pondělí 22. května 2017

Zlatá stezka Českého Ráje

V úterý jsem se podíval po dlouhé době do Jizerek. Nahoru na Maliník jsem se vyvezl autobusem a pak jel po vlastní ose přes Černou Nisu, Hřebínek, Smědavskou horu a Souš až do Desné.

Pod Ptačími kupami

Smědavská hora

Souš

Zlatá stezka Českého Ráje

Pak jsem odpočíval až do pátku, protože jsem měl v plánu velkou akci. Někdy v loni jsem zjistil, že existuje keš, která vyžaduje v kuse nebo po částech projít Zlatou stezku Českého Ráje. Na to, abych ji prošel, bych potřeboval tak 3-4 dny a hlavně bych neměl s kým jít. Po částech by to šlo, ale nebyl by to takový zážitek. Čekal jsem tedy, až bude tepleji a mohl vyrazit na koloběžce a ten čas nyní nastal. Součástí informací o keši je seznam bivaků a trasa byla daná, nezbylo než vyrazit. V pátek ráno v 6 hodin mi jel vlak do Mnichova Hradiště a z něj vedla cesta ranní rosou na první zastávku - skalní hrad Valečov. Výhodou pátku bylo, že jsem celé dopoledne skoro nepotkal živou nohu. Z Valečova jsem přes Drábské světničky zamířil směrem na Příhrazy. Ale než jsem se tam dostal, musel jsem se popasovat s úzkými schody u světniček. Naštěstí jsem se vybavil speciálním samo-domo popruhem a koloběžka se nosila snáze. Šlo by samozřejmě koloběžku odstrojit a snést zvlášť, ale to byla až krajní možnost, ke které jsem přistoupil během těch dvou dnů asi jen třikrát.

 před startem

kousek před Valečovem

Valečov

Píčův statek

 před Drábskými světničkami

Na tohle jsem byl psychicky připravený.

 Tohle ještě šlo.

U Příhraz začalo peklo. Mimo jiné proto, že šlo o krátký úsek trasy, kterou jsem neznal a tedy nečekal ty šílené vysoké schody. Natož komáry. :) Chtěl jsem to zabalit, ale pak jsem se sebral a vyplazil se za družného hovoru s turisty, které jsem tam potkal. Vždy čtyři schody, odpočinout, prohodit strany a zase pár schodů. Nahoře u Hynšty jsem se převlékl do kraťasů a tenčích ponožek a dal se na sestup. Ten nebyl o moc lepší, poprvé jsem sundával brašny a nesl je zvlášť. Co je na těch Ortliebech skvělé je to, že stačí chytit za madlo a brašna jde odendat. Nandání je taky snadné. Následoval příjemný úsek okolo Srbska, ale po chvíli vedla červená do lesa a cesta se změnila na pískovou, tj. konečná. Musel jsem kolobku tlačit po kraji a nadlehčovat předek. Takže když se naskytla možnost jet po silnici, rád jsem ji využil.


 Tohle bylo peklo. :-)

horolezec

Pod hradem Kost jsem se občerstvil nealko Radlerem a Kofolou, napsal Páje, že jsem živý a zdravý a pokračoval Prokopským údolím plným popadaných stromů směrem na Nebákov. Tam jsem si dal zasloužené pivo a dvojitou porci hranolek. Pod Kostí byla průměrná rychlost včetně krátkých přestávek na svačinky a focení 5,2 km/h. :-) Po několikasetmetrovém stoupáním lesem následoval příjemný úsek po asfaltu až pod Trosky. To už trochu odsýpalo, ale do kopce jsem i tak tlačil. Nejdřív proto, abych šetřil síly a pak proto, že už došly síly. :-) Kousek před Troskami je moc pěkný rozcestník a dokonce jsem narazil na paní, co ho udržuje.

Úsek kolem rybníků Vidlák a Krčák a dále Věžickým údolím byla pohodovka. Na Hrubé Skále jsem si dal další pivov a pokračoval na Valdštejn. Tady by se dalo odbočit na dva bezva bivaky - Kavčiny a Dešťové údolí. Ale bylo málo hodin a protože hlásili na sobotu déšť, chtěl jsem toho v pátek ujet co nejvíce. Volba tedy padla na Bivak na Pantheonu.

Kost

labuťky
 
oběd šampiónů :-D

rozcestník pod Troskami

 
Trosky

Kapela

V Turnově jsem doplnil proviant a pokračoval dál. V Dolánkách jsem zdolal hrozný kopec a další známý turistický cíl byla Drábovna. Tam mě kromě kopců, kořenů a kamenů začaly zlobit i křeče. Měl jsem s sebou Magneslife, ale radši jsem navíc dal krátkou pauzu, abych pak v pohodě dojel na Pantheon. Před Pantheonem bylo ještě potřeba navštívit Frýdštejn, kam vedla naštěstí pěkná cyklostezka. Z něj na Pantheon to naopak byl zase boj. Ale zbýval jen kousek a vidina brzkého spánku mi dodávala sil.

Kozákov, hlavní cíl druhého dne

 Křečová skála :)

 

 
  noční útočiště

 
snídaně

Bivak to byl úžasný. Pár metrů nad cestou, takže dovnitř z ní nebylo vidět a tou dobou (kolem šesté večer) už ani nebyl v okolí nikdo, kdo by tam koukal. Vynesl jsem brašny a koloběžku do jeskyňky a zabydlel se. Bylo tam krásně čisto, jen v jednom rohu zmuchlaný kapesníček. Usnul jsem ale asi až kolem desáté v noci. A kolem třetí ráno jsem se vzbudil zimou, tak jsem si vzal "měla babka čtyři jabka" a utáhl spacákový límec a spal klidně až do rána. Nikdy bych nevěřil, že ten límec a čepička tak pomůže.

Ráno jsem se probudil kolem šesté, rychle se nasnídal a vyrazil. V půl sedmé už jsem byl u studánky v Malé Skále, kde jsem nabral zásobu vody a začal stoupat do Besedic. Tady byla cyklostezka jasnou volbou, protože skalním bludištěm Kalich by to tlačil a nosil jen blázen. :) Cesta pěkně ubíhala, jen pod Kozákovem to tlačení zase stálo za starou belu. Ale jakmile to šlo, vzal jsem to po silnici. Dokonce jsem občas i netlačil a jel. Sjezd z Kozákova byl za odměnu s jednou zastávkou na keš.

studánka v Malé Skále

a teď pořád do kopce
(v pozadí Suché skály)

stoupání na Kozákov po červené

Silnice pro mě byla jasná volba. :)

Kozákov
 
šnek

Knežna

Za Bezděčínem jsem se vyhnul prudkému kopci po červené lesní cestou a pak se blízko Smetanovy vyhlídky zase převlékl do lehčího oblečení. Déšť stále nepřicházel a nepršelo až do konce cesty, takže docela klika. Na vyhlídku Tábor to bylo zase do kopce, ale před ní jsem si dal Černou Kněžnu a půllitr Kofoly, tak se mi šlo dobře. Další zajímavostí byla Allainova věž, kde by se dalo i nouzově přespat. Dále přes Libuň do Prachovských skal, kde jsem získal poslední indicii a pokyny k odlovu finálky. Více napsat nemůžu pro případ, že by to četl někdo, kdo by tu keš chtěl najít metodou "brutal force". Z Prachovek už to bylo coby kamenem dohodil do Jičína. Kousek jsem musel po hlavní silnici, zato s větrem v zádech, ale pak jsem se vrátil na vedlejší - cyklostezky. z Jičína mi jel hned vlak. Za celou cestu mě koloběžka nezradila, jen se povolil šroub na nosiči, ale ten stačilo dotáhnout a jelo s dál. Vzhledem k tomu, jakým terénem jsem jel a jaké kodrcání to místy bylo, to je skoro zázrak. :-)
 

Allainova věž

sjezd kdesi v lese před Libuní

 :-)

 
svačina před vjezdem do Prachovských skal

Prachovky


Závěrem snad jen to, že i když jsem si myslel, že Český Ráj celkem znám, pořád tam jsou místa, kde jsem byl poprvé a vyrazíme tam s Pájou někdy na pořádný výlet. Jde hlavně o oblast kolem Příhraz a pak okolí Kozákova.
celá trasa
(http://www.cykloserver.cz/tipy-na-vylety/detail/?d=220795)

No a aby toho nebylo málo :-), tak jsem se v neděli přidal k dámské vyjížďce koloběžek Hodkovice, kam výjimečně mohli i muži. Mělo to být pohodově kolem 30 km a pak jsem se plánoval vrátit vlakem, ale jelo se mi pěkně i po tom Českém Ráji v nohách a tak jsem to s nimi dojel i oklikou zpět. Poprvé jsem navštívil jezero Olbersdorfer See u Žitavy, kde jsou bezva cyklostezky po rovině. Byl to prima výlet. Jen mě příště už asi nevezmou. Leda bych zkusil uplatnit Honzovu ženu duší. :-)


 oblíbený transbordér


 Olbersdorfer See

skupinovka na Trojzemí

úterý 16. května 2017

Středeční vyjížďka s bonusem

Je nezvyklé napsat jeden příspěvek o jedné kratší vyjížďce, ale nějak jsem to zapomněl zmínit dříve a tenhle výlet si to zaslouží. Vlastně zase tak krátký nebyl. :-)

Minulou středu byl rektorský den a tak mi odpadla odpolední výuka. Počasí vypadalo slibně, tak jsem koupil obilný "buřt" s tím, že si udělám výlet, cestou koupím pivo a horčici a někde v lese si udělám žranici. Chybou bylo, že jsem přejel krámek v Chrastavě a říkal si, že bude něco dalšího cestou. Ale obchod byl až v Chotyni a tam jsem si koupil pivo a tu hořcici. Jenže nic jiného a pár kiláků za Chotyní, když už jsem to otočil a projížděl Václavicemi, tak jsem chytil hlaďák. Pivo jsem si chtěl šetřit k ohýnku, tak jsem si dal trochu horčice a fakt to trochu zabralo. Říkal jsem si, že plnotučná = tuk = palivo. :-) Taky jsem si říkal, že je bezva mít rostlinnou klobásu, protože má víc škrobů, než masová a to je na energii lepší. :) Pak už jsem to jakž takž doklepal do Bedřichoveckého lesa, kde je opuštěný lom s ohništěm (bohužel i s pneumatikami a graffiti). Skočil jsem o lesa pro trochu březové kůry a za chvíli už ohýnek plápolal.


Svatý Barbora :-)

hladová kráva

Hoří!

zlepšovák (patent pending :) )

zátiší  

 iThinkBeer :-)