pondělí 1. února 2016

Jarní běhy

Tak tenhle týden jsem začal nicneděláním. Cítil jsem se totiž trochu přetrénovaně. :) Nic jsem nedělal v pondělí, v úterý a pak už jsem to nevydržel. Běhat jsem šel až ve čtvrtek a byl to takový skoro jarní běh v kalhotách pod kolena a jen v mikině.

čtvrtek

K dalšímu běhu jsem se dostal až v neděli, ale stál to za to.  Už skoro měsíc jsem měl v hlavě jednu pěknou trasu, ale běžet to ve sněhu se mi to nechtělo, protože to na moje nynější poměry je docela štreka. Obleva mi hrála do karet, tak jsem naplánoval vlak v 6:30 z Liberce a v 7 hodin jsem byl v Jablonném v Podještědí. Na chodníku u nádraží ledovka, ale po 500 metrech jsem se dostal na pěšinu a aslaltu dal sbohem. Zato bláta bylo hodně. Bláto na cestě, bláto na poli, kdo by to byl čekal? :-) Takže po dvou kilometrech voda v botách. No nic, běžíme dál. Prvním vrcholem byl Sokol se zříceninou Falkenburk. Ještě před odbočkou na vrchol jsem vyplašil stádo divočáků, ale naštěstí utekli. Na jaře tam asi raději nepoběžím. :)

ranní ptáče...

Lužky z úbočí Sokola

Cesta na Sokol

Falkenburk

  Hvozd

Ze zříceniny hradu zbyly jen kousky zdí a ani odtud není výhled. Je tam jen keška a pocit dobytého vrcholu. Následoval dlouhý seběh do Petrovic a Polesí, u kterého je skalní vyhlídka Havran. Vyhlídka z něj je pěkná a nejvíc mě zaujaly bílé vrcholky na horizontu. Následoval problematický úsek lesem, kde byla hodně podmáčená cesta a následně po poli, kde to bylo ještě horší. Po doběhu k Bílým kamenům (známější jako Sloní kameny) jsem si vyfotil informační tabule a koukám, začalo sněžit. Netrvalo to dlouho a kdyby to bylo horší, schoval bych se do objeveného příbytku.

skalní vyhlídka Havran

pohádkový dům

 Bílé (Sloní) kameny

úkryt

Během stoupání na Kozí hřbety chumelení přestalo. Následoval poměrně dlouhý seběh mezi skalami až do Horního Sedla, ze kterého se běželo zase mírným stoupáním na Popovu skálu. Cestou jsem minul skály Sokol, Krkavčí hnízdo a Vraní skály. Takový ptačí běh. Na Popovce docela foukalo, tak jsem rychle pokračoval na Kohoutí vrch. Tam jsem ještě nikdy nebyl a byl tam krásný výhled. Na polskou elektrárnu. :) Zbýval jen seběh do Dolního Sedla a už jsem byl v Hrádku. Většinou se nestresuji odjezdy a spojení hledám až kousek od nádraží. Ale tentokrát jsem se podíval asi 2 km od nádraží a vlak jel za 9 minut. Tak jsem nahodil "sprint" a s jazykem na vestě jsem ho stihl. Doma jsem si dal šlofíka a večer saunu a jsem jako nový. Teda skoro. :)
 
Popova skála
Kohoutí skála

trocha geologie :)
 
divá zvěř u keše

Sokol + sokol


pondělí 25. ledna 2016

Běhání ve sněhu

Tak jsem zase tady se svým přehledem běhů a dalších taškařic. :-)

Předminulý týden byl takový línější, nic moc se nedělo. V týdnu jsem šel dva svižnější běhy (tempa 4:04 a 4:59), ale nebyl v tom ani moc záměr. Jeden byl hodně z kopce a u druhého jsem pospíchal. :) V sobotu jsme byli na pyžamovém plese - mém oblíbeném, protože se nemusím pařit v obleku nebo košili. A v neděli jsem vyběhl směr Rychnov. Nejdříve na Císařský kámen, odkud byly krásné výhledy na Liberec a Jizerky. Pak směrem na Rychnov u Jablonce nad Nisou, ale ne po turistické cestě, ale po takové neznačené, protože jsem měl políčeno na kešky na místech zaniklých osad. Našel jsem všechny tři, ale sníh jsem měl až za ušima. Tentokrát to bylo pro změnu bez hůlek. Běh jsem skončil v Rychnově na nádraží a když jsem zjistil, že mi jede vlak až za půl hodiny, udělal jsem si ještě malé kolečko, aby mi nebyla zima. Teprve pak jsem zjistil, že je tam otevřená čekárna. :)

zimní Císařský kámen

 Liberec

 Jizerky

já :)



Doma jsem se pak již tradičně odměnil bramborákem a to ne ledajakým. Tento měl hodně okrajů. I pro to pivo jsem si do večerky skočil. :) Tento víceokrajový typ bramboráku se asi ujme, protože když si je děláme s Pájou (čti já dělám a Pája ojídá okraje), tak moc okrajů nemám. :-D Ne, to bych jí křivdil. Ale je pravda, že když smažím druhý, slyším za sebou jen ticho a pomlaskávání. :)

 bramborákový tuning

Minulý týden v úterý jsem se vydal hledat indicii jedné zapeklité kešky a sice jsem ji nenašel, ale zato mám hezkou fotku. :)


A ve čtvrtek to byl po dlouhé době běh bez jakékoliv souvislosti s keškami. Tak jsem aspoň vyfotil kostelík.

Ruprechtický kostelík

Pokud by vás zajímalo, jak vypadají běžecké boty z Lidlu po cca 500 kilometrech, tak takhle. Když výrazně převažuje terén nebo sníh, běhám v Inovejtech, když silnice, tak v těchto. Špičky jsem zalepil Chemoprenem, tak snad to zase chvíli vydrží.


boty zn. Crivit po 500 km

zalepeno

Z pátku na sobotu se konal tradiční (byl jsem posedmé) přechod Jizerek z Hejnic do Lidových sadů. Když nenapadne hodně sněhu, není to žádné maso. Obtížný je jen první úsek na Bílou kuchyni a pak už je to skoro po rovině. Sešla se známá parta a nový pes [: Emsí :]. Ten nás obveseloval celou cestu a rád se fotil.

divočina ve vlaku :-D

hospoda v Hejnicích

A vyrážíme.

svačinka na Bílé kuchyni

pes nám ukradl blesk. :)

na Černé nise

V sobotu jsem se zničil ve fitku a v neděli ráno vyrazil na další běh po keškách. Jak už jsem psal, některé úseky se mi omrzely a tak jsem se přiblížil tramvají do Proseče (mezi Libercem a Jabloncem) a tam zahájil běh výběhem na Milíře. Pak jsem seběhl do Rychnova (tentokrát po červené) a z něj zase stoupal přes Pulečný, Klíčnov až k první keši toho dne. Ta byla na osamoceném stromě uprostřed bílé pláně a připadal jsem si jako prospektor. Keš byla asi 3 metry vysoko a po zledovatělém stromě to trochu klouzalo. Ale povedlo se. Jen se mi nepovedlo se pořádně vyfotit, tak jsem to pak zachránil v grafickém editoru.
 
první keš

u keše

Od této stromovky jsem běžel do lesa hledat jednu podpařezovku, která mi dala docela zabrat. Třetí z této série už byla snadná. Pak už jsem běžel zase po silnici přes Bobov, Sněhov, Mukařov, Huntířov a byl jsem v Protivné. :-D Poslední vískou bylo Bzí, kde pořádají každoročně zimní závody ve sjezdu na čemkoliv.

komárům vstup zakázán

Na jedné křižovatce jsem se trochu vyděsil, když jsem viděl, že je Železný Brod 10 km daleko, ale byla to asi nějaká chybka, protože jsem v něm byl po 3 km běhu. Akorát mi to vyšlo na autobus do Jablonce, odkud mi po 10 minutách jel bus do Liberce. A v Liberci jsem půl hodiny čekal na bus z centra domů. :)

Nakonec jsem si nechal jednu specialitku. Jde o termonádobu Esbit. Prodává se ve více velikostech a já mám tu největší - litrovou. Jde primárně o termonádobu na jídlo, ale můžete si tam nalít i pití. Nemůžu teď najít recenzi, na jejímž základě jsem si ji koupil, ale neprohloupil jsem. Kam se hrabe obyčejná termoska. V této nejenže se dá nouzově vařit. Můžete v ní zalít těstoviny vařící vodou a ony se samy dovaří. Ale co je hlavní, udrží jídlo opravdu dlouho teplé. Na nočním přechodu jsem dělal dvě testovací zastávky (bylo cca -8°) a na každé jsem část guláše s nudlemi přendal do víčka a snědl. Nejdřív jsem samozřejmě zase zašrouboval vnitřní uzávěr (který má ventil pro vyrovnání tlaku) a až pak jedl. Guláš jsem do předehřáté nádoby plnil kolem 16 hodiny, přechod začal kolem 18 hodiny a o půlnoci po zmíněných dvou zastávkách byl pořád horký a ráno ještě teplý. Výhoda kvalitní izolace může být nevýhodou, pokud tam dáte již uvařené např. těstoviny, tak se mohou rozvařit. Ale hlavně, že je to teplé. Pro porovnání - svařák v termosce, kde se jen zmáčkne čudl a leje se a tedy se nemusí otevírat, byl už o půlnoci vlažný. Pro objektivitu ještě musím uvést, že tu jsem nepředehříval. A pozor, vejde se do běžeckého batůžku. :-))

porovnání velikosti

víčko slouží jako miska


v běžeckém batúžku


středa 13. ledna 2016

S hůlkami jedna ruka

Tak máme 11. 1. a ke včerejšku jsem byl na Ještědu letos už třikrát. :) A to hlavně díky tomu, že jsem přišel na chuť používání hůlek na sněhu. Nebo to možná bude novými elasťáky. :-D

lesní duch

V sobotu po brigádě jsem se vydal na kešky do Jablonce. Na mapě, kterou používám pro lovení (OSM map), nejsou vrstevnice, takže se často ženu do kopců ani o tom nevím. Stejně tak to bylo tento den. Ale nakonec to bylo dobře, protože jsem se aspoň konečně dostal na jablonecký Petřín a i když nebyly zrovna optimální podmínky pro vyhlídku, bylo tam hezky. Jablonec jako na dlani.

kdesi u Jablonce

Večer jsem se pak vrhl do zdobení krabičky nachystanou svou keš. Chtěl jsem vypálit obrázek a na jednom nožířském diskuzním fóru jsem objevil tip, že na to stačí tužka, kancelářská sponka a svíčka. Bylo to pracné, ale stálo to zato. :-) Začal jsem kolem desáté a v jednu ráno bylo hotovo. :)

pyrografie

Na neděli jsem si naplánoval delší běh a trochu jsem se těšil, že bude hezky aspoň za kopcem. Nebylo. :) Tento běžecký výlet by se dal rozdělit na běžeckou část - z Jablonného do Zdislavy a turistickou část, kde jsem sice občas popoběhl, ale ne moc. A tam mi právě hůlky moc pomohly. A to jsem ještě jouda běžel z Křižanského sedla po červené, která je nahoru a dolů místo po cyklostezce, která se jen mírně zvedá.

na nádraží v Jablonném

Zdislavina studánka

cesty sněhem zaváté

pekelný Trávník

panorámata

na Ještědu

Jo a návleky jsou taky skvělé. Sice jsem si nedal gumičku pod patu (trochu si je šetřím :), ale i háček na tkaničkách stačil na to, aby se nehýbaly a tím pádem nerozvazovaly. Ne, že by to byl velký problém, ale je to fajn. :)

návleky