Doksyman 2012 - Konečně pod pět hodin

Po čtvrté na stejném závodě a po čtvrté jsem si to užil. Byl jsem tam mezi prvními, takže jsem během předzávodního jedení a pití mohl kontrolovat, kdo jde na prezentaci a postupně tak potkat všechny známé - Majka, Dana Kvasničku, Miloše, Martina Rexu, Tomáš Vojtěchovského, Marka Demla - no prostě takový triatlonový happening. Na rozpravě jsem pak potkal i Michala s Yvčou a Zombici, který někde kufroval a přijel na poslední chvíli (jako Petr Vabroušek :-)) Ivču s Emičkou jsem bohužel neviděl. Ty se někde schovávaly. :-) Podle výsledovky tam byl zase i Dan Zoubek, ale toho jsem neviděl. Přijel i Lukáš Erben a na behu jsem potkal Jitku Šimákovou, takže i naše squadra azura z Lloretu byla téměř kompletní.

Předstartovní procedůry vynechávám a přejdu rovnou k plavání. Plavalo se mi dobře. Někde v půlce jsem začal trochu cítit ruce, ale pak jsem to nějak rozplaval a bylo to dobrý. Asi jsem na bolest zapomněl ve chvíli, kdy jsem doplaval dvojici přede mnou a chtěl proklounout mezi nimi. Nějak to nešlo, tak jsem je obeplaval zleva. Občas jsem mrkl na bojku, ale spíš jsem plaval za ostatními a v druhé půlce radši trochu bokem. Když se mi chtělo zvolňovat, tak jsem si říkal, že to nepřipadá v úvahu, 

protože by mi ty vteřinky pak mohly chybět na čas pod pět hodin a to by byla škoda. Ke konci jsem trochu cítil náběh na křeč do zadní strany stehna, ale nic z toho nebylo. Rychle do depa, utřít, ...  a vtom přibíhá do depa Majk. Asi lovil v Mácháči škeble. :-))) Ne, nebudu si dělat legraci ze zasloužilého otce. Tedy budu, ale už jen jednou na běhu. :-))

 

Na kole jsem praktikoval svůj druhou sezónu vyzkoušený způsob jízdy, kdy jedu silově kadencí tak 75 a tedy mi nelezou tepy nahoru a běh je v pohodě. Ale pak jsem dostal sprďana od trenéra, že se musím naučit víc točit. Což o to, to já umím, jenže mi pak lezou tepy nahoru a pak mě píchá na běhu a jsem na umření. :-D Takže se musím naučit točit a přitom držet tepy dole, aspoň tak jsem to pochopil. Snad dobře. Jestli ne, on se trenér v komentářích ozve. :-)) Důsledkem mé silovější jízdy je zhoršení na kole oproti loňsku o cca 3 minuty, což není nic, s čím bych se mohl chlubit. Na kole jsem poctivě baštil Anticrampy a křeče nepřišly. Jel jsem průměr 33, ze začátku možná 33,3 km/h, ale jinak stejnoměrně. Vítr foukal, ale co nám vzal cestou na nejvzdálenější obrátku, to nám vrátil cestou zpět. Hodně mě štvala místy rozbitá silnice. Navíc bylo slunečno, takže přes stíny nebylo vidět, kde ty díry jsou a tak jsem je všechny pěkně vymetl. V prvním kole předem mnou lehl závodník, tak jsem zastavil a zjišťoval, jestli je v pohodě. Chvíli nic neříkal, ale začal se sbírat a to už zastavili další závodníci a jeden ho i znal jménem, tak jsem zase jel. Na kole jsem jel skoro pořád sám, takže žádné stop & go jako loni. :-) Akorát na mě něco pořád hulákal trenér z motorky a než mi pokaždé došlo, že to je on a ne rozhodčí, tak jsem se lekl, co to po mně rozhodčí chce. :) 

Když jsem vybíhal na běh, čas od startu byl 3:22. Říkal jsem si, že by to mohlo být těsně pod pět. Jak začal písek za kempem, doběhl mě neznámý Tomáš (Drábek) a na to, že to byl jeho první půlželezňák mu to běželo fantasticky. Drželi jsme tempo 4:40 až do konce prvního kola a tam jsme si řekli, že to skusíme i dál. Že sice možná vytuhneme, ale kdybychom v tu chvíli záměrně zpomalili, stejně pak nezrychlíme tolik, aby to ve výsledku bylo rychlejší. Takže jsme spolu dali i skoro celé druhé kolo. Tomáš mi kousek utekl ve stoupání na písku, ale pak jsem ho zase doběhl a nakonec jsem mu utekl v klesání na asfaltce kousek před odbočkou do kempu. Čekal jsem, že mě doběhne, ale už nedoběhl. Ve druhém kole bylo průměrné tempo na chlup stejné, tedy opět 4:40. Třetí jsem běžel chvíli sám a zase na konci kempu jsem docvakl závodníka v černé kombinéze, se kterým jsem chvíli běžel a obveseloval ho svými propočty, že to pod pět musíme dát, i kdybychom trochu zvolnili. To se s každým dalším stejně rychle uběhnutým kilometrem jevilo čím dál pravděpodobnější a nakonec to i klaplo. V posledním kole před odbočkou z hlavní silnice do kempu jsem před sebou viděl v dáli Majka a tak jsem se těšil, jak ho zase vystraším :), ale on se otočil dříve, než jsem kolem něj stačil proběhnout. Asi už zná moje funění nazpaměť. :-)) Vydal nějaký rezignovaný zvuk a že ho prý trápí křeče. Ale zase se mu výjimečně podařilo nepíchnout, takže Majkova závodní kariéra je na dobré cestě. :-D Po pozlobení Majka jsem běžel dál s Tomášem Slavatou, který mi cukl až pár set metrů před cílem. Říkal jsem si, že to jméno znám z prvních stránek výsledovek, ale závodil i v sobotu, tak proto jsem ho doběhl. Poslední kolo běhu bylo stejně jako první dvě v tempu 4:40 a v cíli v čase 4:58:13. Takže cíl pod pět splněn, cíl zaříznout Majka taky (ale loni jsem ho seběhl už ve druhém kole a letos až ve třetím, tak příští rok radši na Doksymana nepojedu. :)) Těšil jsem se na nějaký pokec u pizzy nebo tak něco, ale všichni něco měli, tak půjdu někdy sám. Jako památku ze závodu jsem si přivezl asi 6 puchýřů. malé i velké. To je tak, když někdo chce šetřit čas v depu na závodě, kde je to samý písek a malé kamínky. Ale puchýře se zahojí, výsledný čas zůstane. :-)

Doksyman ja také jediný letošní závod, kde se dá porovnávat výkonnost, protože loni jsem měl stejné kolo a vybavení i neopren a bylo dokonce i podobné počasí. Na kole tedy ty tři minutky zhoršení. Zaplaval jsem o tři minuty rychleji a běžel jsem rychleji o téměř 13 minut. Hodně mi pomohlo běžet s někým, i když poslední kolo mi zahlásil Michal, o kolík je Majk přede mnou a to mě spolu s vidinou času pod pět taky hnalo dopředu i samotného. A lepší mám i obě depa. Vyřadil jsem ponožky a čepici. :)

Celkově velká spokojenost.

Záznam plavání, kola a běhu. Výsledky.