úterý 17. února 2015

7. týden

Po odpočinkové neděli s historickým tancem jsem byl v pondělí večer cvičit v Aréně. Ale ještě předtím jsem řádil v kuchyni a výsledkem byl oběd na dva dny a metaxová buchta. Obojí se povedlo. Tedy musím se přiznat, že ty knedlíky měly být plněné, ale trhalo se mi těsto, tak jsem se na to vyprdl a udělal válečky. :)

 knedlo, zelo, tofo :D

metaxová buchta

V úterý jsem si dal ale zase volno, protože bylo hnusně na běhání. :-D Ve středu ráno jsem vyběhl na pohodových deset kilometrů. Ve čtvrtek jsem si zacvičil doma a v pátek pro změnu se Seberevoltou. O víkendu je sice skoro povinností vyrazit na běžky, ale mně se nechtělo. Chtělo se mi běhat. Vybral jsem svou starou letitou trasu do Turnova, jen s malými změnami. No a čistě náhodou je u silnice, po které jsem plánoval běžet, power trail (hodně kešek za sebou). Takže jsem měl ten úsek přerušovaný, ale bylo to dobře, protože jsem zase běžel s předním došlapem a vypadá to (ťuk ťuk), že už jsem tam, kde chci už dva roky být. Tři běhy za sebou (34, 10 a 28 km) a lýtka bolela jen po tom posledním. Takže co nevidět budu asi řešit minimalistickou silniční botu s malým tlumením, žádným nebo minimálním sklonem pata - špička a dostatkem místa pro prsty. Zatím to vidím na nějaké Inov-8, ale ta cena. Ou.

Arturův hrad

Po cestě jsem potkal masopustní průvod a objevil bezva zkratku v Hodkovicích. I když jsem celý běh jedl a pil a po doběhu taky, stejně jsem byl doma jak spráskanej pes a na dvě hodiny to zalomil, abych byl fit na ples. Ples byl bezva, zatancovali jsme si do sytosti a zase nic nevyhráli v tombole.

V neděli po obědě jsme šli na procházku a nějak nás oba po tom plese bolely nohy. Ale bylo hezky a byla by škoda sedět doma. Večer jsem pak ještě další trénink se Seberevoltou, nebo spíš s jejím kouskem, protože většina lidí jela kruháč a jen nás asi 5 si jelo svoje.

Kovadlina


 

pondělí 9. února 2015

6. týden - Mosty

Tento týden byl úplně nejvíc nejlepší. :-) V pondělí byla další běžecká hospoda. Škoda, že autobusy do Liberce jezdí ve 21 a pak až 23 hodin. Ideální by byl odjezd ve 22. Ale i tak to bylo parádní a moc pěkně jsme si pokecali. Mimo jiné jsem se dověděl, že mám staromódní brýle a že Pulec nevěří, že Američani přistáli na měsíci. :-D

Kdo nejmíň běhá, nejvíc se cpe. :-D

V úterý ráno jsem zabojoval s lenorou a vyběhl na rozhlednu. Sněžilo jako o život a tak jsem v průběhu svůj plán přehodnotil na doběh k silnici a otočku, ale v lese tolik nefoukalo a nakonec přestalo úplně, takže jsem to dorazil až nahoru. Po čisté bílé silnici se běželo krásně.

nikde nikdo

jen já

a rozhledna

ranní Liberec

Večer jsme si šli zaplavat a zablbnout na tobogán. Ve čtvrtek ráno jsem si byl zase zaběhat, ale jen lehce, protože jsem se večer chystal na squash. Vůbec mi to ze začátku neběželo a to jsem měl večer jen 2 piva (a 3 nealko piva). Pak se to ale klasicky rozběhlo a i slunce vylezlo.

Když je za nimi bílý Ještěd, i paneláky mají něco do sebe. :-)

Kamarád mě lákal, ať squash zkusím, tak proč ne? I jsem se na něj těšil, ale tedy řeknu vám, nic moc. Samozřejmě jsem počítal s tím, že mi to nepůjde a ze začátku to opravdu bylo trápení a to jsem jen pinkal o zeď a nebo mi někdo nahrával a já trénoval postoj a údery. Pak jsem i chvíli hrál a protože na mě byla protihráčka hodná, povedlo se mi i pár výměn, ale moc mě to nebavilo. Viděl jsem i kluky v akci a přesto se mi ta hra prostě nelíbí. Je to takové divné honění za pidi míčkem. Nelíbí se mi ani to, že se hraje i míček padající těsně u zdi. Tenis jsem nikdy nehrál, tak porovnávám jen s badmintonem a tam je to jasné. U badmintonu je volnost pohybu, otevřený prostor, možnost prasátek a záludností na síti a podobně. Prostě je to takové více "tvůrčí". :-) Kdybych hrál squash déle, určitě také něco podobného objevím, ale badminton mě bavil hned. Jsem ale rád, že jsem si to zkusil.

V pátek jsem si zacvičil jen krátce doma a odpoledne jsem jel z práce rovnou do Prahy. S Katkou jsme měli v šest sraz v Plevelu, tak jsem jel na stanici Jiřího z Poděbrad a cestou posbíral 4 kešky. Opravdu "posbíral", protože k hledání toho moc nebylo. Šlo o klasické městské mikro keše, tedy skrýše víceméně jasné. Jen mě Praha překvapila mrazem a tak jsem se zase o něco zlepšil v ovládání displeje mobilu nosem. Plevel jsem našel raz dva a kromě Katky dorazila i Petra, tak jsme hodovali ve třech. K jídlu jsme měli boeuf bourguignon (já), quesadillu (Péťa) a raw burger (Katka). Své jídlo neumím vyslovit, ale bylo to moc dobré. Jen mě zaskočila tvrdá semínka v dýňovém noku.

večerní obžerství

Po večeři a pár pivech jsme jeli s Katkou na Břevnov, kde se k nám po chvíli připojil Martin a tak jsme šli jeho příjezd ještě zapít. Teď si skoro připadám jako blogger alkoholik. :) Spát jsme šli před půlnocí. Ráno bylo pohodové, na všechno bylo dost času, protože start Běhu přes pražské říční mosty byl na Zbraslavi až v 10 hodin. O této akci jsem se dověděl od Péti a původně jsem nechtěl jet, protože jsem si říkal, že to je ani ne 40 km a celý den (s dopravou, převlékáním atd.) zabitý. Ale pak jsem se v pondělí bavil s Evženem a zjistil, že moje reklamace bot je vyřízená a musím se přijít upsat a také organizátor Mostů Honza zajistil auto pro převoz batohů do cíle. Tak jsem měl jasno. Jen domluvit přespání a jelo se. Akce to byla vydařená a  počasí vyšlo krásně. Mělo být -7, tj. u vody vlezlo a zima, ale celou dobu svítilo slunce a bylo příjemně a tak palčáky, kukla a mikina mohly zůstat v batohu.
 
  oficiální obrázek z události na FB

před startem s Martinem a Katkou

Tak kudy?

druhý most s lávkou


most inteligence

oranžoví mravenci byli všude :)


Lahovický most s vyhlídkami

To si tak běžíme a najednou ovce a koza. :)

na lávce na Dětský ostrov

No nebylo nádherně?

?, Martin, Martin, já, Péťa, Katka a vepředu Jana

pozdvižení na Karlově mostě

 téměř u cíle (Trojský most)

cílové foto

mapka

A nejen, že to byla skvělá akce s usměvavými lidmi za krásného počasí a dobrým úmyslem, ale také jsem pokořil vousatých 20 km bez jídla jen o vodě a ještě tomu na lačno. Nebyl to záměr, ani to nehodlám praktikovat pravidelně jako nejmenovaný budoucí pokořitel Rondy :), ale sem tam je fajn si posunout hranice možného. Tentokrát to bylo cca 35 km. Běžel jsem vlastně na pivo z předešlého dne. Šlo by to i dál, ale nebylo proč.

Neděle byla poklidná. Odpoledne jsem se učil historické tance, což až na malé výjimky není nic fyzicky náročného. Ale do deníčku to patří, bylo to místo výklusu. :-D


úterý 3. února 2015

Týden 26. 1. - 1. 2.

Tento týden jsem začal příjemně - saunou. Nebylo to ale úplně ono, protože v odpočívárně na dvojlehátku přes uličku se ukájel jeden pár a tak jsem neměl klid na relaxaci. A po druhém cyklu tam byli pořád, takže nic moc.

Ve středu jsem vyběhl a byl to trochu svižnější běh, tj. tempo 4:49. Bez výklusu 4:40, ale pomohl mi začátek z kopce. :) Večer ještě posilování v Aréně. Ve čtvrtek jsem byl taky běhat, ale už zase pomalu. Zvolil jsem takovou netradiční trasu a vlastně jsem ani přesně nevěděl, kudy poběžím.

V pátek jsem si dal kruhový trénink se Seberevoltou. Máme ho často, ale většinou si jedu svoje a přidávám se jen občas. Kvůli různým maturitním plesům nás bylo málo, tak to pěkně odsýpalo. Jeli jsme hlavně technicky a řešili, co nás při tom bolí.

kruháč

V sobotu jsem jel zase na běžky s tím, že když to jelo minule, dnes to bude ještě lepší. V Liberci ráno slunečno a tak jsem se těšil na krásné počasí. Chvíli sice bylo hezky, ale po chvíli se to zatáhlo a sluníčko vysvitlo jen chvilkami. No a vůbec, ale opravdu vůbec mi to nejelo. Jako bych jel doma po koberci. Jelo to jen na osluněných místech a jinak jsem se trápil. Kopce s přestávkami, no ostuda. :) Takže mi úplně stačila stejná trasa, jako předchozí sobotu. O sedm minut mi ujel autobus a tak jsem v servisu čekal v teple na další. Čekal jsem tak dlouho, abych potom jen vyběhl a byl hned v dalším autobuse. Ale ouha, když jsem vylezl z tepla, viděl jsem obrovskou frontu. Ta sice postupovala rychle, ale stejně tak rychle se plnil autobus a spolu s mnoha dalšími lidmi jsem se nevešel. Pak naštěstí nějaká dobrá žena (pro řidiče to byl ohromný problém) zavolala na dispečink, ať pošlou posilu. Za půl hoďky tam byla a my konečně jeli.

Maliník

Blatný rybník

V neděli jsme byli na výletě v okolí Frýdlantu. Bylo krásně a dál nechám mluvit fotky.








boj se strachem z výšek :)


Večer jsem doma trochu pošudlal hrazdu a kliky a bylo hotovo. :)


pondělí 26. ledna 2015

Týden 19. - 25. 1. - Konečně běžky

Tento týden jsem zase začal pozvolna, ale pak jsem se rozjel. :) Běžecky to moc slavné nebylo a 9 km za týden není úplně dobrý trénink na ultra, ale zase bylo po Blaníku a z těch seběhů mě bolela stehna.

Ve středu, pátek a neděli jsem byl cvičit a hlavně ten páteční trénink byl výživný. Jel jsem hlavně nohy a potom místo spánku zapíjel kamarádova synka. Spát jsem šel tedy až nějak po půlnoci a ráno jsem vstával na běžky. Stavila se pro mě kamarádka z Prahy Katka, v Bedřichově jsme nabrali další borce a vyrazili na menší okruh Maliník - Černá nisa - Olivetská hora - Hřebínek - Bílé buky - Kristiánov a pak zpět do Bedřichova. Bylo to trochu namrzlé, hlavně ze začátku. Spadl jsem samozřejmě hned na začátku po pár skluzech (to ten led. :). Potom už jen jednou na Olivetské hoře, když jsme stáli a občerstvovali se. To jsem spadl tak blbě, že jsem nemohl vstát a musel jsem si otočit ledvinku, lehnout na záda a přendat lyže na druhou stranu. Zbytek skupiny se dobře bavil. :) Na Hřebínku a v následném stoupání bylo hodně lidí, ale pak už to zase šlo. Měl jsem radost, že na to, že to bylo letos poprvé a loni jsem na běžkách nestál vůbec, tak to šlo dobře. Na Olivetskou horu jsem sice v kuse nevyjel, ale kopec z Hřebínku na točku už ano.

kousek za hrází

na Hřebínku

stoupání z Hřebínku

hospoda

iThinkBeer :)

Po návratu jsem se najedl a navečer vyrazil na vlakové nádraží na sraz party na každoroční noční přechod Jizerek. Utíká to, už jsem byl pětkrát a teď po šesté. Nebylo nás moc, ale byli to všichni lidi, co jsou zvyklí chodit, tak to bylo fajn. Počasí nám přálo, sněhu bylo tak akorát, aby nebyly potřeba sněžnice a jakmile jsme se vydrápali na Bílou kuchyni, už to byla pohodička. 

přestávka na občerstvení a focení

na Bílé kuchyni

na Olivetské hoře - podruhé ten den

Do Liberce jsme dorazili krátce před půlnocí. A protože se přechod trochu nešťastně kryl s naší doktorandskou akcí, už při sestupu z Maliníku se ladila logistika, abych dorazil do hospody co nejdříve. V 00:10 už přede mnou stálo pivo a jeli jsme až do šesti do rána, kdy nás vyhodili. To bylo asi poprvé, co jsem zavíral hospodu. :) Vstávali jsme (spal u mě kamarád) před polednem a ani mě nebolela hlava. Což je divné, protože jsem se usilovně snažil dohnat parťáky. :-D Takže co se týká regenerace, byl to víkend na pětku, ale zábavy byl kopec.



A ještě písnička pro nás, co si občas užíváme v posilovně. :)