pondělí 24. června 2013

Týden 17. - 23. 6. - Okolo Hradce ...

Týden byl hodinově vydatný, lež rychlostně velmi podprůměrný. :)

V pondělí vzorný odpočinek. V úterý jsem byl na kole a pak se zkusil proběhnout v pětiprsťákách. Předpokládal jsem, že když mě bolí kotník, tak v nich to kvůli jeho většímu zapojení bude bolet víc. Ale chtěl jsem si být jistý. Kotník překvapivě nebolel a tak jsem uběhl celých :) 6 kilometrů. Více by po pětiprsťácké přestávce bylo o nohy. Ale druhý den ráno bolel víc. Když jsem s ním křupnul a rozhýbal ho, bolel zase normálně (jen v krajních polohách). Zadek dobrý.

Ve středu jsem do Hradce Králové na školení a říkal jsem si, že bych si tam mohl skočit zaplavat do bazénu. Ale bylo takové počasí, že by to byl hřích a tak jsem si v mobilu v aplikace Swim Places našel nejbližší místa na koupání, při obědě to zkonzultoval s domorodci a po školení se vydal na průzkumnou výpravu směr Předměřický rybníček. Normálně bych si to jako aktivitu do deníčku nepsal, ale v tom hicu těch 6 km tam a zpět nebyla žádná selanka. Ještě, že trochu foukalo.

Rybník jsem našel bez problémů a ani hromada postarších nudistů mě od plavání neodradila. Jelikož to byl docela malý rybník, začal jsem plavat dokola. Ale hned jak jsem byl mimo vyplavanou a vodní květeny zbavenou oblast, začaly po mě šmátrat "chaluhy". Zlaté šmátrání na triatlonech. :) Občas byla nějaká uvolněná ze dna a jak byly drsné, bylo docela nepříjemné na ně při záběru sáhnout a jednou se mi dokonce omotala jedna kolem krku. Po dvou kolečkách jsem hodil ručník do ringu a plaval jen sem a tam bez chaluh. Voda byla krásně čistá, přesně podle recenzí z programu. Ale na dno jsem nekoukal, protože se z něj vinuly další chaluhy a vypadalo to jako ve filmu dvacet tisíc mil pod mořem. Myslím, že mám novou fóbii. :-D Když jsem vylezl z vody, musel jsem zase prchat před komáry, tak jsem moc nevylejzal.

Večer jsem si naklikal a nahrál do Garmina trasu na ranní běh a těšil se, jak v pět hodin ráno čerstý vyběhnu do chladného rána. Skoro jsem nespal, protože vedro v kombinace s okny směrem na hradecký obchvat udělaly své. Vybíhal jsem ve 4:57 a už bylo teplo. Zvolená trasa byla pěkná, většinou po šotolině, nebo lesní pěšinou. Ale kdyby bylo chladněji a od 17. km mě nebolel kotník, užil bych si to víc. Takhle jsem byl posledních pět kilometrů vysušenej jako treska. A to jsem před během pil a s sebou jsem měl půl litru vody a tyčku.

Tudy jsem běžel. :-)

Po příjezdu do Liberce jsem si dal velkou točenou zmrzlinu a večer si šel válet šunky na koupaliště. Moc jsem toho nenaplaval, ale zase jsem si dočetl rozečtený starší RUN. V pátek jsem byl na kole. Nejdřív jsem si říkal, že dám tak maximálně 40 km na vytočení nohou a bylo z toho 55 km s jedním kopcem.

Na sobotu jsme si naplánovali výlet s kamarádkou Renátou a ač jsme se snažili, co jsme mohli, nikdo s námi nechtěl nebo nemohl jít a tak jsme byli jen sami dva a tím zavdali důvod k různým nepodloženým závěrům. :) Šli jsme z Nového Města na Smrk a i přes teplo se mi šlo dobře. Jako muž jsem se totiž mohl svléknout do půl těla. Ne, že by Renča jako žena nemohla, ale prý je slušná holka nebo co. :-D Trochu jsem o tom začal pochybovat, když mě zavedla k prameni mládí.


Pramen mládí :)

Na Smrk to pak už bylo kousek a nahoře byl krásný výhled a krásné mraky. Prostě taková turistická idylka. Dolů to šlo skoro samo. Najednou slyším dusot, koukám, co to a ona to Renča přeskakovala příkopy. Prý to byly skoky ladné laně. No nevím. :-D




Cestou zpět jsme se museli prodírat houštím, protože jsem našel bezva zkratku, ale zvládli jsme to. U Spálené hospody jsme se občerstvili pivem (já) a kafem s tiramisu (Renča) a trochu si odpočinuli. Pak cestou na nádraží jsme viděli "úchvatnou" zahrádku.



Večer jsem ještě zavolal kamarádovi, jestli by se nešel proběhnout a šel, tak jsem měl parťáka. Běhali jsme jen podél přehrady sem a tam po měkkém po asi hodině z nás místní bezdomovci měli nervy, kdy jako hodláme skončit. :)

V neděli jsem se jel projet na kolo. Ráno jsem se cítil nějaký unavený (asi z tepla), po deseti kilometrech pořád, ale nakonec jsem to rozjel a odměnou mi byly krásné výhledy a mraky. Ráno jsem ještě stačil vymyslet úchyt na Garmina na řidítka. Samodomo Sponge Bob. :)


Garmin držák

mraky

Večer jsem si byl zaplavat a málem mě chytili rybáři. Měli tam návnadu "na plovoučku" a volali, ať dám bacha. Tak jsem to radši otočil, protože motání do chaluh ve středu už mi stačilo. I když bylo teplo, tak jsem si vzal neopren, abych zbytečně nechladil zadek.



čtvrtek 20. června 2013

Týden 10. - 16. 6. - Další běžecká hospoda :-)

V pondělí jsem vyběhl. Běžel jsem do OBI pro rukolu, ale tu nakonec stejně neměli. Po pauze jsem plánoval běžet pomalu, ale moc se mi to nepovedlo a těch 6 kilometrů bylo tempem 4:40. Taky to pak bylo druhý den znát.

V úterý jsem byl na bajku v Jizerkách. Nejdřív dlouhé stoupání z Oldřichova, pak kousek přes kraj Jizerek a dolů do Liberce. Akorát se mi povedl trapas, když jsem potkal kamarády, kteří měli loni svatbu a říkal, že brácha s manželkou budou mít taky termín. No a ona jaksi těhotná není. :-o

pracant

 
Večer jsme byli s kamarádkami a kamarádem plavat, pak na pizze, v baru a spát jsem šel asi v půl třetí. Sélaví :) Tak jako v úterý jsem se dlouho nenasmál. :) A nebylo to díky alkoholu. Prostě jsme si notovali a hláška stíhala hlášku. Nechyběla ani snaha o ukázku sebeobrany, na kterou se obránkyně s útočníkem asi čtvrt hodiny připravovala a pak z toho nic nebylo. :-D

Ve středu jsem volně (5:40) klusl kolem přehrady a jinak volno. Kotník dobrý a zadek bolel jen trochu. Čtvrtek volno. Jel jsem do Prahy na běžeckou hospodu (takový trochu chlastací týden :) a hospoda se opět vydařila.

Ještě před ní jsem ale navštívil Jitku (máma v běhu), protože ona by se s malou do hospody nedostala a museli jsme probrat sedmistovky. Nebudu skrývat, že mě to na pískovišti bavilo. :)

Jitčina placka na batohu :)

Spal jsem u Honzy 12 a oba jsme se těšili na ranní výběh s Deri. Kupodivu mě při něm skoro nic nebolelo a přičítám to pozitivnímu myšlení a Honzovým krásným (prostříhaným :-)) trailům v Prokopáku. Chtěl jsem to o kousek prodloužit, ale Honza byl nekompromisní. I tak to bylo skoro 14 kilometrů a cerstou pět jsem se nadýchal pylu z akátů tak, tak jsem pak nemohl dýchat nosem a skoro tedy ani jíst. :) A zase jsem do Honzy hučel, aby přestal s tím nazýváním se ultra začátečníkem a tím děsil skutečné začátečníky. Zabralo to, hnedle byl venku příspěvek [odkaz]. :-))

V pátek jsem si taky vyzvedl kolo ze servisu s novým řetězem a kazetou a musím říct, že byla velká chyba chtít tenkrát silničku na Campě (sada Campagnolo x Shimano). Chtěl jsem to kvůli schovaným bowdenům, ale náhradní díly jsou i dvakrát dražší.

Na sobotu byl domluvena společná vyjížďka s trenérem, tak jsem aspoň projel kazetu a řetěz. Jelikož jsem to potřeboval rychle, nemohl jsem čekat na stejnou kazetu, jako jsem měl původně (12-25)  tak tam mám 12-27) To už jsou v kombinaci s kompakty skoro dětské převody, ale jede se mi na tom dobře. Nemusím totiž tolik řadit vepředu. Když jsem přijel na sraz a viděl, kolik má Michal pití, říkám mu, že mám klidový režim a podle toho pití to vypadá na dvoustovku. On na to, že to bude klidná dvoustovka. :D Nakonec to bylo jen 150 km. :) Od Görlitz jsem měl náběh na křeče (jak teď skoro nic neděláím, tak ni nesypu), ale dojel jsem v pohodě. Občas jsem protáhnul a snažil se hodně točit. Od Žitavy začal bolet vaz v pravém kotníku a tak tak jsem to dojel, ale druhý den po bolesti ani stopa. Na zpáteční cestě jsem si dal v Chotyni větrník a kofolu. To bylo blaho. :)

Večer jsem šel ještě utopit vlka a vyklepat pavouky z neoprenu. Plaval jsem jen chvilku, ale bylo to fajn. Voda teplá i na obličej. A od té doby, co vím, že stačí pustit si dovnitř vodu límcem a plave se hned líp, toho hojně využívám. Jen tedy po těch deštích byly všude klacky a větve.

V neděli ráno jsem lehce vyběhl, ale zase jen volně (6:25) a zadek bolel o něco víc. Ono to dotahování Michala na kole nebylo pokaždé zadarmo a cítil jsem to.

Suma sumárum - Po té první návštěvě doktorky se to zlepšilo, ale teď je to jak kdy. Od pondělí zase začnu brát léky (tak na tři dny) a uvidím. Chodím na elektroléčbu (8x 6 minut) a ta může pomoci prý až s velkým zpožděním.

Někdo si určitě řeknete, že je nerozum jezdit takové štreky na kole, ale smrdět v tomhle počasí doma prostě nejde. Procházky a výlety ve vedru nesnáším.  Na tom kole to aspoň trochu fouká. Navíc to na kole nebolí, až na pár chvilek, kdy si uvědomím, že musím zvolnit a taky zvolním. Ale když jedete ve dvou... Znáte to. :-) Kotník radila fyzioterapeutka přeběhat a když to nepomůže, tak ortopeda. Je to ta samá, co mi řekla, že nemám omezený rozsah pohybu v kotníku. Ale to mám. Stačí, když chci jít do sedu na paty a hned poznám, že jedna nohy jde dál, než ta druhá. Takže díky své mamce, která byla objednaná  k ortopedovi na začátek července a nehodí se jí to, půjdu já. Tak držte palce. :)

A co se týká přípravy na maratón, nejsem sice naplněn přílišným optimismem (počkám, co řekne ortoped), ale zase si říkám, že aspoň pomalým během a kolem potrénuji tukový metabolismus (snažím se jet jen na vodu nebo ionťák).

pondělí 10. června 2013

Týden 3. - 9. 6. - Chci léto a běhat - OBOJÍ!

Tento týden není skoro o sportu, spíš o zdraví. Berte to tedy tak, že tento blog slouží mimo jiné jako zdroj zkušeností a informací do budoucna.

V pondělí jsem naklusal k doktorce, protože pětidenní neběhání nepřineslo žádnou změnu. Potvrdila zablokované S-I spojení (kdo neví, co to je, tak koukněte na obrázek).

S-I spojení

SI spojení (křížovo - kyčelní skloubení (lat. sakro-iliakální)) je takový minimálně pohyblivý koub, spíš pakloub, který zlobí právě proto, že se v něm nic moc nehýbe. Doktorka mi předepsala Fastum gel, Diclofenac a Dimexol na noc na uvolnění svalů a pokud se to nezlepší, kontrolu v pátek a že mi napíše opichy. Taky nařídila klidový režim. Trenér psal, že klidový znamená ani procházky, tak jsem ležel doma a koukal na filmy. :) Taky jsem si udělal menší servis na kolech, měl víc času na vaření a čtení knížky.

Cestou do práce jsem se stavil v lékárně a zakoupil léčiva. Odpoledne cestou z práce už to bylo mnohem lepší a moje euforie trvala do středy, kdy jsem z příbalových letáčků zjistil, že Diclofenac i Fastum gel potlačují bolest. Na čtvrtek jsem tedy léky vysadil a začalo to zase bolet, i když i něco méně.

V pátek mi doktorka nabídla buď opichy nebo rehabilitaci. Vzal jsem rehabilitaci, protože mi přišla přírodnější. Na ty opichy jsem se jen přeptal a prý utlumí bolest a člověk se pak víc hýbe a spíš se to uvolní. Tak jsem se ptal, proč jsem tedy měl od pondělí klidový režim a ona že prý mi chůzi nezakázala. Takže když jednou za uherský rok dodržím klid (skoro) na lůžku, je to zase zbytečné. :)

Takže hned v pátek jsem vyrazil na kratší kolo ještě pořád na starém bajku. Bylo hezky a přestože to bylo relativně na pohodu, tepy byly docela vysoko. Možná to bylo zimními tretrami, které dost hřály. :)

V sobotu jsem zkusil dvoukilometrový indiánský běh v pětiprsťácích a skoro to nebolelo. To mě napsalo proto, že že doma při chození po bytě to taky nebolí - asi jiná biomechanika pohybu. Pak jsem si našel na internetu nějaké cviky na to skloubení a začal cvičit. Taky mě to mohlo napadnout dřív. No a jelikož mě to nebolí při chůzi do kopce, musel jsem vyzkoušet, co to udělá při běhu do kopce a z kopce (v normálních botech). Skoro vůbec to nebolelo. :) Ale ještě večer mě zase začal bolet kotník. Prostě si nevyberu, buď zlobí jedno nebo druhé.

Na nedělní odpoledne hlásili Norové bouřky. Tak jsem vyjel ráno. Ujedu 20 metrů a koukám, že neřadím. Tak návrat domů a upevnění lanka do přehazovačky. Ale jaksi jsem nezkontroloval celý rozsah řazení a řadilo mi to jen na 3-4 nejmenší pastorek a lehčí převody nešly. No ale to jsem zjistil až později a když už jsem byl tak daleko, tak se mi nechtělo se vracet. Jak jsem se pustil do údržby více kol najednou, tak v tom teď trochu plavu. Ale už je objednán řetěz, pláště a omotávka na Šírera a příští týden ho zase budu prohánět. Ale zpátky k vyjížďce. Zrovna jako na potvoru to byla kopcovitá trasa, ale říkal jsem si, že to stejně pojedu na pohodu, když jsem na kole dlouho neseděl. Až pod Kozákov to bylo v pohodě - menší kadence a často ze sedla, ale aspoň mě nebolel zadek. Ale kopec na Kozákov je docela výživný a nakonec jsem musel slézt a dát si přestávku. Už ani celou vahou těla se nedalo šlápnout a bolely mě nějaké svaly, co se upínají někam nad zadek. Ano ano, nebylo to moudré, ale už jsem chtěl pořádně ven a tuhle trasu jsem měl naplánovanou už dlouho. Trestem pro mě bylo to, že sjezdy byly často rozbité, kdežto výjezdy hladké. Takže příště opačně.

Kozákov 

Ke konci už mě stehna docela bolela a vedro mě zmáhalo, ale dobří lidé mi doplnili do bidonu šťávu a ještě jsem si pohladil jejich přítulného pejska. :) Večer jsem vyráběl zelňáky, ale měl jsem je moc tlusté a byly by vhodné spíš jako frisbee.

Dnes - v pondělí - jsem byla zase na fyziu a Šárka mi poradila ten kotník zkusit přeběhat. Rozsah omezený není, šlachy to spíš nebudou, tak možná něco v koubu, ale to by zase bolelo neustále. Obecně rady něco přeběhat nemám rád, ale když mi to radí fyzioterapeutka... A když to nepůjde, tak to jistí návštěva ortopeda. Takže až povolí zadek, začnu opatrně běhat a budu se řídit pocitem. Jezerní běh ale bohužel padá.

chudý příbuzný loňských tréninkových týdnů

Je to klišé, ale pravdivé. Důležité je nenechat se zdeptat a umět se radovat z maličkostí. Ale už by kurňa mohlo být hezky, abych mohl plavat v přehradě. :)

pondělí 3. června 2013

Týden 27. 5. - 2. 6. - Neběhám, moknu. :)

Na úvod fotka z Běhu okolo Máchova jezera. Je to z finiše, kde jsem zabojoval, ale stejně asi o vteřinu prohrál. :)

O volném pondělku jsem šel na fyzio, kde se mě Šárka snažila dát do kupy. Leč opět marně. Asi jsem těžký případ.

V úterý pršelo, tak jsem počkal, až trochu přestane a vyrazil na kolo. Jel jsem poprvé trasu z Proseče na Milíře a je to tam moc pěkné. Po cestě jsem viděl u silnice dva krásné hřiby, ale nechal jsem je tam. Kromě prvních pár kilometrů pršelo celou cestu, ale v lese to tak nevadilo. Byla to trasa Virtual Cupu "Okolím Liberce" a přestože krátká, moc pěkná.

Ve středu jsem si říkal, že zkusím ještě běh a byl jsem na dráze, aby si kotník nestěžoval, že je to po tvrdém. Kotník dobrý, ale zadek bolel. Postupně ale míň a míň a ke konci skoro vůbec. Ale i tak sem rozhodl dát na čas běhu vale.

Ve čtvrtek opět pršelo. Pro změnu zase skoro celou cestu. Po pár kilometrech už to člověku skoro ani nepřijde, ale stejně je to opruz. Ve čtvrtek ráno jsem dával do sklepa nový zámek, protože ten starý mi spadl a rozbil se. No a přijedu z kola a ten nový byl přeštíplý. :-( Ve sklepě se svítilo a i další kóje měla přeštíplý zámek. Kéž by těm hajzlům ruce upadly. Kromě starých blatníků jsem o nic nepřišel, ale kolo budu mít teď radši chvíli doma (i když ho ve sklepě zamykám řetězovým motorkářským zámkem).

V pátek zase pršelo, ale podle předpovědi se mělo odpoledne vyčasit a taky že jo. Díkybohu. Tak jsem vytáhl Kuotu a dal si svižně 70 kilometrů. pak mi praskl drát v zadním kole a tak jsem volně dojel domů. Večer sem ještě na chvilku skočil do infrasauny zkusit léčit zablokování teplem.

V sobotu lilo celý den a tak jsem byl jen plavat a myslel jsem na všechny ty závody, kde si to chudáci závodníci užívali: Czechman, Silva (tam nakonec moc nepršelo), Král Šumavy a Valašský hrb.

No a v neděli ještě pršelo, tak jsme se vydal na pěší výlet. To bloklé SI spojení totiž bolí hlavně při chůzi po rovině a tak jsem si naplánoval trasu přes kopec. :-) Chtěl jsem spojit příjemné s užitečným a tak jsem byl prozkoumat lesy kolem Milířů, jestli tam jsou nebo nejsou houby. Nebyly. :-) Ale i tak to byla pěkná procházka po červené z Proseče, na rozhlednu Císařský kámen a pak po zelené do Vesce s vloženou bloudicí vsuvkou. Na mapě byla svážnice, ale ve skutečnosti tam bylo jen kapradí, přesličky a rozvodněný potok. Výlet mě tak vyčerpal, že jsem šel po obědě spát a spal asi 3 hodiny. :-D


cesta

domek

rozhledna

na rozhledně

pod rozhlednou