Expedice Rijeka

Proč Rijeka? Volnou inspirací mi byli kluci z Českých Budějovic. Jejich cesta končila ve Splitu a Banana split ve Splitu zněl jako dobré zakončení expedice. Takže původní plán počítal s dojetím do Terstu a následnou trasou: Plitvická Jezera - Split. Abych to ujel, snažil jsem se víc jezdit na běžkách a celkově tu koloběžku neflákat. Ale můj nový koník zahrádka mi do toho trochu házel vidle, byť to často šlo zkombinovat. Závod Okolo chalupy ukázal, že jsem na tom výkonnostně o něco hůř, než loni a místo Přejezdu jsem dělal okapy, kačírek a natíral vnitřek chaty. K tomu jsem si necelý měsíc před startem rozsekl nohu sekerou. :-D Tak jsem trasu lehce upravil, za cíl si dal Terst a pak, že se uvidí.

Start jsem měl taky v Českých Budějovicích. Ne proto, že tam startovali kluci, ale protože tam bylo relativně dobré vlakové spojení a jet z Liberce přes Prahu se mi nechtělo. V Budějovicích jsem si ještě briskně zařídil cestovné pojištění a vyrazil směr Rakousko. Na pizze kousek od hranic jsem pokecal s cyklistou, který jel před pár lety něco podobného a trochu mi záviděl. Jinak cesta po hlavní do Rakouska nic moc, ale za hranicemi šlo brzy přejet na menší silničku a pak už to byla pohoda.

Předem jsem si nastudoval základní fráze průjezdních zemí a všude psali, že v Rakousku se zdraví více Gruss Gott!, než Guten Tag. Asi jak kde, ale na moje Kruskot mi stejně odpovídali Hallo. :-)

Místo na spaní jsem začal hledat relativně pozdě a našel jsem jen takovou málo používanou lesní cestu, kde nešly zapíchnout kolíky. Naštěstí nepršelo. Měl jsem celou cestu velkou kliku, protože sice pršelo několikrát, ale kromě jedné výjimky vždy v noci nebo ráno, než jsem začal balit. V noci mě rušil jen nedaleko jezdící (asi) traktor.

Zařídit pojištění a jedeme. 

bývalá koňka

v Rakousku 

Konečně bez aut. 

 první ráno

Druhý den ráno jsem krátce po vyjetí uviděl bílé vrcholky Alp. Myslel jsem, že čím déle pojedu, tím lépe je uvidím, ale prd. Později už vidět nebyly. V nejbližším městečku jsem si dal sušenky a kafe "zu mitnehmen" (s sebou).

Sobota byla nejnáročnější den. Bylo celkem teplo, dojel jsem k Alpám a dlouho nebylo kde zakotvit. Ale mile mě překvapila fontána v centru Weyeru a hned vedle pítko a když jsem si jednou v duchu posteskl, že bych si dal džus, po pár minutách jsem narazil na malý supermarket. Ve Weyeru jsem si i uvařil.

Místo na spaní jsem dlouho nemohl najít, až jsem nakonec vzal zavděk lesní cestou za závorou. Cestou od závory na mě útočila hovada, která potom vystřídali komáři. Večer už jsem měl křeče, dokonce i do prstů na rukou a i převléknutí do spacího byl oříšek. No bylo to dlouhé, no. :-) Ale od toho dne žádné křeče nebyly.

Taky v téhle etapě začaly kopce. Ne takové ty malé, co máme u nás a když už tlačím, tak jdu rychle, že i občas nějakého toho cyklistu předejdu. Ale táhlé kopce na desítky minut. Musel jsem se tedy naučit chodit je pomalu, abych se nevyřídil hned na začátku. Spaní jsem si totiž hledal pokud možno tak, abych ráno jel do kopce. Za prvé jsem byl odpočatý a za druhé, kdyby pršelo, tak mě to zahřeje.

bílé vrcholky v dáli 

snídaně 

Tady jsem si vzpomněl na Honzu. 

Dunaj 

zajímavá značka 

testování místního piva 

dobíjení 

Tady už to začalo stoupat. 

 Kopce a...

 ...kopečky

Taky jsem narazil na hezký místní zvyk. Když mají někde miminko, tak jim lidé dávají dřevěné i jiné čápy s přáním všeho nej pro Marrianu nebo Helmuta a také nějaký dárek pro malého/malou. Vránu jsem neviděl nikde, obě pohlaví tam nosí čápi. :-)

čápi 

Weyer 

Alpy

Tady těžko kempiti. 

přídavný pohon :-) 

starý dřevěný most 

polívka a pivo na spaní 

V neděli ráno jsem zase dokončil kopec, sjel a následoval ještě větší kopec. V prvním kopci jsem se zase vykoupal. Studená voda způsobí, že tělo začne topit a tričko netřeba. Bohužel ne každý kopec po vystoupání nabídl vytoužený sjezd. Někdy bylo klesání mírné a v kombinaci s protivětrem mělo za následek nutnost odrážení se. V jedné vesnici jsem našel na pítko a doplnil vodu. Taky jsem narazil na horskou bystřinu a nevynechal možnost koupání. 

Po sjezdu jsem sušil vlhké věci z noci a i když nebylo sluníčko, vcelku se to povedlo. U toho jsem si uvařil. Ve třetím kopci toho dne jsem se zase vykoupal a po pár stech metrech jsem uviděl penzion. Pivo a kola byla jasná volba. :-)

Musím pochválit radu od Máří - dokoupit si na brašny horní popruhy. Jiné brašny je mají standardně, ty moje ne, ale jdou dokoupit a opravdu se to vyplatí. Dají se použít na sušení věcí, upevnění přilby a hlavně na lahve s vodou/kolou/vínem nebo třeba chleba. A člověk nemusí otvírat brašny.

Voda parádní - 2 cm. :-D 

náklaďák 

 

odpočinek ve stoupání 

doplnění vody 

sušení

A zase nahoru.

sjezd, co nebyl zadarmo 

 bezva místo kryté ze tří stran

Pondělí bylo po dokončení velkého kopce už rovinatější. Takže jsem si užil i rovinky s protivětrem. Kousek jsem jel i po svatojakubské cestě. Díky keši jsem objevil perfektní míst na sušení věcí, kde bylo slunce i stín, odpadkový koš a ještě pítko. Tak jsem si tam rovnou i schrupnul.

Cesta podél vody byla dlouhá a zpestřovaná jen neúspěšným hledáním keší. Říkal jsem si, že bych hupnul do vody, ale moc čisté mi to nepřišlo. Když byl na dohled Klagenfurt, věděl jsem, že ho musím projet a potom někde zakempit, abych zase další den začínal do kopce.

Místo jsem našel kousek od parkoviště pro turisty mířící za vyhlídkou na vodopád. Večer už bylo liduprázdné. Dal jsem dvojku červeného a zalomil to.

Vzhůru do kopce! 

 jeskyně

 starý dřevěný zdvihací most

hrad ve Friesachu

Radler 

opět náklaďák 

 pro změnu rovina

osvěžení u hřbitova 

nekonečná cesta podél vody ...

... a kukuřice

Klagenfurt

 hraniční hřeben se Slovinskem na obzoru

V noci mi bylo vedro (měl jsem letní spacák, ale asi to chtělo ultra letní) a žrali mě komáři. Ráno jsem našel 100 metrů od místa spaní převrácenou popelnici. Snad to byl vítr a ne medvěd. Ráno jsem po delším tlačení dorazil k tunelu. Ještě předtím jsem ale stihl další koupačku a krmení lam a kozlíka. Na oslíka nezbylo. :-) Tunel měl uvnitř pěkný chodníček a byl dobře osvětlen. Vyjel jsem z něj už  na Slovinsku.

První sjezd dne byl moc fajn. Jel jsem jsem po nějaké vedlejší silničce, po chvíli posvačil a pokračoval dál z kopce. Za městečkem Tržič jsem začal zase stoupat. Ale ne nadlouho. V pozvolném sjezdu začalo drobně pršet, tak jsem zastavil v hospodě na brzký oběd a pivo.

Cestou mě zaujaly záhadné konstrukce z tyčí se stříškou. Později jsem zjistil, že slouží k sušení sena. Ale to jsem na nich viděl pouze jednou, jinak se už nepoužívají. U jezera Bled byla hromada lidí všech možných národností. Tak jsem pořídil pár fotek a frčel dál - do největšího kopce toho dne. Ale stálo to za to, sjezd byl dlouhý a příjemný. Zase jsem byl v dlouhatánském údolí, ale na Slovinsku se místo na spaní hledá mnohem lépe, než v Rakousku. Tam mají všechno oplocené a spásané. Tak jsem spíš hledal, aby to bylo i hezké. Našel jsem místečko hned u řeky, tak jsem se mohl večer i ráno vykoupat.

Taky jsem ten den zjistil, že se mi rozlepují boty. Ale do konce s přehledem vydržely.

mlsné zvířectvo

v tunelu 

 ve Slovinsku

Tržič 

 se senem

a časteji - bez sena

Bled 

poslední stoupání 

Když spíte u řeky, můžete být nešika. :-) 

večeře

Ve středu ráno mě hodně bolely achilovky. Trochu bolely každý den, ale ve středu nejvíc. Trochu jsem je rozhýbal chůzí, trochu umrtvil koupelí v řece a jelo se. :-)

Zato noc stála za to. Spím a najednou mě něco přes stan praští do obličeje. Adrenalin na stovce, ale všude ticho a klid. Vyhodnotil jsem to tedy jako spadlou větev nebo ptačí hnízdo (byla bouřka). Ani jedno z toho ale ráno poblíž nebylo... K ránu začala nedaleko mňoukat kočka a pak mě ještě vzbudil pták, vydávající zvuky naříkajícího dítěte. Noc hrůzy, řeknu vám. Taky mě začalo zlobit spojení kyčle a pánve, které mě po zhruba stejné dávce kilometrů zlobilo i loni. Naštěstí se to po dvou dnech dalo zase do pořádku.

Po dlouhém tlačení (vím, je to trochu monotónní, ale ty kopce tam fakt byly :-) ) se mi naskytl nádherný výhled na hory za mnou. Tenhle kopce byl pocitově nejhorší, protože se kvůli podkladu ani kousek nedal jet. Ale ten výhled mi to vynahradil. Na kopci jsem potkal i pár rakouských cyklistů, tak jsme podebatovali, kdo, kam a odkud a vyfotili si mě. Za celou výpravu jsem byl focený asi čtyřikrát jednou jsem i na videu. :)

Po sjezdu jsem objevil obchod s cedulkou, že mají následující den zavřeno. Nevěnoval jsem tomu moc pozornost, ale druhý den bylo opravdu na většině míst zavřeno a to i v Chorvatsku. Ale nějaké zásoby jsem měl a benzinky to jistily. V tomto městečku jsem objevil i Lidl. Po menším stoupání a delším klesání jsem dojel do Terstu.

V Terstu jsem se dlouho neohřál. Vyfotil jsem se na molo pro jednu keš, pobloudil spletitými uličkami, koupil omylem Coca-Colu bez kofeinu a potom se poměrně rychle napojil na cyklostezku vedoucí z města ven. Tahle cyklostezka vede po bývalé železniční trati a vede po vrstevnici přes mosty, skrz tunely jediná její nevýhoda je šotolinový pomalý povrch. Jak jsem tak z Trstu pospíchal hledat místo na spaní dál od města, úplně jsem si zapomněl dát v Itálii kafe. :-)

Když jsem byl u hranic, nevypadalo to moc nadějně, ale kousek dál už ano. Sice mě zdržela upovídaná cyklistka, která mě vyzpovídala, odkud a kam jedu a jak se na tom jezdí, ale i tak jsem našel pěkné spací místo před setměním.

Stoupání, kde jezdili náklaďáky se dřevem

(byla i širší místa :-) ).

Stále výš.

chvíli relativní rovina

 poslední větší slovinské stoupání

falešný konec kopce :-) 

sjezd 

 

pauza na Radlera 

Kdo chce? 

 Itálie

Moře! 

 Zrada. :)

po bývalé železnici 

Spalo se mi bezvadně. Ráno jsem nemohl najít čelenku, ale nakonec jsem ji našel. Měl jsem málo jídla, ale narazil jsem na otevřenou pekárnu. Kvalita místních cyklostezek nic moc. Před Rijekou jsem si dal Kozla a ještě předtím jsem se hrnul k bankomatu, ale netušil jsem, kolik je Kuna korun. Tak jsem něco střelil a ještě nám zbyly kuny na dovolenou s Pájou. :-)

Podle "skvělé" aplikace ČD neměl jet z Rijeky žádný vlak beroucí kola. Na nádraží mi to ale paní pokladní vyvrátila, takže dobrý, můžu jet odtud domů. Co tedy dál? Mohl jsem pokračovat do Splitu, ale vyprahlým vnitrozemím se mi nechtělo (málo vody a nic moc k vidění), podél moři to bude taky pečák. Tak jsem se rozhodl, že dojedu na ostrov Krk. Na mapě jsem si našel kešky, naturistickou pláž a vyrazil. No jo, ale nějak mi nedošlo, že tam taky vyrazily další tisíce lidí v autech, obytňácích a autobusech. :-D No když už jsem tím směrem vyjel (on ten most na Krk taky není hned u Rijeky), tak jsem si řekl, že tam dojedu. Dojel jsem, viděl jsem (kešky našel jsem) a prchl jsem. Ano, těch lidí bylo moc. Takže jsem ujel zase za most a asi 200 metrů od mýtných bran to zapíchl pod širákem.

Ale v moři jsem se vykoupal. Ještě v obci Kraljevica mezi Rijekou a Krkem.

 Tady jsem spal.

Rijeka

koupačka 

Krk

 cyklostezka na Krku

západ slunce na Krku 

 Jdu spát.

 místo spaní

Celá trasa:

Tady končí ta hezčí, dobrodružnější (i když, jak se to vezme :-D ) a celkově lepší část. 700 km za 7 dní. Následuje přesun zpět na nádraží do Rijeky a velmi komplikovaný a drahý přesun domů.

Po rychlé snídani a krátkém přesunu na nádraží, během něhož se mi povedlo zabloudit na dálnici, jsem se konečně nalodil na vlak. Vlak, co bere kola, jede jednou denně v 11:55. Jede až do Vídně, ale kola bere jen do Ljubljany. Tam se musí čekat na jiný vlak, který už do Vídně kola vezme. Z Rijeky jsem jel s párem německých cykloturistů Barbarou a Franzem a moc pěkně jsme si popovídali. Oni měli jízdenky koupené předem, tak přestupovat nemuseli.

Ve vlaku do Vídně mě požádali o najití něčeho na mobilu dva mladí Francouzi. Moc to nešlo, protože na Slovinsku to s daty mimo velká města není žádná sláva. Ale podařilo se. Nakonec jsem si k nim musel i přesednout, protože ke mně si přisedl šíleně zapáchající pasažér. A kam se na jeho nehty na noze hrabou nehty po ultra. Frantíci našli i kemp, kam se v případě potřeby uchýlí ve Vídni a nakonec jsem se tam uchýlil já, protože jsme do Vídně dorazili po 22. hodině a navazující vlak hádejte co? Nebral kola. Ještě, že mi jízdenka Rijeka - Praha platila tři dny.

 snídaně

Když Trsat, tak trsat. :-) 

zastávka 

 opět Rijeka

nádražní záchody

(ale zase mají vratné PETky a plechovky od pití)

ve Vídni

Ráno jsem se vypravil na nádraží, ale ouha, vlaky beroucí kola mají na celý den vyprodanou rezervaci. Tak jsem si pro koloběžku zamluvil místo na další den a udělal si odpočinkový den ve Vídni. Trochu jsem lenošil, objel pár památek (a keší) a přespal jsem zase v kempu. 

v kempu

u Prateru

veget

nejmenší vinohrad ve Vídni

kanál Neue Donau

Ráno jsem se vypravil na nádraží, ale ouha, vlaky beroucí kola mají na celý den vyprodanou rezervaci. Tak jsem si pro koloběžku zamluvil místo na další den a udělal si odpočinkový den ve Vídni. Trochu jsem lenošil, objel pár památek (a keší) a přespal jsem zase v kempu. Ráno na vlak a pak už to bylo bez komplikací. Z Prahy přes Děčín, zase kvůli výlukám.