úterý 20. června 2017

Kolobkovandr #3 - Kokořínsko a České středohoří

Ve středu jsem ušetřil za vlak a přijel na koloběžce za Pájou do Frýdlantu. Zpět jsem jel ve čtvrtek ráno vlakem, abych se šetřil na víkend. V pátek jsem se vydal na další kolobkovandr. Ráno jsem měl trochu vítr z deště, ale radar vypadal slibně a po asi hodině čekání jsem mohl vyrazit. Mohl jsem jet sice vlakem do Křižan a začít výlet z kopce, ale to bych byl měkoň a to jsem nechtěl. :-) Tak jsem si poctivě vydupal a vytlačil na Výpřež a pak si sjel za odměnu několikakilometrový sjezd. Další cesta vedla známými místy - Osečnou a lesy u Ralska až do Břehyně, kde jsem se vykoupal a najedl. Pak kousek do Doks a z Doks už to bylo místy, která jsem trochu znal, ale kdy jimi nejel. Byli jsme tam loni na vandru, ale to bylo spíše po turistických cestách a já to tentokrát bral po silničkách a lesem jen občas.

přestávka cestou na Výpřež

občerstvení u Ralska

Morče s Ralskem

koupačka u Břehyně
(nebojte, rozpixeloval jsem se :-)

sušení ručníku

Tachovský lom a Bezděz

Několik kilometrů za Doksy ve vesničce Střezivojice se jako zázrakem objevila hospůdka. Tak jsem si dal pivko a hranolky. Průběžným cílem byla obec Vidim se starými lávkami mezi skalami. O těch jsem četl už před časem tady a hodně mě lákaly. Věděl jsem o nich už loni na vandru, ale nechtěl jsem ostatní tahat s batohy na kopec kvůli lávkám, z nichž jsou některé v havarijním stavu. Tentokrát to bylo jen na mně. Koloběžku s brašnami jsem schoval v houští, po chvíli našel cestičku vedoucí k lávkám, všechny přešel a našel keš. Spadl jsem až když jsem se vrátil a tahal koloběžku z křoví. :-)

hospudka ve Střezivojicích

Dolní Vidim



Vidimské lávky

Další malá zajížďka byla na Skalní zámek, kdy to podle fotek vypadalo na místo vhodné na spaní, ale převis to byl moc malý. Odtud už jsem jel přímo do Rozbořenky, kde jsem věděl, že jde spát i v dešti a i když jsem chtěl spát pod širákem, je příjemné vědět, že se jde někam schovat. Ono se to přemýšlení vlastně tak pěkně smrskne na to, kde přespat, kolik mám jídla a vody a kde to doplnit a kde jsou kešky. K té vodě - cestou z Vidimi byla na mapě studánka, ale ta byla taková strašidelná a poslední rozbor vody u ní byl z roku 2014 a v něm byly uvedeny nějaké koliformní bakterie (ty co způsobují hnačku). Tak jsem ji nebral, měl jsem zatím vody dost.

Šemanovický důl

pramen Hradkov
(s bakteriemi)

U Rozbořenky jsem byl první a i kdyby ne, místa tam je dost. Rozdělal jsem oheň, u něj si ohřál jedno hotové jídlo a dal si malého ruma. Z toho teplého jídla jsem měl radost, protože vařič jsem nebral a teplé jídlo potěšilo. Ustlal jsem si hned vedle vchodu do jedné skalní místnosti - té nejméně vlhké a chladné. To pro případ, že by přeci jen sprchlo. No a nakonec taky že jo. Sice jen pár kapek, ale čekat, až se rozprší se mi nechtělo a tak jsem zbaběle zalezl dovnitř a pak celou noc ani nekáplo. Po nějaké době dorazili další osadníci, ale ti se uchýlili o kousek dál pod celtu.

Rozbořenka
(nebo také Truskavna)

ohřev jídla


Ráno mě vzbudil zpěv ptáků, ale v pět ráno se mi vyjíždět nechtělo. Ale pomalu jsem se probral,  sbalil se a vydal se dál. První část cesty byla pořád po rovině nebo mírně z kopce. V Račicích jsem si zavzpomínal na svůj jediný olympijský triatlon (1,5 - 40 10) a všiml si, že se zrovna chystalo depo na další triatlon (ICT triatlon). Kolem kanálu jsem se chvíli motal, než jsem našel cyklostezku a dalším cílem byla Roudnice nad Labem. Tam jsem nakoupil (předem jsem si uložil do mobilu souřadnice obchodů otevřených o víkendu a to hlavně Bill a Lidlů, které jsou vegan friendly) a pořádně se nacpal. Další cesta byla skoro pořád proti větru a to po zbytek dne. Prostě do kopce nebo proti větru. :-)

cesta z lesa :-)

kanál v Račicích

u Labe

Roudnice nad Labem

oběd v Lidlu

Po jídle to chvíli jelo trochu ztuha, ale při tlačení do kopce to nevadilo. :-) Zastavil jsem se na roztomilé malé rozhledně jménem Na Horách a pokochal se panorámaty Českého středohoří. To bylo sice blízko, ale cestou byl hrozný kopec. Fakt dlouhý a skoro bez stínu. A na jeho vrcholu obec s názvem Radostnice. Radost jsem měl, to zase jo. :-) Přijde mi, že na koloběžce vidím víc zvířat. Možná je neruší volnoběh na kole, možná se mi to jen zdá. Dokonce jsem stihl vyfotit srnku, co běžela přes cestu. Na vrcholu dalšího stoupání jsem potkal místního cyklistu a po zodpovězení častého dotazu: "Jak se na tom jede?" mi poradil lepší, než plánovanou cestu. Odtamtud to nebylo daleko do Kocourova, kde točí pivo z pivovaru Kocour. Původně jsem plánoval spaní na zřícenině hradu Ostrý. Ale protože jsem se za celý den neměl kde vykoupat, změnil jsem plány, trasu o něco málo prodloužil a vykoupal se v Milešově. Z rybníka v Milešově to bylo jen po rovince a z kopce do Opárenského údolí. Tam to jelo úplně samo. Málo turistů a jen sem tam se stačilo odrazit a byl jsem pod zříceninou hradu Opárnu. Na ni už to bylo do kopce, ale to byl jen kousek.

rozhledna Na Horách

České středohoří

v dáli Lovoš

srna

Morče ve středohoří

Kocour v Kocourově

koupání u Milešova

Na Opárnu jsem nespal sám. Byl jsem tam sice první a zabral si nejlepší flek, ale po asi hodině dorazili dva kluci a holka a chvíli po nich dva otcové.  Ale nijak jsme si nevadili (jen mě kluci hned po příchodu upozornili, že to je jejich dřevo :)). Spalo se tam krásně, i když jsem se občas budil. Ráno jsem se potichu zabalil a jel dál. První přívoz měl jet v 8 hodin a měl jsem tedy spoustu času. Asi kilometr před přívozem jsem narazil na fotbalové hřiště s lavičkami zalité sluncem. Tak jsem vytáhl a vysušil spacák a karimatku a nasnídal se.

zřízenina Opárno

černá dvojka

sušení a snídaně

čekání na přívoz

Cesta od přívozu dál byla, povězme si to na rovinu, blbě naplánovaná. :-) Nebyla tam žádná rovina, jen kopce nahoru a dolů. Začínalo už být teplo a tak jsem hodně tlačil. Když jsem trasu plánoval, myslel jsem, že to tam bude stejně pěkné jako západně od Labe, tj. z roviny se vztyčující kopce. V kopci na Varhošť byla studánka, tak jsem i tam udělal přestávku. Až na Varhošť jsem se ale nesápal. Když mě to tlačení přestalo bavit, stočil jsem to k Labi a užil si asi sedmikilometrový sjezd. 

Kamýk

kozy na silnici

Po sjezdu jsem dojel do Velkého Března, kde jsem si dal Březňáka. Pak už to bylo po rovné cyklostezce do Děčína. Několik kilometrů jsem se proti větru schoval za pomalejšími cyklisty, ale jinak jel za svoje. Cestou jsem dojedl chleba a paštiku a v Děčíně si dal poslední malé pivo a Kofolu. 

Březňák v Březnu v červnu :)

cíl v Děčíně

Co mě trochu překvapilo, byl fakt, že mě sice bolel chvílemi kotník první den (asi ze strnulé polohy nohy při sjezdu) a druhý den trochu svaly chodidla druhé nohy (ale jen do přestávky na oběd), ale jinak tělo neprotestovalo. Původně jsem plánoval delší přestávky, ale nakonec jsem se snažil každý den dojet rozumně do cíle a odpočíval až tam. Takže jsem hamaku táhl zbytečně. A doma jsem si říkal, že bych se ještě jel někam projet. Vysvětluji si to tím, že jak člověk do kopce tlačí, tak se zase zapojí jiné svaly a ty původní si odpočinou. Taky jsem se pořád něčím cpal a pořád chodil na záchod. :)

A ještě dvě panorámata. Středohoří z dálky (z rozhledny na Horách) a zblízka.



A takhle to vypadá v deníčku. :-)

celá trasa zde

pondělí 12. června 2017

Wysoki Grzbiet

Běžecká hospoda v Praze s kamarády se myslím vydařila. Před hospodou jsem si tradičně vyrazil na kešky a cestou našel blízko Proseckých skal svoje první letošní třešně. Taky jsem tam pěkně zmokl, ale s tím jsem počítal a vzal si bundu s kapucí. Pak jsem se stavil v paláci Fénix ve Veganlandu a zrovna jsem trefil Happy hour a za 89 korun se královsky najedl. Budu muset do Prahy jezdit častěji. :-D Mimochodem, pod těmi skalami je ohromný labyrint chodeb. Kdyžtak hledejte: "Močálka". Část účastníků hospody zakončila posezení opět stylově během domů a tentokrát se chlapci i barevně sladili. :-)


třešně

Prosecké skály

hostina ve Veganlandu

balíme a valíme

Dlouho plánovaný výlet s doktorandy nakonec proběhl pouze ve třech lidech, když ze čtyř přihlášených jeden nedorazil na nádraží (omluva pár hodin předem se nepočítá :-)). Ale holky mi to plně vynahradily. :-D Původně jsem naplánoval trasu přes Roimund, ale pak jsem ji raději zkrátil, abych nakonec nešel sám. Na výletě nechyběl ohýnek, našli jsme pár hub, navštívili zříceninu hradu Hamrštejn a jednou ze zastávek byl i tranbordér - vděčná to atrakce. Zpět jsme jeli autobusem z Machnína.

v Novině pod viaduktem


těžba dřeva :)



pečeme a jíme

modráci

zkratka :-)


transbordér

Hamrštejn

Renča s Jíťou

konec výletu v Machníně

Wysoki Grzbiet

Protože byl výlet zkrácený, byli jsme doma kolem třetí hodiny odpoledne. Připravil jsem si tedy koloběžku na další výpravu, tentokrát na Wysoki Grzbiet. Stejně jako v Českém Ráji jde o multi keš vyžadující projití nebo projetí určité trasy. U téhle jsem měl info od kolegyně kačerky, že to jde v pohodě projet na koloběžce. Už v týdnu jsem koloběžku přezul na trekové pláště Kenda Kwick, které jsou levné a osvědčené. Už cestou na nádraží koloběžka krásně žehlila nerovnosti, i když to by ty předchozí pláště možná žehlily pod naloženou koloběžkou taky.

Původním plán byl jet vlakem do Nového Města pod Smrkem a pak nahoru na Smrk a tam přespat. Ale to bych musel čekat dlouho na vlak a nakonec jsem tedy jel do Raspenavy a pak po vlastní ose. Aspoň jsem se trochu projel před nekonečným tlačením. Cesta na Smrk byla celkem jednotvárná, ale těšil jsem se na druhý den a vlastně mě bavilo s novou koloběžkou i to tlačení. :-) Cestou jsem si dal pivko na Hubertce a pak jsem vynalezl tlačení, kdy mám každou nohu na jiné straně. Přijde mi to v extra prudkých pasážích efektivnější (pro Jitku - možná i efektnější :-)). Na Smrku je turistická útulna, kde by se dalo přespat (byly tam další 4 lidi), ale já si vzal stan, aby mě nikdo v noci nerušil. Spalo se mi blbě, protože bylo větrno a pořád mi plandal vchodový díl a měl jsem pocit, že se mi tam někdo dobývá. Pamatuji si, že jsem se podíval na hodiny v 3:21 a zrovna zazpíval první pták. Pak jsem konečně lépe usnul.

v dáli Hejnice

na Hubertce





Smrk

Ráno bylo krásně, tak jsem usušil stan a spacák a vydal se na cestu. Kousek se dalo jet, ale pak byly kameny a to se moc nezlepšilo několik kilometrů. Takže podvozek už vypadá jako bych měl Morče pár měsíců. :-) Část cesty jsem raději objel částečně po cyklostezce a pak tlačil do kopce. Kolegyně kačerka bohužel špatně poradila. Na kole by to šlo, ale koloběžka drhla.

ráno

Suchopýr

Stog Izerski

Tady to zrovna kousek jelo.

Trochu lépe sjízdné to bylo až z Lužce a pak až do konce. Po cestě jsem objevil krásnou útulnu, prohlédl si lom Stanislaw a pokračoval dál. Měl jsem velkou chuť na pivo, ale nikde nic. Naděje vysvitla na Wysokém Kamieni, ale bylo zavřeno. Tak jsem musel počkat až do Szklarske Poreby.


ujetá cesta ze Sinych Skalek

místo bývalé sjezdovky


útulna

lom Stanislaw

Wysoki Kamien

kopečně pivo. :-)

Výlet to byl parádní, ale příště zvolím nějakou méně náročnou cestu, kde bude průměr apoň 10 km/h. :-)

sobota

neděle

A relive znáte?