Kolobkovandr #5 - Nordkap

Když jsem loni jezdil na koloběžce po naší krásné zemi, nenapadlo mě, že to budu provozovat i v zimě. Nemám zimní spacák, ve sněhu to nejede a tak dále. Ale zima je taková všelijaká, sněhu moc není a už mi to tak nějak chybělo. Prvotní inspirací byl tento článek na bikepacking.cz, kde mě zaujala místa na bivak v podobě chatičky a přístřešku. Řekl jsem si, že to musím využít. Když jsem ale plánoval trasu, došlo mi, že aby mi to vyšlo na přespání tam, musel bych vyrazit z Děčína odpoledne. Obě bivakovací místa jsou totiž jen cca 15 km od něj. Potom jsem narazil na český Nordkap, tj. nejsevernější místo ČR. Podle fotek to vypadalo, že tam půjde postavit stan a v nouzi přespat na stole. K tomu nakonec naštěstí nedošlo. :-)

Před odjezdem jsme se jako skoro každý pátek byli s Vaškem vykoupat v přehradě a led už dosáhl takové tloušťky, že nemá cenu dělat sekerou "cestičku", ale je lepší vysekat klasickou díru. Začal jsem si potápět na konci na chvilku i hlavu. Když v té vodě člověk je, už to ani není takový šok. A ponořením hlavy se teprve vyplavují ty správné hormony přežití. :-)

A je to!

legrace

soustředění 

expozice

(studium podvodního života :-D)

Po otužovačce rychle domů, koloběžku nechat v chodbě, převléknout, vzít brašny a jelo se na nádraží. Uvažoval jsem, že bych jel i později, ale nakonec jsem byl moc rád, že jsem jel tímhle prvním možným spojem. Ve vlaku jsem si dal bábovku a v 10:15 byl v Děčíně. Cesta byla hned od začátku do kopce a to tak, že hodně. Tak jsem se pěkně prošel, nezpotil se a těšil se na sjezd k Labi.

Aspoň nějaká bábovka jela se mnou. :-) 

stoupání z Děčína 

Musím se přiznat, že kdybych věděl, kolik bude sněhu, tak bych možná zamířil někam ke Kolínu. Naštěstí to nebylo tak hrozné a na rovině se šlo odrazit a z kopce jet. Ale do kopce to klouzalo a tak jsem hodně tlačil. Další zradou byl fakt, že v mrazu brzdy méně brzdí. Už chápu, proč má někdo na expedičních koloběžkách kotoučovky. Taková naložená koloběžka je těžší a místo aby brzdila, tak s ráfkovými brzdami spíš jen zpomaluje.

Co mi ale vadilo víc, bylo sněžení na nohy od předního kola. Blatník fajn, ale ten spíš sníh rovnoměrně rozdistribuoval po celých nohou od kolen dolů. Takže nohy mokré už na začátku a tedy se hlavně nikde dlouho nezastavovat. Měl jsem sice sebou dvoje náhradní ponožky, ale měnit je nemělo cenu. Měl jsem si vzít aspoň trailové návlek na boty. Tak třeba příště.

 

 

Labe, co by kamenem dohodil 

psí odpočívadlo 

Po sjetí k Labi a při jízdě podél něj jsem si užíval sluníčko, bohužel jen pohled na něj, protože na mém břehu byl stín. Zase jsem měl ale elegantně zasněženou koloběžku. :-) Ze stínu jsem vyjel kousek před Bad Schandau. V místním Lidlu jsem si koupil čokoládu, vodu a salátovou okurku a pokračoval proti proudu říčky Kirnitzsch několik kilometrů.

jízda ve stínu

Sněhurka 

Následovalo stoupání do obce Lichtehain. Tuhle cestou jsem už znal z dřívějška a bylo mi jasné, že budu víc tlačit, než pojedu. Ale počasí bylo pořád pěkné a nahoře čekala panorámata. Kromě jednoho zádrhelu s hodně kamenitou lesní cestou ubíhala cesta Německem dobře. Po přejetí ze Sebnitz do Dolní Poustevny už to byla vyloženě pohoda po pěkném asfaltu a mírně do kopce.

sjezd na jednu brzdu

Kousek za osadou Severní asi dva kilometry před Nordkapem slyším známý zvuk defektu. Na ten kousek nemělo cenu lepit. Navíc jsem správně tušil, že po žluté turistické značce budu stejně tlačit. Tak jsem popobíhal vedle koloběžky, abych stihl přípravu na noc za světla a byl moc rád, že jsem nejel pozdějším vlakem. V lese mě přepadl průjem, takže se cesta ještě protáhla a na Nordkap jsem dorazil téměř za šera.

Ajaj 

Priority byly jasně dané - oheň, příprava spaní, jídlo a oprava defektu. Dřeva bylo v okolí dost, stan jsem měl postavený za chvíli a večeře na dřívkáči byla taky brzy hotová. Nejvíc mě zdržovalo neustálé hledání dřeva, protože tam byly jen smrky a ty hrozně rychle hoří. Najedený jsem se pustil do opravy. Byl to takový malý ostrý kamínek ze zimního posypu. Zůstal v plášti, mrcha jedna.

 stan

večeře

No, mohl jsem si vzít větší pumpu. :-)

Spát jsem šel kolem osmé a zase se opakoval scénář z Českého ráje. Nejdřív poslouchat, jestli mě někdo nejde kuchnout, pak střídavě spát a střídavě se probouzet zimou a k ránu zabrat. Jen mi tentokrát nepřišel nikdo dělat společnost. :-)

Malá technická odbočka. Před časem jsem si nadšeně pořídil takovou lucerničku na čajové svíčky s tím, že si tím budu vyhřívat stan a dělat "romantiku". No byl to velký omyl. Svítí to tak, že to nestačí ani na čtení, hřeje to málo a celé je to vlastně na nic (on stan ani totiž vytopit nejde, jak jsem později zjistil). Dá se při tom jen organizovat věci ve stanu a nebo třeba ohřát zmrzlá musli tyčinka. Ale první věc jde dělat s čelovkou a na druhou stačí vlastní tělo.

lampička na dvě věci... 

Ráno jsem se vzbudil kolem sedmé, vystrčil hlavu ze spacáku a zjistil, že se moc neoteplilo. :-D Mile mě překvapilo, že jsem měl boty sice trochu mokré, ale spíš mrazem ztuhlé, což mi přišlo lepší. Tak jsem se trochu proběhl (na kešku), tím se zahřál a pak rozdělal oheň a střídavě něco pobalil, ohřál se a přiložil a tak pořád dokola, až jsem měl sbaleno. Mezitím jsem se ještě nasnídal.

snídaně

Samotný Nordkap jsem měl asi 50 metrů od stanu, ale večer nemělo focení smysl a tak jsem si na něj sáhl až ráno cestou. První úsek cesty stál za prd. Turistická pěšina plná popadaných stromů a kamenů. Plánovanou trasu jsem si zkrátil přes pastviny. Vtipné bylo, že mi v noci zamrzla zadní brzda, takže z kopce jsem jel velmi opatrně. Ale mohlo to být horší, mohla zamrznout přední. :-)

Nordkap 

země nikoho

Šluknovský zámek 

princ :-) 

Tenhle úsek cesty byl podobný Veverkově pobíhání v Sudetengau. Nikde nikdo, jen lesy, louky a sem tam nějaký domek. Kopce už nebyly prudké, ale zato táhlé. Zajímavostí byl Fukovský výběžek - nejužší místo ČR (450 m), ve kterém byla dříve obec Fukov s vlastním hřbitovem a vodárnou. Dnes jen naučné tabule a hřbitov. Výběžkem jsem přejel do Německa a malou oklikou pak zpět k nám.

Fukovský výběžek

bývalý Fukov 

 Malá čarodějnice v bývalém lomu

Za Jiříkovem jsem vjel do Německa naposledy (cestu vlakem nepočítám). To mi zbývalo do Varnsdorfu nějakých 15 km, ale o trochu jsem si to kvůli keškám prodloužil. Nebylo tak krásně modro, jako v pátek, ale hlavně, že nepršelo. Chtěl jsem se dát cílové pivko v pivovaru Kocour, ale byla tam nějaká akce se vstupným a neměl bych kam dát koloběžku. Tak jsem si dal až doma.

Bismarckturm (Neugersdorf)

Tak do toho nejdu. :-) 

Celkem to bylo 109 km, ale ty kilometry na sněhu moc nenaskakují. O to větší radost má člověk z hladké asfaltky, ideálně z kopce (pokud má zrovna funkční brzdy :-)) Kešek jsem taky pár posbíral (42), takže hodnotím výlet kladně. :-)

trasa