úterý 16. prosince 2014

Týden 8. - 14. 12. - Besídky kam se podíváš.

Je to tak, s Vánoci přišel čas besídek a to může být někdy docela náročné. Tedy hlavně vstávání, nedejbože běh ráno po besídce. :) Naštěstí bylo po koloběhu a tedy lenošení povoleno. Trochu mě trochu nahlodávají Tučnáčiny pravidelné vzorné pozávodní výklusy, které mě straší na Garmin connectu, ale zatím odolávám. :) Do pátku jsem byl jen jednou cvičit a byl na jedné besídce, která vynikala řezaným pivem. :) Takhle hezky řezané jsem měl asi podruhé v životě. Kluci si dali maxi pizzu (i když to tak podle fotky nevypadá, měli ji dohromady) a Renča normální. Já se nacpal předtím ve vietnamském občerstvení pečenými rýžovými nudlemi se zeleninou, protože jinak bych si mohl dát maximálně nějaký salát za 169,- a to je poměr cena/výkon na houby.

maxi pizza

pivo :)

páteční oběd u mamky

No a v pátek byla běžecká besídka v Praze. Ještě před ní jsem byl u mamky na obědě a byla to delikatesa. Na tohle už jsem moc línej. :) Byly knedlíky plněné uzeným tofu s cibulkou a špenátem. Jen se moc nepovedla fotka. Besídka byla opět parádní akce se známými tvářemi. Probíralo se všechno možné, Koloběh (z asi 20 účastníků besídky jich dobrá polovina byla na Koloběhu) a taky akce Mordor (běh v okolí Jizerky, Smrku a rašelinišť) a mně v hlavě uzrála myšlenka ma sólo Mordor, nejlépe hned druhý den. Veverka sudetský stejně říkal, že tam sníh nebude, protože buď sněží a nemrzne a nebo mrzne a nesněží.

 Leouš má nové chytré hodinky. :-)


Tak jsem se vydal v sobotu dopoledne vlakem do Kořenova a cestou, kterou Pulec s Tučňákem dobře znají :) jsem začal stoupat nahoru směrem na Jizerku. Poprašek byl, ale dalo se bez namočení bot. Tady bych chtěl podotknout, že Pavel je v tom nevinně a že jen blázen běží v prosinci do Jizerek v silničních botách. :)

cesta z Kořenova

:-)

Čím jsem byl výš, tím více (překvapivě :-D) bylo sněhu a to pěkně mokrého. Takže ještě než jsem doběhl na rozcestí nad lávkou na Jizerou směřující do Polska, vymyslel jsem plán B - oběh Jizerky, Bukovec a někudy někam na vlak.

ještě ve skoro suchých botách

žlutá turistická značka vedoucí na Jizerku

Jizerka s ukousnutým Bukovcem

Jizerka z úbočí Bukovce

výhled z Bukovce :-D

Plán to byl dobrý. Jeho jedinou slabinou byly mokré boty ještě před Jizerkou. Takže hlavně se nezastavit. Ale stavěl jsem jen nahoře na Bukovci, kam vede docela hezká cesta. Hledal jsem tam kešku a zrovna, když jsem logoval, šla kolem velká turistická výprava a tak jsem předstíral neviditelnost, abych neprozradil kešku. :-)) Cesta z Bukovce dolů byla vražedná. Strmé schody pokryté mokrým ušlapaným sněhem. Z pod Bukovce na Jizerku jsem dočvachtal razdva a pak jsem to vzal po silničce dolů do Kořenova. Po chvíli jsem uviděl modrou značku směřující do dolesa. Na mobilu jsem zjistil, že vede pod přehradu Souš a pak do Desné a tak jsem se po ní vydal. Nejdřív to byla opravdu cesta, ale pak spíš potůček překrytý sněhem. Ze začátku jsem se snažil nenamočit nohy, ale pak jsem to vzdal. :)

modrá turistická značka

Dlouho jsem se nekoupal... :)

Po nějaké době jsem potkal rodinku na výletě a varoval jsem je, že ta cesta je hrozná. Ale to jsem nevěděl, co mají za sebou a co ještě čeká mě. :) Ještě trochu vody a sněhu a byl jsem na rozcestí, ze kterého vedla cestička pokrytá sněhem, ale bez vody. Ta se postupně proměnila v cestu bez sněhu a tak jsem si mohl naplno vychutnat údolí Černé Smědé. Cestou jsem potkal skupinku skautů, kteří se mnou předtím jeli vlakem. Hlavnou mi proběhlo, že kdybych tam někde sebou seknul, tak si můžou nacvičit první pomoc, popřípadě odnos raněného.:) Pak jsem uviděl lavičku a vybalil banán, pití a mobil, koukl na vlaky a po svačině jsem krásně stihl odjezd z Desné.

nahoře sníh, dole bez sněhu

Černá Smědá

věrný společník na stromě - pořád z něj mám velkou radost

V neděli jsem byl cvičit se Seberevoltou, tentokrát v tělocvičně v Hrádku nad Nisou. Tyhle společné tréninky jsou stejně nejlepší. Tabulečka zase Popelka, no. :)


pondělí 8. prosince 2014

Týden 1. - 7. 12. - Divočina

Na pondělním běhu jsem zakulatil počet nalezených keší na 500 a zároveň vyzkoušel batůžek. Protože je z důvodu opravy stále zavřená gymnastická hala, byl jsem si poprvé omrknout fitko Power Fitness v Plaze. Mají tam pěknou bytelnou konstrukci na street workout, stálky, míče, švihadla a další pomůsky a je tam příjemné šero. Líbilo se mi tam, ale hala v Aréně je lepší. Hned po tréninku jsem šel na badminton, který jsem dlouho nehrál. Napsal kamarád, že mají volné místo, tak proč toho nevyužít. Zahráli jsme si pěkně - 3:3 na sety. Bylo to hodně vyrovnané a pár pěkných dlouhých výměn.

V úterý mě od rána bolelo pravé rameno a já si říkal, že jsem to asi přehnal s kliky a až odpoledne mi docvaklo, že to je z badmintonu. :) Byl jsem jen v sauně a jinak odpočíval. Ve středu jsem si jen zacvičil doma.

Na čtvrtek jsem se už pár dní těšil, protože jsem se asi 14 dní zpátky přihlásil na závod Noční divočina a jeho propozice vypadaly lákavě. Šlo o takovou hurá akci, kde se startovalo otevřením dveří vlaku v Hejnicích, každý se navigoval sám a jako důkaz proběhnutí jsme měli pořídit selfie ve vlaku, Ořešníku a Holubníku.

předzávodní atmosféra ve vlaku

Jak už jsem zmínil, běželo se z Hejnic a to po červené stále výš a výš až na Ořešník. Už cestou hodně foukalo a nahoře na Ořešníku to bylo úplné peklo. Představte si tuhle vyhlídku v noci, silném vichru a v obležení desítek závodníků. Kousek pod vrcholem jsem si říkal, že se na to vykašlu, protože jsem se fakt bál. Ale nakonec jsem se tam doplazil, pořídil fotku a rychle se plazil zase dolů. :)

Ořešník

na Ořešníku

Zbytek závodu už byl oproti tomu čajíček. Čelovka sloužila dobře, malinko jsem si zaběhl u Štolpišského vodopádu, ale hned jsem se vrátil. Pak se stoupalo až na Žďárek, resp. sedlo Holubníku. Cestou na Holubník jsme s kolegou trochu zakufrovali a museli jít lesem. Červená značka se totiž nenápadně odkloňuje a v té tmě nebyla odbočka vidět. Na Holubníku jsem pořídil další fotku. Tady taky foukalo, ale byl jsem rád, že už to bude skoro pořád z kopce.

na Holubníku

Z kopce ano, ale byl to hodně členitý terén, takže postup nebyl nijak rychlý. Kousek od Ptačích kup jsem zase málem běžel špatně (minule na výletu s kamarádkou). Zrovna probíhala oprava dřevěných schodů a místo nich byla bahnitá klouzačka. Pak jsem vyběhl na asfaltku a po ní doběhl až na Hřebínek. Z něj po zelené směrem na Černou nisu. Tam jsme měli doběhnout po zelené značce, ale několik nás špatně seběhlo na asfaltku vedoucí na Novou louku a až u Gregorova kříže jsme odbočili zpátky na trasu.


Už v propozicích bylo uvedeno, že kdo se vykoupe v přehradě, bude mít půlhodinovou bonifikaci, pokud navíc pořídí selfie v přehradě. Pár dní zpátky jsem to považoval za nerozum. Ale v den závodu bylo od rána krásně teplo, šusťákovku jsem měl v batůžku a tak jsem po cestě došel k rozhodnutí se smočit. Běžci přede mnou mi čelovkami označili ke koupání vhodné místo a tak nebylo co řešit. Navíc mi řekli, že vzduch je o tolik teplejší, že po vylezení z vody je to pohoda. A bylo to tak. Voda moc teplá nebyla, ale venku to pak bylo prima. Jen trochu křeče při nandávání ponožek a zavazování tkaniček. :-D

koupačka :)

Křeče jsem měl trochu už předtím. Ale při běhu mi to vadilo až na posledních asi sedmi kilometrech. Nejhorší byla křeč do zadní strany stehna nad kolenem. Kus za přehradou jsem předběhl několik běžců, ale jinak jsem skoro celou trasu běžel sám. Poslední dlouhý seběh už jsem se těšil na doběh, teplo a pivo. V klubu Had, kde byl cíl, jsem se nahlásil panu zapisovači a hurá za zábavou. Nejdřív kofolu, pak pivo a čaj a pak další piva. :)

 ithinkbeer :)

Po převlečení jsme probírali závod a nástrahy trasy a pak i trochu trsali. Takhle vypadalo lákání organizátorů na afterpárty:

Na čtvrteční večer po doběhu je připravená opravdová pecka! Představí se nám současná špička taneční hudby světového formátu a nebude to nikdo jiný, než slavní Bukkake Brothers&Sister !!! Připravili si speciální rehabilitačně-taneční set poskládaný z největších hitů tohoto i minulého tisíciletí...

Bukkake Brothers&Sister

V pátek jsem zase odpočíval. Ale zato jsem si udělal výborný oběd. Tavenýr obalovaný v hrašce s domácíma hranolkama. :)

delikatesa

Odpoledne jsem vyrazil do Prahy na Koloběh a po návratu jsem byl v neděli lovit městské kešky v Jablonci a odpoledne na tréninku se Seberevoltou



neděle 7. prosince 2014

Koloběh Říp - Praha

Včera jsem se stal součástí historie legendárního Koloběhu z hory Říp do Prahy. :-) Šlo o již 23. ročník. O závodu jsem slyšel už před lety, ale až s mým přesunem k zážitkovému závodění se pro mě stal přitažlivým. Odkaz na závod do naší skupiny hodil Pulec a už to jelo. Docela rychle jsme se domluvili s kamarádkou Petrou, zaplatili startovné a těšili se.

Do Prahy jsem dorazil v pátek, protože start byl brzy ráno. Nejdřív jsem se vydal do loděnice FTVS, kam si závodníci mohli dát věci na převlečení po závodě. Loděnici jsem docela dlouho hledal a nakonec využil nouzový telefon na její recepci. Následovalo rychlé přiblížení do centra, sraz s Péťou a domluvení taktiky na pivu. Péťa mě překvapila tím, že by to chtěla dát pod 4 hodiny. Později jsme zjistili, že to není moc reálné. :-D Večer jsme ještě zkontrolovali kolo a šli na kutě.

V sobotu ráno nepršelo a my doufali, že nezačne, i přestože předpověď příznivá nebyla. Autobusy byly trochu jinde, než být měly, ale našli jsme je skoro hned a stoupli si do fronty. Postupně jsme potkávali známé a kamarády. Dostali jsme číslo, odevzdali kolo a našli místo v autobuse. Těch bylo asi pět - prostě velká akce. Cestou jsme částečně prokecali a částečně prospali. Pořád nepršelo a nezačalo až skoro do cíle.

ve frontě na číslo

Na místě jsme potkali další známé a po vyzvednutí kola jsme ho vytlačili nahoru na horu. Péťa ještě něco málo snědla, využili jsme kadibudky vybavení toaletním papírem a přesunuli se na výklad trati k Rotundě sv. Jiří.

čisté poty před závodem

Z výkladu jsme zjistili, že běžec (u nás Péťa) seběhne z Řípu bahenní klouzačkou a dole se setká s cyklistou, který pojede po turistické značce. Po startu jsem vyrazil rozvážně, protože na kole, se kterým nejsem sžitý by to z tamního kopce byla jinak sebevražda.

výklad trati

Dole jsem chvíli na Péťu čekal a to párování běžkyň (většinou ) s cyklisty bylo legrační. V paměti mi utkvěla hláška: "Lucko, ty vole, makej!". :-) Nejdříve jsem tedy jel já. Zadek mě bolel hned od začátku, ale dalo se to. Ale postupně mě z nízkého posedu bolela stehna, hlavně do kopce a tak jsem rád střídal na běhání. Neměli jsme žádnou taktiku, prostě když jsme se shodli, tak jsme se vystřídali. Často třeba na začátku bahenního úseku, protože na kole mi to šlo líp a když byl bahnitý sjezd, měl jsem výhodu v tom, že jsem dosáhl nohama na zem. Jen jsem se musel seznámit s bikovými dualy (řazení v brzdové páce).

kdesi na silnici - můj první běh

Bláta bylo hodně, ale čekal jsem to horší. Třeba že se budeme blátem brodit a vést kolo. Takhle to jen trochu klouzalo. Nejbahnitější část byla "rokle". Bahnitý sjezd/seběh po kterém následovala obří blátivá kaluž, která se skoro nedala přejít bez újmy. Z kopce jsem si vzal kolo a pak jsem se o něj opíral a Péťa to taky šikovně přehopkala. :)

"kaluž"

Pak už žádná taková záludnost nebyla. Postupovali jsme rozvážně vpřed, pravidelně se střídali, až jsme dorazili do Kralup a pak pod zámek Chvatěruby. Tam jsme se chtěli napít čaje z termosky a najíst, ale byla tam občerstvovačka a na ní várnice s teplým čajem. Tak jsme si termosku pošetřili a nakonec ji plnou dovezli do cíle. :)

cestou do Kralup n. Vltavou

skály nad řekou

zámek Chvatěruby

Kus za Kralupami (y, ama - Jitko, pomoc :) cesta odbočovala od řeky pryč. Samozřejmě do kopce. Tak jsem tlačil kolo a Péťa běžela. Na vrcholu kopce jsem si slíbil svačinu. Doběhli, nebo spíš došli jsme Janu s Mirkem, které jsme potkávali celou cestu a kus cesty jsme postupovali spolu. Byla to psychická vzpruha a tak jsme se navzájem mohli fotit. :)

bahňáci

Proběhli jsme spolu sadem, seběhli na silnici a pak po krátkém seběhu z Mirka vypadlo, že závod měří jen 48 kilometrů a že už nám zbývá jen asi 12. To nás potěšilo, trochu jsme přidali a odutekli jim. Ale pořád byli v dohledu. V Klecánkách jsme si trochu zablbli s hrochem a pořád před Janou s Mirkem pokračovali dál.

napadení hrochem

Trochu jsme stupňovali tempo a cíl se rychle blížil. Jana s Mirkem se trochu přiblížili, ale pak jsem zase běžel já a nedali jsme jim šanci. :-) Cíl byl nakonec po 47 kilometrech, takže vědět to dřív, tolik se nešetřím a závěreční běh napálím dřív.

cílová rovinka

V cíli už čekali kamarádi a ptali se, kde jsme se flákali. Ale to nám nevadilo, protože už jsme byli v cíli a vrhli jsme se na občerstvení. Byly párky, chleba, hořčice, kečup, čaj, kofola, pivo i musli. Takže parádní servis. Po najedení jsme umyli kolo, převlékli se a čekali na vyhlášení. To bylo až v 16 hodin, takže jsme docela dlouho čekali. Ale pak jsme si "ustlali" v tělocvičně a bylo nám dobře.

občerstvení v cíli

Skončili jsme 109. z asi 160 dvojic v čase 5:08.38. A dostali jsme, jako všichni, krásný diplom. :) Po vyhlášení jsme se vydali domů. Malá skupinka s Péťou, Tučňákem a dalšími směrem do Stromovky, já na opačnou stranu na metro.

diplom
 
A takhle viděl závod Garmin. Měl jsem zapnutou automatickou pauzu, kterou jsem vypnul až asi v půlce a to dělá ten rozdíl cca 6 minut. Byla to parádní akce a možná za rok pojedu zase. Jen by to mohlo být v teplejší části roku. :)

záznam z Garminu

A ještě fotka bot po doběhu :)
 

čtvrtek 4. prosince 2014

North Face Enduro 13

Úvodem chci poděkovat Honzovi 12 za doporučení. S ochlazením jsem si řekl, že je asi fakt lepší běhat s nějakou tou batožinou. Ale nechtěl jsem utrácet a tak jsem dal šanci Camelbaku, který mi dobře sloužil na kole. Jenže ten má malou kapsu a když jsem v něm měl mikinu, tak jsem ji ztratil. Navíc se mi za běhu povolovaly popruhy a taky nemá žádnou kapsičku vpředu nebo na bederním pásu, takže focení a nebo navigace s mobilem vyžadovalo pokaždé sundat batoh a opětovné nandávání batohu na zpocená záda není žádný med.

oficiální foto

 zepředu

zezadu
 
Tak jsem si postěžoval odborníkovi na slovo vzatému Honzovi a ten mi doporučil North Face Enduro 13 aneb jeho bývalou Temnou sílu, nyní přejmenovanou. Že prý skvěle sedí, má na bocích kaspičky a prima zapínání na hrudníku. Tak jsem si ho nechal na libereckou pobočku stáhnout na vyzkoušení a prázdný pasoval. Doma pak po naplnění taky a tak jsem jen čekal, až se trochu uzdravím a budu ho moci vyzkoušet na běhu. Vyzkoušeno a je skvělý. V jedné boční kapsičce mobil, ve druhé foťák, na zádech na zkoušku věci jakoby na převlečení, celá peněženka a dvě plné myslím 0,4 l láhve. O těch jsem díky jejich uložení hodně vzadu ani nevěděl. A v hrudní minikapsičce klíče. Prostě paráda. :)

Úchyt na hadičku využit na propisku. :)

co se vešlo

reflexní prvky pro Pulce :)
 
Kdybych musel nějaké mínusy najít, tak by to bylo to, že nemůžu úplně jednoduše rozepínat a zapínat bundu u krku, protože je tam zapínání. Taky se špatně vytahují lahve. Vytahovaly by se líp, kdyby byla jejich pouzdra pod jiným úhlem nebo více na boku, ale to by zasebylo více cítit při běhu. A taky se povoluje bederní popruhh, ale to je zase ošetřené jeho srolováním a uchycením suchým zipem, takže jednou nastavíte a je po problému. Je to prostě vymakané.

suchý zip držící smotaný konec popruhu a zabraňující tak jeho povolování
 
Má i píšťalku (kterou se mi zatím nepovedlo vysunout :-)) a také úchyty na hůlky. Prostě parádní parťák na delší běhy.

středa 3. prosince 2014

Týden 24. - 30. 11. - první Muscle Up a Loupežnická jeskyně

Ležení prokládanému plesy je konec, protože došly epizody seriálu Walking Dead. :) Hned v pondělí na tréninku v Aréně se mi povedla velká věc. Vytoužený Muscle-Up. Jde o cvik, kde se udělá shyb a pak se pokračuje nahoru až do vzporu, ve kterém se končí po výmyku. Nejtěžší je ta střední fáze, kdy se zapojují svaly, které u jiných cviků nejsou moc potřeba a špatně se tedy trénují. Proto se začíná dynamickým muscle-upem, kdy si přikopnete. Pokouším se o něj už přes rok a minulou zimu jsem k němu měl blízko. Ale protože není jen o síle, ale i o technice, tak se mi pořád nedařilo, přes léto jsem se soustředil zase na základní cviky a zaměřil jsem se na něj zase až na podzim. Ne, že bych ho přes léto nezkoušel, ale říkal jsem si, že mi nikam neuteče. Ale kamarádi ze Seberevolty ho jeden za druhým dávají, tak už jsem chtěl taky. :-) Povedl se mi jen jednou nebo dvakrát, takže video nemám. Ale mám video, jak ho skoro dám točené chvíli po úspěšném pokusu. Pak jsem bohužel přepadal zpátky. Ale stačilo vydržet a vzepřít se a bylo by to. Tak někdy příště. :)



Jako odměnu jsem si upekl výborné brownies (česky asi "hnědky" :-D). Recept tady. Základními surovinami jsou mrkev a banán a je to opravu moc dobré, i když recept může budit nedůvěru. Navrch jsem dal kousky hořké čokolády s oříšky.

brownies

V úterý jsem začal s klikovacím plánem, který jsem dělal už loni a to ráno a večer 100 kliků. Vždy 1 - 2 - 3 až do deseti a pak zase do jedné. První den dobrý, druhý a třetí boj a pak se to ustálilo a je to v pohodě. Ještě necelé 4 týdny. Končím den před Vánoci.

Taky jsem si zašel k doktorce, aby si mě poslechla. Průdušky dobrý. Jen kvůli tomu bych tam nešel, ale rovnou jsem se zeptal co s tím mým neohebným zápěstím a tak mě poslala na rentgen a teď čekám na verdikt. Vyběhl jsem jen jednou a to v sobotu na necelých 8 km, kdy jsem dýchal jen nosem. Jako dýchání nosem jsem vždy bral nádech i výdech nosem, ale zkusil jsem i výdech pusou a ten studený vzduch se tam stejně dostane. Tak zůstávám jen u nosu. :)

V neděli jsme byli na výletě v okolí Raspenavy a hledali jsme Vorbachovu loupežnickou jeskyni. Na internetu se dá najít popis cesty i GPS souřadnice, ale ani jedno není moc platné. Jeskyně je vyznačena i na turistických mapách, ale nepřesně. Nejdříve jsme se tedy řídili popisem, ale jeskyni jsme nenašli. Pak jsme si říkali, že jsme moc severně od Šolcova rybníku a že ještě zkusíme GPS a mapu a pak se vrátíme. GPS nám nepomohla a až když jsem se pak jako poslední šanci snažil dostat na ikonku jeskyně na mobilních mapách.cz, tak jsem ji konečně našel. Ale zeshora bych vůbec netipoval, že tam bude. Z nálezu jsme měli velkou radost. Přikládám i souřadnice jeskyně, kdy se ji někdo vydal také hledat.

výhled z Raspenavy


Šolcův rybník

v jeskyni

pohled ke vchodu

  a z venku

les pod jeskyní

souřadnice jeskyně

Z fotek na internetu jsem usoudil, že se budeme muset třeba metr vchodem proplazit, ale vstup je pohodový, jen se leze kousek po čtyřech. Výlet se vydařil i díky čaji s rumem, protože za kopcem už byla docela kosa a když se nešlo, nebylo nejtepleji. A padla i jedna keška. I když to bylo těsné, protože po chvíli neúspěšného hledání mi byl vyměřen limit pěti minut. :)