úterý 9. dubna 2019

Kolobkovandr #11 - Lužky a Švajc

Jelikož jsem byl Máří pověřen natrasováním další Spacák Rallye nás na severu, vymýšlel a klikal tak, aby trasa na pátek nebyla moc dlouhá a lidi ji stihli odjet po práci, aby sobotní trasa nebyla delší než cca 60 km a aby se v neděli dalo přespat na místě, které nebude příliš vzdálené místu startu. Za to jsem zvolil Nový Bor s dobrým vlakovým spojením. Dalšími podmínkami byla přítomnost hospod, výhledů, stromů na uvázání hamak na spacích místech a ideálně možnost zkrácení trasy pro případ únavy či kocoviny. První spací místo bylo jasné - zřícenina hradu Milštejn. Místo, kam neprší, byť jako místo na spaní přímo pod převisem není ideální. Je tam totiž hodně ohnišť a tedy i popela. A na některá místa kape voda ze skály. Ale stromů je v okolí dost a i rovných míst na stany. Ještě před Milštejnem jsem se zastavil ve cvikovském pivovaru, kde bude sraz účastníků před společnou cestou na Milštejn.


pivovar Cvikov



Milštejn


Sobotní etapa byla nejdelší, ale na plánování nejjednodušší. Stačilo propojit pěkná místa, která jsem znal a kontrolovat celkovou délku trasy. Jen výběr místa na spaní zůstával otevřený. Měl jsem pár favoritů a nakonec vyhrál Bouřný. Délka trasy sice problémem není, ale to převýšení je docela velké. A často je to i na tlačení, což je dobré, dá se povídat. :-) Otevřenou hospodu Na Tokáni jsem vynechal a těšil se na pivo do Kyjova do občerstvení Na Fakultě. Ta byla ale stále zavřená, stejně jako Vlčárna ve Vlčí hoře. 

Bouřný

Hraniční rybník

před jedním z dlouhých sjezdů

pod Chřibským hrádkem

cestou na Tokáň

Nejhezčí úsek byl z Kyjova na Vlčí horu. Mezi skalami vedle potoka z kopce nebo po rovině. Stoupání přišlo až po vyjetí z lesa. Prudké, ale ne dlouhé. Tam jsem si udělal malou zajížďku na naši zahradu, abych se potěšil rašícími listy a květy a po návratu zpět na trasu chyběl jen kousek do Krásné Lípy na pivo Falkenštejn. Hospoda byla překvapivě plná, ale stejně bych si k jídlu nic nevybral a tak jsem si dal jedno pivko venku a pokračoval dál.

odpočinek :-)

na zahrádce

stoupání na Tolštejn

Do Jiřetína to ještě bylo celkem po rovině, ale z něj začalo cca tříkilometrové stoupání na Tolštejn. V červnu to účastníci určitě ocení. :-) Ale zase to pivo potom chutná mnohem lépe. :-D Cestou jsem potkal koloběžkářku Ywonu a Péťu. První před Jiřetínem a druhou před Tolštejnem. Ten byl posledním zájmovým bodem před hledáním spaní.




Tolštejn


Po sjezdu z Tolštejnu to bylo, překvapivě, zase pořád do kopce. Ale zase ta panorámata. :-) A na Bouřný, který jsem měl vytipovaný jako první, to bylo jen pár kilometrů. Kopec na Bouřný jsem si matně pamatoval z 10 Lužických sedmistovek a pamatoval jsem si ho správně. Ve stoupání jsem zaslechl hrom a po chvíli začalo pršet, tak jsem se šel schovat do blízkého řopíku. Po 20 minutách déšť ustal, dotlačil jsem zbývajících asi 300 metrů a raději rychle postavil spaní, kdyby se déšť vrátil.

stoupání za Tolštejnem

v řopíku


postaveno

Potom jsem se chvíli kochal výhledy, udělal si ohýnek, něco pojedl a pustil si na mobilu Záskok. Jak se píše v téhle knížce, do ohně se dá koukat neomezeně dlouho a tak jsem toho využil a nešel spát zbytečně brzy, abych nekoukal do stropu. Popadaných suchých bukových větví bylo v okolí dost, tak jsem jich pár ztopil.







Ráno jsem měl boty samozřejmě ještě mokré, tak jsem nazul vodotěsné ponožky a byl jsem v suchu. Zase jsem se kochal, pak jsem si uvařil bramboračku, pomalu zabalil a vyrazil směr Nový Bor. Našel jsem na mapě bezva zkratku, abych nemusel klesat a zase stoupat a tak jsem jel skoro pořád z kopce. Což není po ránu nijak výhodné, ale aspoň místy mezi stromy prosvěcovalo slunce a to mě ohřálo aspoň pocitově.

Dobré ráno. :-)




ranní výhledy

bramboračka

A jedu.

Nový Bor

V Novém Boru jsem byl brzy a tak jsem si to prodloužil až do České Lípy. Za prvé bylo krásně, za druhé se mi jedlo pěkně a za třetí jsem pak nemusel platit za koloběžku v dalším spoji (v Lípě by byl přestup). :-) Jel jsem po cyklostezce Varhany, potkal pár cyklistů i dvě koloběžky a ke konci si i poležel v hamace.

cyklostezka Varhany



skoro v České Lípě

pátek zeleně, sobota červeně, neděle modře
(celkem 112 km)

K nové karimatce: Stačí mi půlka, tak jsem se domluvil s jedním klukem a máme ji každý tak pod zadek. Je to Therm-A-Rest z Decathlonu a je skvělá v tom, že je připravená na řidítkách pro odpočinek, pod zadek do řopíku, na plesnivý pařez k ohni a pod nafukovací karimatku, která má díky tomu vyšší tepelný odpor a hlavně neklouže. A případně i jako závětří. Prostě značka ideál. :-) Plánoval jsem ji vozit spíš podzim - jaro, ale to neklouzání karimatky je skvělá věc. Nepotřebuji totiž velký TyVek a ušetřím váhu. :-) Jo a zapomněl jsem, že je skvělá i na rozložení věcí, když už je spaní hotové a TyVek pod karimatkou (na fotce stanu to bílé pod karimatkou). Jen musí lépe vyřešit uchycení na řidítka.


pondělí 1. dubna 2019

Křečany a okolí

Nemám potřebu psát o každém zasazeném keříku nebo vykopané stružce, ale musím říct, že mě to zahradničení chytlo. Tedy pořád se zuby nehty bráním záhonkům, které by nás k pozemku připoutaly. Úplně stačí, že se tam těšíme jak malí jen proto, abychom viděli, jak nám kvetou macečky, hyacinty, pomněnky a narcisy. A množství zelené se každou návštěvou násobně zvětšuje. Jen máme na střeše ošklivou plachtu, protože nám odflákli pokládku asfaltové lepenky.

Důležité je, že si pořád umíme udělat čas na výlet a já i na běh. Jinak bychom totiž z práce padali na držku. :-D Tenhle jsme tam například měli jen takové šolichačky, protože se střechou čekáme na teplo. Ale i takový boj s vodou, která je, jak jsme zjistili, taky dobrý sluha, ale zlý pán, nám dává zabrat. Fotky ze zahrádky dám až na konec zápisku. :-)

Nepsal jsem už dlouho a tak nesmím zapomenout na pražský sraz staré bloggerské gardy. Líbilo se mi to opravdu hodně, protože to bylo takové komorní a skoro bych řekl, že až rodinné. Byl jsem první, tak jsem obsadil strategickou pozici, druhý přišel Honza 12 a pak další. Škoda jen, že mi ty autobusy do Liberce nejezdí v lepší časy.

Fotek bylo víc, ale slíbil jsem Lubošovi, že je nezveřejním. :-D

První výlet z chalupy jsme se přiblížili do Kyjova a šli okruh, který už jsme jednou absolvovali. Ale ještě před výletem jsem si ráno byl zaběhat. Trochu prozkoumat okolí a najít nové cesty a cestičky pro další výlety. Musím říct, že běhání v okolí chalupy mě opravdu baví (ale ne tak, jako zahradničení :-D )




z výletu

První běh jsem to vzal po silnici směrem na Šluknov a u rybníků jsem to vzal doleva, na Hrazený a potom lesem zpět. I po té silnici to bylo po měkké krajnici. Vybíhal jsem brzy a tak jsem si užíval probouzející se přírodu. Což je klišé jako řemen, ale červánky opravdu byly a srnky jsem vyplašil asi třikrát. Před během jsem se sice napil, ale jídlo jsem poněkud podcenil a ke konci pletl nohama. To je tak, když se řeší všechno možné a na sport "není čas". :-)


za mnou Hrazený 

vyhlídka na Hrazeném 

pivní koupel po běhu

Další týden jsem tedy pro jistotu dal ty běhy hned dva - v sobotu i v neděli . Celkem závratných 19 km. :-D V sobotu jsem se autem (psal jsem už, že máme novou káru? :-) přiblížil kousek za Doubici na pěkné parkoviště u lesa a vyběhl směrem na křižovatku Na Tokáni a pak skalami zpět. Po návratu hned do holin a hurá do práce.





Před polednem jsme vyzvedli na nádraží v Rybništi švagrovou Mílu a šli na výlet po stopách ranního běhu. Jen ta nejvyšší místa jsme kvůli Kesince obešli, protože by nahoru možná i vylezla, ale dolů by se bála.


 Bahno :-)


V neděli ráno jsem se vydal hledat nejlepší cestu do obce Panský, která je pod Vlčí horou na žluté turistické značce. Cestou zpět jsem ji opravdu našel, takže se dokážeme vyhnout silnici a přitom se dostat až do Kyjova, kde je koupaliště, hospoda a výchozí bod na výlety mezi skalami, což bude v létě bezva trojkombinace.



na Vlčí hoře 


Na koloběžku už mě svrbí prsty, ale Pája měla teď po sobě tři volné pátky a nemohl jsem jí udělat, že bych jel někam pryč. Tedy mohl, ale já na tu chalupu taky rád jezdím. Už se moc těším, až si koupím náhradu za ukradenou koloběžku a budu ji vozit s sebou.

A nakonec pár fotek ze zahrádky. :-)

vlakem a busem zasadit stromky a keře
(hrušeň, slivoň, rakytník (samečka a samičku), lísku, jeřáb a kaštanovník)
Protivítr mě trochu brzdil. :-)

Potočnice - vynikající bylina, která spolu s už mně známou kopřivou, medvědím česnekem, bršlicí kozí nohou a ptačincem tvoří exotickou přísadu našich chalupářských jídel. Dříve ji lidé znali a jedli více, nyní zase přichází divoké byliny do kurzu. Zasadili jsme si ji i do naší stružky.

Stále bahniště, ale voda už teče víceméně tam, kam chceme.
V tuhle dobu už se to zelená mnohem víc. 

To je on, Eda - levné, velkoobjemové vozidlo pro nadšené chalupáře. :-) 

 Oběd s medvědím česnekem a bršlicí.

první letošní opejkačka 

ITB 

invaze od sousedů 

Pája sází sněženky.

Kesinčin nový kočár

Pája objevila svět kytiček. :-) 

Když vyběhnete v 5:19 starého času, vrátíte se a další hodinu je všude mrtvo. :-)