úterý 30. prosince 2014

Termínovka 2015


2015
termínakcestartovnépřihlášenozaplaceno
16. 5.Mácháč Running Festival400anoano
31. 5.Valašský Hrb400anoano
13. 6.Okolo Vlasti250anoano
20. 6.Gladiator race590 anoano
15. - 16. 8.10 lužických sedmistovek900anoano
5. 9.Baroko Maratón400anoano
19. 9.SAAR CHALLENGE450anoano
17. 10.StromUltraMaraton450anoano
31. 10.Janovská 19300anoano
než umřu :)
Perun Sky maraton
Přeběh Nízkých Tater
Matterhorn Ultraks
Trans d'Havet
Cavalls del Vent
Arrábida Ultra Trail
2016
březenBorecký půlmaratón
24. 9.SAAR Challenge?nene

Tož tu máme Nový rok a je čas odtajnit plány. :) Termínovka je opět plovoucí a uvítám tipy na další závody.

Takže popořadě. Běh na Blaník mají na svědomí holky (Tučňák a Péťa). Soudek je už tradice (běžel jsem dvakrát), ale týden po něm je Perun, takže asi Soudek vynechám. Perun je už domluven s holkama z oběhu (Kačka a Karolína), takže není cesty zpět. Ještě musíme ukecat nějaké kluky, ať nejsem v menšině. :)

Mácháč je jasná volba, protože to je moc krásný závod a moc hezky jsem se tam letos potrápil (křeče a tak). :) Vřele doporučuju.

Hrb holky chválily a tak jsem ho měl už loni v merku, ale nemohl jsem být všude a tak až letos. Už je domluveno, takže ten taky platí. Silvu jsem loni nešel, ale teď nevím, jestli ji vlastně chci dát. Je to sice magická stovka, ale jsou i hezčí a levnější stovky, byť náročnější. Asi by se musel ozvat někdo, s kým bych běžel, aby se mi víc chtělo. :)

Okolo Vlasti je závod pořádaný běhacím kamarádem Dušanem a zatím jsem to neběžel. Ale moc bych chtěl. Tatry už taky plánuju leta, ale pořád to nějak nevychází. Přeci jen je to dálka. Takže by to asi chtělo nějakou bláznivou skupinku. :-)

Sedmistovky jsou srdcovka. Běžel jsem je dvakrát na sebe a jednou druhou etapu jako vodič a je to prostě nádherný závod se sebepřekonáváním druhý den. Navíc skvělí kluci organizátoři a lidi na trase. A i závodníci samozřejmě. Reporty: 1., 2. a 3.

Jesenický maratón je týden po sedmistovkách, ale zatím to nechám otevřené. Budu se muset rozhodnout, jestli ho jen odběhnu nebo nechám na další rok a obětuju sedmistovky. Baroko asi jo. Je tam bezva parta, pěkná krajina a není to drahé. Masakr uvidíme.

U všech závodů, kde je více tras jdu samozřejmě tu nejdelší. :-)))

pondělí 29. prosince 2014

POP 2

A je to tu, reportáž z nejprestižnější běžecké akce mezi svátky. :-D

Přiznám se, že jsem měl strach. Bál jsem se, že to neuběhnu, protože jsem to moc uběhnout chtěl a bylo by mi líto, kdybych měl skončit třeba po 55 km. Po nedělním běhu, kde jsem na 23. km padal na hubu jsem usoudil, že bude lepší se přidat jen na konec a hospodu, ale do druhého dne mě to zase přešlo. Naštěstí. :-)

za Prokopákem

Tentokrát mě skleróza nešetřila. Zapomněl jsem si čelovku a Garmina (nabíjel se na poličce) a málem i rukavice. Tak jsem zaznamenával trasu aplikací RunKeeper, kterou jsem narychlo stáhl v autobuse cestou do Prahy. Oproti minulému ročníku (zápisek zde) byl start v areálu Hamru v Braníku, takže byla celá trasa o cca 4 km posunutá. Hned na začátku jsme nabrali zpoždění a tak jsme kvůli zachování časového harmonogramu neběželi na vyhlídku v Prokopáku a na několika místěch si to zkrátili. Prý. :) Už po seběhu z Cibulky jsme se poprvé rozdělili a druhá skupina se ztratila. Naše ne, my měli u sebe Honzovu navigaci. Honzu měla druhá skupina. :-)

 
hledá se druhý oddíl

Seběhli jsme se zase až nahoře na Ladronce. Společně jsme běželi do Hvězdy, kde na nás už čekalo trio Pulec, Tučňák a Péťa. Při průběhu Hvězdou jsme potkali Digiho, který byl oblečený tak, že vypadal jako černý přízrak s foťákem. Ale my ho stejně poznali, protože Iva by někoho cizího přece neobjímala. :-))

doběh do Hvězdy

přidává se Tučňák, Pulec a Péťa

seběh z Hvězdy

To už nás bylo kolem dvaceti. Po chvilce jsme byli na kraji Šárky, kde se Leona převlékla do reflexní vesty, aby ji nesrazila srnka. :-) Cesta šáreckým údolím probíhala poklidně, až na vyrušení spící policie, která za námi pak jela jako sběrný vůz.


 Šárka


kdesi mezi trasou Šutru a Vltavou

V tu dobu mě začaly bolet paty, ale říkal jsem si, že loni taky bolely a doběhl jsem. Takže jsem se soustředil na jídlo, které mělo být v hospodě před námi. Výběr nic moc, ale Magda našla v popelnici fialové jmelí a všechny nás ozdobila. :) Zase jsme si připomněli trasu šutru a následný pozvolný seběh k Vltavě byl jeden z mála pěkných terénních úseků trasy. Nejsem si úplně jistý posloupností popisu a fotek, ale snažím se. Jen prosím Buba, aby si příště změnil čas ve foťáku na aktuální. Ten letní mi v tom trochu dělá paseku. :) Zpátky k běhu - doběhli jsme k hospodě, kde byla po dlouhé době možnost něco zakoupit. Výběr nic moc, ale Cola v batůžku pro dobrý pocit nesměla chybět.

 ó, čokoláda
 
mňam :)

Kdybych tušil, že ty fialové třpytky budu mít všude... :)

Následoval monotónní úsek podél Vltavy. Zpestřil nám ho Evžen čekající s klackem v ruce. Prý to byla protipartyzánská puška. :) U řeky bylo trochu chladněji, ale moc nefoukalo a běželo se příjemně. U Stromovky si člověk zavzpomínal na maratony v ní proběhlé. Ale u stánku s občerstvením jsme se tentokrát nestavovali a běželi dál přes nový most do Tróji.

zase na asfaltu

nový most, v noci moc pěkný

Tady mi Honza trochu připomíná tučňáka. :)

Připomněli jsme si Koloběh a následoval nic moc úsek civilizací. Ale zase jsme doběhli k Lidlu, kde jsme si doplnili zásoby. Tedy nakonec jsme k němu doběhli, ale ta cesta k němu mi připadal šíleně dlouhá. Koupil jsem si 3 višňové taštičky, 4 malé banány, jedny sušenky, oříškovou tyčinku a malou vodu. Byl to skoro 44. kilometr a zásoby tam nakoupené mi stačily až do cíle. Dvě taštičky jsem snědl hned a zbytek si nesl dál. Podobné hodobožové hody měli skoro všichni. Nejhůř na tom byli ti, co běželi jen kousek a připojili se kousek před Lidlem. Příště musí běžet víc. :)

 dlouhá cesta k Lidlu
(fotil Bubo, já netušil, že už s námi Jitka běží :)
 
pravda, pravda

višňové taštičky :-D

ostatní se taky neošidili

Po kalorickém nášupu nám to běželo všem a ani mírný kopec nám nevadil. Ani jsem nepostřehl kde, ale někde u Lidlu se k nám přidala Jitka J. (Máma v běhu). Všiml jsem si jí po pár kilometrech. :-) Těšil jsem se na společný běh podél Hostivařské přehrady, ale musela se odpojit ještě před ní. Tam už se to loni chýlilo k závěru, ale letos nám zbývalo ještě asi 19 kilometrů. V této fázi už jsme byli hodně roztrhaní (a rozervaní :) a často nevěděli, kdo je před námi a kdo za námi.

Honza a Veverkové - přehrada Hostivař

Milíčovským lesem jsme jen prosvištěli a doběhli do Šeberova, kde se k nám měla připojit kamarádka Kačka se svým kamarádem. Ale protože jsem v tu chvíli sám nevěděl, kde to vlastně ten Šeberov je, jen jsem jí za Hostivařskou přehradou napsal, že máme zpoždění a doufal, že nás neminou. Bohužel minuli. Tohle domlouvání bylo náročné i proto, že člověk chvíli koukal do mobilu a ostatní byli hned v čudu.

Hrádek v Krčském lese

Setmělo se rychle (seběh z Hrádku).

Kolem 60. km jsem se s vidinou cíle zase docela rozběhl. To už nám zbývalo jen proběhnout Krčským lesem a podél jižní spojky do Braníku. V Krčáku jsme si vyběhli na Hrádek, protože bylo ještě dost světla a nebyli jsme na hadry. Seběh už byl za šera a dole šlo fotit už jen s bleskem. Honza s bratranci Veverkovými byl někde vzadu a po doběhu jsme se dověděli, že psychicky podporovali Dana a ještě k tomu se ztratili. Považte - ředitel akce a dva hlavní navigátoři ztraceni... :-). Nedošlo tedy na plánovaný zpěv partyzánských písní. Po doběhu jsem ale zjistil, že vytištěné texty se rozmočily a jako později narozený bych se moc nechytal. Možná začátek: "Skal a stepí, divočinou..."

Hamr

Do Braníku jsme doběhli pod vedením Stáni, která tudy jezdí na kole do práce. Ukecali jsme ji na hospodu, protože jinak bychom tam asi trochu bloudili. To už jsme byli jen v pěti a tak jsme i doběhli. Asi půl kilometru před cílem jsme narazili na Katku. Její parťák už to vzdal, protože si myslel, že si z něj dělala legraci a žádný oběh Prahy se nekoná. :-)

Po sprše a skvělém jídle mi bylo hej. Postupně doběhli všichni, kteří se dobrovolně neodpojili dříve a mohla se rozjet večerní část programu. Pití piva. :-D I přes pohodové tempo jsem trochu cítil únavu a tak jsem se rozhodl jet autobusem ve 21 h. z Černého mostu a tedy opustit rozjíždějící se zábavu po osmé hodině. V metru i bude jsem usínal a tak to bylo asi akorát. Asi bych ještě chvíli vydržel, ale pak bych musel jet ve 23 h. a v Liberci jít domů pěšky a to se mi moc nechtělo.

Počasí jsme měli perfektní. Mělo být zataženo, ale celé dopoledne bylo modro a až odpoledne se to zatáhlo. RunKeeper sežral cca 25% baterie z plného nabití v režimu Letadlo. To jsem nečekal. Předpokládal jsem, že ho po třeba 50 km budu muset vypnout, aby úplně nevycucal baterku. A nová kapsička na mobil na bederní pás se taky osvědčila. Takže sečteno a podtrženo, opět povedená parádní akce. Jo a nohy trochu cítím, ale jen svaly. Jinak dobrý.

trasa

Fotky moje, od Buba, Magdy a Digiho. Díky!

neděle 28. prosince 2014

Týden 22. - 28. 12. - Zuby, pohroma huby.

Partyzánský oběh Prahy (dále jen POP) je tak výjimečná událost (běžecky i společensky), že jí vyčlením samostatný zápisek. Ten příští. :)

V neděli mě začal bolet zub. Nechtěl jsem se trápit přes Vánoce a tak jsem hned v pondělí naběhl k zubaři. Bohužel jsme se netrefili a tak v úterý repete. Ale i tentokrát jsme byli vedle a až ve středu ráno na běhu jsem zjistil, který to je. Teď už to bylo na 100%. Naštěstí jsem cítil jen tlak a ne bolest. Na pohotovost jsem ale šel stejně. Jenže přede mnou bylo asi 12 lidí a to bych tam byl do večera. Tak jsem to odložil. Běh jsem si tedy moc neužil a jen doufal, že bude líp. A až do pití piva po POPu bylo. :-)

Takhle to snad nedopadne... :)

Ve pátek jsme byli s Pájou na výletě a ke konci začalo hustě sněžit, tak jsem si říkal, jak to asi vypadá v Praze. Výlet byl ale bezva. 




Posilování samozřejmě taky nechybělo. Ve čtvrtek jsem dal 100 dřepů a přestože to není moc, tak jsem to v sobotu na oběhu cítil. Naštěstí jen při chůzi. Poslední cvičení bylo v neděli po oběhu a kupodivu celkem v pohodě.



pondělí 22. prosince 2014

Týden 15. - 21. 12. - Zase běhám. :)

Tedy ne, že bych minulé týdny neběhal, ale prostě to nebylo ono. Bylo to takové líné, venku hnusně, chuť nebyla a tak. Ale POP* se blíží a kdo neběhá, nedoběhne. :) V pondělí jsem měl volno, protože mi pokus o Mordor dal docela zabrat. Měli jsme v práci vánoční besídku s kytarou a zpíváním. Bylo to moc povedené.

Petr válí. :)

V úterý jsem už ale statečně :) vyběhl a večer se byl ohřát v sauně. Ve středu jsem byl cvičit a ve čtvrtek zase běhat. Večer pak byla další, už poslední besídka. Tentokrát s ostatními doktorandy. Taky se povedla. V půl čtvrté ráno jsme jeli domů taxíkem z diskotéky.Měl bych se nechat ostříhat. Na té fotce vypadám jako Václav Klaus zamlada. :)

doktorandská besídka - pevné jádro. :)

V pátek ráno mě bolela hlava, tak jsem se šel jen projít na kešky. Liberec už mám skoro celý vylovený, tak jsem lovil v Jablonci. Odpoledne jsem se byl podívat na posledním letošním seberevolťáckém tréninku. Ale spíš opravdu jen podívat, protože mě ještě všechno bolelo ze středy. Asi to bylo to špatnou besídkovou životosprávou. :)

liberecká Seberevolta (část)

blbnutí na hrazdě

V sobotu jsme byli s Pájou na výletě. Šli jsme z Oldřichova přes Poledník a Bílou Kuchyni do Hejnic. Něco trochu padalo, ale jen chvíli a nahoře bylo sucho. Výlet to byl moc pěkný. Potkali jsme i pár dalších turistů, ale moc ne. Zato jsme viděli dvě srnky. :)

Poledník

zima v Jizerkách (kousek od Bílé Kuchyně)

na Bílé Kuchyni

Malý Štolpich

Hejnice

Na neděli jsem si plánoval dlouhý běh a pořád jsem čekal na nějakou pěknou předpověď počasí. Ráno pršelo, tak jsem měl radost, když jsem jel z města a vysvitlo sluníčko. Tak se doma obleču, vyběhnu a po kilometru začalo pršet. Po dalších dvou přestalo, ale suchý už jsem nebyl. Klasika. :) V Chrastavě jsem si dal dva banány a běželo se mi dobře. Ale na cca 23. přišla těžká krize a nebýt tam večerka, možná to jen dojdu. Cola, musli tyčka a mandarinka mě postavily na nohy, ale bylo to fakt hnusný. Možná to bylo Paralenem, co jsem si vzal dopoledne na bolavý zub. Normálně nezobu, ale zub fakt bolel. Do Hrádku jsem doběhl relativně v pohodě, ale vlak mi ujel před nosem a tak jsem se byl ohřát v Penny a rovnou si nakoupil. Hrášek, Bebe Dobré ráno a slané mandle. :)

Vyhlídka na Bílý Kostel

kdesi v lese

 
po doběhu :-D


*Partyzánský oběh Prahy

úterý 16. prosince 2014

Týden 8. - 14. 12. - Besídky kam se podíváš.

Je to tak, s Vánoci přišel čas besídek a to může být někdy docela náročné. Tedy hlavně vstávání, nedejbože běh ráno po besídce. :) Naštěstí bylo po koloběhu a tedy lenošení povoleno. Trochu mě trochu nahlodávají Tučnáčiny pravidelné vzorné pozávodní výklusy, které mě straší na Garmin connectu, ale zatím odolávám. :) Do pátku jsem byl jen jednou cvičit a byl na jedné besídce, která vynikala řezaným pivem. :) Takhle hezky řezané jsem měl asi podruhé v životě. Kluci si dali maxi pizzu (i když to tak podle fotky nevypadá, měli ji dohromady) a Renča normální. Já se nacpal předtím ve vietnamském občerstvení pečenými rýžovými nudlemi se zeleninou, protože jinak bych si mohl dát maximálně nějaký salát za 169,- a to je poměr cena/výkon na houby.

maxi pizza

pivo :)

páteční oběd u mamky

No a v pátek byla běžecká besídka v Praze. Ještě před ní jsem byl u mamky na obědě a byla to delikatesa. Na tohle už jsem moc línej. :) Byly knedlíky plněné uzeným tofu s cibulkou a špenátem. Jen se moc nepovedla fotka. Besídka byla opět parádní akce se známými tvářemi. Probíralo se všechno možné, Koloběh (z asi 20 účastníků besídky jich dobrá polovina byla na Koloběhu) a taky akce Mordor (běh v okolí Jizerky, Smrku a rašelinišť) a mně v hlavě uzrála myšlenka ma sólo Mordor, nejlépe hned druhý den. Veverka sudetský stejně říkal, že tam sníh nebude, protože buď sněží a nemrzne a nebo mrzne a nesněží.

 Leouš má nové chytré hodinky. :-)


Tak jsem se vydal v sobotu dopoledne vlakem do Kořenova a cestou, kterou Pulec s Tučňákem dobře znají :) jsem začal stoupat nahoru směrem na Jizerku. Poprašek byl, ale dalo se bez namočení bot. Tady bych chtěl podotknout, že Pavel je v tom nevinně a že jen blázen běží v prosinci do Jizerek v silničních botách. :)

cesta z Kořenova

:-)

Čím jsem byl výš, tím více (překvapivě :-D) bylo sněhu a to pěkně mokrého. Takže ještě než jsem doběhl na rozcestí nad lávkou na Jizerou směřující do Polska, vymyslel jsem plán B - oběh Jizerky, Bukovec a někudy někam na vlak.

ještě ve skoro suchých botách

žlutá turistická značka vedoucí na Jizerku

Jizerka s ukousnutým Bukovcem

Jizerka z úbočí Bukovce

výhled z Bukovce :-D

Plán to byl dobrý. Jeho jedinou slabinou byly mokré boty ještě před Jizerkou. Takže hlavně se nezastavit. Ale stavěl jsem jen nahoře na Bukovci, kam vede docela hezká cesta. Hledal jsem tam kešku a zrovna, když jsem logoval, šla kolem velká turistická výprava a tak jsem předstíral neviditelnost, abych neprozradil kešku. :-)) Cesta z Bukovce dolů byla vražedná. Strmé schody pokryté mokrým ušlapaným sněhem. Z pod Bukovce na Jizerku jsem dočvachtal razdva a pak jsem to vzal po silničce dolů do Kořenova. Po chvíli jsem uviděl modrou značku směřující do dolesa. Na mobilu jsem zjistil, že vede pod přehradu Souš a pak do Desné a tak jsem se po ní vydal. Nejdřív to byla opravdu cesta, ale pak spíš potůček překrytý sněhem. Ze začátku jsem se snažil nenamočit nohy, ale pak jsem to vzdal. :)

modrá turistická značka

Dlouho jsem se nekoupal... :)

Po nějaké době jsem potkal rodinku na výletě a varoval jsem je, že ta cesta je hrozná. Ale to jsem nevěděl, co mají za sebou a co ještě čeká mě. :) Ještě trochu vody a sněhu a byl jsem na rozcestí, ze kterého vedla cestička pokrytá sněhem, ale bez vody. Ta se postupně proměnila v cestu bez sněhu a tak jsem si mohl naplno vychutnat údolí Černé Smědé. Cestou jsem potkal skupinku skautů, kteří se mnou předtím jeli vlakem. Hlavnou mi proběhlo, že kdybych tam někde sebou seknul, tak si můžou nacvičit první pomoc, popřípadě odnos raněného.:) Pak jsem uviděl lavičku a vybalil banán, pití a mobil, koukl na vlaky a po svačině jsem krásně stihl odjezd z Desné.

nahoře sníh, dole bez sněhu

Černá Smědá

věrný společník na stromě - pořád z něj mám velkou radost

V neděli jsem byl cvičit se Seberevoltou, tentokrát v tělocvičně v Hrádku nad Nisou. Tyhle společné tréninky jsou stejně nejlepší. Tabulečka zase Popelka, no. :)