středa 1. července 2015

Týdny 25 a 26

První týden jsme se vrátili z Českého středohoří a v sobotu byl Gladiator. Ale něco zajímavého by se tam přeci jen ještě našlo. Od malička mám strach z výšek. Když jsem na vyhlídce u zábradlí, mám divný pocit. Ale až do minulého týdne jsem ani nevylezl na strom výše než cca 4 metry. Po Hrbu jsem poblíž Pusteven vylezl taky tak nějak vysoko a ani mi to moc nevadilo a tak jsem si říkal, že zkusím jednu stromovou keš, kterou už jsem před rokem odpískal s tím, že tak vysoko mě nikdo nedostane. Ale vylezl jsem tam jako nic A nejen vylezl, ale i jsem koukal průběžně pod sebe a nevadilo mi to. A a dokonce jsem slezl i dolů. :) Vtipné bylo, že nahoře keška nebyla. Byl tam jen lístek se zprávou, že pro keš musím na jiný strom. A tam taky nebyla... Když jsem se konečně dokodrcal na finální souřadnice, našel krabičku a připravil si odměňovací hostinu, začaly se šíleně rojit mušky a musel jsem utéct. Kdybych tolik nefotil, možná bych to stihl. :-)

 ze stromu

je tam, mrcha :)

Javorový vrch

 
odměna

radost :)

bezva vyhlídka

Začátkem týdne po Gladiatorovi bylo hnusně, pořád pršelo. Pořádně jsem se to toho opřel až od čtvrtka. Ale ještě se musím pochlubit fotkou ze středeční katedrové grilovačky.

sláva vegetburgeru. :D

V sobotu jsem vyběhl z Bedřichova směr Černá nisa s tím, že poběžím přes Hřebínek, kolem Krásné Máří, naberu vodu v Tetřeví studánce a pak se uvidí, kterým směrem to na Smědavě stočím. Plán se dařil, pár kapek spadlo jen ze začátku a cesta hezky ubíhala. Jen mě trochu naštval štěrk na kanále (lesní cesta s mnoha kalužemi). Takže z hezké lesní pěšinky bude zase hnusná štěrková cesta, aby si někdo náhodou nenamočil nohu. Tohle mě fakt štve a spíš se to horší, než naopak. No nic.

Černá Nisa

Trochu jsem si zašel při hledání pomníčku Porscheho smrt, ale zase jsem si užl běh nacucaným mechem a pak mohl ždímat vodu z ponožek.Výhodou pošmurného počasí byla absence turistů. Byli jen ti skalní, se kterým jsme se navzájem zdravili.

 
žula

Suchopýr kam se podíváš

na vyhlídce před Krásnou Máří

Na Knajpě jsem si dal pivko a pak oběhl Jizeru přes Smědavu a pokračoval po Jezdecké cestě. Skoro celou dobu mě pronásledovalo velké hejno much a při zastavení na mě sedaly. Musel jsem se s nimi skamarádit a jejich lezení po sobě vnímat jako příjemné lechtání, jinak bych se třeba při zápisu kešky zbláznil. V té souvislosti se mi vybavila kniha Poselství od Protinožců, kde lezly mouchy lidem i do uší, ale ti to vítali, protože se tam mouchy najedly a lidé pak jedli jejich larvy. Tak daleko to naštěstí v sobotu nedošlo. :-D

horror mouchy :)

Po tom pivu mi nějak ztěžkly nohy. Nebo to možná bylo tím, že jsem od Hrbu neběžel přes 22 kilometrů. Když jsem dobíhal na k Souši, začínalo pršet a pršelo čím dál víc a nohy poslouchaly čím dál míň. Zvolil jsem kratší, ale zato horší cestu podél Černé Desné a navíc jsem měl pláštěnku. Když jsem dostatečně zmokl, vzal jsem si ji na sebe. :-) V Desné jsem si ve večerce koupil stravu šampiónů - čipsy a Coca-Colu a počkal na autobus.

V neděli jsem jel dorazit větší část powertrailu u Hodkovic nad Mohelkou, který jsem minule sbíral v rámci běhu. Teď jsem si vzal kolo, aby to netrvalo tak dlouho a taky abych trochu vytočil nohy. Otestoval jsem silikonový držák na mobil a snažil se za jízdy dobíjet, ale slunce bylo zalezlé za mraky. Naštěstí to ani nebylo potřeba, protože domů jsem jel se 60 % baterie. Jediná fotka, kterou jsem pořídil zachycuje krásná Boží muka (kdyžtak mě opravte) v Luhově.
 


Nohy jsem si nakonec ani tak nevytočil, jako spíš unavil, ale to nevadí. V sobotu odjíždíme na dovolenou a zase si odpočinou. Navečer jsem se byl dorazit tréninkem s mlaďochama. :)


pondělí 29. června 2015

Gladiator race

Nikomu asi neunikne občasná zmínka o překážkových závodech jako je Spartan, Predator, Bahňák, Army run a nebo třeba Gladiator. Poprvé jsem na ně narazil u Koayamy tady. Tenkrát jsem byl ještě v závodním triatlonovém režimu a nějaké plazení se bahnem jsem považoval za úchylku pár vyšinutých jedinců. :) Ale časy se mění a když začal Pavel se Seberevolty vyprávět o překážkáčích, rozdílech mezi nimi a radil nám, na který jít a kterému se vyhnout, chtěl jsem si to najednou zkusit. Jako první mě (a nejen mě) napadl Spartan, který byl v Liberci. Ale Pavel nám to vymluvil s tím, že je to největší komerční sra*ka - nejjednodušší překážky, nejvyšší startovné a hromadný start (aby se hodně vydělalo), kde po sobě lidi šlapou. Doporučil Army run, Predatora nebo Gladiatora. Ten poslední se jediný nekryl s jinými závody a tak jsem se hned přihlásil. Říkal jsem si, že občas do běhu zařadím nějaké cvičení, třeba shyby nebo kliky, ale nějak na to nedošlo :) a týden před závodem už bych to stejně nedohnal.

Na závod do Holic u Pardubic jsme jeli ve třech přímo z Liberce a cestou jsem dostával cenné rady jako třeba: "Před překážkou nepřemýšlej a napal to hlava nehlava!" a podobně. Kluci měli jako zkušení borci boty se špunty, kdežto já zvolil pětiprsťáky. Silniční boty by klouzaly taky a VFF jsou aspoň lehké. Jen jsem si je pořádně utáhl, abych je nemusel někde lovit z bahna.

cesta z prezentace

Prezentace proběhla hladce, jen jsem se měl dostavit k informacích kvůli triku, které ještě nebylo hotové a mají mi ho poslat dodatečně. Měl jsem objednáno Mko, ale po vyzkoušení Lka jsem to změnil. A ještě jsem jako "bolestné" za čekání dostal bezva kšiltovku klimatex. Bezva proto, že když je pot sající pásek na čele, pořád vidím před sebe a má široký kšilt, takže v dešti nemám zakapané brýle. Zní to jako prkotina, ale tyhle dvě věci umí málokterá čepice. V tašce, kterou dostal každý byly nějaké ty letáky, čelenka, energetický nápoj a velká Corny.

To je číslo!

Start byl intervalový po 20 vteřinách. Takže žádná mačkanice. Nasadil jsem svižné tempo, ale ne zase moc, abych měl dech na překážky, z nichž se většina ukázala jako docela lehká. Nebudu je tu popisovat všechny, kdyžtak mrkněte na video. Tak jen ty nejzajímavější - v bodech a zároveň i pro mě do budoucna:

Trochu mi dělala problém čtvercová síť zavěšená v rozích. Překonal jsem ji válením sudů, ale pak jsem se nemohl dostat hlavou nahoru a slézt. :) Nošení pneumatik bylo celkem snadné, ale kdybych si je dal na ramena, mohl bych i běžet. V řídkém bahně po kolena se osvědčila chůze po rukou + kraulové nohy. Před taháním pneumatik na kladce jsem si zbytečně čistil ruce od bahna. Myslel jsem totiž, že se bude šplhat. Lano nad rybníkem se při každém kroku houpalo, tak jsem zvolil rytmické krky a šlo to dobře. Ručkování a šplhu na laně jsem se před závodem nebál, ale s rukama i příčkami (lanem) od bahna to dostalo jiný rozměr. Ručkování jsem tak tak zvládl, ale lano ne a dělal jsem místo něj 20 angličáků. Měl jsem štěstí, že jsem na žádné překážce nemusel čekat.

ropák :D

 Běžecká příprava je na tento typ závodů ideální. Běžel jsem většinu závodu. Chodit jsem musel jen do a z prudkých kopců, kde se to klouzalo a občas chvilku po nějaké těžké překážce. Celý závod jsem předbíhal a občas to byly i skupinky "zombíků". :-) Mít lepší boty, stáhnu tak minutu dvě. Oblečení jsem zvolil doporučené pořadateli, tedy elasťáky a triko. Příště ale vezmu tílko. Čím méně materiálu na těle, tím méně nasáknu. Když jsem nějaký ten závod plánoval, říkal jsem si, že by to chtělo aspoň 10 km, ať využiju běh. Ale v cíli jsem měl i po těch šesti kilometrech dost. :) Ani jsem nijak nřešil čas, ale pro pořádek: čas 56:58, 112. z 891 celkově a 88. ze 476 v kategorii. Takže dobrý. :)

 v propozicích slibované "sprchy"

vydržely

A nakonec video ze závodu:




pondělí 22. června 2015

České středohoří

Měli jsme s Pájou moc hezkou krátkou dovolenou v Českém středohoří, tak se chci pomocí fotek podělit o krásu toho místa. :-) Počasí se vydařilo, pršelo jen jednou v noci. Jinak střídavě vedro a jasno (má ráda Pája) a polojasno až oblačno (vyhovuje mně). Navštívili jsme spoustu zřícenin (máme rádi oba) a jen poslední - Kamýk nás zklamal mříží. Mít víc času, stejně tam vlezeme. :-)

Bydleli jsme v kempu Jordán. Takový starý komunistický kemp s mrtvým rozpláclým pavoukem na zdi v chatce, ale za tři stovky na noc za oba ideální. :) Vždycky jsme popojeli autem a šli okruh. Jen první den bez auta na Lovoš a zříceninu hradu Opárno. Přímo v kempu točili Plzeň, takže paráda.

Kostelíky

Helfenberk


Lovoš


Opárno

Boreč - ventaroly

Košťálov

Skalka

Oltářík


kochačka

Ostrý

cestou k autu

kemp Jordán

místní psík

Kamýk

spiderman :)

Litoměřice

Co udělá jedna keška... :)

večerní pohoda - na tohle pivo jsem se celý den těšil

čtvrtek 18. června 2015

Okolo Vlasti - bedna!

Na tenhle závod jsem se chystal už loni, ale pak to nějak nedopadlo a o to víc jsem se těšil letos. Sice nemám naběhanou žádnou rychlost, ale když nejde o život, jde o h***o. V úterý jsem byl poprvé běhat s FB skupinou "Rozběháme Liberec a okolí" a bylo to bezva. I nějaký ten sprintík byl, takže v rámci možností příprava dobrá. Přestože mě z toho ještě v pátek bolely nohy (a i v sobotu ráno před závodem :), nevynechal jsem rozklus den před závodem.

start

Na závod jsem se svezl se spoluběžcem Ivošem a už v autě jsme řešili, že bude vedro a hodně pili. Před startem jsem potkal spoustu známých (jeden z důvodů tam jet) a stihl si i trochu pokecat. Ale pořád jsem se schovával ve stínu. Na startu jsem byl hned za Radkem Brunnerem a ještě pár stovek metrů po výstřelu jsem ho měl na dohled.:) Šátek jsem si namočit nestačil, ale hned na první občerstvovačce na pátém kilometru jsem se polil a běželo se mi dobře. Začátek byl hodně na slunci, pak už to bylo lepší.

první kilometr

Neměl jsem žádný plán, jakým tempem běžet, tak jsem běžel takovým tempem, abych se neflákal, ale ani neutavil. Od startu jsem koukal na záda i Markovi zvanému Šusťák, který se mi pomalu vzdaloval. Ale to jsem neřešil a pomalu si v zámeckém parku doběhl jednu dvojici a po chvíli odpočinku šel před ně.

brána do areálu zámku Sychrov
(podpisy až na letišti :D)

zámecký park - Marek, za ním "moje" dvojice a já

brána ze zámku

Následoval dlouhý úsek po silnici, kde mi chvíli trvalo, než jsem se rozběhl a zrychlil z kopce. Potom už to šlo. Na chvíli jsem utekl borci v oranžovém, ale jinak byl celý závod těsně za mnou. Občas jsem zrychlil, občas naopak zpomalil a trochu se vydýchal. V kopci na Sychrov už to zase vypadalo, že Marka seběhnu, protože víc chodil, ale nepovedlo se. V následném měkkém seběhu to zase bylo na spadnutí, ale zase nic.

u Arturovy brány
(skoro na konci stoupání na Sychrov)

Předběhl jsem ho až u občerstvovačky, kde si pár metrů zaběhl a musel se vracet. Po chvíli doběhl zase on mě a od té doby jsme běželi spolu skoro až do cíle. Motání po pěšinkách podél řeky bylo příjemné, ale oba jsme se už těšili na Trávničák, kde jsme plánovali odpočinek chůzí. A on pořád nikde. Konečně jsme se dočkali a rychlochůzí s občasným popoběhnutím jsme se dostali nahoru. Marek pořád něco povídal, tak to pěkně uteklo. Před závodem jsem si sice říkal, že ho celý vyběhnu, ale ničemu by to nepomohlo. Takhle jsem byl nahoře odpočatý, občerstvením ve statku jsme rychle proběhli a hnali se do cíle. Mě v tu chvíli už bolely nohy a nechtěly zrychlit a Marek si zase stěžoval na přepálení. Takže poslední kilometry tradičně nebraly konce a zrychlil jsem až na posledních pár stovkách metrů, když už jsem věděl, že bude opravdu cíl.

Cílovou bránou jsem se prohnal a brzdil o lavičku. :-)) Marek byl hned za mnou. Až někde ke konci z něj vypadlo, že je jiná kategorie. Vědět to dřív, tolik se neženu. :-D V cíli jsem ani moc nepil, napitý jsem byl dost. Ale koupačka přišla vhod velice. A pak převléknout do suchého, zevlovat a fandit dalším závodníkům. Když jsem si šel do auta pro věci bos, tak se mi zapíchl do nohy šutr a trochu mi to snížilo komfort chození následujích několik dní (trvá dosud :).

bedna :)

Během zevlování za mnou přišel Marek a že prý jsem na bedně. Nevěřil jsem mu, ale fakt jo. Většina závodníků přede mnou totiž bylo starších. I Marek, kdyby byl mladší, by byl třetí. Takhle chudák až sedmý. Byl jsem druhý a celkově osmý. Po závodě byl zase čas pokecat se všemi a když mi kamarádi a známí odjeli, vydal jsem se na cestu na vlak. Krajina tam je moc pěkná a kus jsem šel i po trase závodu. Ještě jsem cestou stihl vyfotit první dva závodníky krosu Za Vlast. První byl Ondra - můj spolužák ze základky.:-)

Čas závodu jsem měl 1:46:18. Na to, že to bylo asi o 300 m delší, bylo vedro a neměl jsem naběháno to bylo skvělý. :) A hlavně je to moje první sólo bedna v životě. :-)) A moc se mi líbilo, jak to bylo krátké. :-)) Nic dalšího teď v plánu nemám. O víkendu jedu na Gladiátora, ale to bude spíš jen taková zkouška, jestli mě to baví a pak až Sedmistovky. Na ty se těším.

Výsledky zde