Kolobkovandr #1 - Zlatá stezka Českého Ráje

V úterý jsem se podíval po dlouhé době do Jizerek. Nahoru na Maliník jsem se vyvezl autobusem a pak jel po vlastní ose přes Černou Nisu, Hřebínek, Smědavskou horu a Souš až do Desné.

Pod Ptačími kupami

Smědavská hora

Souš

Zlatá stezka Českého Ráje

Pak jsem odpočíval až do pátku, protože jsem měl v plánu velkou akci. Někdy v loni jsem zjistil, že existuje keš, která vyžaduje v kuse nebo po částech projít Zlatou stezku Českého Ráje. Na to, abych ji prošel, bych potřeboval tak 3-4 dny a hlavně bych neměl s kým jít. Po částech by to šlo, ale nebyl by to takový zážitek. Čekal jsem tedy, až bude tepleji a mohl vyrazit na koloběžce a ten čas nyní nastal. Součástí informací o keši je seznam bivaků a trasa byla daná, nezbylo než vyrazit. V pátek ráno v 6 hodin mi jel vlak do Mnichova Hradiště a z něj vedla cesta ranní rosou na první zastávku - skalní hrad Valečov. Výhodou pátku bylo, že jsem celé dopoledne skoro nepotkal živou nohu. Z Valečova jsem přes Drábské světničky zamířil směrem na Příhrazy. Ale než jsem se tam dostal, musel jsem se popasovat s úzkými schody u světniček. Naštěstí jsem se vybavil speciálním samo-domo popruhem a koloběžka se nosila snáze. Šlo by samozřejmě koloběžku odstrojit a snést zvlášť, ale to byla až krajní možnost, ke které jsem přistoupil během těch dvou dnů asi jen třikrát.

Vzhledem k tomu, že již několik týdnů používám aplikace Locus Pro a jsem s ní nadmíru spokojen, je tento článek rozšířen o zkušenosti s jejím používáním. Před výletem jsem si trasu naplánoval na mapy.cz a přes Dropbox naimportoval do Locusu. Locus umožňuje kromě klasické navigaci i navádění po trase, ale to jsem nepotřeboval. Stačilo mi, že vidím v mapě trasu. Takže tahle trasa, to byl základ. Další fičurou je zobrazení zbývající vzdálenosti při tapnutí na trasu. To jsem používal v těžkých chvílích, abych měl pocit, že to aspoň trochu ubývá. :-)

Další příjemnou funkcionalitou je Dashboard nebo palubní deska. Tam jde nastavit nespočet různých kombinací polí. Mně stačí nadmořská výška, ujetá vzdálenost a rychlost. Tohle funguje jen při záznamu, který jsem použil druhý den výletu, když mi došla baterie v Garminu. Poslední hodně používanou funkcí je u mě rychlé plánování trasy. Hodí se to, pokud nechcete trápit baterku datovými službami nebo když chcete cestovat mimo značené cesty. Používám to hodně na odhad trasy v neznámém prostředí protože mám sklon vzdálenosti podcenit a pak končím bez vody a jídla uprostřed lesů. :-)

 

 před startem

kousek před Valečovem

Valečov

Píčův statek

 před Drábskými světničkami

Na tohle jsem byl psychicky připravený.

 Tohle ještě šlo.

U Příhraz začalo peklo. Mimo jiné proto, že šlo o krátký úsek trasy, kterou jsem neznal a tedy nečekal ty šílené vysoké schody. Natož komáry. :) Chtěl jsem to zabalit, ale pak jsem se sebral a vyplazil se za družného hovoru s turisty, které jsem tam potkal. Vždy čtyři schody, odpočinout, prohodit strany a zase pár schodů. Nahoře u Hynšty jsem se převlékl do kraťasů a tenčích ponožek a dal se na sestup. Ten nebyl o moc lepší, poprvé jsem sundával brašny a nesl je zvlášť. Co je na těch Ortliebech skvělé je to, že stačí chytit za madlo a brašna jde odendat. Nandání je taky snadné. Následoval příjemný úsek okolo Srbska, ale po chvíli vedla červená do lesa a cesta se změnila na pískovou, tj. konečná. Musel jsem kolobku tlačit po kraji a nadlehčovat předek. Takže když se naskytla možnost jet po silnici, rád jsem ji využil.

 Tohle bylo peklo. :-)

horolezec

Pod hradem Kost jsem se občerstvil nealko Radlerem a Kofolou, napsal Páje, že jsem živý a zdravý a pokračoval Prokopským údolím plným popadaných stromů směrem na Nebákov. Tam jsem si dal zasloužené pivo a dvojitou porci hranolek. Pod Kostí byla průměrná rychlost včetně krátkých přestávek na svačinky a focení 5,2 km/h. :-) Po několikasetmetrovém stoupáním lesem následoval příjemný úsek po asfaltu až pod Trosky. To už trochu odsýpalo, ale do kopce jsem i tak tlačil. Nejdřív proto, abych šetřil síly a pak proto, že už došly síly. :-) Kousek před Troskami je moc pěkný rozcestník a dokonce jsem narazil na paní, co ho udržuje.

Úsek kolem rybníků Vidlák a Krčák a dále Věžickým údolím byla pohodovka. Na Hrubé Skále jsem si dal další pivo a pokračoval na Valdštejn. Tady by se dalo odbočit na dva bezva bivaky - Kavčiny a Dešťové údolí. Ale bylo málo hodin a protože hlásili na sobotu déšť, chtěl jsem toho v pátek ujet co nejvíce. Volba tedy padla na Bivak na Pantheonu.

Kost

labuťky

 

oběd šampiónů :-D

rozcestník pod Troskami

 

Trosky

Kapela

V Turnově jsem doplnil proviant a pokračoval dál. V Dolánkách jsem zdolal hrozný kopec a další známý turistický cíl byla Drábovna. Tam mě kromě kopců, kořenů a kamenů začaly zlobit i křeče. Měl jsem s sebou Magneslife, ale radši jsem navíc dal krátkou pauzu, abych pak v pohodě dojel na Pantheon. Před Pantheonem bylo ještě potřeba navštívit Frýdštejn, kam vedla naštěstí pěkná cyklostezka. Z něj na Pantheon to naopak byl zase boj. Ale zbýval jen kousek a vidina brzkého spánku mi dodávala sil.

Druhý den jsem Locus používal i pro záznam trasy, protože v garminu došla baterka. Záznam je bezproblémový a když už celou dobu běžela GPSka, tak jsem se nechal navádět vždy na následující keš a nemusel jsem sledovat, jak jsem daleko. Jakmile jsem byl 100m od ní, píplo to. Tahle vzdálenost jde samozřejmě nastavit, jako skoro všechno. :-) Třetí, naváděcí obrazovka je trochu zmatečná, to je jen zdání. Horní čára ukazuje vzdálenost z aktuální pozice ke středu mapy a spodní červená ke keši plus dojezdovou vzdálenost. 

Musím říct, že jsem z Locusu nadšen. Odinstaloval jsem Endomondo a asi ho budu používat i místo Garmina, u kterého je bohužel vzhledem ke stáří modelu podpora tristní. Pro kamarády běžce bude možná zajímavá informace, že u navádění jde zapnout i hlasový výstup a můžete tak mít telefon třeba v batohu. Také jde nastavit vzdálenost pro upozornění na opuštění trasy (když je trasa přesná, nastavím 50 m a když je naklikaná halabala, nastavím 200 m). To k Locusu asi všechno, i když by se toho dalo napsat mnohem více. :-)

Kozákov, hlavní cíl druhého dne

 Křečová skála :)

 

 

  noční útočiště

 

snídaně

Bivak to byl úžasný. Pár metrů nad cestou, takže dovnitř z ní nebylo vidět a tou dobou (kolem šesté večer) už ani nebyl v okolí nikdo, kdo by tam koukal. Vynesl jsem brašny a koloběžku do jeskyňky a zabydlel se. Bylo tam krásně čisto, jen v jednom rohu zmuchlaný kapesníček. Usnul jsem ale asi až kolem desáté v noci. A kolem třetí ráno jsem se vzbudil zimou, tak jsem si vzal "měla babka čtyři jabka" a utáhl spacákový límec a spal klidně až do rána. Nikdy bych nevěřil, že ten límec a čepička tak pomůže.

Ráno jsem se probudil kolem šesté, rychle se nasnídal a vyrazil. V půl sedmé už jsem byl u studánky v Malé Skále, kde jsem nabral zásobu vody a začal stoupat do Besedic. Tady byla cyklostezka jasnou volbou, protože skalním bludištěm Kalich by to tlačil a nosil jen blázen. :) Cesta pěkně ubíhala, jen pod Kozákovem to tlačení zase stálo za starou belu. Ale jakmile to šlo, vzal jsem to po silnici. Dokonce jsem občas i netlačil a jel. Sjezd z Kozákova byl za odměnu s jednou zastávkou na keš.

studánka v Malé Skále

a teď pořád do kopce

(v pozadí Suché skály)

stoupání na Kozákov po červené

Silnice pro mě byla jasná volba. :)

Kozákov

 

šnek

Kněžna

Za Bezděčínem jsem se vyhnul prudkému kopci po červené lesní cestou a pak se blízko Smetanovy vyhlídky zase převlékl do lehčího oblečení. Déšť stále nepřicházel a nepršelo až do konce cesty, takže docela klika. Na vyhlídku Tábor to bylo zase do kopce, ale před ní jsem si dal Černou Kněžnu a půllitr Kofoly, tak se mi šlo dobře. Další zajímavostí byla Allainova věž, kde by se dalo i nouzově přespat. Dále přes Libuň do Prachovských skal, kde jsem získal poslední indicii a pokyny k odlovu finálky. Více napsat nemůžu pro případ, že by to četl někdo, kdo by tu keš chtěl najít metodou "brutal force". Z Prachovek už to bylo coby kamenem dohodil do Jičína. Kousek jsem musel po hlavní silnici, zato s větrem v zádech, ale pak jsem se vrátil na vedlejší - cyklostezky. z Jičína mi jel hned vlak. Za celou cestu mě koloběžka nezradila, jen se povolil šroub na nosiči, ale ten stačilo dotáhnout a jelo s dál. Vzhledem k tomu, jakým terénem jsem jel a jaké kodrcání to místy bylo, to je skoro zázrak. :-)

 

Allainova věž

sjezd kdesi v lese před Libuní

 :-)

 

svačina před vjezdem do Prachovských skal

Prachovky

Závěrem snad jen to, že i když jsem si myslel, že Český Ráj celkem znám, pořád tam jsou místa, kde jsem byl poprvé a vyrazíme tam s Pájou někdy na pořádný výlet. Jde hlavně o oblast kolem Příhraz a pak okolí Kozákova.

celá trasa

(http://www.cykloserver.cz/tipy-na-vylety/detail/?d=220795)

No a aby toho nebylo málo :-), tak jsem se v neděli přidal k dámské vyjížďce koloběžek Hodkovice, kam výjimečně mohli i muži. Mělo to být pohodově kolem 30 km a pak jsem se plánoval vrátit vlakem, ale jelo se mi pěkně i po tom Českém Ráji v nohách a tak jsem to s nimi dojel i oklikou zpět. Poprvé jsem navštívil jezero Olbersdorfer See u Žitavy, kde jsou bezva cyklostezky po rovině. Byl to prima výlet. Jen mě příště už asi nevezmou. Leda bych zkusil uplatnit Honzovu ženu duší. :-)

 oblíbený transbordér

 Olbersdorfer See

skupinovka na Trojzemí