Přejezd republiky

Přejezd republiky je živoucí legenda mezi tuzemskými závody. Když jsem o něm četl poprvé, řekl jsem si: "Ani náhodou." Jenže na poslední koloběžkářské veselici jsem se dal do řeči s Pavlou Trojancovou a Marčánem a ti říkali, že jeli Přejezd na pohodu na těžko a to už se mi jevilo schůdněji, než jet nonstop přes 300 km. Do toho se přihodilo, že jsem začal koloběžkám Hodkovice, které závod pořádají, pomáhat s webem a až budu přidávat zážitky a fotky, mrzelo by mě, že jsem to aspoň nezkusil.

O co vlastně jde? Je potřeba přejet z výchozího místa (Broumov) do cíle (penzion Bělá v Novohradských horách). Trasu si volí každý sám, jen je potřeba projet průjezdním bodem, kterým je zemská hranice Čech a Moravy. Jde tedy naplánovat rychlou trasu po silnicích s větším provozem nebo delší trasu spíše po cyklotrasách. Já zvolil něco mezi plus ještě nějaké kešky cestou. Těch jsem nakonec dost přejel, ale i tak jsem něco ulovil.

Stejně jako trasa, tak je na každém i kdy vystartuje. Jen by měl dojet do neděle do 14 hodin. Start je možný od pátku od 5 ráno a toho jsem taky vzhledem k teplému počasí využil. Do kempu jsme přijeli s Michalem z koloběžek Hodkovice po deváté večer, hned jsem si zabral přístřešek, takže jsem ani nemusel stavět stan a šel spát. 

cesta do Broumova - já, Patrik a Honza

Ráno jsem vstal ve 4 hodiny, hodil do sebe připravené kafe, misku musli a pomalinku vyrazil na start vzdálený cca 4 km. U benzínky na startu se nás sešlo hodně - jak rychlíků, kteří chtěli využít chladných ranních hodin, tak nás pomalejších, kteří si chtěli udělat rezervu. Oficiální hromadný start se spanilou jízdou byl kolem deváté hodiny. Zpočátku trasa vedla mírně do kopce, ale pak asi 25 kilometrů mírně z kopce. Potom se to tak vlnilo a až před Hlinskem bylo dlouhé stoupání. Výhodou dlouhé trasy je, že na profilu to vypadá strmě, ale ve skutečnosti je to mírný kopec, který se dá v pohodě vyjet.

cesta na start

na startu

V Náchodě jsem si udělal malou zajížďku na virtuální keše a prohlédl si z dálky zámek. Kousek za Náchodem mě dojeli Pavla Trojancová a Tomáš Datel Král. Trochu jsme pokecali, ale pak mi ujeli. Pavla byla nakonec druhá žena a Tomáše jsem ještě cestou dojel. Kolem desáté hodiny jsem si udělal první větší přestávku a hodil jsem do sebe vánočku a dvě hodiny poté jsem zastavil v motorestu na pivo a Kofolu.

v Náchodě

s chrty

svačina

mentální vzpruha :-)

Jelo se mi skvěle. Bylo nádherně a teplo mi ani nevadilo. Sbalený jsem byl sice do svých velkých brašen, ale ty byly poloprázdné, protože jídlo jsem skoro žádné nevezl a spaní a vaření se mi povedlo výrazně redukovat.

kdesi mezi Náchodem a Hlinskem

Někdy po druhé hodině jsem dojel Datla, který měl krizi a dál jsme jeli spolu. Že prý mu Pája ujela a říkala něco o 15 hodinách.:-) S ní i doprovodné vozidlo, takže něco po kapsách měl, ale vypadal trochu zničeně. Tak jsme to spolu táhli až na zemskou hranici. Výborným tipem od jiného závodníka se ukázalo upozornění na možnost opláchnutí na hřbitovech. Divím se, že měl to nenapadlo dřív. Hřbitovy jsou všude a voda na nich většinou je a někde dokonce i mimo samotný hřbitov, což je vzhledem k pietě ještě lepší. S Datlem jsme se stavili na pivko a pobavila nás mladá servírka (asi brigádnice), která si po objednávce Kofoly do půllitru, Birellu a piva šla pro lísteček, že si to radši napíše.

ochlazení u hřbitova

s Datlem na pivu

Několik kilometrů před kontrolním bodem jsme se scukli s dalšími závodníky a na bod dojeli skoro pohromadě. Kontrolní bod jsem si stanovil jako minimální páteční cíl. Kdybych tam nedojel, nic by se nestalo, ale čím víc kilometrů jsem ujel v pátek, tím méně mi zbylo na sobotu (potažmo neděli). Kdybychom nebyli na svatební cestě na Mallorce a měl víc najeto, asi bych si věřil víc, ale takhle jsem měl za červenec do Přejezdu jen 177 km, což je málo. Před startem samozřejmě všichni měli nějakou "výmluvu", v tom jsou asi všechny sporty stejné. :-) 

kousek před kontrolním bodem

kontrolní bod (cca 160. km)

Na hranici (v 16:54) jsem se cítil dobře, nohy trochu pobolívaly, ale jinak jsem byl plný sil. :-). Tak jsem si řekl, že pojedu do 18 hod. a pak to někde zapíchnu. Ale žádné hezké spaní jsem neviděl, tak jsem dojel do Jihlavy a nakonec zakempil až kus za Jihlavou v lesíku u silnice. Kousek ode mě byly cedule se zákazem vstupu z důvodu ochrany vodního zdroje. O to víc mě překvapily v noci čtyřkolky nebo možná motorky.

Jihlava

spaní za Jihlavou

Možná jsem šel spát zbytečně brzy, protože jsem stejně nemohl usnout, ale už mě zlobily křeče a nemělo cenu nohy trápit. Kvůli komárům (kdo by je u chráněného pásma vodního zdroje čekal, že?) jsem usnul asi až kolem jedné ráno. Spal jsem pak až do šesti a v půl sedmé jsem byl zpět na trati. Zatmění měsíce jsem tedy zmeškal při přípravě spaní, ale stejně byly mraky. Tak za 120 let mám další šanci. :-) V pátek jsem ujel necelých 200 km (soutěžních 196 km) a zbývalo mi 136 kilometrů.

Sobotní první pivo přišlo dříve, než v pátek (už po 6 hodinách jízdy), ale vyplatilo se to, protože jsem se dal do řeči s kolegou závodníkem a taky místním bývalým taxikářem a ti mi rozmluvili původně plánovanou trasu přes Novohradské hory s tím, že tam je vražedný kopec. Taky jsem dostal tip na koupání, který jsem pak využil. Všechny rybníky totiž vypadaly pěkně na mapě, ale ve skutečnosti nic moc.

pustina

pivko nedaleko Jindřichova Hradce

Doporučený písák byl kousek před Suchdolem nad Lužnicí a bylo to tam moc pěkné. Jen tedy voda byla poměrně teplá, takže pět minut po vylezení z vody jsem ani nevěděl, že jsem se koupal. V Suchdolu jsem si dal Plzeň a pokračoval dál na Nové Hrady. Těsně před nimi v táhlém stoupání došlo s teplem i na mě. Zastavil jsem u benzinky, dal si nanuka a kolu a chvíli po mně dorazil Láďa Bláha. Zjistili jsme, že jsem vyjeli oba v pátek v 5:02 a jsme tedy soupeři. Láďa mě inspiroval s Birellem, ale přestože jsem oba řekli, že nezávodíme, závodní červík zahlodal a vyrazil jsem napřed. Nové Hrady jsem objel a ušetřil si tak ošklivé stoupání a od té doby to bylo až do cíle nahoru a dolů. Do cíle zbývalo cca 28 km.

koupání v písáku

chlazení před Novými Hrady

Někde v Horní Stropnici, Rychnova u Nových Hradů nebo v Benešově nad Černou byla pouť a chvíli jsem jel jako drak (na disko) a po pár desítkách metrů zastřeně slyším: "Koloběžko!". Koukám a on tam pokuřuje kolega závodník s kolem. Prohodili jsme pár slov, já jel napřed, ale po chvíli mě dojel a spolu jsme jeli až do cíle. Ten konec nebyl tak hrozný, jak to všichni líčili, ale chápu, že kdo to jel v kuse, tak ty kopečky nahoru a dolů musel proklínat. Cílový penzion v Bělé jsme chvíli hledali, ale nakonec našli a závod úspěšně dokončili. Já za 36 hodin a 49 minut. Dostali jsme krásné medaile a mohli konečně odpočívat. V cíli bylo pivo, pizza, guláš a tak jsem si uvařil kuskus. :-) Kompletní výsledky ještě k dispozici nejsou, ale to mi ani moc nevadí, protože tady šlo opravdu o dokončení. 

medaile

relax

trasa

V neděli, protože jsme čekali na posledního závodníka, jsme si s Honzou Slancem udělal krátkou projížďku po okolí a kochali se panorámaty. Opravdu krátkou, bylo to cca 7 km.