Kolobkovandr #19 - Spacák Rallye Kokořínskem

Spacák Rallye Kokořínskem byl zase v mojí gesci. Původně jsem naplánovat něco u Třeboně, ale Patrik mi do toho hodil vidle a sám bych tak daleko autem nejel. U vlaků samé výluky a drahé to je už taky jako prase. Abyste měli představu, tak takto vypadají požadavky na trasu a věci okolo:

První den se jede do hospody z ní pak kousek (do 15 km) na spaní. Druhý den plnokrevná trasa cca 70 km (ideál delší a kratší varianty pro ty, co se v pátek ožerou nebo prostě nechtějí jet celý den) a v neděli zase něco do 50 km, aby se včas dostali i lidé z dáli. Spaní tak, aby se dali napnout hamaky i postavit stany. Start i cíl na stejném místě.

No jo, jenže buď se chce člověk podívat někam, kde to nezná a pak se blbě plánuje (je lepší to mít projeté, než lovit všechno z mapy) nebo se dá jet někam, kde to zná a dobře se plánuje, ale už to není to správné objevování. Protože se toho nikdo jiný neujal, bylo to zase na mně. :)

Vymyslel jsem tedy takovou kombinaci, aby to bylo i pro mě trochu nové, ale místa spaní jsem vybral známá. Sešli jsme se nakonec čtyři. Jel jsem po vlastní ose z Křižan, stavil jsem se na pivko v Borečku a potom nabral Věrku v Doksech. Společně jsme jako první dva dorazili do Dřevčic. Cesta z Dubé byla nepříjemně zvlněná, ani jeden jsme neměli letos moc najeto a tak jsme svorně tlačili.

Boreček

Později se k nám přidal Klon, i když jsme se chvíli naháněli, protože byl v druhé hospodě této malé vesničky a k večeru dorazila ještě Petra. Ještě ve dvou jsme stihli okoštovat kmínku, o které jsem zatím vždycky jen někde slyšel nebo četl.

S Věrkou :-)))

"roviny" před Dubou

Ukázková zahrada Levandule v Dřevčicích

kmínka

Spali jsme mezi převisy Tisícový kámen a Krápník. Oproti zimnímu vandru byly oba tentokrát zabrané. Ale mezi nimi je jeden takový malý akorát pro nás. Byli jsme tam ještě za světla, tak jsme se v klidu přichystali a pokecali. Oheň jsme nedělali, protože jsem byli všichni najedení z hospody a stejně to je v okolí se dřevem špatné.

čtení do spacáku :-D

Tak je to správně. :-)

spaní první noc

ráno

Ráno jsem byl zase první sbalený, naučil jsem Petru, jak správně balit karimatku a mohli jsme vyrazit. :-) Na fotkách je vidět, že šlo opět o sraz Morčat. Bylo by nás víc, ale výluky mezi Prahou a Českou Lípou dost lidí odradily a ani se jim nedivím.

samá Morčata

Nejdřív jsme to vzali na Husu, což je vyhlídka, kde není nic vidět. :-D Potom na Čap, kde byl pro změnu výhled parádní. Následovala menší terénní vložka a kousek před housku báječný oběd v samoobslužné restauraci.

terény

Čap

oběd

Další zastávka byla na Housce, ze které jsme stoupali na Vrátenskou horu. Tam opět zastávka. Na mě bylo těch zastávek už moc, tak jsem kousek za hradem Kokořín ještě "svolil" k další, ale když chtěl v Liběchově Klon zase stavět, rozdělili jsme se. Věrka se odpojila už dříve. Byla trochu škoda se rozdělovat, když nás bylo tak málo, ale já chtěl vidět kamenné sochy, které začínaly právě v Liběchově a kdybychom zase stavěli, tak toho moc neuvidíme, protože se blížil večer a my měli ujeto prd.

na Housce

Vrátenská hora

Kokořín

Zůstali jsme s Petrou tedy sami a prošli nebo projeli jsme toho ještě dost. S ostatními jsme se sešli u Rozbořenky, kde k naší nevoli dělali oheň nějací živlové (trochu opilí, trochu zhulení, se dvěma dětmi), kterým ujel autobus a oni tam trávili noc bez jídla, teplého oblečení a spacáků. Trochu na sociálku. :-D Udělali jsme si tedy vlastní oheň na druhém ohništi a spali jsme naproti přes cestu. V noci řádili srnci, ale živly naštěstí ne.

Kamenné hlavy

kamenná kaplička

a had

pivoňky před skvělým sjezdem

spaní druhá noc

Ráno se Klon s Věrkou vydali směr Mělník a my s Petrou směr Česká Lípa. Opět jsme jeli přes Dřevčice, tak jsme se pro změnu stavili v té druhé restauraci a posnídali. Tedy já posnídal, Petra nic nechtěla. V Lípě nám to krásně vyšlo tak, že nám do odjezdu chybělo asi 15 minut, ale trochu zmateně jsme běhali po nádraží nahoru a dolů. Podle mě měli chybu na informační tabuli. :)

Dřevčice v neděli

pátek

sobota

neděle

fotky 4:3 jsou moje, ty 16:9 od Péti