středa 20. srpna 2014

Týden 11. - 17. 8. - Vzhůru do podzemí

Po minulém týdnu jsem byl trochu unavený, tak jsem to nehrotil. Spíš jsem se ulejval. :) V pondělí pršelo a tak jsem sice vyhrál souboj s postelí 1:0, ale bolel mě zub a tak jsem po pěti kilometrech vyměkl a stočil to domůčil to domů a tím se skóre vyrovnalo. Odpoledne jsme s bráchou vyrazili na kešky, tentokrát do podzemí. Žádné potkany, pavouky ani jinou havět jsme nepotkali. :) Bylo to parádní a pak jsme si to zopakovali ještě v neděli.

Sem jsme lezli zbytečně. :)

Máme poklad. :-)

kořeny stromů

Tady bylo docela sucho.

Pode mnou asi metrová špinavá tůň,
takže pád by se rovnal rýmičce. :)

posilka na stehna

V úterý jsem nic nedělal. Ale ve středu, to jsem byl běhat a dokonce přes deset :) a pak ještě večer cvičit se Seberevoltou. To je skupina lidí, co chce cvičit a vlastně nejen to. A cvičení ve skupině je mnohem, mnohem zábavnější. Je to podobné, jako u běhu. Běh je fajn, ale ve více lidech je to větší zábava. Ještě čtyři dny potom mě všechno bolelo. :)

Na čtvrtek jsem domluvil minisraz s kamarády v Praze. Ale protože jsem neměl v plánu nic jiného, jel jsem už dopoledne a prošel si okolí Černého mostu a Xaverovský les a našel nějaké kešky. Ale bylo to težší, než se zpočátku zdálo. U několika jsem odešel s nepořízenou. Pak rychle do Ikey pro lampičku a stojan na víno a pak hurá do Corleone. :-) Akce byla vydařená jako vždy, jen škoda, že nemohla Leona. Děkuji Ivě a Digimu, že tam se mnou vydrželi až do pozdních nočních hodin, abych nemusel sám čekat dvě hodiny bus (dřívější spoje už byly obsazené).

 Údolní vyhlídka

Palackého most

pro Leonu :)

Na pátek ráno jsem byl domluvený s bráchou, že mě vyzvedne a pojedeme do Žitavy na malé geocache setkání. Potřebovali jsme bod za setkání a taky to byla trochu recese, protože v popisu setkání bylo, že přesně v 8:30 všichni vytáhnou vlajky své země a pět minut jimi budou mávat. Byli tam Češi, Poláci i Němci. Ale moc lidí nemávalo, asi se styděli. :) Pak jsme spolu odlovili dvě kešky (a před setkáním další dvě) a já pak šel lovit sám, protože brácha musel odjet. Během dne jsem si pěkně prošel Žitavu a ke konci i pěkně zmokl. Nejhorší na dešti je, že s vlhkým telefonem s dotykovým displejem jsem na tom jak Baťa s dřevákama a s mokrým displejem jsem pak úplně v prdeli. :-))

v jedné staré ruině

v ulicích Žitavy

sluneční hodiny

V sobotu jsem byl ráno běhat a potom byla oslava 1. roku synovce. V neděli jsme s bráchou dolovili zbytek plánovaného podzemí. A abychom nelezli jen pod zem, v plánu byla i keška na velikém kopci. Jmenuje se "Ve dvou se to lépe táhne II." a v jednom člověku je neodlovitelná (pokud nemá 4 ruce nebo 3 ruce a dobré zuby :D).

 
v trubce

 
No jo, chytlo mě to. :) Líbí se mi na tom nejvíc to, že to není jednostranná aktivita. Můžete být fyzicky zdatní, ale nemusíte a taky to jde. Občas se leze do podzemí, ale nemusí se. Někdy je potřeba hodně googlit, ale někdy to nestačí a musí se jít do knihovny. Sem tam nějaký hlavolam (to mi nejde :)) - prostě pořád něco nového. A hlavně se člověk dozví spoustu zajímavých informací ať už o svém městě, nebo obecných ze všech možných oblastí.


pondělí 11. srpna 2014

Týden 4. - 10. 8. - Výlety nejen po Lužických horách

Týden jsem začal 12 kilometrovým během, tentokrát bez Aischy. Odpoledne jsem se ještě šel projít a najít pár kešek. Ve tvaru piva. :-) 


V úterý jsem se pro změnu vydal na Ještěd a žádný obrázek z toho nebyl, ale výlet to byl moc pěkný. Nakrmil jsem ovce a pak i sebe. A k jídlu jsem si dal pivo, co jsem v pondělí vybojoval obrázkem. Kamenná vrata doporučuji navštívit., Je to údajně nejkrásnější skála v okolí Ještědu.

Ještěd

Kamenná vrata

hladové ovce


oběd

Na středu jsem si naplánoval odlov série Sluneční soustava. Jde o další (a bohužel v libereckém kraji poslední) z GPS obrázků. Vlakem jsem jel do Brniště a s vědomím, že na to mám celý den jsem nikam nepospíchal. Takže jsem neběžel, jen rychle šel. Na cestě přes Brniště jsem poprosil hodnou paní prodavačku o sáčky na nohy. Kdyby byla rosa, tak ať nemám hned mokré nohy. Nakonec jsem je ani nepotřeboval. Až na jednu jsem všechny skrýše našel celkem hladce a kolem poledne jsem zjistil, že budu muset zrychlit, protože jsem neměl ještě ani půlku. Od té doby jsem popobíhal, kdykoliv to šlo. Dopolední vlhké počasí s mraky bylo ale pryč a v pařáku se mi běhat nechtělo. A v lese to bylo místy zase o hubu. Ale přesuny jsem o něco zrychlil. Ke konci jsem požádal místní o vodu a dostal jsem i pivo. :-) Kromě finálky se mi povedlo najít všechny a pro tu poslední jsem se vrátil v neděli.

 
příprava je důležitá
(šetří čas a baterky v mobilu :-))

sám v poli

Lužické hory

brouk



Tlustec (tam je poslední keška)

a celá Sluneční soustava

Ze čtvrtka žádné fotky nejsou, protože jsem byl jen běhat. Byla to dvacka s výběhem mezi devátou a desátou hodinou, takže tropy. Naposledy s Aischou, které jsem vzal po dopití svého pití do bidonu vodu z jezírka (to je větná stavba :)) a pravidelně ji poléval a dával pít. V pátek jsem pomáhal taťkovi s výměnou plotu a v sobotu dopoledne taky. Odpoledne jsem už vyrazil na další výlet. Tentokrát ze Stráže nad Nisou směr Chrastava a pak přes Andělskou horu do Machnína.

Chrastava z úpatí Ovčí hory

transbordér (místo, kde se z lidí stávají děti :-))

Hamrštejn

Na neděli jsem si naplánoval dolovení Sluneční soustavy a tedy opět návštěvu Lužických hor. Nad mapou jsem přemýšlel, kudy to vzít a pak jsem si řekl, že už mám naklikáno přes 20 km a jestli to nevzít raději na kole. A tak jsem se přiblížil vlakem a pak jel kolmo. Jen občas jsem kolo někde schoval a šel pěšky. Třeba na Tlustec. A zpráva pro April: Měl jsem jednu zmrzlinu a dvě piva, ale nevyfotil jsem to. :-) A po několika málo hodinách už mě pěkně bolel zadek, takže když to jen trochu šlo, jel jsem ze sedla. Ale potěšilo mě, že to nebylo trápení a i delší úseky ze sedla nebyly problém.

vraní oko na Tlustci 

výhled z Tlustce



Rabštejnská vyhlídka


křížek nad Svitavou

Sloup v Čechách (skalní hrad)

Takže víkend to byl takový pěkný výletový. :-) Ještě k fotkám. Když je pěkná krajina, snažím se udělat tři fotky (normální, podexponovanou a přeexponovanou a pak tady udělat HDR fotku. Je to rychlé a výsledek se mi líbí.


pondělí 4. srpna 2014

28. 7. - 3. 8. - Keškoběhací týden :)

V pondělí jsem se pěkně proběhl směrem na Bedřichov. Musím začít trochu přidávat kilometry, kdyby mě někdo zlákal na nějaký ten závod. :) Ve středu jsem se vydal pod Velký Vápenný pro poslední kešku série Japonské rébusy. Vypadalo to na dusné počasí, ale jak jsem vyběhl kousek od tramvaje, bylo krásně vlhko a mlhavo a plíce si pošušňávaly. :) Takhle nějak to vypadalo:




Ve středu jsem zase provětral minimusky. Jsem ostuda. Pořád s nimi začínám a už se tím sám štvu. :) Takže volně deset kilometrů. Ve čtvrtek jsem se vydal pro Knoflík. Tady malá odbočka. jako se dají dělat pomocí GPS záznamu obrázky, tak stejně tak se dají dělat pomocí umístění kešek. Ještěrku už jsem zmiňoval. No a tohle je knoflík:

knoflík

Jelikož jsem zjistil, že hledat kešky pomocí mobilu je často na dlouhé lokte, připravil jsem si všechny body do Garmina a takhle to vypadalo. Knoflík se nachází okolo přírodní rezervace Jezevčí vrch a je to tam všude moc pěkné. Jen cestou z nádraží na místo činu se mi přihodila taková věc a to, že jsem šel po cestě, která byla sice v mapě, ale nebyla značená a tak jsem došel na soukromý pozemek a abych se nemusel vracet, převezla mě dcera majitele na kanoi. :) Kdybych to musel obcházet, nevyhnul bych se prý útoku zlého kohouta.

knoflík bez dírek v Garminu


výhledy

 příprava na luštění finálek :)



Jezevčí vrch napravo

Na další keškovací výlet jsem se vydal v neděli. Z Tanvaldu jsem šel na Černou studnici a pak přes Maršovice a Dalešice až do Jablonce. Bylo krásně a tak tak jsem utekl bouřce. Ve Vrkoslavicích jsem si dal moc dobrou zmrzlinu a na Čertově kameni svačinu. S bouřkou za zády jsem na to neměl moc klidu a tak jsem ji rychle zhltl a vyrazil na vyhlídku Schnuppstein. Jméno je odvozeno od člověka, který ji nechal vystavět a rád šňupal.


Černostudniční hřeben

Černá studnice





Čertův kámen

Schnuppstein