úterý 30. října 2018

Poručíme větru, dešti

Tak už máme hotové základy. Ne, že by to byla taková novina, ale chci mít před odletem do Říma čistý stůl. :) Bylo to trochu dobrodružné, protože auto s vrchním štěrkem nemohlo dojet až k základům a složilo náklad u cesty. Ale těch pár přemístěných kubíků už se v tom celkovém množství ztratí. Musím teda říct, že té práce bylo celkem mnohem víc, než jsem čekal a už vím, proč se mi můj taťka smál, když jsem říkal, že jen uděláme základy a chatičku přivezou hotovou. :-)

Vibruji. 

Zatěžuji. 

Svačím. 

Hotovo.

Nepropro aneb nepromokavé a neprofouknutelné oblečené šlo dlouho tak trochu mimo mě. Měl jsem pončo a v mokrých botech to stejně není ono. Ale práce na pozemku mi sebrala hezké dny (ale zase díky bohu, že nám při práci skoro nepršelo) a tak na výlety zbyly někdy ty ne tolik hezké. Proto jsem před časem pořídil v Decathlonu nepromokavé kalhoty a bundu a k narozeninám si přál vodotěsné ponožky, které jsem koupil k narozeninám letos Páje a nemůže si je vynachválit. Samozřejmě, že prodyšnost je špatná, ale na chůzi to nevadí a do kopce jsem se schválně mohl šourat. :-)

Auto jsem nechal v obci Vápno a udělal si okruh přes zaniklé obce v bývalém vojenském prostoru Ralsko. Výhodou této oblasti je četnost posedů a skalních místností, takže mi při svačině nekapala voda do kafe. :-)

Jde se na to. 

pohled z posedu 

v suchu

bývalý skalní mlýn 

Tady by se dalo i přespat. 

bývalá nádrž na vodu

střelba šípky. :-D 

sníh na Ještědu

Pršelo celou dobu, ke konci méně z oblohy a zase více ze stromů. Po několika hodinách a 11 km jsem byl pořád v suchu a doma byly ponožky zevnitř suché. To máte sice i v pohorkách, ale to není tak pohodlné, jako nízké trekovky.

A nakonec něco pro lovce pokémonů: https://www.svetandroida.cz/nabozensky-klon-pokemon-go/
Proč si neulovit svého svatého? :-) Potom by hláška: "Viděl jsem při běhu všechny svatý." měla další rozměr. :-D

čtvrtek 25. října 2018

Práce šlechtí :-)

Ale kdo by chtěl být šlechticem, že? :-) Naštěstí nás to pořád baví a s každým dalším úředním souhlasem roste naše naděje, že nebudeme muset stavět načerno. :-D Od dostavění boudičky jsme pokročili, už máme skoro základy, tak jen pár fotek do archivu. Mimochodem, rád si občas kliknu na náhodný rok a měsíc a koukám, co jsem dělal. Je to takové osobnější, než to, co vám po určité době nabízí Facebook.


S prázdným kolem to jde blbě. :-) 


ITB :) 



 výled na Dymník

Hvězda 

A jde se hrabat. 

Ve čtyřech už to šlo lépe. 



Teče! Poprvé od jara.

Tři soutěsky. :-D 

Otužilecká sezóna začala, ale liberecká přehrada má značný podstav, tak se koupu, kde se dá. Jednou na výletě v Jizerkách v Černé Nise, jindy v Kamenici a pak zase u Hamru.

Černá Nisa

Holky nechtěly. :-)

Taky jsem si s Kesinkou udělal výlet na malý kopec Lipka u Stráže pod Ralskem. Nejdřív jsem se byli (kvůli keši) vyfotit u průrvy Ploučnice, pak se vyškrábali na kopec a pak si udělali ohýnek, dali pivo a šli zpět. Zajímavý byl průchod kolem chemické úpravny vody, kterou za minulá desetiletí protekly tisíce tun kyseliny, uranu, čpavku a podobných chuťovek. Teď už jen čistí vodu ze sanací, ale byla to síla.

průrva Ploučnice 

Lipka

vrchol 

výhledy 


Další výlet opět jen s Kesi vedl do okolí Josefova Dolu, kde jsem chtěl nasbírat kořen kostivalu. Ten jsem sice nenašel, ale i tak to byl povedený výlet a i koupačka byla. Po koupání na skrytém místě, usušení a oblečení prošla po pěti minutách skupina mladých turistů. Bylo to těsné. :-)

vyhlídka Peklo 


:-D

otužilci

hráz Josefodolské přehrady

Další výlet, tentokrát už s Pájou, jsme podnikli na Velký Jelení vrch, Malý jsme chtěli vynechat, ale nepovedlo se a Pája pěkne funěla. :-) Ale ty výhledy nahoře stály za to. Krásně nám vyšlo počasí, nebylo to přehnaně dlouhé a i svačina byla. Na běhání a koloběžku není nějak energie. :-)


Malý Jelení vrch 


 výhledy z Velkého Jeleního vrchu



čepičáci :-)

středa 26. září 2018

Kolobkovandr #9 - Spacák Rallye Křivoklátskem

Další Spacák Rallye je za námi. Z Liberce jsme opět vyrazili s Patrikem vlakem a jelikož "oficiální" trasa začínala v Berouně, naklikal jsem v mapách.cz nejkratší trasu pro silniční kolo z hlaváku v Praze do Berouna. Ale přes Rudnou to nebyla úplně pěkná cesta. :-D No ale pak už to bylo bezva. V Berouně jsme si dali pivo, navštívili vyhlídku, zažili průtrž mračen a pokračovali do Nižboru, kde byl sraz v hospodě. Tam jsme pojedli a popili a za tmy a opět deště pokračovali na spací místo - vyhlídku Čerchov.



Na vyhlídce bylo dost místa pro stany a tak jsem nemusel spát někde v ústraní. V informacích před závodem totiž stálo, že to s rovným místem na té vyhlídce není nic moc. Spát jsem šel až kolem druhé hodiny ranní po vydatném pití portského, kagoru a červeného - ideální kombinace. :-) U vyhlídky byla keš a u ní mlok skvrnitý. Bohužel jsem z něj viděl jen ocásek.



Čerchov

Z vyhlídky jsme ráno odjeli ve třech - s Věrkou a Patrikem. Nejdřív směrem na Křivoklát, kde jsme se měli vyfotit a dali jsme si časj, pivo a kafe (každý něco jiného) a nakoupili zásoby na další cestu. Patrika bolí po úrazu žebra, tak jsme jeli pohodové tempo s přestávkami.


Křivoklát


Morčata rulezzz! :-D

Pokračovali jsme do hospody U rozvědčíka, kde jsem si uvařil čínskou polívku a všichni jsme si dali pivo a pokračovali dál. O pár set metrů dál byla keš na skále. Resp. měla být. Cesta prudkým svahem uvolňovala kameny a ty se kutálely na silnici, okolo nohou se nám s Jakubem omotávalo trní a nahoře na skále bylo krásně, ale z keše zbyl jen háček na borovici.

Kněžská skála

a výhled z ní

Další část cesty vedla podél řeky s výhledem na zříceninu Týřov. To byl další průjezdní bod. Ale cesta tam byla tak spletitá, že jsem byl jediný, kdo tam dojel. Ale bylo tam krásně. Z Týřova jsem se rozhodl jet jinou cestou a to byla možná chyba, protože jsem asi hodinu tlačil do kopce. Pak jsem byl ale odměněn dlouhým sjezdem nejdříve po nové asfaltce a potom lesem. Po szezdu následoval krátký kopec a setkání s kolegy v hospodě v Broumech, kde točí Matušku.


v dáli Týřov


singltrek na Týřov


na Týřově

v Brounech

Další úsek sobotní trasy byl víceméně z kopce a stoupání bylo až na konec. To ale stálo za to. Nedalo se ani tlačit naloženou koloběžku, takže jsme si nosili brašny a koloběžku zvlášť, Věrka sprostě nadávala a všichni jsme byli rádi, když jsme se vydrápali k Aksamitově bráně. Kousek nad ní jsme rozbili tábor. Zase padlo pár lahví portského, ale spát jsem šel tentokrát dříve. Bohužel jsem nenašel rovné místo na spaní, tak jsem vzal zavděk malým dolíkem ve svahu a celou noc se posouval dolů, budil se, posouval nahoru a zase usínal.

Zatím ještě nenadává. :-)

ranní výhled ze stanu



stanovo-hamakové městečko

ranní topinka

Martinka, náš maskot

Po sbalení a najedení jsme vyrazili na poslední společné kilometry do Berouna vzdáleného jen několik kilometrů. Zase trochu pršelo, ale i tak to byl pěkný sjezd zakončený v pivovaru Medvěd. Tam měli dobrou bramboračku a samozřejmě pivo. Litrovku Grizzlyho koupil domů a moc nám chutnalo. Potom jsme s Jakubem odpojili a jeli podél Berounky na Prahu, cestou jsem posbíral pár keší a v Zadní Třebani jsme to kvůli dešti zapíchli a jeli vlakem.



organizátoři

punk's not dead

V Praze jsem měl dost času na přestup a tak jsem zase objel pár keší a pak dorazil v šest večer do Liberce. Měl jsem radost, že mě sice první den trochu bolela kyčel stejně jako ke konci expedice Užhorod, ale druhý den už to bylo dobrý a jen mě trochu bolely svaly. Jít běhat přiměřené kilometry po měsíci bez běhu, tak asi umřu. :-)

Praha

trasa