Na Šumavu jsem měl zálusk od té doby, co tam na koloběžce byla kolegyně koloběžkářka Věrka. Když pak letos na podzim Patrik psal, že tam má namířeno, jen jsem se vlastně přidal. Termín jsme vybrali na konec října. Vzhledem k vlakové výluce mezi Turnovem a Prahou bychom museli jet přes Děčín a nebo autobusem s polorozebranou koloběžkou a pak řešit, kam s obalem. Volba auta byla tedy jasná. Ve dvou už se to hezky rozpočítá. Vyjeli jsme v pátek ráno a v poledne už jsme po menších komplikacích na parkovišti vyráželi z Nové Pece směr Stožec. Komplikace byla, že na ceduli s ceníkem parkovného bylo uvedeno toto:
Ale po vsunutí pětistovky se nás automat ptal, jestli chceme 4 dny za 480,- To nám bohatě stačilo. Cesta byla sice skoro pořád do kopce, ale místy byla i rovina a jelo se nám pěkně. Cestou jsme stihli i jedno pivo a na nocoviště Bučina jsme dorazili za světla. Nocoviště jsou sice prima věc z hlediska ochrany přírody, ale jsou tam myši, které rozkoušou na co přijdou. Mně prokousaly brašnu, zámek, kapesníčky a vlhčené ubrousky. Že se chtěli dostat do brašny k jídlu, to ještě pochopím. Ale co jim chutná na plastech, to nechápu. Takže pokud se tam chystáte, doporučuji nechat drahé vybavení doma a jet s celtou a igelitkou, jinak se může víkendové dobrodružství pořádně prodražit.
po startu
první pivo
nosorožec
kráva rentiér
replika železné opony
večerní vaření
Jelikož je Patrik taky ranní ptáče, vyráželi jsme okolo sedmé osmé hodiny. Zase kopce na zahřátí a v údolích mrazivá mlha. Oteplilo se až kolem desáté, to se zároveň vyrojili ze všech stran turisti. Navštívili jsme pramen Vltavy a ta nás potom provázela až do konce. Původní plán byl totiž přejet Šumavu celou, jenže vlakové spojení z Nýrska do Nové Pece je více než tragické (cca 5 přestupů a několik hodin), tak jsme udělali místo toho okruh. I ten jsme trochu zkracovali, abychom nepřijeli v neděli k autu na hadry a pozdě. Ani jeden jsme toho před vandrem totiž moc nenajezdili. Já zahrádkařím a Patrik se stěhoval. :-)
V Březníku jsme zjistili, že naše vymyšlená trasa nejde s koloběžkou projet (zákaz kol), tak jsme to otočili a dalším cílem byla Modrava. Tam jsem si dal kafe a něco k snědku.
pramen Vltavy
Březník
K Poledníku jsme nejeli, ale k Prášilskému jezeru jsme si odbočku udělali. Nejvzdálenějším bodem od startu byly Prášily, ze kterých jsme to oklikou přes Srní vzali zpátky do Modravy, dali jedno v místním pivovaru (kam se hrabe Praha s cenami na Šumavu :-D) a pak se rozdělili. Patrik ještě čekal na polívku a tak mě poslal napřed. Zbytek cesty zpět na Bučinu byl pořád do kopce a moc to neutíkalo.Byl tam tedy pěkný sjezd do Kvildy, ale tam zase překáželi turisti. :-) Za Kvildou jsem se nasvačil a dojel na Bučinu.
Prášilské jezero
malé v Modravě
myší díra
Ze soboty na neděli byla změna času a tak jsme vyjeli ještě dříve, než v sobotu. Taky byla ještě větší zima. Já se převlékl do nepromokavého kompletu do deště a zima mi byla jen na ruce (rukavice jsme měli oba, ale tenké). Zato Patrikovi byla zima na celého Patrika. Já na jeho místě to někde zabalím a počkám, až se oteplí. Ledová mlha byla ale zase fotogenická. Na benzínce v Horní Vltavici jsem si zase dal kafe a oba jsme se tam trochu ohřáli.
v mundůru cestou od keše
mlha kam se podíváš
Potom už bylo teplo a slunečno a cesta podél Vltavy byla moc hezká. Na parkoviště jsme dojeli kolem poledne, v klidu naložili a vyjeli. Cestou jsem si tedy musel dát Energit pro řidiče, ale po zastávce v Ikea na oběd a kafe už to bylo v cajku. Hodil jsem Patrika domů do Nové Vsi a pokračoval na zahrádku. :-D
soutok Vltavy a Řasnice
poslední svačina
koloběžkový módní guru :-)
Všechno sežerou! :)
trasa a nocoviště
Žádné komentáře:
Okomentovat
Komentáře jsou nyní moderované, takže trapné kecy s vloženými reklamami od rádobyreálných osob neprojdou.