úterý 25. června 2019

Kolobkovandr #13: Spacák Rallye Na sever!

Spacák Rallye už dávno nikdo nejezdí jako závod. Tahle pátá byla pro mě jiná tím, že jsem ji trasoval. Tím pádem jsem nehledal kešky a užil si více společnosti ostatních. To s sebou neslo delší přítomnost v hospodách, což mi ne vždy vyhovovalo (člověk si pak neuvaří z vlastních zásob a víc už pít nechce), ale zase byla větší sranda a lépe to utíkalo.

Oficiální start byl v Novém Boru, ale Petra, Patrik a já jsme jeli z Liberce rovnou do Cvikova do pivovaru. Patrik se ke konci oddělil a dojel na nádraží pro Péťu (aby se to nepletlo). S Petrou jsme se jeli vykoupat, ale na mě to bylo moc teplé, tak jsem tam ani nevlezl (jen po stehna). Když jsme dojeli do hospody, už tam pár lidí bylo. 

první pivo a kofola v Kryštofáku

sedlo nad Kryštofákem

na balíku

Ralsko

druhá kofola a pivo v Jablonném

Z hospody jsme taky nejeli společně. S Petrou, která tam taky nemusí sedět do noci, jsme se trhli a jeli na Milštejn. Tam už byla Věrka, Miloš a možná ještě někdo. :) Při stavění spaní nás otravovaly šílené malé mušky, které sice nekousaly, ale měl jsem je všude a stavba mi trvala asi půl hodin oproti obvyklým několika minutám. Naštěstí někoho napadlo rozdělat oheň a u ohně už mušky nebyly.

Postupně dorazili další účastníci (celkem nás bylo myslím 11). Pil se hlavně osvědčený kagor, Máří se dokonce táhla s nějakým ukrajinský ve skle. Kombinace piva v pivovaru a kagoru u ohně mi utrhla přední světlo. Ráno bylo utržené a nic si nepamatuju. :-D Věrce se zase podařilo "rozsednout" Milošovi při zkoušení hamaku. Teda bylo to špatně uvázané, ale smáli jsme se tomu ještě druhý den.

Cestou ze Cvikova

Věrka v hamace :-D

kagor párty

Patrik s Péťou jeli napřed a po nich Věrka, která si zapomněla zubní kartáček a chtěla nějaký koupit. Až do Dolního Falknova, což bylo cca 10 km, mi to vůbec nejelo. Z kopce jsem zalehl a všichni mě rychle předjeli a do kopce taky nic moc. Tak si říkám, že sice mám ještě zimní pláště, ale ty takový rozdíl dělat nemůžou a že asi potřebují vyčistit ložiska. Ale pak jsme odbočili do kopce, tlačili a já koukám, že mám uvolněný drát na brzdě, který ji tahá směrem od kola. Takže jsem předtím pořád přibržďoval. Od té doby se mi jelo skvěle. V Chřibské jsme se zastavili v cukrárně, potom to nebylo daleko na Tokáň, kde ale bylo plno a tak jsme jen udělali průjezdní fotku a pokračovali do Kyjova, kde se dá kromě jídla i vykoupat.

Dobré ráno.

Bolí mě hlava. :-D


Chřibská

Tlačili jsme hodně.

Na Tokáni.

Tlačili jsme často. :-)

Morče s náprstníky

Koupačka byla fantastická, všichni na Adama a Evu. :-) Sice jsem měl s sebou skládací sedátko, na otestování chladicí brašničku, ale plavky jsem vůli váze nebral. :-D I nějaké to vyndávání klíšťat bylo, ale ty fotky jsem dostal zákaz publikovat. :-) Po obědě jsme si sjeli kopec až k Turistickému mostu, kde byl druhý průjezdní bod a pokračovali lesem až do Vlčí Hory. Tam je stále z technických důvodů zavřená restaurace Vlčárna, které Polreich udělil jako jediné tři hvězdičky. Ale měla otevřeno Nobilis Tilia, kde si někdo dal kafe, někdo koupil olej nebo čaj a někdo jen tak počuměl. Poté už to bylo kousek do Krásné Lípy do pivovaru Falkenštejn, kde jsme se zase na chvíli zasekli. Narazili jsme tam na Miloše a chvíli po nás dorazil Patrik s Péťou a Jirka.


v Kyjově

u Turistického mostu

"Tady pojedeme do kopce, pak tady z kopce a pak bude hospoda"
"Tak jo."

ve skalách

Moje pečlivě naplánovaná trasa přes Tolštejn byla většinou účastníků po Milošově agitaci zamítnuta a jelo se do nádražky v Jedlové. No jídla měli sice asi 15 druhů, pivo dobré a i štrůdl jsem si dal, ale pořád to byla jen nádražka a Tolštejn by byl hezčí a mají tam Kocoura. No nic, třeba příště. :-)

Odbočku na žlutou všichni kromě Miloše minuli a trasu si tak o nějaký ten kopec prodloužili. Taky jsem minul, ale hned jsem si říkal, že tudy bych dojel zase do Chřibské a otočil jsem to. Cesta do Jedlové byla příjemná, pořád lesem. V hospodě jsme se všichni zase našli.

Jirkův defekt

Z nádražky jsem se oddělil zase o něco dříve, pár lidí se ke mně přidalo a užili jsme si pěknou vrstevnicovou cestu s výhledem na Tolštejn a Jedlovou. Sice až po pár desítkách metrů tlačení po kořenech, ale to byla jen chvilka. :-) Pak to bylo kousek po hlavní silnici a pak už jen asi dva kilometry lesem. Ale zrada, ve sjezdu lesem rána a koukám, přední blatník ulomený a vzpěra mezi vidlicí a kolem. Nic moc pocit, taky jsem mohl letět. Takže na klasický blatník zanevírám (zajímavé slovo) a přecházím na "lízátko".

začátek cesty na spaní

po vrstevnici

Poslední úsek na spací místo byl samozřejmě prudký a nepříjemný, ale podle Máří pořád ještě na pohodu v porovnání s ostatními ročníky. :-) Byly tam zase mušky, ale oheň jsem si vzal na starosti já a protože jsem plánoval širák bez stavění stanu, bylo to rychlé. U ohně jsem si uvařil jídlo a potom postupně začali přijíždět další účastníci. Opět byla převaha hamak. Za soumraku byly krásné červánky.

červánky

Tento večer byli všichni nějací tuzí, takže nás u ohně moc nebylo a i já jsem to zalomil celkem brzo. Ráno jsem si pořídil obligátní fotku s Tolštejnem ve vězeňských podvlíkačkách a vyrazil s Petrou směrem na Liberec. Oficiální cíl byl opět v Novém Boru, ale pro nás nemělo smysl tam jet. Trasu jsem zvolili jinou než v pátek a pěkně nám to odsýpalo. A taky jsem ráno zjistil, že jsem ztratil zadní blikačku, už asi šestou.


ráno

hamaka city

celé

sobota

čtvrtek 20. června 2019

Okolo chalupy podruhé aneb Zahradničením na závod nenatrénuješ

Závod Okolo chalupy, Přejezd republiky a další letní kratochvíle se blížily a tak jsem se snažil najet, co to šlo. V týdnu to ale moc nešlo, řeším prodej bytu, do toho ta zahrádka... :-) 31. května jsem si dal kratší, ale zato kopcovitý okruh přes Albrechťák, potom dolů, přes Ještědský hřeben na druhou stranu a nakonec na Výpřež. Nehlepší byl tradičně poslední sjezd skoro až domů.

Už jsem z toho nakřivo. :-)

kopce a kopečky 

Vzhůru nahoru

O víkendu jsme jeli s Pájou na zahrádku a chodili po výletech ("nutné" práce už jsou víceméně hotové a zbývá čas na "ladění" a lenošení). V sobotu jsme šli na okruh kolem Vlčí hory. Bylo vedro, ale většina cesty byla ve stínu a pro Kesinu tam byly potůčky a rybníčky. Zklamalo nás, že je pořád zavřená restaurace Vlčárna, kam jsme se těšili na pivo.

Taky nám trochu radost z výletu zkazil fakt, že hezká (a jediná, co není po silnici) cesta k Vlčí hoře (a dál do Českého Švýcarska) vede přes pozemky místního velkostatkáře. Tomu se nelíbí, když přes ně lidi chodí. Je to člověk, který pobořil okolí pramene Mandavy a turistický přístřešek jen proto, že to je na jeho pozemku (který nijak jinak nevyužívá). No a když vidí po své cestě někoho jít, vyjíždí k němu na čtyřkolce. Takže cesta zpět byla trochu adrenalin.

Vistárie u sousedů



V neděli bylo zase vedro, tak jsme zvolili krátký okruh z Kyjova s keškou s tím, že když Kesina nezvládne schody ve skalách, trasu upravíme. Kesi všechno bravurně zvládla, ale pochválit ji nemůžeme, protože ztratila GPSku na obojku. :) Tu měla vypnutou, takže jsme ztratili GPS na hledání psa. Zapnout na dálku nejde, tak jsme se ji večer, když opadlo vedro, vydali hledat s tím, že šance je malá, ale ne nulová (GPS krabička je bílá kostka o straně cca 4 cm). Jinak se ale výlet moc povedl, i koupání bylo.


terénní pes 



Pája u Vinných sklepů 


přehrada v Kyjově

Další sobotu už se jelo Okolo chalupy. V pátek jsem se ještě krátce projel kolem zahrádky. Na závodě jsem si zase myslel na dvoustovku, ale už od třetiny první stovky mě tahalo levé lýtko a nakonec jsem byl rád, že jsem dojel to jedno kolo. Že pojedu jen jedno jsem se rozmyslel někde po 50 km, kdy jsem místo na závodění myslel na to, jak udělám na zahrádce chodníčky, kam dám další kompostér a jak rozmístit nové keře. :-) Ale po tom rozhodnutí jsem za to vzal a docela to odsýpalo. Se mnou jel střídavě Michal někde od Lysé hory. Z kopce mi vždycky ujel a do kopce a po rovině jsme byli +- nastejno. Nakonec byl minutu za mnou. P.S. Michal jezdí na koloběžce od jara. :)

Loni jsem se první kolo šetřil na druhé a stejně jsem to první měl za 5:46. Letos jsem od půlky makal a měl jsem ho za 5:50. :-D Loni totiž byl Běh do manželství a měl jsem tedy natrénováno na koloběžce o maličko méně, ale na běhu o hodně více. Takže to bude asi tím. Stovka místo dvou mě nějak extra nemrzí, ale abych vůbec ujel Přejezd. :)

z páteční vyjížďky okolo Křečan

Pavel doplňuje kalorie.


před startem

pivo na pár hltů cestou 

Trosky 

pohoda v cíli 

odpočívající stroje 

Po závodě jsem ještě šel pro kešku nahoru ke kapličce, kde je moc hezká (a moc prudká) křížová cesta. Keš se jmenuje "Motýlí" a opravdu bylo nahoře na rostlinách spousta motýlů. Keš jsem ale nenašel. :-)

kaplička 

výhledy

Po závodě bylo v cíli pivo, guláš a chleba se sádlem. Pivko jsem si dal, počkal, až vyprchá a jel domů, kde jsem vyložil koloběžku, najedl si, dal si šlofíka a vyrazil do Křečan. :-) Tam jsem do noci zvětšoval díru na jílovou retenční nádrž. A ráno od sedmi hodin zase. :)

v jezírku :)

V pondělí jsem s kamarádkou Janou po dlouhé době vyrazil na koloběžce do Jizerek. Svoji půjčila kamarádce, tak jela na mém Mibu a pochvalovala si, jak je nízké a dobře jede z kopce. Taky mi  z koupání pořídila pěkné fotky s kachnou. :-)



Minulý víkend jsem strávil v Letohradu u mamky. V sobotu jsem se jel projet na koloběžce a v neděli jsme šli na procházku na zříceninu hradu Žampach a do arboreta. Moc se nám tam oběma líbilo. Sobotní koloběžka byla opět ve vedru, ale cestou byly tři studánky, jedna dokonce s uzdravující vodou. :-) Našel jsem 14 keší a asi 6 nenašel. To je poměr, který jsem ještě nezažil. Jednou tam byly "civilisti", ale jinak jsem byl buď slepý, nebo tam fakt nebyla. Jo a jednou jsem si špatně přečetl nápovědu.

 Vicenova studánka

Když je vyšší stupátko výhodou. :-) 


Mariánská hora 

levandulové pole

V arboretu se mi líbilo nejen množství rostlin, ale i atrakce pro děti a bylinková zahrada. Jen ten trávnik byl na můj vkus zbytečně krátce sekaný. Klíšťatová paranoia vládne světu. :)

svačina v mamahotelu :) 

na třešních 

v arboretu u hmyzího Hiltonu 

Žampach 

zajímavý kultivar černého bezu

V pondělí jsme s klukama zase dali otužovačku na Jeřici, ale už je to moc teplé. Po dvou minutách mě to nebavilo, ale kluci mě vyhecovali a dal jsem pět minut. Oni něco přes deset. Aspoň jsem je mohl vyfotit. No a aby to nebylo tak jalové, jel jsem tam přes Jizerky na koloběžce. Sjezd z Bílé kuchyně je snad ještě lepší, než sjezd z Ještědu. No a protože ITB, vezl jsem si pivo a pod kaskádou si ho za tu chvilku stihl vychladit. :-)

nad Kaskádou 




 zvědavá borderka

najdi Pepu