Kostka Tour Fun a bezový burčák

Ne, tyhle dvě věci z nadpisu by se neměly kombinovat. :-)

Na chatě mi občas chybí koloběžka. Hlavně po těžší práci, když se ozývají záda a nebo před delšími akcemi, když cítím, že by to chtělo najet o něco více kilometrů. Můžu si tam samozřejmě přivézt jednu ze dvou koloběžek z domova, ale není to ono a někdy ani předem nevím, jestli ji využiju. Po prvním a zatím jediném letošním kolobkovandru jsem tam nechal Morče a docela mi to vyhovovalo, tak jsem se rozhodl si tam jednu pořídit. Chtěl jsem co nejmenší pro případ, že mi do cesty mapy.cz zase postaví nějaké schody. Ale nakonec jsem pořídil Kostku Tour Fun, která stojí úplně stejně jako Kostka Hill Fun, na které jsem začínal a poslal jsem ji dál jen pro její nevhodnost pro jízdu na těžko.

Ke koloběžce jsem hned koupil pumpičku, držák na lahev, lahev, rohy, montpáky a další (ne)zbytné doplňky a taky brašnu. Prostě abych měl na chatě kromě oblečení vše potřebné. První jízda vyšla na deštivý pátek, ale test je test, pláštěnku jsem měl, tak se nebylo na co vymluvit. :-) V plánu jsem tedy měl o hodně delší trasu, ale i těch 27 km účel splnilo. Spousta lidí vám řekně, že řada Fun, která je nejnižší, má špatná ložiska. Ano, když roztočím kolo naprázdno, zastaví se rychleji než Mibo nebo Morče. Ale při jízdě to nepoznáte.

Při testování jsem spíše řešil, jestli mi vyhovuje výška a úhel natočení řidítek, ale koloběžka samotná byla taková samozřejmá a jela skoro sama. :-) Oproti Morčeti, které má taky kola 26 x 20 palců je lehčí, protože ještě nemá blatníky, druhý držák na láhev a i brašnu jsem volil menší a nevejde se do ní tedy tolik věcí.

S koloběžkou jsem celkově spokojený a i brašnu Ortlieb Ultimate 6S Classic musím pochválit. Je sice celkem malá, ale má dvě vychytávky. První je průhledný vrchní obal na víku na mobil či mapu. Já ho na mobil nevyužiji, protože potřebuji zapínat a vypínat displej a občas celý mobil vyndat na focení, ale zkoušel jsem to a drží tam dobře a jde dobře ovládat dotyky. Navíc jsou tam větrací otvory, kterými by šel protáhnout kabel od powerbanky. Druhou vychytávkou jsou zalomené držáky ramenního popruhu, takže pokud jsou nasazené, jde brašna snadno zavřít, což u jiných nejde (vadí tam ty držáky). Detailní foto brašny nemám, ale pod odkazem ho najdete.

Vzhledem k převýšení pěkný průměr.

A bezový burčák? Zpočátku jsem byl trochu nedůvěřivý, ale je výborný a jednoduchý. Recept je zde a opravdu doporučuji to zkusit. Druhý den byl ještě trochu vodový, ale od třetího dne chutná jako burčák a to i Páje. :-)

Zahradní zpravodaj

Po závodě, byť by se dal nazvat spíše kolobkovandrem, přišel opět čas na relaxaci na zahrádce. :-) Největším výkonem týdne byla 20 km cesta na beach volejbal a zpět. Únava z víkendu byla ještě cítit, ale to ničemu nevadilo, protože mým úkolem na sobotu bylo pohlídat Kesi. S tou jsme vegetili na zahradě a v sobotu večer se k nám přidala i Pája.

Sekat se má po odkvětu kopretin, ale to bychom tam zarostli, tak jsem posekal po jejich vykvetení. Jelikož mi to sekání moc nejde, nazývám to ekobio sekání, kde schválně zůstanou delší stébla pro život hmyzu. :-) Konečně jsem si taky upravil kosiště. Teď už se nemusím hrbit.

upravené kosiště

Dva trsy vlčího bobu jsme si odkopli na louce, ale něco jsme i sami vyseli a ten náš kvete krásně purpurově. A ladí s kostivalem. Jen brutnák, kterého jsem vysel mraky, nikde nevylezl.

I růže svraskalá už kvete. Na podzim jich pořídíme víc. Je to taková vděčná rostlina a i listy má hezké.

růže svraskalá

A první plody rajčat jsou taky vidět. Ale už delší dobu a pořád stejně veliké. A rostliny samotné moc nerostou. A to jde o divoká rajčata, která mají růst jako z vody. 

rajčata 

Aby mohli studnaři bez problémů projet, přemístil jsem hadník. Tak je teď na slunečnějším místě. Rozdíl mezi hadníkem a skalkou je v tom, že pod těmi kameny je tlející materiál (v podstatě základ kompostu). Zatím jen ještěrky, ale třeba se tam časem zalíbí i užovce.

Krásně nám kvete i hlohyně šarlatová - na jaře jsme ji dali na dvou místech k plotu a těšíme se na plody.

 hlohyně šarlatová

Kesi byla celou dobu (bylo vedro) za chatou u dřevníku nebo u dřeva pod špendlíky a ani jídla se nedožadovala. :-)

Pořídil jsem si bezva nástroj na pletí bodláků - má jeden hrot a bodláky se třesou hrůzou.

Dále jsem si uvařil mátový čaj,...

...byl s Kesi na výletě, kde jsem našel jidášovo ucho,...

jidášovo ucho 

... a večer popil víno. :-)

Tohle je okrasný česnek vláskatý. V zahradnictví jsem mu nemohl odolat. :-) A pod ním muchojeřáb - údajně přirozený kříženec muchovníku a jeřábu. Byla to nejlepší volba výška x cena. A měl by se i rozvětvit. :-))

česnek vláskatý 

muchojeřáb jackův 

Rajčata nerostou, ale hrách a fazole (a mezi tím nějaká dýně, afrikán a lichořeřišnice) rostou jako o život. I pes se diví. :-D Stejně tak jahody s Lidlu původně určené na "urban gardening". Mezi jahodami vytrvalý pórek nebo cibule sečka, trochu s v tom začínám ztrácet. 

A když Pája přijela, šli jsme na výlet kolem Dymníku, protože předpověď počasí nebyla úplně optimistická a tam se to případně rychle zkrátit. Ale déšť se nám vyhnul a byl to moc pěkný výhled zakončený večeří.

na výletě 

Před odjezdem domů jsme ještě ploště zamulčovali náš slavný zázračný živý plot. A včera, 17. 6. k nám konečně přijel studnař a dnes by měli začít kopat. Modlíme se, aby byla voda v hloubce udané hydrogeologem a my neměli drahou chladírnu piva.

Toho večera byla neklidná. :-D 

živý plot

land art :-)

O Rybníkářův pohár

Tak jsem se zase jednou podíval na závod. :-) Ne, že bych chtěl závodit, ale už se mi stýskalo po kamarádech koloběžkářích a když Péťa mi napsala, že to pojedou jako gastrovýlet, bylo rozhodnuto.  Navíc jel i Bubo a Janou a tak už tam nějaký ITB základ byl. :-) Návštěvu zahrádky jsem si tentokrát odbyl už v týdnu a kromě toho, že nám protéká střecha, je tam všechno super, zelené a roste to. :-) Na závod se dalo přijet už v pátek a přespat v penzionu, ale protože to mám do Turnova, kde byl start i cíl, jen 20 minut autem, jel jsem až v sobotu ráno.

V sobotu před startem byla rozprava, kde jsem byl první a tedy zbytečně brzy. Ale bylo tam i občerstvení a kafe, tak to vlastně nevadilo. A hlavně se mělo na každé občerstvovačce hlásit startovní číslo a to jsem měl 34! Postupně se závodníci sešli, proběhl přesun na slavnostní start odstartovaný místním starostou a po asi kilometru byl start ostrý. Čelo závodu opravdu závodící se tedy trhlo a my - zadek - jsme tlačili do prvního kopce. :-)

před rozpravou

34

snídaně

sraz

před startem

slavnostní start

S Péťou jsme byli domluvení, že to pojedeme jako (gastro) výlet se zastávkami, ale jak nebylo ideální počasí, tak se nám moc zastavovat nechtělo a ani moc nebylo kde. Péťa jela jako drak a jen do kopců jsme trochu chodili. Z kopce mi naopak o parník ujížděla, protože je sice lehčí, ale má Kickbika s velkými koly a úzkými plášti. A možná se umí i lépe sbalit. :-) Velkou výhodou byla moje hlasová navigace v Locusu, protože šipky byly z velké části smyté deštěm. My si taky kousek zajeli, ale jen pár desítek metrů. Např. v Mohelnici, kde se mělo odbočit doleva do kopce jela většina závodníků rovně a nedala si říci. Ani Péťa mi moc nevěřila, ale já se nedal a po chvíli koukla na svojí mapu a dala mi za pravdu. :-)

déšť

koloběžka v přírodě - ideální kombinace :-)

na občerstvovačce v Mnichově Hradišti

Pár kilometrů za Mohelnicí nás dojeli Jana s Petrem a chvíli jsme se předháněli - byli rychlejší, ale Petr se pořád svlékal, oblékal, svačil, pil a podobně. :-D Nakonec, za Cetenovem, jsem se k nim přidal s tím, že na Péťu počkám na pivu v Kuřívodech. Ale tam bylo zavřeno a tak jsem s nimi valil dál. Péťa se, jak jsem se později dozvěděl, přidala k pomalu jedoucím kamarádům.

Ralsko

Jana a Petr

Jako ITB jsme jeli až do cíle, cestou nás potkala malá kolize při nácviku jízdy ve vláčku. Občas jsem jim kousek poodjel, aby mě za chvíli zase dojeli. Druhá občerstvovačka, kde bylo kafe a perník, přišla taky náramně vhod. byla tam dokonce i marodka, ale tu snad nikdo nepotřeboval. Druhá polovina trasy už byla skoro bez deště, ale nohy mokré už zůstaly.

za mnou Spící pana (Provodínské kameny)

V cíli bylo opět moře jídla, kafe, čas a pivo. Kromě záchodů a sprch s průběžně ohřívanou vodou taky hromada novin na sušení bot a vytápěná místnost na sušení věcí - to jsem ještě nikde nezažil. Zázemí tedy perfektní. Stan jsem si postavil netakticky mezi trampolínami.

takticky umístěný stan :-D

Po večeři a třech pivech jsem se šel projít na místní keš, ale byla už zrušená. Vzal jsem tedy koloběžku a jel na keš vzdálenou cca 3 km. Bylo to do kopce, tak jsem se pěkně prošel. Keš bych asi našel, ale cesta k ní vedla vysokou mokrou trávou a já neměl náhradní boty, tak jsem ji tam nechal neodlovenou.

z večerní procházky

Po návratu v cca 20 hod. jsem zalezl do stanu, že si na chvíli zdřímnu. Nejdřív jsem kvůli trampolíně nemohl usnout, ale potom jsem zabral a vzbudil se až ve 22 hod. U ohně bylo živo, tak jsem se byl zapojit, snědl česnekové brambůrky a šel zase spát. :-D Start měl být v 9 hod., ale byl povolen i start dřívější, tak jsem toho využil a vyrazil v 7 hod. spolu Věrkou a Jarinem. Zvládli jsme spolu celou druhou etapu, občas jsem jim jako skoro domorodec ukazoval, co kde je k vidění a cesta nám docela utíkala. Kdybych jel sám, jel bych rychleji, ale takhle to byla větší zábava. Ve Svoru nás opět dostihl déšť, tak jsme si dali přestávku a potom se vydali pěšky do kopce směrem na Kytlici. Vzpomínal jsem přitom na Lužické sedmistovky, jak jsme museli po silnici na Malý Buk a pak zpět s bolavýma nohama a nahoru na Klíč.

ráno v kempu

nepovedená selfie naší trojice

stoupání za Svorem

Za Kytlicí v dlouhém mírném stoupání nás opět dojeli a předjeli Jana s Petrem. Vyjeli hodinu po nás a byli celí vysmátí. My pokračovali dál na hlavní a potom zase do kopce do Horní Světlé. Tam byl nejvyšší bod trasy a následoval sjezd do Jablonného v Podještědí a hledání hospody. Tou "naší" byla hospoda U tří lip, kde jsme se najedli a napojili a vyčkávali čelo závodu. Na něm se to nečekaně proházelo kvůli několika defektům, ale prvních několika závodníků jsme se před odjezdem z hospody dočkali.

my tři u Horní Světlé

Klíč

Ve sjezdu do Jablonného byl vidět Ještěd, který jsme následně velkým obloukem objížděli. Úsek za Jablonným byl únavný, ale vynahradil nám to ten následující - do Osečné. Na cyklostezce bylo málo lidí a v Osečné na nás čekala první a poslední občerstvovačka toho dne. Dojel nás na ní taky Pavel Štork, který stejně jako Jana s Petrem vyjížděl později, myslím, že v 9.00. Ale na občerstvovačce se asi dlouho cpal a pil, tak nás opět dojel až kousek před vrcholem kopce za Zábrdím před dalším parádním sjezdem - do Českého Dubu.

Ještěd!

nedělní občerstvovačka

Ještěd z druhé strany

Pavel dupe

Před námi byly poslední dva kopce - z Českého Dubu a na Sedlišťku. Cíl byl ale už na dostřel. Tak jsem si taky nechal udělat fotku, ať nemám jen selfíčka. :-) Za zámkem Sychrov jsme potkali Jelena, který měl perfektní přehled o vývoji závodu a kousek nás doprovodil. Potom už jen přes lávku, kousek mezi řepkou, sjezd do Turnova, chvilka motání v něm a byli jsme v cíli.

na předposledním kopci

s Jelenem

Trosky

v cíli

ITB

Po najedení a kafi jsem odvezl Věrku do penzionu a pak hurá domů. Celkem to bylo za dva dny krásných 222 km. Trochu mě bolí pravá kyčel, ale taky jsem letos před závodem ujel maximálně 75 km za den a 98 za dva dny. A umístil jsem se na krásném předposledním místě. :-D Výsledky zde.

trasa - jelo se po směru hodinových ručiček,

spaní v místě trasou vytvořeného kolečka s ocáskem