čtvrtek 18. srpna 2016

Dovolená

Loni se nám s Pájou osvědčilo rozdělit si dovolenou na vodu, pobyt ve Valticích a nějaké další pěkné místo. Loni to byly Orlice a Orlické hory, letos Otava a nakonec Toulovcovy maštale (dlouho jsem špatně říkal "Toulcovy").

Cestou do Sušice byla šílená průtrž mraček, která ochromila dopravu v Doksech. Jednomu pánovi se v takovém dolíku utopilo auto, tak jsem mu aspoň pomohl ho vytlačit z cesty. Ale byli zrovna taky na cestě na dovolenou a jestli to auto nezprovoznil, tak nic moc začátek dovolené.

My bez problémů pokračovali s krátkými zastávkami do Sušice. Tam ještě trochu pršelo a taky nás nebavila úmorná cesta do centra města do bankomatu, ale zvládli jsme to a ráno jsme se probudili do krásného dne a bezva počasí jsme měli skoro celou dovolenou. Otava je taky krásná, i když bylo kolem spousta plastových lodí z půjčovny. A změna byla ta, že jsme s sebou měli Kesinu. Naštěstí spala v předsíňce a náš vztah tak překonal další vodáckou výpravu. :-)

posádka 

přes jez to vůbec nejelo 

selfie pádlo 

A jedéééém! 

pohoda na jezu

pohoda v kempu :-) 

háček se opíjí

Ve Valticích se stejně jako předchozí roky konala Letní škola staré hudby, tak jsem se s Pájou zúčastnil Barokní noci, jejích součástí byly dva koncerty, barokní divadlo, výuka tance a ohňostroj. A úplně mi to stačilo na dva roky dopředu. :-D Takže mou náplní byly nečekaně kešky a to v Rakousku. Vzal jsem s sebou Kesi, tak jsem měl aspoň společnost. Taky jsme byli na výletě na Svatém kopečku spojeným s koupáním v bývalém lomu. No ale se psem to znamená, že se jeden koupe a druhý hlídá, aby Kesi nekradla lidem svačiny nebo se vedle neoklepávala. Takže nic moc, no. Ale měli tam Radlera. :)

Valtice 

Svatý kopeček 

vinný sklep vinařské školy

 rak signální ve střehu

Přesun z Valtic do Boru u Skutče jsme si zpestřili nocí pod širákem v kempu, kde se s Čechy nepočítá. Všude holandština, v lepším případě angličtna. Ale pivo tam naštěstí měli. V Boru jsme bydleli v moc pěkném penzionu Miluše. Paní majitelka byla milá, ubytování pěkné, a tak si skoro nebylo na co stěžovat. Jen stolní fotbal na chodbě není v kombinace se třemi dětmi ve vedlejším pokoji úplně nejlepší kombinace, pokud si chcete ráno přispat. Kromě Toulovcových a Městských maštalí, které jsou podobné Českému ráji, jsme navšívili i oblast zatopených lomů u Skutče, Pivnickou rokli, kterou bychom bez geocachingu prošli jako nezajímavou po její horní hraně a další pěkná místa. Jeden den nám celý propršel, ale aspoň jsme si odpočinuli. Taky jsme navštívili údolí řeky Krounky, nasbírali mraky borůvek a z nasbíraných hub si udělali kulajdu. A vykoupali se na koupališti přímo v Boru.

Cuvee N. 142 v "holandském" kempu 

Dudychova jeskyně

Maštale 

statečný zajíc 

housenka 

Pivnická rokle 

Lomy u Skutče 

a zase Maštale 

grilovačka

neděle 14. srpna 2016

Červen

Mám menší zpoždění, ale pokusím se to teď dohnat. Co stojí za zmínku je lovení keší u Máchova jezera. To bylo někdy v půlce června. Měl jsem den dovolené a taky jsem se se svým člunem vydal odlovit keš na ostrově. Na ostrov je sice vstup zakázaný, ale tahle keš vyžadovala jen ho obeplout a zjistit z pamětní tabulky na skále potřebné údaje. Kdo někdy běžel Mácháč Run Fest nebo šel Doksymana, zná část břehu u kopce Borný velmi dobře. Je tam příjemný přístup do vody, byť s cedulkou "Jen pro návštěvníky kempu". Přijel jsem brzy ráno, všude mrtvo, tak jsem na parkovišti nafoukl člun a rychle se nenápadně :) přemístil k vodě a do pěti minut už jsem ujížděl od pláže.

nějak takhle :)

Veslování na malém člunu je docela namáhavé a bolí z něj ramena, tak jsem to co chvíli otočil a plul naopak. Obojí mělo něco do sebe, neboť výhledy jsou tam krásné na všechny strany.

výhledy

Zavzpomínal jsem si na kopec Šroubený, který mi sloužil jako orientační bod na místním triatlonu a na plavání s broděním, když bylo jednou málo vody. A už jsem byl u ostrova.

u cíle

Zakázaný ostrov

Na ostrově je oznámení o zákazu vstupu pod pokutou a varování o hojném výskytu zmijí, ale říkám si, jestli tam ty zmije opravdu jsou. Je tam totiž hodně ptáků a to mi se zmijemi nejde moc dohromady. To by tam ty zmije musely ležet permanentně přežrané, minimálně v době hnízdění a vyvádění mladých.

selfie s ostrovem :))

Cestou zpět nedaleko proplul motorový člun a tak jsem si užil i lehké vlnobití. Cesta utekla rychle a na pláži bylo pořád mrtvo. Tak jsem se ještě nasvačil na lavičce a až pak odnesl člun k autu. Poslední dobou zjišťuji, že bez dobré svačiny není dobrý výlet. Má to něco do sebe, sednout si někde a v klidu posvačit. Dřív jsem to takhle nevnímal.

vlny

hotovo

Když už jsem u Mácháče byl, nemohl jsem neprojít pár okolních keší. Většina byla na větších i menších kopečcích a tak jen jeden výhled za všechny. A pirátská truhla. :)



Milešov 24H

Na následující víkend jsem byl zlanařen na týmový geozávod na 24 hodin, který se konal v okolí Milešovky. Závod spočíval v tom, že se na začátku rozdal týmům seznam asi 80 keší různých typů a obtížnosti a na týmu už je taktika, kam se vydat nejdříve, koho poslat na stromovky a tak. Háček je v tom, že na celý tým je jen jeden papír, na který se otiskávají razítka z keší, takže se nemůže rozprchnout každý jinam. Naše taktika byla poslat někoho s papírem na stromovky, mezitím luštit mysterky a postupně je přidávat na mapu. Já měl za úkol projít multiny a nahlásit finální souřadnice, aby se tam pak někdo jiný s autem jen stavil pro razítko.

noční Milešovka

Aby to nebylo tak jednoduché, tak byly v některých keších bonusy za první nalezení a ještě bylo několik keší zveřejněno v průběhu závodu. Za těch 24 hodin jsme se střídali se spaním, občas trochu bloudili, já byl dvakrát na Milešovce (jednou kolem půlnoci) a byla to celkově povedená taškařice. Ale na druhou stranu byly týmy vybaveny džípem a ty vjely kam se dalo a rozhodně se nedá říct, že by to bylo pro přírodu nějaké terno. Nedělám si iluze ani o členech našeho týmu, protože jednou zapadla Octavia někde v lese. Takže bych si to asi zkusil zase někdy znovu, ale spíš s lidmi, kterým nejde za každou cenu o první místo a pohybují se spíš po svých, popř. na kole či koloběžce. Takové týmy tam byly také a jeden nás dokonce předstihl, protože jeho skvělý běžec vyběhl jako první na okolní kopce a posbíral všechny bonusy pro první nálezce.

Milešovka od naší základny

Milešovka za dne 

zámek Milešov


Jeřice

Jeřice je malá říčka, která pramení někde v Jizerkách. A právě tam, na svahu, kde jsou samé žulové balvany a říčku samotnou není skoro vidět, tam se ukrývá úžasná multi keš. Začátek je pod kopcem v zapomenuté části Oldřichova v Hájích. Je tam prima parkoviště a pro psy možnost se vykoupat. Pak už jsme jen stoupali. Nejdříve po cestě k prvními zastavení. Tam byla krásná tůňka a říčka tekla po skále. Indicie se musela hledat ve vodou vymleté jeskyňce s koleny ve vodě. Ještě, že bylo teplo. :-)

první zastavení

Pokračovalo se po balvanech a skalách korytem říčky. Kesi chudák občas musela dlouho hledat cestu okolo a v posledním úseku už se k vodě skoro nedalo dostat, tak byla vyřízená. Ale vodu z batohu nechtěla. Další indicie taky nebyly zadarmo. Místy mi to připomínalo jizerskou Valhalu. Myslím, že ideální terén pro trénink na některá horská ultra. :-))

koryto

chlemty chlemty 

najdi indicii :)

Kudy nahoru? 

Má dost.

pondělí 13. června 2016

Neběhání

Jak to napsal Honza12 hezky ve svém příspěvku, na závodění je potřeba mít hlad (po závodech). Já nejenže ho nemám, ale ani se mi nechce nabíhat rutinní kilometry pro případ, že ho zase dostanu. Ale neběhat úplně taky nemůžu, protože bych nakynul. Takže to opět zachraňuje geocaching, jen si najít nějakou pěknou trasu. Ale s během to není zase tak úplně špatný, však za chvíli uvidíte. :-) 

Jak mě chytlo lezení po stromech, tak se zmenšuje i strach z výšek (ale respekt zůstává) a zvyšuje počet odlovených stromových keší. Ty se ale musí obzvlášť šetřit, protože jich je málo. Jenže šetřete si něco, co vás baví a máte to za barákem (zatím). :-)

V úterý 7. června jsme byli na jednom krásném buku a to hned ve třech lidech. Zef nahodil lano a my s Jerrym jsme vylezli. Já po svém s prusíky a Jerry si vyzkoušel jumarování s Grigri (způsob vyfocený tady).

těžká pohoda

Jerry leze

Dva dny poté jsem si šel obhlédnout další strom, ale ještě předtím ráno jsem si zkusil nanečisto smycování. To je stoupání bez lana jen za pomoci smyček. Když to umíte, můžete pak slanit dolů na laně. Když ne, musíte píďalkovat zase zpátky dolů. Je to zdlouhavá metoda, ale jednoduchá a bezpečná. Prostě jen posunujete smyčky na stromě: horní, spodní, horní, spodní,... do zblbnutí. :-) Dolů to bylo o něco málo rychlejší, ale celkem jsem na stromě strávil dobrou hodinku. A proto jsem si batoh nechal v bezpečné výšce asi 4 metry nad zemí na náhradní smyčce. Možná paranoia, ale kdyby šel nějaký nenechavec okolo, než bych slezl, bude fuč.

A jdeme na to.

batoh zajištěn

u keše

pohled dolů...

...a na keš ze země

V pátek jsem šel na jednu bunkrovou sérii a myslel jsem, že když vyrazím brzy ráno, stihnu to do práce. Ale nestihl a tak jsem si vzal půldenní dovolenou. Nejdřív jsem měl mokré boty, ale kopřivám jsem se vyhýbal. Pak už jsem to bral hlava nehlava a jen jsem kontroloval klíšťata. Za ty asi 3 hodiny jich po mně lezlo asi 40. Mají teď prý vrchol aktivity. Ale žádné se nezakouslo. Otravné je, že když nastoupíte do autobusu, ještě asi 20 minut vylézají z bot a ponožek.

ruiny cestou 

ŘOPík vlasatec

Na sobotu jsem vyfasoval na hlídání Kesinku. Tak jsme šli keškovat do okolí Oldřichova, kde jsou moc krásné skály a v nich bezva multi keše. Bylo to kopcovité, krabičky dobře schované, ale našli jsme +- vše podle plánu a jednu tradičku navíc.

modelka 

skály kam se podíváš 

stromové embryo (trochu strašidelné) 

lehká únava 

A už plete nohama. :-)

houbičky 

Kopřivník 

žula s betonem

A jak jsem na začátku slíbil, není to s tím běhám tak hrozný. Zkusil jsem orienťák a moc mě to bavilo. Že jsou potřeba dlouhé nohavice jsem věděl, ale chtěl jsem si to pořádně užít. :) Běželo se v Milířích, tj. v rajónu Houby a Pavla. Ty jsem neviděl, ale viděl jsem cestou jiné houby. :-))) Na závod jsem se připravil tak, že jsem shlédl jedno video o orientačním běhu, lehce si prolétl značení a koupil si buzolu. O závodu mi řekl Marek Šesták, když jsem se ho ptal, jestli není něco v okolí. Už jméno závodu "Jablonecké bloudění" mě mělo varovat. :-) Chtěl jsem se přihlásit do kategorie P (příchozí), ale že ta je prý pro děti a ať se přihlásím do kategorie T (tréninková). No tak jo. Ta měřila od startu do cíle 6,2 km s převýšením 320 m. No a hádejte, kolik jsem naběhal/nachodil já? :-D kdo mě má na Garminu nebo Stravě, tak už to ví. Bylo to necelých 14 km v čase kolem 2:40. :-)))

 před závodem
(památeční foto, kdybych se ztratil)

Trasa byla záludná, značení neznámé. Jednu kontrolu jsem přeběhl, další hledal na špatném místě a párkrát se ztratil úplně. Nejdelší kufr byl mezi 6. a 7. kontrolou, kde jsem doběhl až do Milířů a běžel po silnici, než jsem se zase "našel". Pro pobavení přikládám mapku, kde jsou kontroly (růžově) a moje trasa (červeně).  I když jsem se snažil mít stále zorientovanou mapu, občas jsem byl úplně mimo. Ale nejhorší bylo, že jak má ta orienťácká mapa malé/velké měřítko, tak jsem pořád přebíhal odbočky, hranice porostů a tak. Až tak v půlce jsem se "překalibroval" a hlídal si skoro každý krok. Je to vidět i na mapě. Kontroly 7-11 měly docela dobrý postup. Ale 12 pak byla záludná. Ale poslední jsem nebyl. :) Takže si to určitě někdy zopakuji s podkolenkami a větší svačinou. :-)

jedna závodní

Jak to mělo být a jak to bylo.