úterý 30. dubna 2013

O Krušovický soudek - běžecký závod jara :)

Na tento závod už jsem slyšel slova chvály loni, ale nějak jsem to pustil druhým uchem ven. Zato letos, když o něm básnil bubobubo Petr Švanda) v blogerské hospodě, tak jsem už zbystřil a zapsal si ho do termínovky jako "možná". Pak se jeho termín přiblížil a nic jiného nebylo, tak jsem se zaregistroval.

Na závod jsem jel vlakem a už na nádraží jsme se potkali s Lubošem a Pavlem aneb reprezentanty Ithinkbeer týmu. Ještě se k nám přidal Mirek Vostrý a my se zase takticky přidali ke skupince starších borců, abychom nezapomněli ve Stochově vystoupit. Z Luboše vypadlo, že čtyři dny odpočíval a je v životní formě. Nebo tak nějak. :) Jen ho zradila dcera, která nevstala a na závod se vykašlala.

ithinkbeer team

Z nádraží nás závodní autobus odvezl až na místo startu a prezence. Prezence byla bez fronty a hned po ní jsem si zabral místečko u záchodu. Luboš dostal číslo 12, tak měl první letošní Vánoce a museli jsme se vyfotit na památku. Dokonce jsme se na to i pořádně vyprsili. :) Luboš ještě vymyslel, že jestli se Honza 12 brzo neozve, mohl by být tento závod jeho memoriálem. :-D V nouzi poznáš přítele... :)

s Lubošem

V sokolovně jsme potkali spoustu známých, za všechny třeba Ivu Digi, Honzu Herdu nebo Evžena Ge. Potkali jsme tam i buba, který jako velký propagátor tohoto závodu nemohl chybět. Domluvil jsme se s ním, že to rozběhneme spolu a uvidíme. Maličko jsem se rozklusal a nohy nic moc. Rovinky jsem vynechal úplně, abych nebyl ze začátku moc rychlý. :-D

válečná porada

Před startem mi pak bubo každou chvíli zmizel a pak se zase objevil. Chtěl to rozběhout k pěti, ale to mi přišlo moc pomalé, tak jsme běželi zadrženě s ostatními nějakých 4:40 až 4:30.

společná fotka před startem

Společný běh s bubem nám vydržel až do sedmého kilometru. Asi dva kilometry po startu jsme předbíhali Ivu Milesovou, reprezentatku v běhu do vrchu, a říkali jsme si, že nás někde v kopci předběhne zpátky. Předbíhali jsme skoro pořád a Petr se s každým zdravil a prohodil pár slov, tak to pěkně utíkalo. Přišlo mi, že si jen tak vyklusává. Já sice mluvit mohl taky, ale bylo by to na úkor dýchání, tak jsem radši moc nemluvil. :)


Asi jsem se zamyslel. :)

Od startu se běželo víceméně po rovině, na třetím přišel mírný kopec dolů, pak zase rovinka a na pátém první větší kopec. Tam jsem měl co dělat, abych Petrovi stačil. Nahoře na asfaltce jsme to zase rozeběhli, já měl chvilku náskok a pak jsem na Petra počkal. Na trháky času dost. Pak jsme dobíhali postupně pár závodníků a vytvořili s nimi skupinku, kterou jsem tahal. Když jsem vyzval ke střídání, bylo to zase z kopce. :) Někde tam se mi běželo pěkně a utrhl jsem se od skupinky, abych se schoval za dva běžce přede mnou.





Jednoho jsem doběhl, ale druhý si asi myslel, že mi uteče. :-D Zaběhl doleva do lesa a já za ním. Přechod z asfaltu na lesní cestu byl příjemný. Nesnažil jsem se ho na úzké cestě předběhnout, ale naopak jsem ho nechal, aby mi hledal ideální stopu. Přestože na můj vkus zbytečně kličkoval, pořád mi přišlo výhodnější se držet za ním. Běželi jsme spolu asi dva kilometry, kdy jsem musel mít oči na stopkách kvůli kořenům. Pak se cesta mírně svažovala a přišla moje chvíle.

 

Tempem o pikosekundu rychlejším, než bylo to jeho jsem ho předběhl a na náběh na asfaltku jsem vyběhl první. Následoval asi 200metrový kopec, kde jsem před sebou viděl dva závodníky. Jeden z nich v růžovém tričku oddílu porno-czech a předívkou Sergej. Do kopce jsem je dobíhat nechtěl a hned za zatáčkou na další lesní cestu byla občerstvovačka. Nevím, jestli oficiální, ale prostě dvě holky s kelímky. Trochu jsem bojoval se zipem od kapsy s gelem, tak jsem musel na chvilku zastavit, ale nikdo mě nedoběhl.

 
Po lesním intermezzu následoval dlouhý seběh po silnici. To bylo na cca desátém kilometru. Přede mnou Sergej a ještě jeden borec. Borce jsem předběhl snadno, ale Sergej se nechtěl nechat, ohlížel se a pokaždé mi cukl. Tak jsem se na stíhání vyprdl a běžel po měkčí krajnici. Chvíli jsme běželi v neměnném pořadí a pak jsem viděl v dálce další občerstvovačku, vcucl zbytek gelu (který jsem nesl v ruce, protože jsem při jeho otvírání ztratil víčko) a zapil vodou. Sergej ale občerstvovačku nějak nezvládl nebo už prostě nemohl a hodně zpomalil. Toho jsem nemohl nevyužít. Vzal jsem ho zprava kolem stromu a tak tak jsem se tam nezaklínil. :) Bylo to lesem přes kořeny špatně viditelnou, ale zato výborně značenou lesní pěšinou a po chvíli jsem si udělal malý náskok a začal koukat, kdo je přede mnou. Nikdo nebyl na dostřel, tak jsem se zase na chvíli uklidnil. Po nějaké době se to začalo trochu zvedat, pak trochu víc a koukám, bubo je mi v patách. Já věděl, že se šetřil. :-D Takže mě někde na sedmnáctém kilometru svěžím krokem předběhl a já se snažil nemít moc velkou ztrátu. Kopec to byl dlouhý a na jeho vrchulu se to ještě nelámalo, ale přišla dlouhá, až bych řekl nekonečná rovinka. Tam jsem předběhl ještě dalšího kluka a po chvíli přišel ten slibovaný kopec dolů. Byl to kopec, kde šlo o nohy. Nejdřív hlína a šotolina, sem tam volný kámen a pak měkká hlína rozrytá od kopyt. Ta krásně tlumila dopady a tak jsem to bral prostředkem. Bubo si sice stěžuje, že tam nešlo moc běžet, ale ani o chlup jsem se mu nepřiblížil, takže to tak hrozné nebylo. :-) Pak už jen mírný sklon po panelce a běh vesnicí. Garmin ukazoval, že zbývá jen 200 metrů, tak jsem skoro začal sprintovat, ale pak koukám, na zemi značka 500 metrů. Hm tak nic. Petr nechtěl dát svou kůži lacino a nakonec nedal. Dobíhal jsem pět vteřin za ním a on pro změnu pět vteřin za první ženou.

zelený flek marně stíhá buba 100 metrů před cílem

V cíli jsme si všichni navzájem pogratulovali, šli se s Petrem vyklusnout a pak osprchovat (už každý sám :D), převléknout a na pivko. Fronta byla dlouhá, ale oproti té, která se vytvořila později, to bylo ještě dobrý. Co se týká jídla, ostrouhal jsem, protože klobásu ani párek jsem nechtěl a když už jsem se rozhoupal, že si dám aspoň chipsy, tak prodali poslední těsně přede mnou. Tak jsem si dal aspoň tatranku a spolu s Corny dovezenou v batohu to byla má jediná záchrana. :) Po asi dvou hodinách nás autobus odvezl na nádraží a cesta do Prahy příjemně utekla.


A díky soudku jsem přišel na to, kde vzal Honza 12 inspiraci. Přečtěte si tento článek a pochopíte. :) Účast byla rekordní, loni 206 a letos myslím 260 závodníků. Mezi všemi muži jsem byl 35. z 200 a v kategorii 19. ze 113. S časem 1:27:40 taky. Je to minutu za osobákem na půlmaraton, ale byly tu (viditelné) kopce.

neděle 28. dubna 2013

Týden 22. - 28. 4. - Ladění na soudek :)

V pondělí klasicky volno. V úterý jsem vyrazil na kolo a podle plánu odjel 60 kilometrů s deseti vloženými minutovými intervaly, při kterých jsem měl šlapat co nejvyšší frekvencí. Maximum bylo asi 120 ot./min., pak už jsem nadskakoval v sedle. :-) Aby mi to šlo dobře, vzal jsem si repráček a hudbu podobnou této: http://www.youtube.com/watch?v=8yVT4TDBD_U a to pak jede samo. A je to znát ještě tři dny. :) Bylo krásné počasí, tak jsem po dojetí nazul běžecké boty a šel zkusit, co nohy řeknou na běh po kole. Nic neříkaly, takže dobrý.

Ve středu ráno jsem si šel lehce klusnout a odpoledne zaplavat podle plánu dvoustovky a stovky. No nic moc. :) Lehké náběhy na křeče, ale odplaval jsem to celé.

Ve čtvrtek jsem si byl projet trasu bikemaratonu Okolo Liberce, který pojede Stáňa a vytipovat si nějaká pěkná místa na focení. Já bych to nejel ani za zlaté prase. Stojky střídaly padáky, dvakrát jsem tlačil do kopce a jednou z kopce a ještě jsem zabloudil. :) Ale zase jsem si rozšířil portfolio cyklo a běžeckých tras a to se vždycky hodí.

 kaplička na Javorníku

 kopce na druhé straně

brutální výjezd

V pátek bylo z ničeho nic hrozné vedro a tak jsem odklusal 12 kilometrů s vloženými stovkami, ale málem jsem padl žízní. Večer lehce vyplavat a s kamarádem do sauny.

V sobotu jsem se byl ještě lehce projet na silničce a čas jízdy se bude líbit Honzovi. :) Mně se zase líbila průměrná kadence 87 ot./min. Pak jsem se šel podívat na jablonecký Běh do pohody, před kterým jsme s kamrádkou klusli a pak povbuzovali a já fotil. Fotky na rajčeti.

Díky Honzovi 12 jsem si doma vypěstoval řeřichu a pak ji použil na chleba spolu s domácí Lučinou udělanou pro změnu na radu dalšího kamaráda Miloše. Výroba lučiny je primitivní. Jen nemám kuchyňskou váhu a tak nepoznám, jestli se to vůbec vyplatí. :-D


 Už jen péct si chleba a tlouct máslo... :)


o Soudku příště...

pondělí 22. dubna 2013

Týden 15. - 21. 4. - Kol-Ja podruhé

V pondělí mělo být volno, ale jelikož jsem předchozí týden plavání odsouval tak dlouho, až jsem ho nestihl, musel jsem něco zaplavat aspoň v pondělí. Takže i když den po závodě, dal jsem 800 kraul s piškotem, 600 kraul se šnorchlem a nějaké vyplavání. Ono se to nezdá, ale z plavání se šnorchlem docela bolí ramena. Člověk se nemusí tak vytáčet pro nádech a ruka tak musí jít o kousek výš. Osmistovka byla za 15:22 (koncem února za 15:05) a to po 14 dnes neplavání ujde.

V úterý podle plánu kolo, ale nějak jsem neodhadl vzdálenost a rychlost a myslel jsem, že budu za dvě hodinky zpátky a pomažu na fyzio. Ale nebylo to 50 km, ale o trochu víc a nemám průměrku 25, jak jsem bláhově počítal, ale míň a navíc tam byly kopce. Takže jsem místo pohodového dojetí musel jet zkratkou přes kopec a docela mě to zmohlo. :) Ještě k tomu makám na kadenci a držet kadenci v kopcích není žádná sranda. Ale fyzio jsem stihl.

Ve středu jsem odplaval skoro dle plánu. Musel jsem vypustit 400K se šnorchlem, protože bych to nestihl do hodiny. Na začátek pro změnu zase 800K s piškotem, tentokrát za 15:08. Dvoustovky na konci tréninku už jsem jen tak odplácal, protože jsem nemohl na ruce. Ale přes čtyři to nebylo. :) Večer první výběh v pětiprsťácích. Docela by mě zajímalo, jestli se někdy naučím znát míru a včas to otočit. Desítka padla, ale lýtka mě bolí ještě dnes. :) A slezl mi z toho nehet na malíčku. :)

Ve čtvrtek kolo. Plán byl volně, ale když řeknete nabušenějšímu kamarádovi, jestli se nepřidá a on si pozve ještě nabušenějšího kamaráda, jak to asi může dopadnout? :) Takže jsem nejdřív vlál sto metrů za nimi, pak jsem jim promluvil do duše a zvolnili a ke konci už jsem zase nemohl. :-))

 
trapiči :) Miloš a Kuba

Na pátek jsem plánoval hodinovku v Jablonném, ale nějak nebyly síly, tak jsem hodil jen volný klus s Ivošem v okolí lesního koupaliště. Byla to fakt pohodovka, objevili jsme zatopený lom a provedl jsem tam Iva, který tamní stezky neznal.

V sobotu jsem jel kousek doprovodit Dana, který jel fandit taťkovi na bikový závod. Oddělil jsem se v Mnichově Hradišti a přes prdelky (Svijany, Sychrov) jsem se vrátil domů. Odpoledne jsem šel lehce vyplavat a koukám na jednoho plavce, že dává ruku hrozně přes osu. tak mu to řeknu a on to je můj bývalý parťáka na kolo Honza, který už teď bydlí v Praze. :)

Na neděli jsem se moc těšil, protože jsme se s kamarády z loňského soustředění ve Španělsku Jitkou a Pavlíkem domluvili, že tam zapaříme. Jel jsem tam na kole a už se to zadku moc nelíbilo. Hlavně konec po silnicích třetí třídy, kde to občas docela drncalo. Vypnul se mi Garmin, chvíli jsem ho přemlouval a pak jsem ho musel natvrdo restartovat a přišel jsem tam o záznam. Ale stejnou trasu jsem jel loni, takže se tak moc nestalo. Naštěstí se nesmazaly trasy a úspěšně mě donavigoval na místo startu. Kol-Ja je vlastně dvojzávod. Nejdřív se jede časovka a pak se běží. Ale většina lidí jde jen jeden z nich. Já jen běh, stejně jako loni. Na zázemí závodu se jede přest start časovky a tam byl Pavel a tak jsme hned pokecali, pak jeli na místo startu běhu, já si dal nelko pivo a tatranku a čekali jsme na Jíťu. Jitka přijela chvíli poté a tak jsme se všichni poobjímali a políbali. :-D Přijel i Míla Kozák, ale kvůli zranění jen fandil. Zato pořádně. :) Do startu bylo času dost, tak jsme kecali, pak se šli převléknout a společně rozklusat. Během rozklusu to na mě i Pavla přišlo a tak jsme pak rozklus zakončili sprintem na jediný záchod. Vyhrál jsem (Pavel mě asi nechal). :) Nakonec abeceda a dvě rovinky, aby se neřeklo (šel jsem to tréninkově :) a hurá na start.


časovkářský speciál :)

my tři :)

start

Po startu jsme všichni klasicky vypálili jako kanci z bukvic, ale po chvíli se tempo ustálilo. Dost lidí mě předběhlo, poslední asi na druhém kilometru. Za tím jsem se pak asi dva kilometry schovával a někde na čtvrtém mu trochu utekl a už ho před sebe nepustil. Pořád jsem se ohlížel, protože jsem trochu vadnul, ale on naštěstí taky. :) Loni jsem to přepálil a na cca sedmém kilometru mě předběhla Jitka, tak jsem taky koukal jestli se neblíží růžové tričko, ale neblížilo. Tak to bylo až do devátého kilometru, kdy se začal nebezpečně přibližovat další závodník. Bylo to tak tak, ještě před náběhem do kolečka po fotbalovém hřišti to vypadalo nebezpečně, ale nakonec mě nedoběhl. Ale i na fotce je vidět, že jsem měl nahnáno. :) Za cílem jsem se chvíli válel v trávě a pak jsme se šli vyklusat. A pak zaslouženou plzničku.

pár metrů před cílem

Teď už mě nedoběhne. :)


Jitka doběhla minutu a kousek za mnou a Pavel daleko přede mnou. Byl tam i Honza Herda, který šel v sobotu Pardubický půlmaraton, před během ještě časovku a pak zaběhl za 38 minut. Asi dobrý oddíl. :) Na fotce níže je s námi další Liberečák David Zeman. Jeho návrh na společný 30kilometrový běh v tempu 4:30 jsem odmítl. :)

Pavel, David a já

:)

dva medailisti

bedna

a ještě jedna :)


Po závodě jsme šli do místní restaurace, kde mají prý výběr z více jídel. Měli smažák a cibulové kroužky. :-D Moc jsme se na něj těšili a když jsme ho snědli, tak jsme si říkali, jaká jsme prasata. :-) Všechno hezké jednou končí a tak jsme se s Jitou rozloučili a Pavlík mě doprovodil do Mladé Boleslavi na nádraží a odtamtud jsem jel vlakem. Z plánovaného vyjetí byla taková spíš časovka. Průměr 29,4 km/h. :)

Celkově povedený týden. Příští víkend běžím soudek, tak by to chtělo zase něco naběhat.

úterý 16. dubna 2013

Běh Lipovou Alejí

Byl to organizačně náročný týden. Pořád nějaké přesouvání návštěv, cesty do Brena pro koberec, rušení badmintonu na poslední chvíli a tak podobně. Mám raději všechno pevně naplánované, v klidu a nohy v teple. :-) Pondělí bylo volné, jen jsem tahal gumy. Kdo by se divil absenci plavání, je to z toho důvodu, že proti svatebnímu daru a nedoplatku za spotřeby za minulý rok neměla permice do bazénu šanci. :)

V úterý úseky 3x 2 km po  3:50. Tentokrát bez bolení v krčíku (-: a odběhnuto celé. Průměrná tempa: 3:40, 3:57 a 3:48. Ať žijí semafory na cyklostezce. :) Zjistil jsem, že si v tempech pod 3:50 připadám jako slon v porcelánu, tak začnu zařazovat více běžecké abecedy. Po úsecích výklus naboso po trávě a večer badminton.

Po úterním záhulu bolela lýtka, tak jen lehký běh 11 km. Neplánovaně se mi povedl obrázek parašutisty. V lesíku bylo nečekaně hodně pejskařů. V jednom seběhu stáli dvě paničky a dva ridgebackové (ti psi s pruhem na zádech). No a ten jeden šel ke mně pořád blíž a blíž a ani přes mou snahu se mu vyhnout se mi to nepodařilo, takže mi milý Eman prošel mezi nohama. :-D Na volání paničky samozřejmě nereagoval, ale naštěstí to dobře dopadlo. Kdyby se lekl, zrovna když byl poodle mnou, ani si nechci domýšlet, kam by mě mohl kousnout. :) Večer zase gumy. A hlavně týmová pizza s kamarády triatlonisty. Tedy vlastně spíš s jedním a dvěmi dalšími sportovci. :)

parašutista chystající se ke skoku

Čtvrtek byl smolný den. Řekl jsem si, že projedu bajka, když se blíží ten Mazec. No ale koukám, zadní kolo prázdné. Je to už nějaký pátek, co jsem doplňoval tmel, tak jsem se ani moc nedivil. Sundal jsem zadní, do obou tmel dolil a chci dát zadní zpátky a koukám, že to nejde, protože tam překáží "držátko" brzdových destiček. Tak jsem ho trochu přihnul (chtělo by to vyměnit, jenže z výroby je tam moc brzdové kapaliny a musím ty destičky sjet nadoraz, abych tam nacpal nové destičky) a jedu. Jel jsem se projet jen po blízkém okolí, kdyby něco. A něco jo. Začalo mi zajíždět sedlo. Ne sedlovka do rámu, ale píst sedlovky do jejího těla. Takže domů, přesedlat na silničku a dojet trénink. Na silničce ze začátku svítilo sluníčko, pak začalo pršet, ale ani mi to moc nevadilo. Mytí kola zdarma. :) Ta sedlovka je bohužel KO a oprava vyjde asi na dva tisíce, takže si zatím budu muset vystačit s původní pevnou.

V pátek měl být společný běh a nikdo ze dvou přihlášených nedorazil. Tak jsem to vzal do nových "měkkých" teritorií. :) A mám nový poznatek. Když nejde potok přeskočit, dá se do něj skočit. :). Taky jsem potkal milou běžkyni, kterou jsem zdravil zrovna, když šla zpoza keříku, což mi došlo až když bylo pozdě. Ale pozdravila a usmála se. Pak na konci běhu jsem ji potkal znovu, jak jde chuděra bažinou, které jsem se já předtím fikaně vyhnul (po tom, co jsem tam zapadl po kotník).
V sobotu klasické rozklusání před závodem a zase z toho vyšel obrázek a dokonce "běžící něco". :-) Zařadil jsem abecedu a na bahně podél přehrady to pěkně cákalo.

běžící cosi

Do Nymburka jsem jel se Stáňou a oba jsme závodili. Trochu jsem doufal v osobák, který mám ze stejného závodu z roku 2011. Všude se totiž uvádí, že dva až tři týdny po maratonu nastává v těle sportovce nějaká zázračná změna (myslím zvýšení VO2max) umožňující osobák na desítce. V mém těle se nic neodehrálo, maximálně byla znát únava z maratónu. :) Hodně se oteplilo, tak jsem šel v krátkém a dobře jsem udělal. Před startem jsme potkali Zombici s Ivčou a Emičkou, Manžele Sečkovy, Jitku (Máma v běhu) a trenéra s rýmičkou a Yvčou.

Závod jsem běžel skoro celý sám. První kilák na dráze jsem napálil za 3:40 a pak už to se mnou šlo jen z kopce (kiláky: 3:40, 3:56, 3:58, 4:02, 4:08, 4:05, 4:08, 4:02, 4:04, 3:47). Na 4.km trenér hlásil čas pod 39 minut, což bylo díky tomu prvnímu kilometru. Nevím proč, ale asi kvůli odkrvenému mozku, jsem si myslel, že mi to říká na sedmém. Tak jsem přidal, protože jsem si říkal, že ty zbývající 3 km už nějak urvu. Urval jsem akorát vláček, co byl za mnou a na stadion jsme spolu běželi jen dva. Parťák pak běžel vedle mě a chválil za držené tempo. Ale na stadionu už jsem s ním krok neudržel a utekl mi. V cíli za 39:42. Výsledovka zde.

Po závodě jsme šli s trenérem a Honzou a našimi drahými polovičkami na pizzu. Moc jsme si pochutnal a navrch jsem hodil větrník. Pobyt v Nymburce jsme zakončili procházkou městem a parkem u hradeb. Je to tam opravu moc pěkné. Hradby, secesní vodárenská věž, kostel a tak. Nevím, co mi to začal mobil dělat, ale ze všech fotek mám takovou divnou olejomalbu.


chrám sv. Jiljí

Domů jsem dorazil kolem páté hodiny a jelikož bylo venku stále krásně, nedalo mi to a vyrazil jsem ještě vytočit nohy do lesa. Sníh už byl jen místy a za pár dní bude pryč úplně. :) Bylo trochu rozryto, ale jet se to dalo. Našel jsem i jeden prudký sjezd, co si pamatuji z Babího léta. Bylo to uklouzané, ale pomalinku se to sjet dalo.




Naštvali mě vývojáři z Garminu. Místo pěkné přehledné barevné tabulky, kde je hned vidět, o co šlo (znáte z minulých týdnů) vyplodili toto. Nejen, že musím myší přejet na aktivitu, abych viděl, co to bylo zač, ale ty barvy jsou špatně viditelné a při úpravách je tam zbytečný mezikrok navíc. Prostě tragédie. Zoufalých je nás z toho hodně, tak doufám, že to vrátí zpět. Pro sichr hledám alternativní deník, ale z vyzkoušených (Strava, DailyMile, Mytreneek, Endomondo) mi žádný nevyhovuje. Například nechápu, proč MyTreneek nepozná ze záznamu, jestli jde o kolo, běh či jinou aktivitu a taky není schopen aktivity řadit chronologicky. DailyMile zase nenabízí kalendářík atp. Asi jsem moc náročný a budu si muset něco naprogramovat. :-D

Ehm ehm. :-/

EDIT: Tak díky jednomu šikovnému vývojáři máme barvičky. :)

sobota 13. dubna 2013

Garmin 910XT pro lamy - 3. díl

V tomto díle si ukážeme, jak si nastavit obrazovky, jak je nechat automaticky měnit a jak vyzrát na podsvícení.



A na Brdskou stezku si panáčka nenastavujte. Ale když budete mít záznam závodu, dá se na příští rok udělat, abyste závodili sami se sebou. Panáček nepoběží stejným tempem, ale opravdu tak, jako vy loni., tj. do kopce pomaleji a z kopce rychleji. :)

P.S. Omlouvám se za slovní vatu („prostě“,  „takže“ apod. :). Musím to potrénovat, bude se mi to hodit v práci. :)

pondělí 8. dubna 2013

Týden 1. - 7. 4. - Začíná cyklosezóna

V pondělí jsme byli se Stáňou na běžkách. Bylo to docela měkké, ale dalo se a i po té pětitýdenní pauze to do kopců jelo. Mám to teď takové převrácené. Všichni kamarádi mají běžek plné zuby a jsou po soustředění nebo se aspoň chystají najíždět stovky kilometrů a já se ještě chci párkrát vydat na běžky a kolo mi po loňské cyklo objemy rekordní sezóně nechybí. Ale blíží se Mazec, tak není zbytí. :) Slunce na nás vykouklo jen cestou nahoru a pak několikrát na chvilku a ke konci. Prostě kdykoliv Stáňa nasadila sluneční brýle, slunce zalezlo. :-)

Na úterý trenér vymyslel úseky 2x 3 km po 4:00 min/km. Dráhy si ještě užiju dost, tak jsem to šel běhat na psychostezku. První úsek dobrý (4:01), ale po prvním kiláku druhého známá bolest průdušnice a tak jsem to po druhém zapíchl. V únoru jsem se zařekl, že v mrazu rychle běhat nebudu, ale sluníčko mě stejně vylákalo. Ale není kam spěchat a těsně před oteplením onemocnět nehodlám.

Na středu jsem zase svolal Běhací pokec a zase jsme byli jen dva. Ale dva jsou lepší než jeden (nejen u běhu :) a tak to byl prima běh. Tentokrát s Adamem na obvyklé trase v lese u Lidových sadů. S cestou na sraz a pak domů to dalo 17 kilometrů. Místy sníh, ale celkově moc pěkný běh (tempo 5:56 :-D).

Ve čtvrtek jsem vyrazil na kolo. Hrozně foukalo proti, tak jsem jel asi 80% na malou placku, abych aspoň trochu točil nohama. Napoprvé po pauze mi ta necelá hodina a půl úplně stačila.

V pátek byl v plánu 12kilometrový klus tempem 5:00 min/km, ale běželo se mi pěkně a tak to nakonec bylo necelých 15 km tempem 4:49. Celé na Orlík a U2. :) Večer ještě tahání gum.

V sobotu jsem vyrazil na dráhu v naivní představě, že bude bez sněhu. No byla, ale jen od druhé dráhy dále. Na druhé straně zase od první do čtvrté. Hlavně, že jsem se vešel. Byl tam i další běžec, který běhal nonstop rychle a pak pomalu, přičemž jeho pomalu bylo jako moje rychle. :-) Dal jsem 6x kilometr a metelil domů.

V neděli prima kolo s Danem, jen jsem se trochu bál o krk, protože jsme pořád kecali a mně v něm začalo trochu škrábat. Zažili jsme mrholení, chumelení a kroupy. No a odpoledne bylo samozřejmě sluníčko a modrá obloha... :)

Celková bilance: Běžky se Stáňou, Běh s Adamem a kolo s Danem, takže úspěšný týden. :) A můj svěřenec Ondra běhající od listopadu zaběhl svůj první půlmaratón za 1:32 a kdyby se nemusel motat davy kvůli vysokému číslu, 1:30 by padlo. :) Musel jsem to sem napsat, protože víte, jak se to říká: „Když se to povede, je to zásluha svěřence, když ne, je to chyba trenéra.“ :-)



sobota 6. dubna 2013

Garmin 910XT pro lamy - 2. díl

Když mi Honza 12 dnes volal dojmy ze závodu, zmínil se i úspěchu prvního dílu Garminu pro lamy. A že prý by pár lidí uvítalo návod na panáčka. Tak tady je. :)