Vandr Českým Švýcarskem

Když mi Věrka v pondělí psala, jestli se nechystám někam o víkendu, nejdřív jsem myslel, že má na mysli koloběžkovou akci. Myslela ale pěší a to mi vlastně vyhovovalo více. Chtěla se podívat na ledopády, na které je sice ještě brzy, ale krásně je v Českém Švýcarsku i bez nich. Mám to tam prochozené a proběhané, tak mi bylo v podstatě jedno, kudy půjdeme, ale kombinace okruhu od auta k autu a potřeby spaní mimo národní park nenabízela příliš možností. Návrh byl schválen a tak jsem už od středy mohl balit. :-)

trasa

U nás na chatě jsme se sešli v pátek večer, udělali si malé mejdlo a ráno v devět hodin jsme už opouštěli Brtníky. Díky důkladné předstartovní přípravě jsme měli všichni tři hole a nepočítali jsme s vařením v poledne. Taky jsem přislíbil dostatek vody, což tedy úplně pravda nebyla, pokud nechcete pít z Křinice. Zachránilo nás tavení sněhu.

opulentní snídaně

Vyrážíme.

Brtnický hrádek

zkouška Many na letní dovolenou

Malá Pravčická brána

Šaunštejn

Jedinou zradou byly u mě nevodotěsné boty, ale s tím jsem trochu počítal a je vlastně jedno, jestli je ta vlhkost od sněhu zvenku nebo od potu zevnitř. Na spaní jsem podle mapy vytipoval Šibeniční kámen. Bylo to mimo NB a podle mapy to měl být skalní masiv na jiném skalním masivu. A opravdu, našli jsme krásné suché místo pod převisem, takže bychom asi ani nepotřebovali stany. Ale když už jsme je vzali, tak jsme v nich spali (Honza ve žďáráku). Na dvě noci by to kvůli vlhkosti nebylo a buď bych si vzal dvouplášťový stan nebo zvolil širák. Nevýhoda zimního vandru bez ohně je nutnost brzy zalézt do spacáku. Od šesti večer do sedmi ráno jsem dlouho "nespal". :-) Nabídka puštění hororových povídek na dobrou noc se nesetkala s odezvou. Věrce asi stačila reportáž o zavražděných trampech, kterou jsem jí záludně poslal ve čtvrtek. :-D Taky to byli dva muži a žena...

pod Šibeničním kamenem

igelit to jistí

Ráno po sbalení jsem se byl podívat, jestli nenajdu přístupovou cestu na vrchol skal a našel jsem. Ale vidět toho moc nebylo. Zase jen Vysoká Lípa a mraky jako ze Šaunštejna a Malé Pravčické brány. Po návratu a odskočení za keřík Honza s Věrkou pořád nevypadali, že se co nevidět vydají na cestu a tak jsem ocenil péřovou vestu, kterou jsem měl s sebou pro případ prostojů.

8:10 - mám sbaleno a čekám na ostatní

výhled z vrchu Šibeničního kamene

8:40 - pořád čekám... :-D

Nevěřím tomu, v 8:50 vyrážíme. :-))

První část nedělní trasy ubíhala pomalu, protože jsme to vzali přes Rudolfův kámen. Potom od Tokáně dál už to šlo rychleji. Malinko nás zmátla cesta kolem studánky, kde žlutá turistická značka v našich mobilech nebyla, ale na stromech ano. Podobně studánka, která tam ještě minule při výletě s Pájou byla, už neexistovala. Po výstupu kopcem na cyklostezku jsme opět tavili sníh a potom už jsme to v kuse dorazili do Brtníků. Po krátkém úklidu na chatě jsme se vydali k domovům.

divoký jelen :-)

Pohovka

Rudolfův kámen (nelezli jsme na něj)

vyhořelá Lovecká chata na Tokáni

tavení sněhu

kousek modré oblohy

ledopád!

poslední stovky metrů

zpět v Brtníkách

Uklidit a domů.