Kávový vandr

Tentokrát jsem neplánoval jet už od pátku, ale když to Zdeňka nadhodila, řekl jsem si, že proč vlastně ne. Navíc, pokud bych jel na plánovanou jednu noc se spaním u nás na chatě, nebral bych to jako vandr. :-)

Účast byla tentokrát tragicky malá. Vykopli jsme termín dva měsíce předem. Týden před akcí jsem vytvořil WhatsAppovou skupinu a ptal se předem přihlášených, zda jedou a můžu je přidat do skupiny. Bylo nás tam 9. A pak to začalo - nemoc, něco bolavého, péče o rodiče, "Přijedou mi dcery.", "Kazila bych vám věkový průměr.", "Jdu na výlet s rodinou",... 

No ty vole, kde to jsme? Chápu zdravotní důvody a péči o rodiče. Ale proč se někdo týden předem hlásí na akci, na kterou očividně nechce jet? Takže sice nakonec jen ve třech, ale i tak srandy kopec.

poslední večerní sluneční paprsky

Ralsko

V pátek jsem jel do Mimoně, ale nějak jsem byl mimo a koupil si jízdenku do České Lípy. Z Mimoně jsem jel pěknými lesy a po malých silničkách až do České Lípy, kde jsem v pivovaru Lípák počkal na Zdeňku. Ta dlouho hledala místo na parkování, takže jsme vyjeli až za tmy. Ale zase jsme ochutnali další dobrá piva. :)

před pivovarem

Zdeňka neponechala nic náhodě

Cesta na místo spaní, altánek u rybníka, proběhla bez zádrhelů, z koloběžek jsme nespadli. Altánek byl pěkný, ale s tak velkým stolem, že na krajích nebylo moc místa na spaní. Potom Zdeňka pronesla památnou větu: "Rosa už padla a pršet nemá." Rozložili jsme si tedy spaní venku. Během noci začalo být nějak vlhko. U rybníka byl jemnou mokrou mlhu i čekal, ale když jsem měl zvrchu mokrý spacák a z "mlhy" byl regulérní déšť, přesunul jsem se pod střechu. Zdeňka se divila, že jsem na tom dešti vydržel tak dlouho, ale já pořád čekal, že to přestane. Navíc jsem měl syntetický spacák a tedy jsem se o něj nebál. Ustlal jsem si na stole, ale i tam se jemný deštík dostal. Pořád ale lepší než venku. :-)

Ráno mě čekalo překvapení - bábovka. K ní jsem udělal kafe a na déšť bylo na chvíli zapomenuto. Sice pak mrholilo nebo pršelo celou cestu, ale to nám nevadilo. Těšili jsme se na Renču, která čekala v Děčíně na nádraží. Byla v podstatě jediným regulérním účastníkem. My jeli dříve, ostatní vůbec. :-D

sušení karimatky kapesníčkem :-D

překvapení

A jedééém.

Hned v Děčíně jsme se zastavili v kavárně. Slyšel jsem jen: "čínská kulturní kavárna", ale byla to Děčínská kulturní kavárna. Ve třech nám cesta hezky ubíhala. Byly kopce, ale nebylo kam spěchat a tak jsme hodně tlačili a odpočívali.

S Renčou.

První naplánovanou "atrakcí" pro účastníky byla rozhledna Růženka. Tady jsme se hodně nasmáli, protože Zdeňku při tlačení do kopce začalo předjíždět její zadní kolo. Pobavilo to i kolemjdoucí Němce, kteří se jali pokřikovat: "Rollo, rollo!". Já si svojí skromnou němčinou přisadil a Zdeňka se smála tak, že nemohla ani tlačit. :-D

 

Ale to nebylo všechno. Protože to byl kávový vandr, Zdeňka vzala z domova ruční presovač. Presovala, presovala, ale kafe pořád nebylo. Nakonec jsme výslednou tekutinu ochutnali, ale kafe to nebylo. :-D Později přišlo vysvětlení, že maly synek zaúřadoval a trochu presovač sabotoval. Ale i tak jsem posvačili a byli spokojení.

"Rollo, rollo!"

Nejede to. :-)

výhledy

Růženka

Zdeňka "presuje".

Stále presuje. :-D

Cesta k Dolskému mlýnu byla na tlačení, ale nebyl žádný velký kus a dalo se to. Cestou do Chřibské jsem holkám ukázal zbytky akvaduktu. V Chřibské jsme se zastavili v kavárně U Tadeáše na dort a kafe. Potom jsme do Krásné Lípy jeli oklikou, aby to nebylo tolik do kopce.

Tlačím, Renča jede. :-)

Sestup k Dolskému mlýnu.

akvadukt

U Tadeáše

No a zlatý hřeb sobotní části - pivovar Falkenštejn. Neměli jsme rezervaci, ale vešli jsme se. Rudoch, Tropická bouře, Desperát, Kanár, něco i s sebou na chatu. Dobře jsme se měli. :-) Když přišlo na placení Zdeňka vytáhla místo peněženky svou hygienickou taštičku a chtěla platit zubním kartáčkem. :-D

Na chatu už to bylo co by PETkou s pivem dohodil. Piva koupená s sebou jsme svorně pili společně a ani jsme nepotřebovali sklo. Legrace pokračovala, ale není to asi úplně přenosné, tak si sem jen poznamenám některá "klíčová slova".

"Zítra budeme pít"

"čaj Samohan"

"Musím si jít nafouknout karimatku."

"polykalorický"

"Padla za chlast"

Tropická bouře (NEIPA)

na chatu

Platíme.

Druhý den ráno nás hlava nebolela. Ukázal jsem holkám, jaký máme kousek od chaty výhled a frčeli jsme do Brtníků. Oproti plánu jsem trasu upravil a jeli jsme více skalami s menším převýšením. 

Zde jsme Renčou zachyceni u diskuze nad rozchodníky. :-D

zastávka na svačinu

u vodopádu

Poslední zastávkou byla restaurace Dolní Žleb, kde jsme si dali polévku, pivo a kafe.

V Děčíně nás překvapilo, že první nedorazilo Zdenčino zadní kolo. :-) A když jsme fotili zdravici pro zbytek LKG, ptali se nás korejští turisté, jestli bychom se mohli posunout jinam a taky je zaujaly koloběžky.

Zdravíme zbytek LKG. :-D