pondělí 10. února 2020

Krmítka nejen pro důchodce :-)


Koncem ledna jsem vytáhl koloběžku a zajel si do Žitavy pro horčici. Honzova bavorská teta by měla radost. :-) Pro jistotu jsem si vzal ručník. Ten si vlastně už beru skoro kamkoliv, protože stopaři se může hodit. :-) Tentokrát jsem nejel lesem, ale po silnici přes Chrastavu, Václavice a Grabštejn. Musím říct, že v Německu mají vodu pěkně ledovou a ještě k tomu foukal vítr. Ale bylo to fajn. Po koupačce už jen pár kilometrů do Kauflandu a potom na nádraží.

vydry

nový vozík 

kousek za hranicí 

Olbersdorfer See


 Neodolal jsem. :-)

Mise splněna.

Ten samý den večer jsme s ostatními nasedli do vlaku směr Hejnice na další noční přechod Jizerek. Už ani nepočítám, kolikrát jsem to šel. Tentokrát se nás sešlo 13 a byla i dvě děvčata. Po klasické zastávce v hospodě na jedno a zapití malé Johanky jsme pokračovali plánovanou trasu. Když mi začalo být teplo, svlékl jsem se do půl těla a chvíli tak děsil ostatní až na jednoho, který se ke mně přidal. :-D Sněhu bylo tak akorát, aby se dobře šlo.


Maliník

Jedním z důvodů, proč máme zahradu zrovna tam, kde ji máme, je možnost si udělat výlet i cestu tam nebo zpátky. Jeden takový jsme si dali hned v sobotu. Vyšlápli jsme si na Bouřný, ale nebyla dobrá viditelnost, tak jsme se jen kochali namrzlými stromy. Ale po nočním přechodu Jizerek to bylo akorát a těšil jsem se do tepla chatičky.


cestou na Bouřný 

V neděli jsme opět zabrousili do Českého Švýcarska, tentokrát na Malý Pruský tábor a Vlčí hrádek. Opět mlha a nikde ani živáčka.

Malý Pruský tábor





Další víkend jsem navštívil mamku v Letohradu. V sobotu jsme šli na procházku k přehradě Pastviny a v neděli jsem si byl zaběhat. Po dlouhé době běh terénem s minimem asfaltu. Zkusil jsem běh na lačno a dal jsem těch 18 km v pohodě jen na vodu. Zato po návratu jsem se odměnil. :-)

s mamkou 

horolezec :-) 

odpočinek 

Dymlovský rybník (z běhu)

Snad jediný kousek asfaltu

odměna

A poslední víkend jsme byli zase v Křečanech. Fotil jsem auto pro pojišťovnu, tak jsou na fotkách časové údaje. Těšili jsme se, že budeme mít na zahradě sníh a měli, ale málo. :-) V sobotu jsme šli po stopách našeho prvního vandru (s Pájou) a našli místo, kde jsme spali.


Tříboká kaple 



V neděli jsem Páju vytáhl na Luž, kde nikdy předtím nebyla. Lidí pár bylo, ale ne tolik, kolik jsme čekal a na německé straně to bylo ještě lepší. Dali jsme takové 9kilometrové kolečko a Kesinka zase kulhá. A po výletě tradá domů.
Luž 




Udělal jsem si radost na pořídil si ultralehký nožík a nechal si na něj vygravírovat koloěžku. Ale ne nějakou univerzální, ale přímo mojí - Morče. Při pohledu z blízka je vidět i žebrování. :-) A taky nové boty, protože ty staré jsem nechával už dvakrát podrazit a mají nejlepší léta za sebou. Opět Astral Loyak - nejlepší vodácké a koloběžkové boty na světě. :-)



Na závěr něco ke krmení ptáků. Dříve myslel, že se dokrmují ptáci jen v zimě, ale ono to tak není. S úbytkem hmyzu a semen (časté sekání) ubývá zdrojů potravy a dokrmování je potřeba i mimo zimu. Hlavně v době vyvádění mláďat, kdy se rodiče raději "ošidí" potravou z krmítka a mladým dají ulovený hmyz. Mýtů okolo dokrmování je spousta, např. že si ptáci zvyknou a zpohodlní. To taky není pravda. Koho by to zajímalo, můžu doporučit knížku "Krmíme ptáky, ale správně".

Ze tří základních druhů krmítek - na lojové koule/koláče/pelety, na slunečnici/arašídy/rozinky a klasické krmítko se stříškou - jsem zvolil první a druhou možnost. To poslední jsem na zahradu zavrhl kvůli potřebě častého doplňování a čištění. Teď máme na zahradě velké drátěné krmítko na semena, velký zásobník na lojové koule, dále dva drátěné "žaludy" z Lidlu na semena a jeden menší drátěný zásobník vlastní výroby, taky na koule. Nevěřil jsem vlastním očím, když jsme v sobotu přijeli a skoro všechno bylo snědené. V knížce psali, že se spotřebované krmení měřit i na metráky a já tomu nevěřil. Ale už tomu věřím. :-)

Zatím jsme viděli sýkory modřinky a koňadry, konipáska, strakapouda a nesmělou sojku opodál. Je makačka je vyfotit, ale foťákem s optickým zoomem se mi to docela povedlo. Zařídili jsme krmítka i doma, i když tam je to spíš pro radost, kdežto na zahrádce si ptáčky "chováme", aby bojovali se škůdci. :-) Ale radost z nich máme samozřejmě taky.

 strakapoud velký

sýkora modřinka

sýkora koňadra

další modřinky 

a modřinka na zbytku buráků

A co nevidím, než jsme odjeli ze zahrady? Kvetoucí zimolez (zimolez vonný). Takže první letošní květy jsou tu. :-) Ještě máme zimolez kamčatský, ale ten ještě nekvete. I u tohothle jsem se lekl, že kvete předčasně, ale podle wiki kvete od ledna, tak snad dobrý.


A takhle my si tu žijeme. :-D

pondělí 20. ledna 2020

Začátek roku

Pája říkala, že jak na Nový Rok, tak po celý rok, tak jsme museli prvního ledna na výlet. :-) Jeli jsme za Ještěd, protože to tam máme oba rádi a není tam moc lidí. Jak jste si možná všimli, základem výletu je svačina nebo rovnou oběd. Tady to byly zase naše oblíbené párky z termosky. :-)) Jedli jsme na Šibenici.






Další otužovací akce proběhla v Bedřichově. Já se tam koupal teprve podruhé a přímo v tomto koupališti poprvé. Hned vedle je restaurace, tak jsme tam po koupačce zalezli. Malá komplikace byla ztracený teploměr, který kluci lovili a trochu u toho vymrzli. :-D


Nějak se mi zastesklo po koloběžkové opejkačce, tak jsem jel otestovat stav sněhu na svazích Ještědského hřebene. Cestou jsem se stavil v Globusu pro Česnečku (takový sojový buřt :-D ), abych měl co opékat. Tam mě překvapily opačně namontované stojany na kola.

u Globusu

Z Globusu jsem to vzal nahoru nad Ostašova a do lesa. Hodně jsem tlačil, ale když se dalo jet, bylo poznat, že je běh pro koloběžku přínosem. Cesty po vrstevnici byly jen s drobným popraškem a jelo se pěkně. Opékat jsem chtěl na Srním sedle, ale nakonec jsem si to rozmyslel a pokračoval dál na Buk republiky. Suché dřevo jsem měl por všechny případy sebou. Ne, že bych si neporadil, ale neměl jsem tolik času, abych rozštípával klacky v lese, protože odpoledne měl dorazit Bubo. Na Buku republiky bylo v přístřešku nějaké dřevo od jiných opékačů, tak jsem jim tam ještě nechal březovou kůru. Na dřívkáči je prima i malá spotřeba. Po opejkačce s pár fotkách to bylo už skoro pořád z kopce. Dojel jsem do Hrádku n. Nisou, odkud mi po chvíli jel vlak.

Česnečka


 Buk republiky


Další výlet s Pájou a Kesi jsme podnikli do okolí Šolcova rybníku mimo značené cesty. Po delší době se ukázala modrá obloha a slunce. A kde je rybník, tam se koupu. Jen mi Pája musela půjčit čepici, takže jsem vypadal jako malíř. :-)

Šolcák 


Pája telefonuje :-) 


 



A poslední, "osudná" koloběžková vyjížďka vedla bývalým vojenským prostorem Ralsko, kolem bývalého letiště v Hradčanech až do České Lípy. Osudná proto, že jsem se vykoupal v Ploučnici, asi špatně utřel a dalších několik dní mě při chůzi bolelo v kříži (nejspíš spojení pánve a páteře). Pak se to zlepšilo a teď se to posunulo do levé kyčle. Ale zase jsem díky domu začal chodit do sauny. :-) Minulý pátek jsem zjistil, že to nebolí při běhu a dal pomalou desítku.


Ralsko 

Ploužnice - částo domů je zrekonstruovaná, část vypadá takto.


Ploučnice


 v dáli Lysá skála alias Spící panna


O víkendu jsme jeli na zahradu polenošit a povýletovat. V sobotu jsme šli pod vrch Hrazený (dál se nám nechtělo :-) a v neděli popojeli a prozkoumali část zaniklé obce Fukov. Všude bylo hezky. Fukov, německy Fugau má velice zajímavou historii. Už jsem tam byl dříve na keškách, ale Pája tam byla poprvé.




pod Hrazeným

Fukovská vodárna


A poslední víkend jsem jen trochu pobíhal a koupal se. :-) Tuhle sezónu poprvé na lesním koupališti, kde je voda studená i v létě. Pár temp a rychle ven. :)

Nasněžilo! 

lesní koupaliště