem. Určitě to letos ještě zopakujeme. Večer jsem ještě vytáhl pětiprsťáky, ale jen na chvilku, protože výjimečně hodlám dodržovat doporučení s postupným nárůstem kilometrů. :)

Černá Nisa

V pondělí mi volal bývalý spolužák ze střední, protože potřeboval poradit něco ohledně běhu. Tak jsme šli na pokec a on mi řekl, že je na Endomondu a taky dalších pár lidí z Liberce. No a že se pořádá neoficiáln í půlmaraton hned tento pátek. Tak jsem se zaregistroval, nahrál na zkoušku pár tréninků a přihlásil se na závod. Nevím, jak jsem četl propozice, ale na startu jsem byl o hodinu dříve a už jsem si říkal, že když tedy někdo nepřišel, poběžím sám. Pak mi naštěstí místní děti řekly, že jejich tatínek taky běží a tak jsem nikam neběžel a vyčkal regulerního startu. :-) Běželo nás šest. 

předstartovní příprava :-)

Znal jsem jen Dana Kvasničku a s ním jsem běžel první okruh. Pak jsem mu řekl, že na mě nemá čekat a doběhl 7 minut přede mnou. Před závodem jsem si říkal, že to půjdu jako trénink a to první kolo i tak bylo. Ale prostě byl to závod a mozek to věděl. :-) Ale úplná placka to nebyla a bylo teplo, tak jsem s časem 1:36:55 (20,32 km) spokojený. 

 
 občerstvovačka

Měli jsme speciální startovní čáru, občerstovačky dvě v každém kole (resp. my dva s Danem v druhém jen jednu, protože nás tak brzy nečekali :D) a jediné, co bych změnil byl cíl z kopce, protože finišovat v seběhu a pak brzdit o zeď domu není to pravé ořechové. :)

"finiš"

Měli jsme na sinici namalované dokonce olympijské kruhy, jen se holčičce trochu nepovedly. :-)) Doufám, že to nebyla poslední akce tohoto druhu a podobný trénink bude možný častěji.

V sobotu jsem se byl za odměnu projet v Jizerkách na bajku. Na Maliníku jsem si dal malinovku a na Hřebínku nealko pivo, takže to byl spíš takový piknik. Myslel jsem na kluky v Piešťanech, jak jim to jde a doma se pak snažil najít výsledky, ale bylo ještě brzy.

Jizerky

V neděli jsem dal svižné kolo na hrazdě s delším vyjetím. Kdybych neměl hlad, bylo by těch svižných kilometrů možná padesát, ale krámek s potravinami byl na 47. km. :) Odpoledne jsem zase vyběhl v prsťácích, ale ke konci mě bolela okosice na levé noze a pak i po běhu. Večer jsem ještě tahal gumy, protože mám od čtvrtka nějaký kašel či co a tak do vody nechci lézt.

Jinam můj slavný gel na elektrody mi udělal na dresu pěkně hnusný fleky a stejně mám pocit, že funguje hůž než sliny. No ale aspoň jsem to zkusil. :)