pondělí 10. prosince 2018

Listopad

Po návratu z Říma to bylo trochu hektické. Finišování základů, abychom měli před zimou hotovo a do toho zkouším zase běhat, aneb hubnu do plavek, jako už po několikáté za poslední dva roky, ale vždycky to nějak neopadne a OTK roste. :-) Taky začala venkovní otužilecká sezóna komplikovaná trochu tím, že naše liberecká přehrada má od léta málo vody a v tom málo jsou hnusy z harcovské kanalizace o něco koncentrovanější, tak hledám místo ke koupání, kde se dá. Většinou někde na výletě, ale jednou i v rámci běhu. Ale to úplně nedoporučuju, nebo vlastně ano, ale se suchou spodní vrstvou na převlečení. I když ono to je po chvíli běhu stejně jedno.

Máme kousek od jedné ze dvou nákupních zón malý lesík, kde se dá pěkně odpočinout, něco opéct a když je teplo, tak i poležet v hamace. Já se tam vydal otestovat nové brýle, ve kterých jsem ze začátku viděl divně, ale už se to srovnalo. Koupit dnes ne obří obroučky je kumšt (pokud nechcete jen za ně bez skel vypláznout přes 4.000,-, ale nakonec jsem spokojený.



microadventure v Opičáku

O víkendu jsem se vydal do Křečan, ale tentokrát na koloběžce a cestou se vykoupal v Kristýně. Počasí v Liberci nebylo nic moc, ale za kopcem už bylo víceméně slunečno. Cestou jsem ulovil pár keší a v Křečanech si udělal opejkačku a nabral domů jabka. Zpět jsem jel vlakem, takže jsem byl u sousedů jen za malého magora. :-)

brouci ještě nezalezli

Kristýna



pod keší



úroda

Abych později věděl, že jsem i běhal, tak si sem hodím jedu fotku z doby, kdy ještě po práci bylo světlo. Zase spojuji běhy s keškami a bez mp3jky s Evropou 2 většinou nevyběhnu.


Taky jsem se s Kesinkou vrátil pro keškoresty do Janovic a okolí. Shodou okolností je tam i rybník, který se tvářil jako vhodný ke koupání, ale moc vody v něm nebylo a svůj nahatý zadek sem dávat nebudu. :-)



opět Janovické poustevny

zlobení Kesi :)

Kesi pózuje

Po přezutí koloběžky na zimní gumy jsem ji musel projet a volba padla na nedalekou vrstevnicovou cestu, po které jsem svého času rád běhával. Vzal jsem to nejdříve po silnici do Kryštofova údolí a z něj stále do kopce až na Srní sedlo, kde jsem poobědval. Byla docela kosa a jakmile jsem poodešel dále od dřívkáče, už mi mrzl mokrý zadek. Ze Srního sedla už to bylo jen po rovince a z kopce.

nad Kryštofákem


náznak sluníčka



oběd :-)




Další keškovací výlet s Hepíky vedl do skal u Máchova jezera. Zaparkovali jsme ve Skalce u Doks a vydali se po naplánované trase o délce cca 10 km. Ve skalách jsem zjistil, že jsem v oblasti, kterou probíhá poslední kolo ultramaratonu Mácháč Run Fest a zavzpomínal si. Kesi s námi nebyla a nebude, dokud nebude mít pořádný obleček, aby o přestávkách neprochládala. Přeci jen už je to babka. :-) Objevil jsem kouzlo zralých (a někdy mrazem přešlých) šípků a rád je při výletech jím. Vymáčknu  sladkou "marmeládu" a nebo rozkoušu celý šípek a semínka a šlupku vyplivnu.


pastva


Hepík s chroštím


oběd

Jedna keš nám dala obzvláště zabrat. Luštění bylo celkem snadné, jen to bylo pořád do kopce a z kopce. Ale vlastní odlov byla makačka. Ve skalách byl signál jak splašený, nápovědu neposkytly ani logy minulých nálezců a tak jsem se vydal do spáry. Byl jsem jako prase a to na té fotce ještě nejsem na konci. Na konci spáry byl totiž kámen, který vypadal, že ukrývá keš. Ale nic tam nebylo. Nakonec byla jinde, celkem snadno přístupná. :-)

Lezu, lezu, nic tam není. :-)

prasoň



džungle ke konci

I s Pájou jsem byl na výletě, ale ona moc déšť nemusí, takže to jsou spíš takové kratší procházky. Ale tahle nám zrovna vyšla. Auto jsme nechali v sedle nad Kryštofákem a udělali si pěkný okruh.





dokumentace ranního zimního běhu :-)

Další víkend jsem strávil u mamky v Letohradu. Jako obvykle jsem si naplánoval výlet po keších. Tentokrát v oblasti Tisce, což je pěkné údolí s potokem a přilehlé lesy a louky. Na výletě toho moc zajímavého (kromě keší) nebylo. Snad jen Čertovy schody, které podle legendy vedou k čertovi do kuchyně. :-)


podepsaná lavička


Čertovy schody

V neděli jsme si udělali výlet na Pastviny, kde jsem se chtěl vykoupat. První místo bylo s ledem, ale nechtěl jsem se vzdát a zkusil prosekat díru. Jenže jsem ji vysekal moc u břehu a bylo tam místo na vlezení do vody. Tak jsem se zase oblékl a na radu místního jsme přejeli asi kilometr pod kapličku, kde led nebyl.

první pokus



A tabulečka.

středa 14. listopadu 2018

Řím a Tivoli

Pozvání do Říma byl svatební dar od Pájina kamaráda Petra. Je tam pracovně a tak nám nabídl možnost ubytování včetně pozvání na večeři. S Pájou jsme plánovali, kam vyrazit a co vidět a nejdříve byl v plánu výlet do Neapole a na Vesuv, ale to by byla hrozná honička. Nakonec jsme se shodli na jednom dni v Tivoli, císařském letovisku nedaleko Říma.

Ve čtvrtek jsme přiletěli na Ciampino a lilo. Než jsme se dostali k zavazadlu a zjistili, co a jak s dopravou, tak přestalo a my se mohli z okénka shuttle busu kochat římským předměstím. To kochat by možná mělo být v uvozovkách. :-)

v Římě

cesta z nádraží

Z nádraží Termini to bylo k Petrovi kousek a Pája tam hned vytuhla. :-D Na první den jsme toho moc neplánovali a jen se šli podívat do muzea hudebních nástrojů, které nám poradil Petr. My měli najité nějaké jiné, na druhém konci města. Cestou jsme to vzali přes baziliku a kostel a pěkně zmokli. Ta bazilika je první z římských papežských bazilik. Až po ní je v hierarchii ta ve Vatikánu.V muzeu se nám ale moc líbilo a Pája si jako hráčka na historické nástroje přišla na své.

po náročné cestě :-)


Basilica di San Giovanni in Laterano

v muzeu

V pátek mělo zase pršet a tak jsme si "třípatrový" kostel nechali na konec. Jde o kostel, který je postaven na staším kostelu a ten je postaven na svatyni boha Mithry. Jeho kult, který přinesli vojáci z Persie, byl svého času silnou konkurencí křesťanství. To dokonce přijalo některé znaky Mithraismu, aby bylo přijatelnější i pro jeho vyznavače.

Jako první jsme navštívili rajské zahrady u jedné blízké baziliky. Jsou to takové hezké dvory (já to předtím nevěděl) s fontánkami a tak. Páje se moc líbí. Další na seznamu byla rotunda, ale ta byla zvenku tak obestavěná, že nebyla jako celek vidět. Ale uvnitř byla impozantní.

rajské zahrady
(Basilica i Monastero Agostiniano Santi)

v rotundě

Od rotundy jsme pokračovali na Karakalovy lázně, kde se platilo vstupné. My je tedy jen obešli a myslím, že jsme o nic nepřišli. :-) Další krátkou zastávkou byla pyramida, která po vzoru Egypta také sloužila jako hrobka. Ale v Římě vypadá divně. Nejjižnější námi navštívenou památkou byla bazilika sv. Petra za hradbami. Zde jsou podobizny všech papežů a prázdná místa pro ty další.

K této bazilice také přiléhají rajské zahrady, navíc je v ceně vstupenky vstup do místního muzea a podzemí. Po prohlídce jsme si dali cappuccino a koláček a zjistili, jak tu funguje objednávání a placení (zvlášť).

zpustlý kostelík u lázní

Terme di Caracalla

Porta S. Paolo





Basilica Papale SanPaolo Fuori le Mura


Naše další kroky vedly zpět na sever - směrem do centra. Cesta to byla nezáživná a dlouhá. Po překročení Tibery jsme obživli. Někdy kolem cesty přes Tiberu jsme zase začali moknout. Ale bylo to jen chvilkové. Co se nám moc líbilo, to bylo Teatro Marcello. Zbytky kolosea, na kterém jsou postavené domy a lidi tam bydlí (další tip od Petra na místo, které bychom jinak asi nenavštívili). Dalším cílem bylo tiramisu v kavárně Caffarelli s výhledem (není nutné si něco dávat, jde jen projít na vyhlídku a jsou tam i záchody). Tiramisu neměli, ale kafe bylo a výhled také. Nakonec jsme přes Forum Romanum došli ke koloseu a od něj to byl jen kousek k Petrovi. Třípatrový kostel jsme si nechali na další den.

Cesta je dlouhá...

na ostrově

Colosseo Marcello

vyhlídka z Café Caffarelli


Forum Romanum


Koloseum

V sobotu šel Petr kousek s námi a ukázal nám Michelangelova Mojžíše s rohy a také papeže, jak se válí nad Mojžíšem. Toho prý si většina lidí nevšimne. Potom nás provedl pěknými uličkami a dále jsme pokračovali sami k Panteonu, kde začalo pršet. Fronta byla dlouhá, ale postupovala rychle. Dalším cílem byl kostel, kde úřadovali inkvizitoři a kde musel Galileo Galilei odvolávat své teze.

Basilica di San Pietro in Vincoli

Petr a Pája


Basilica di Santa Maria Sopra Minerva

Pája nakupuje hadříky


Pantheon

Další zastávkou byla Piazza Navona - náměstí na místě bývalého amfiteátru, který bylo možné uzavřít a naplnit vodou a následně tam pořádat ukázku námořních bitev. Úžasné a šílené zároveň. Nyní tam jsou dvě krásné fontány. Déšť neustával a my zamířili k Andělskému hradu. Víc se mi asi líbil římský most, ale hrad byl taky pěkný. Ale dovnitř jsme nešli, protože tam byla obří pomalá fronta.

Neptunova fontána

dříve a nyní

Castel Sant Angelo

No a zlatým hřebem, nebo spíš jen nejvzdálenějším místem sobotního výletu byl Vatikán. Pája už ve Svatopetrské katedrále byla a já barbar jsem před dlouhým čekáním v dešti ve frontě dal přednost schování se a pak už jsem zase měl hlad a tak jsme šli hledat jídlo. :) Po posilnění výbornou pizzou a pak i kávovým tiramisu se nám šlo hned lépe. Koukli jsme na vykopávky uprostřed bloku domů a objevili fontánu se želvičkami. Opět jsme šli kolem Kolossea a na konec jsme si nechali už zmíněný třípatrový kostel.


Vatikán


Těžká volba


vykopávky

Fontana delle Tartarughe


Mithrův oltář

V neděli ráno jsme nasedli na vlak do Tivoli, abychom na chvíli utekli ruchu velkoměsta. Hodně lidí sice říká, že dokud není člověk v Římě aspoň rok, nemá cenu jezdit mimo něj, ale my s tím nesouhlasíme. V Tivoli byl klid, příroda, krásné vodopády, křivolaké uličky se spoustou schodů a tohle všechno nám v Římě trochu chybělo. Hned z nádraží jsme nabrali směr do hor a ještě cestou vyfotili Tivoli z dálky i se známými vodopády.

my a Tivoli

vodopády

Cílem naší výpravy byl objekt s názvem Saracinesco, který nás zaujal na mapě. Ale vygooglit to nešlo, tak jsme byli napnutí a připraveni na to, že tam bude třeba jen pár cihel a jinak nic. Cestou jsme zase pěkně zmokli. Ale ten nejhorší slejvák jsme přečkali v útulně, kde jsme se rovnou i najedli. Nepršelo naštěstí dlouho, tak jsme mohli po chvíli pokračovat k našemu cíli. Tam začalo pršet znovu. Ale stálo to za to. Bylo tam toho k vidění víc, než jedna cihla. :-) Ale hlavně tam byl klid a nikde nikdo.


refugi


Saracinesco


Po návratu do Tivoli jsme šli hledat ubytování. S tím byly menší komplikace, protože jsme nakonec byli ubytování jinde a kvůli absenci teplé vody i levněji. Ale měli jsme velký obývák a dobře vybavenou kuchyňku, což je pro nás škudlily to hlavní. :-) Krátce po ubytování nám psal majitel Marco, že dnes je prohlídka vily d'Este zdarma. Chtěli jsme se ale nejdřív najíst a tak jsme se do vily sice dostali, ale do zahrad už nás nepustili.



výhled z vily d'Este

V celém Tivoli (a vlastně i v Římě) se míchá architektura místy překvapivým způsobem. Místní stavitelé například použijí do zdi antický sloup, protože proč ne? Občas to působí celkem legračně. Ráno před odjezdem zpět do Říma jsme si prošli další část Tivoli, okoukli chrámy Sibily a Vesty a nepodívali se do zahrad u Vily Gregoriany. Ty byly pro změnu zavřené z důvodu údržby. Tyto zahrady jsou plné jeskyní, altánků a vyhlídek na vodopády. Ještě, že jsme viděli vodopády den předtím.

antická garáž :-)

Pája mává z okna

architektonický mix

vila d'Este

A abych nezapomněl, ještě předtím jsme se stavili na nejlepším tiramisu v Tivoli v podniku ILOVIT. I cappuccino bylo. Hodně často mají i možnost sojového mléka, protože to kravské hodně Italů špatně snáší. A všude stojí kafe (espresso) 1 euro a cappuccino do dvou. Kéž by to tak bylo i u nás. Před odjezdem jsme měli trochu času, tak jsme vyšli na místní kopec a pokochali se naposledy Tivoli z výšky. Ani kupodivu nepršelo. :-)

v ILOVIT


V Římě taky nepršelo, ale když jsme chtěli jít na výpravu za Caravaggiovými obrazy, tak začlo. Několik jeho obrazů je ve dvou kostelech blízko Piazza Navona a tam jsme měli namířeno. K večeru déšť ustal a my mohli vyrazit. Cestou z kostelů zpět jsem ještě ulovil pár keší. V jedné z nich se měli hledat zkameněliny v mramoru na podlaze. Moc zajímavé. Večer nás vzal Petr na výbornou večeři do místní restaurace a tím náš pobyt v Římě skončil. Ráno jsme odletěli.

Caravaggio

podlaha v Sant Ignazio Cathedral

na letišti