Vandr Českým rájem

Zase mě svědily nohy a tak jsem si naplánoval "na někdy" vandr Českým rájem. A když jsme zjistili, že máme propadlou technickou a Pája byla marod, tak byla ideální (byť to zní trochu blbě) příležitost vypadnout do lesů a skal. Český ráj není velký a víceméně už jsem všude byl, tak bylo cílem se neutavit ve sněhu, kterého nakonec moc nebylo a dojít včas na nějaké pěkné místo na spaní. Původní plán byl vyrazit navečer, dojít na bivak, přespat, druhý den urazit nejdelší část a zase bivak a ráno na vlak.

Ale nakonec jsem vyrazil ráno, skoro celou trasu ušel v pátek a v sobotu ráno už jsem mazal na vlak. Ono je těžké jít celý den, když jde člověk sám, nemůže v zimě moc lelkovat a hlavně - jsou zavřené hospody. Ale krásně mi to vyšlo tak, že jsem ještě za šera viděl Kapelu a pak už to byl jen kousek na spaní na Kavčinách. Tam jsem chtěl spát už dlouho a konečně se mi to splnilo. Naštěstí jsem tam byl první kolem 18. hodiny, protože kolem 21. dorazila další parta. Dva tři lidi by se ke mně vešli, ale čtyři už bylo moc.

Pro tentokrát jsem vynechal úsek Valečov - Příhrazy po červené, kde bych asi někoho potkal, a místo lidí a míst, která znám, jsem viděl něco nového a měl klid. :) I když je pravda, že bylo mrtvo úplně všude, i u Kosti. Vlastně jsem tu trasu vybral takhle proto, že kdyby byla delší, nestihl bych dojít na Kavčiny.

zajímavý rozcestník 

zastávka na svačinu 

první keš u studánky Hrdinka

Duhová brána

víc sněhu nebylo 

Kost 

bezejmenné údolí za Kostí na modré značce 

Maličko jsem kvůli rychlému rozhodnutí vyrazit podcenil jídlo a nevzal jsem si žádný chleba a paštiku, jen instantní a čínské polévky, kukuřízek, sojové párky, čokoládu a sušenky. A rum. Takže bylo potřeba se někde zastavit a uvařit. Naštěstí jsem procházel krásným údolím kousek za Kostí, kde nefoukalo a tam jsem si udělal oběd. Večer jsem vařil instantní ratatouille od firmy Drajfůd, od kterého jsem si hodně sliboval. Bohužel to ale bylo takové moc kyselé a ještě teď, když koukám na fotku, je mi trochu šoufl. :-D Ale hlavně to není porce pro chlapa, co ušel 30 km. To je ale obecně problém všech těhle jídel. Možná by mě zasytila po půl dni v kanclu, jinak ani omylem. Takže jedině porce zdvojit a to už si radši sám ne tak zdravou čínskou polívku z Lidlu (rajská a kari jsou veganské) a ty mě zasytí spolehlivě, popřípadě se dorazím chlebem, který se k ratatouille tolik nehodí. Tohle podcenění jídla mě maličko mrzelo, protože jídlo je na výletech to nejlepší. :-)

oběd 

prima rozcestník 

Pekařova brána

(nebyla na trase, zašel jsem si sem jen kvůli vzpomínce na koloběžkový závod "Okolo chalupy")

"Pomáchat a chrnět"

(recese a keška)

slunce zapadá

  démon Tupilak :-D

Kapela 

ze Lvíčka 

ratatouille

ráno na Kavčinách 

Zároveň měl vandr sloužit jako test nového zimního spacáku, který se osvědčil, ale slabinou byla pro změnu karimatka, která je skvělá od jara do podzimu, ale teď na mě šel trochu chlad. Ono už minule, když jsme tábořili s Patrikem na koloběžkách, tak mě zarazil roztátý sníh pod stanem v místě mého spánku. :-) Ne, že bych se vůbec nevyspal, ale nebylo to ono. A to jsem měl pod karimatkou ještě alumatku. A taky mě zradil močák. Šel jsem před spaním, abych měl v noci klid a stejně jsem musel ještě dvakrát. :-)

Přes noc napadlo něco nového sněhu a tak byl výstup na nejvyšší bod Kavčin docela dobrodružný. Navíc vchod do skalní místnosti, kde jsem spal, je ve svahu nad roklí, takže jsem musel být opatrný, abych tam neskončil. I další cesta byla pomalejší, než v pátek. Být tolik sněhu v pátek, tolik určitě neujdu. Ale byl to jen kousek a les a skály vypadaly zase jinak.

vyhlídka z Kavčin 

Valdštejn 

Hlavatice

trasa