pondělí 15. září 2014

8. - 14. 9. - Odpočinek

Co se týká odpočinku po maratónu, s tím nemám problém. Jen tak vegetit a ležet mě baví. I když ne nějak dlouho. V pondělí jsem si tedy nechal úplně volno. Uvařil jsem si poprvé pohanku a to hned výborný recept odtud.


V úterý bych měl taky volno, kdybych ve středu nejel na konferenci, která byla až do pátku. Takže bych přišel o posilovací trénink a to jsem nemohl dopustit. :) Ale zase jsem byl v sauně. Tam tedy strašně smrděl bazének, protože před námi to měl rezervovaný FC Slovan Liberec. Kopačky se v sauně očividně chovat neumějí a nějaké sprchování po výlezu z potírny je jim cizí. Tak jsem napsal maila na jejich vedení a jestli to nebude příště lepší, asi mě jejich fanoušci umlátí čepicema, protože si to nenechám pro sebe.

Volno tedy zase až ve středu. Ve čtvrtek jsme se s kamarádkou byli proběhnout v okolí Poděbrad a i když volně, dalo to nakonec 17 km. Součástí programu byl i výlet do Kutné Hory, kde se mi moc líbilo. Sice pořád pršelo, ale to nám uvnitř katedrály nevadilo.

chrám Svaté Barbory

V pátek opět trénink a překvapivě nebyly nohy (kromě asi 250 dřepů), ale všechno možné. Nejvíc se mi líbil cvik dragon walks. A tak tricepsové tlaky na lavičce, kde druhý držel nohy, aby to nebylo tak lehké. Ruce cítím ještě dnes. :)


druhý cvik

V sobotu jsem zase vařil a měl jsem k tomu pomocníka. :)

pomocník v kuchyni

Odpoledne jsem se byl podívat na kamarádku z konference a jejího muže na Jizerskou 50 RUN. Trasu si chválili, tričko taky pěkné, tak si to možná za rok zaběhnu. :-) Spojil jsem to s procházkou s bráchou a trochu si pojezdil s kočárkem. Stihl jsem vyfotit i dva kamarády, ale jen zezadu.


V neděli jsem ráno vyběhl a po chvíli mě dohnal déšť. Pak zase chvíli nepršelo a tak pořád dokola. Pršelo s přestávkami celý den a bohužel i odpoledne na tréninku, ale po chvíli jsme na déšť zapomněli. :) A máme bezva společnou fotku. Jen nás mohlo být víc.

Seberevolta Liberec

Na Baroku jsem chytil slinu a přemýšlím, co bych si tak zaběhl dalšího delšího. Ideálně tak 70-80 km, víc zatím ne. Hledal jsem i v německé ultra termínovce (http://statistik.d-u-v.org/calendar.php), ale všechno je docela daleko. takže to zatím vypadá na Horolezecký krosmaratón. O ŠUTRu vím, ale je to docela z ruky. Ideální by bylo něco za hranicemi, ale to bylo už na jaře. :)

 

pondělí 8. září 2014

Baroko maratón


Týden před maratónem byl, jak jinak, odpočinkový. V pondělí jsem si dal úplné volno, v úterý jen saunu. V úterý jsme taky s bráchou založili naši první společnou keš.

středeční snídaně

Ve středu jsem se byl ráno proběhnout v pětiprsťákách, což se později ukázalo jako nedobrý nápad (bolavá lýtka) a na maratónu se zase ukázalo, že to nevadilo. :) Vzdálenost byla pekelná - 6,66 km. Pak jsem posnídal švestky s mákem a je to moc dobré, zdravé a co hlavně - syté. :) Na tréninku jsem natočil další video se stojkou. Kdyby mě občas nezlobilo zápěstí, byl by ten progres mnohem rychlejší, ale i tak jsem spokojený. Hlavně mám radost, že už umím "únik" při přepadávání (od 10. vteřiny).



Ve čtvrtek jsem šel na kešky a našel spoustu hub. Většina byla bohužel červivá, ale na smaženici to bylo. Akorát jsem dal místo kmínu pepř a pořád jsem se divil, co to tam tak pálí. Snad nějaká prašivka? :) A taky jsem si předobjednal knížku o Danu Orálkovi.

V pátek jsem se ráno rozklusal, zabalil podle předpovědi od Norů krátké elasťáky a triko na závod a šel do práce. Z práce rovnou do Prahy k Tučňákovi. Měl jsem slíbený řepný salát a špagety, tak jsem se těšil o to víc. :) Dostal jsem moc hezký pokojík a dokonce s hrazdou! Co víc jsem si mohl přát. :-) Velkou část večera jsme věnovali teoretickému rozboru účinků GU gelů a zkoumání různých příchutí.

 dream tým nastupuje :)

Spát jsem šel příjemně nacpán a lehce nacpán jsem se i probudil. Vypravení bylo pohodové, všechno šlo jako na drátkách a v 7:15 už jsme mířili směr Plasy. Kromě nás dvou tvořily posádku Petra a Míša. Holky potřebovaly na malou a nad jedním hodně opapírovaným odstavným parkovištěm ohrnovaly nosy a pak musely konat skoro vedle auta v lesíku na místě závodu. :-) Já se zachoval podle Leoniny věty: "Svět je jeden velký pisoár." a bylo mi dobře. No není to asi nic k chlubení, ale je to táááák praktické. :)

dobrovolníci

Hned na parkovišti jsme potkali Honzu a Nikie, i když jsem nejdřív myslel, že je to BarborkaS. Mají podobné vlasy, výšku, postavu a sluneční brýle. :) Jelikož holky vyrazily k lesíku, já se vydal pro čísla.  Tam jsem potkal další kamarády a to Luboše s dcerou, s0cketku s přítelem, Leonu s Pavlem Z. a Buba. A Ivu s Digim a Veverku pražského. Vyzvednutí čísel byla rychlovka. Pak jsme se připravili na závod a vesele konverzovali. A počasí, přestože ráno slibovalo hic, se umoudřilo a byl takový trochu chladný opar. Ale fakt jen trochu. Když jsem se vrátil z rozklusu (no jo, zase jsem byl z naší party jediný :)), tak mi vedro bylo.

předstartovní zamyšlení

Start byl v poklidu, u startovní čáry jsem potkal další známé. S Janou jsme běželi docela dlouho, ale pak jsem ji ztratil. Nebo jsem moc mluvil a nechala mě utéct. :) A podle plánu jsem první kopce šel, protože loni jsem se tam docela vykostil a nechtěl jsem to opakovat.

za Janou v prvním kopci
 
Běželo se mi pěkně, v poklidu. Tempo trochu připomínalo ultra, ale na začátku kopcovitého maratónu běženého na uběhnutí na tom nebylo nic špatného. Samozřejmě jsem měl "tajný" cíl a to doběhnout pod 4 hodiny. První problém byl asi na 15. km, kdy jsem začal mít takovou vlčí mlhu. Tak nějak jsem měl pocit, že nejsem ve své kůži a nebyla to meditace během. Ráno i před závodem jsem jedl dost, tak asi to teplo. Na další občerstvovačce a pak skoro na každé další jsem slupnul kousek čokolády a bylo mi dobře. S pár borci jsme se navzájem pořád předbíhali sem a tam. Občas jsme na zemi viděli spadlé číslo. Bylo samolepicí, ale ne dost. Moje magnetky při rychlém běhu z kopce cvakaly, ale držely. Poprvé jsem zkusil číslo na nohu a dobrý. Říkal jsem si, že si možná v tom vedru sundám tričko, když už jsem si vzal černé, ale nakonec se voda po polévání krásně odpařovala a chladila (a nebo jsem si to skvěle vsugeroval).

borci běžící desítku před startem
(Sára, Lenka a Luboš)
Luboši, takhle zatáhnout břicho bych nedokázal. :)

Po odpojení půlmaratónu byla pro mě trasa nová a tak jsem koukal po krajině, aby se mi příště holky v autě zase nesmály, že ze závodu znám jen trať pod nohama (což není pravda! :-)). Bylo to nahoru dolů, ale ne tolik jako na začátku. Na dvacátém kilometru jsem vypil tekutá BCAAčka. Honza 12 mi to jednou doporučil a chlapík v obchodě taktéž, tak proč to nezkusit. Druhou ampuli jsem dal po doběhu. Trasa měla sice místy hluchá místa, ale většina se mi moc líbila. Hlavně běh podél řeky loukou a pak úzké pěšinky v lese. Nohám se to taky líbilo a i teď po dvou dnech mám pocit, že jsem běžel jen půlmaraton nebo desítku. Kopce jsem trochu chodil, ale spíš to bude podkladem a možná i těmi BCAAčky. Někde na 35. kilometru se mi rozhodil Garmin. Ukazoval o kilometr méně, než ukazatele a já nevěděl, čemu věřit. Radši jsem věřil Garminu a doufal, že se plete a mám za sebou o kilometr víc. Bylo to tak. :) Ke konci už jsem poznával trasu z loňska. Přišly náběhy na křeče. Nic vážného, ale bylo jasné, že cílový finiš nebude. I kdyby nebyly křeče, tak nějak jsem nemohl zrychlit. Jen z kopce. No je to jasný, nemám naběháno. Ale i tak jsem doběhl v čase 3:53:02, tj. do 4 hodin s velkou rezervou kopcovitý maratón a ještě v ne úplně ideálním počasí. Tak jsme snad týmu iThinkBeer ostudu neudělal. :-) A ti všichni kamarádi, které jsem tam zase potkal, ten skvělý pocit ještě vynásobili. Tady je záznam z  Garmina.


s naší posádkou po doběhu (a zotavení :)

Po doběhu jsem chňapnul koláč a vodu a sedl si na chvíli do stínu. Pak si lehl na louku a tam chvíli hibernoval a pak si řekl, že ležení je fajn, ale takhle si s nikým nepopovídám. Tak jsem se sebral, našel už dávno převlečené holky, Luboše a Buba (kluci Honza, Pavel Z. a Veverka pražský ještě běželi) a odebral se do sprch. Pak pro jídlo, nealko pivo a pak se kecalo. Ale byl jsem nějak groggy, ani jsem neměl chuť na alko pivko. Vynahradil jsem si to až v Praze, kde jsme zašli s holkama na jídlo a k němu jsem si dal 3 Fénixe a byla to paráda.

JÍDLO

pohoda po závodě

skoro všichni pohromadě

Za fotky moc děkuju Digimu a Bubovi.

V neděli jsem se probudil jako rybička a jel se vyjet na kolo. Na kešky. :-) navečer jsem se přidal k posilovacímu tréninku a kromě toho, že jsem trochu cítil nohy při výpadech a něco málo vynechal jsem se cítil skvěle. Ale tohle je ošemetné, to už vím. Takže bude následovat klídek, i když nemám pocit, že by byl potřeba.

neděle 31. srpna 2014

Týden 18. 24. 8. - Tolik maratónů a stejně to popletu. :-)

Baroko bude ssumárum můj 11. čistý maratón. Ty v rámci ultra (sedmistovky) a ultra samotné nepočítám. No a každý ví, že poslední dlouhý běh se má jít nejpozději 14 dní před maratónem. No a kdy jsem ho šel já? Teď v neděli (Baroko je za týden). :-D No ale Baroko jdu celé poprvé a tedy na osobák tak jako tak, takže houby zle. A nyní již k tréninku.

V pondělí jsem odpočíval, jak jinak, procházkou po keškách. Objevil jsem pár pěkných opuštěných lomů a jiných pamětihodností.

opuštěný lom I

U dobráka

Rohanův kámen

opuštěný lom II

výhled na Jablonec

opuštěný lom III

V úterý jsem odběhl 17 km s kopečky nad Lidovými sady. Ve středu jsme na tréninku měli docela náročný kruhový trénink. Ne jako předchozí týden s přestávkami mezi cviky, ale opravdový nefalšovaný kruháč a u angličáků jsme málem umřeli. :) Pak jsem se dodělal shyby a kliky.

Ve čtvrtek jsem běžel dvacku skoro po rovině a docela to uteklo. Byla to cyklostezková klasika z mírného kopce tam a pak zpět. V pátek opět trénink nohou a opět masakr. A v neděli pomalý delší běh s kamarádem Martinem. Počasí nám přálo a tak jsme suchou nohou doběhli až do Semil a dali si oběd. Byl to moc pěkný běh. Cestou jsme si dali Colu, uskakovali před vlakem a proběhli jsme nějakou soukromou oslavou. :) Domů jsme jeli vlakem.

před během s kolty proklatě nízko

skoro v cíli - Riegrova stezka

No a v neděli zase trénink se Seberevoltou. Pršelo, a tak bylo hezké pozorovat, jak se z nás kouří. :-)



pondělí 25. srpna 2014

Týden 18. - 24. 8. - Baroko se blíží

Vzhledem k tomu, že je Baroko za dveřmi, začal týden blbě. V noci z neděle na pondělí mě tak bolelo okolí levého kotníku, že jsem nemohl na nohu ani došlápnout. Bylo to něco podobného jako loni, ale horší. Po chvíli se to ale rozhýbalo a pak to vždycky bolelo, když se noha delší dobu nehýbala. Tak jsem si řekl, že to prostě zkusím rozběhat a v úterý jsem šel pomalinký přerušovaný běh a ono to šlo.

Ve středu byl společný trénink a jeli jsme kruháč. Já ho jednou zkoušel doma, ale moc mi to nešlo. Ale byl to kruhový trénink se střídáním ve dvojici, takže tam byla aspoň nějaká přestávka. Ale stejně mě druhý den bolelo celé tělo. :-)

Ve čtvrtek jsem si byl zase zaběhat a už běhám souvisleji, protože kešky v Liberci mám docela vysbírané. :) Bylo to usmolených dvacet. Usmolených proto, že jsem si nevzal jídlo ani pití a ke konci jsem počítak každý půlkilometr.

V pátek jsem byl na lovu kešek a večer zase společný posilovací trénink (jsou středa, pátek a neděle). Tentokrát nohy. Byl to brutus. Výpady, žabaky :), dřepy, výstupy na lavičku a bulharské dřepy. Ty jsou obzvlášť vypečené.

Takže na sobotním výletě to docela šlo, ale jak jsme si sedli, tak pak byl problém vstát a jít. :) Byli jsme v okolí Frýdlantu a bylo to fajn.

říčka Desná

:-)

něco pro zahrádkáře (a pejskaře) :-)

v lese

rozhledna nad Frýdlantem

zelená kostka ve Frýdlantu

V neděli jsem ráno odběhl 30 km (7 sám, 9 se známým, 14 sám) a snažil jsem se úplně neflákat. Nejdřív sám trochu z kopce tempem 5:04, pak s Jirkou 5:46 a posledních 14 km tempem 5:00. Kombinace s pátečním posilováním nohou způsobila, že si připadám jako po ironmanovi. :-) No a odpoledne ještě posilování s partou.

část liberecké Seberevolt
(příště fotíme bez stromu :)

blbnutí na konci tréninku


středa 20. srpna 2014

Týden 11. - 17. 8. - Vzhůru do podzemí

Po minulém týdnu jsem byl trochu unavený, tak jsem to nehrotil. Spíš jsem se ulejval. :) V pondělí pršelo a tak jsem sice vyhrál souboj s postelí 1:0, ale bolel mě zub a tak jsem po pěti kilometrech vyměkl a stočil to domů a tím se skóre vyrovnalo. Odpoledne jsme s bráchou vyrazili na kešky, tentokrát do podzemí. Žádné potkany, pavouky ani jinou havět jsme nepotkali. :) Bylo to parádní a pak jsme si to zopakovali ještě v neděli.

Sem jsme lezli zbytečně. :)

Máme poklad. :-)

kořeny stromů

Tady bylo docela sucho.

Pode mnou asi metrová špinavá tůň,
takže pád by se rovnal rýmičce. :)

posilka na stehna

V úterý jsem nic nedělal. Ale ve středu, to jsem byl běhat a dokonce přes deset :) a pak ještě večer cvičit se Seberevoltou. To je skupina lidí, co chce cvičit a vlastně nejen to. A cvičení ve skupině je mnohem, mnohem zábavnější. Je to podobné, jako u běhu. Běh je fajn, ale ve více lidech je to větší zábava. Ještě čtyři dny potom mě všechno bolelo. :)

Na čtvrtek jsem domluvil minisraz s kamarády v Praze. Ale protože jsem neměl v plánu nic jiného, jel jsem už dopoledne a prošel si okolí Černého mostu a Xaverovský les a našel nějaké kešky. Ale bylo to težší, než se zpočátku zdálo. U několika jsem odešel s nepořízenou. Pak rychle do Ikey pro lampičku a stojan na víno a pak hurá do Corleone. :-) Akce byla vydařená jako vždy, jen škoda, že nemohla Leona. Děkuji Ivě a Digimu, že tam se mnou vydrželi až do pozdních nočních hodin, abych nemusel sám čekat dvě hodiny bus (dřívější spoje už byly obsazené).

 Údolní vyhlídka

Palackého most

pro Leonu :)

Na pátek ráno jsem byl domluvený s bráchou, že mě vyzvedne a pojedeme do Žitavy na malé geocache setkání. Potřebovali jsme bod za setkání a taky to byla trochu recese, protože v popisu setkání bylo, že přesně v 8:30 všichni vytáhnou vlajky své země a pět minut jimi budou mávat. Byli tam Češi, Poláci i Němci. Ale moc lidí nemávalo, asi se styděli. :) Pak jsme spolu odlovili dvě kešky (a před setkáním další dvě) a já pak šel lovit sám, protože brácha musel odjet. Během dne jsem si pěkně prošel Žitavu a ke konci i pěkně zmokl. Nejhorší na dešti je, že s vlhkým telefonem s dotykovým displejem jsem na tom jak Baťa s dřevákama a s mokrým displejem jsem pak úplně v prdeli. :-))

v jedné staré ruině

v ulicích Žitavy

sluneční hodiny

V sobotu jsem byl ráno běhat a potom byla oslava 1. roku synovce. V neděli jsme s bráchou dolovili zbytek plánovaného podzemí. A abychom nelezli jen pod zem, v plánu byla i keška na velikém kopci. Jmenuje se "Ve dvou se to lépe táhne II." a v jednom člověku je neodlovitelná (pokud nemá 4 ruce nebo 3 ruce a dobré zuby :D).

 
v trubce

 
No jo, chytlo mě to. :) Líbí se mi na tom nejvíc to, že to není jednostranná aktivita. Můžete být fyzicky zdatní, ale nemusíte a taky to jde. Občas se leze do podzemí, ale nemusí se. Někdy je potřeba hodně googlit, ale někdy to nestačí a musí se jít do knihovny. Sem tam nějaký hlavolam (to mi nejde :)) - prostě pořád něco nového. A hlavně se člověk dozví spoustu zajímavých informací ať už o svém městě, nebo obecných ze všech možných oblastí.