pondělí 11. prosince 2017

Turistický týden

Tento týden jsem měl dovolenou a stejně tak i Pája, ale ta jen do středy. Tak jsme toho využili a chodili po výletech. V úterý jsme šli na Červený kámen (blízko Ještědu). V Liberci padal déšť se sněhem, ale nahoře to bylo o něco lepší. Abychom to neměli tak krátké, cestou zpět jsme to vzali přes Kamenná vrata. Otestoval jsem nové zimní boty - zateplené holiny Dunlop Blizzard a zatím si je nemůžu vynachválit. I když to tak nevypadá, noha v nich sedí jako prdel na hrnci, můžu v nich chodit potoky, mokrým sněhem a pořád mám nohy v suchu a podrážku mají také dobrou (nesmekací). Neberte to za litr. :-) Jen ty červené olivky vyměním.

Panoramata dnes nebudou... 

holiny Blizzard 

Červený kámen 

s členkou čínské delegace :-D 

Kamenná vrata

Ve středu měla Pája mecheche s kámoškou a tak jsem vzal jen Kesi a šel umístit novou kešku. 
Z důvodu jejího utajení :) mám jen fotku nadšeného psího zadku běžícího dolů z Ještědu. Tentokrát to bylo bez ohýnku.

ocas jako kormidlo

Ve čtvrtek jsem poprvé vyrazil na běžky. Jelikož nebyla projetá trasa přes Bílé buky, tak jsem jel jen na Hřebínek a zpět. Jelo se mi dobře a ani jednou jsem nespadl. :-)

na Hřebínku

V pátek jsem potřeboval odlovit dvě mystery keše, tak jsem zase vzal Kesi a zamířili jsme do okolí Josefodolské přehrady. Přes několik objížděk jsem se dostali, kam bylo potřeba a vyrazili zdolávat zasněženou krajinu. Začátek byl pohodový, ale po nálezu obou keší jsem si řekl, že jsme si přírodu moc neužili a tak jsme nabrali směr keš Divoká Kamenice. Vzali jsme to přímo k ní mimo cesty a návleky na nohy se moc hodily. Kesi předváděla heroické výkony při překonávání řeky a lezení přes zasněžené skalky a já si taky máknul. Buď bylo vhodné místo na překonání řeky, ale nedalo se k němu dostat a nebo naopak - k řece se slézt dalo, ale nebylo ji kudy přejít. Část záznamu trasy a průměrné tempo pohybu 15:23 min/km mluví za vše. :-) Keš jsem nakonec našel a ani jeden jsme se v Kamenici neutopil. Opět se ukázala výhoda holin. :-)

motání u Kamenice

hřbitov v Karlově


cestou ke keši

Mám ji!

já a terénní psice :-)

zapadlý vlastenec
(tahle fotka vznikla proto, že někdo nechápal, k čemu jsou návleky v kombinaci s holinami)


cestou od keše

A v neděli, poslední výletní den, jsme si vyjeli na Kozákov, protože už jsem dlouho chtěl vidět Měsíční údolí a jak vlastně ta oblast pod ním vypadá. Nějaká ta keška tam taky byla a přálo nám i počasí čili parádní výlet. Profil výletu byl netradiční - nejdřív pořád z kopce, pak kousek rovina a pak pořád do kopce. A do toho ještě popadané stromy. :-)

drábovna pod Kozákovem


vyhlídka na celý Český Ráj


Pája objevila převis :-)

Pozor na jazyk. :-D

pondělí 4. prosince 2017

Chlad je kámoš

Ani nevím proč, ale nějak jsem poslední dobou nestíhal psát. Ale je o čem. :-) Když se nás několikrát po sobě chodilo otužovat více, vypadalo to, že to vydrží, ale nevydrželo. Ale tak to prostě je - někoho to baví chvíli, někoho déle. Ale povedlo se nám udělat recesistiské koupání na téma "Léto" :-) Teď chodíme 4 "skalní", ale většinou se z těch čtyř sejdeme tři - jak kdo může.



léto v listopadu :-)

Taky jsme si s klukama řekli, že by nebylo špatné udělat otužovací výlet na Ještěd. Nebudu lhát, měl jsem z toho respekt a ještě v tramvaji jsem si nebyl úplně jistý tím, že půjdu do půl těla. Ale jak jsme šli k dolní stanici lanovky, tak jsme se zahřáli, postupně odložili bundy a mikiny a u lanovky jen sundali triko a šlo se na to. Dvakrát už jsem před tím se svlékáním experimentoval - jednou v rámci běhu na Českou chalupu a jednou na procházce s Pájou. Takže nějaká příprava byla. Ale Ještěd je Ještěd. Nakonec to bylo úplně v pohodě a ještě jsme cestou pomáhali vyprostit auto předkem zapadlé v pangejtu.

start

pohoda

na silnici 

na vrcholu

Zážitek to byl příjemý i intenzivní a určitě to zase někdy zopakujeme. Jen si asi vezmeme hůlky nebo půjdeme jinudy, protože na cestě pod lany jsme museli občas lézt po čtyřech. Nahoře jsme se oblékli, nasvačili a po modré sešli zpět do Liberce.

Další událostí, tentokráte v životě hráče geocachingu, bylo dovyplnění matrixu. Matrix je tabulka terénu a obtížnosti tvořící 91 políček všech možných kombinací. Už nějaký ten pátek mi chyběla poslední - terén 3,5 a obtížnost 5. Tyto parametry splňovala keš s názvem "7". Vydali jsme se na ni s kolegyní Hepkou1 a po strastiplné cestě ji našli tam, kde jsme už předtím hledali, ale špatně. :-) Ale krásně jsem se prošli mezi skalkami a zurčícími potůčky. Po odlovu "Sedmičky" nám zbyl čas a tak jsme šli hledat "Wothanburg". Ten jsme ale nenašli a Hepka ještě dostala dvakrát šlupku od elektrického ohradníku.

matrix vyplněn 



 krásná příroda (místo nemohu prozradit)

Po přelézání ohradníku rozkročmo :-D

Taky jsme se s Pájou vydali do Rtyně v Podkrkonoší za kamarády. Spali jsme v krásné roubence a mohli jsme lenošit za pecí. Počasí nic moc, ale stejně jsme měli všichni takovou línou náladu. A hráli jsme bezva "nekonečnou" hru "Robot Rallye". Ale na krátkou procházku jsme šli. Cílem byly Kryštofovy kameny, kde naštěstí byla keška. :-)

Kryštofovy kameny 

 Pája chce novou kuchyň :)

Robot Rallye


Další víkend jsem byl na semináři Wim Hof Method v Opavě. Seminář se mi moc líbil, i když jsem musel hodně času strávit ve vlaku. Ale kromě semináře jsem si prochodil velkou část Opavy a je to hezké město. Seminář jako takový byl pro mě hodně přínosný, ale detaily by asi nikoho nezajímaly. :-) Ale povedl se mi po dlouhé době páv (první fotka), kterého jsem uměl už dříve, ale dlouho se mi nepovedl. Je to bezvadný zahřívací cvik před nebo po koupání. Vodu měli v Opavě asi o 5 °C teplejší než v Liberci. Vtipné bylo zahřívání během po koupačce - polonazí joudové kroužící po trávníku. :-)

páv

koupačka 

zahřátí 


Bylo veselo. 


účastníci semináře

Minulý týden mi už chyběl oheň a taky jsem potřeboval zjistit nějaké údaje k nové plánované keši a tak jsem vzal Kesi a šli jsme na výlet. Cesta byla prudká, ale Kesi ji vyběhla jako nic a já pak za ní supěl. Cestou zpět jsem rozdělal oheň v dřívkáči a osmažil si Šampiňóny na pánvičce. Byl bych z cesty pod lany vidět, ale přišla mlha a ta mě schovala. Šli jsme po naučné stezce Padáky a je nic prudšího jsem dlouho nešel.

nekonečné schody 


kousek pod silnicí

 
Pečůůů. :) 

Bylo to vynikající.

A poslední výlet byl z Josefova Dolu na Knajpu přes Milíř a zpět přes Vodopád na Jedlové. Šli jsme opět s Hepkou a tentokrát ještě s jejím Hepíkem a Kesinu jsme vzali taky. Na Knajpě byl sraz kačerů a cestou pár keší, ale o ty tentokrát ani moc nešlo. Užili bychom si to u bez nich. Navíc jsem jednu nenašel, protože na zaseněžené a zmrzlé skále se mi špatně hledala turistická značka a Hepík s Hepkou by na mě museli dlouho čekat. A Kesina vlastně taky. Měli jsme s sebou sněžnice, ale nepoužili je, i když by se v některých úsecích hodily. My totiž měli dvoje sněžnice na tři lidi a Hepík by tak musel jít po hlavní cestě a my dva na keš. Sněhu bylo tak 20 cm, ale občas jsme se probořili do borůvčí po stehno i po pás. Hlavně, že jsme si vzali hůlky, ty se hodily.

Mariánskohorské boudy

pózujeme 

 Vzhůru na Milíř!

 Chvíli bylo i trochu modro.

přírodní útulna 


Cestou zpět jsme to vzali před vodopády na říčce Jedlové, protože jsem se chtěl vykoupat v nějaké pěkné tůňce. :) Jedna bylo přímo u vodopádů, ale s příliš nebezpečným přístupem. Tak jsem se nakonec vykoupal v Čertově tůni o cca 500 metrů níže. Bylo to moje první koupání ve vodě s teplotou pod nulou a moc se mi to líbilo. Navíc to bylo na Hepčinu žádost na Adama, ale z vyhlídky stejně nic neviděla. :)

Kostky jsou vrženy. :-)


Čertova tůň

 - 1 °C

trasa výletu