Podobně jako Maledivy, i Lužická jezera jsem plánoval dlouho. Rozdíl je v tom, že v prvním případě šlo hlavně o cíl, kdežto u jezer šlo i o cestu samotnou. Na pátek jsem ještě měl domluveno s kamarádkou sekání trávy a k tomu jsem hlídal Ari. Dopadlo to dobře, i přes více než roční přestávku jsem posekal louku a Arince nic neusekl. :-) Zadarmo to nebylo, byl mi upečen štrůdl, proplacen benzín a ještě jsem byl pozván na oběd. :-) Záda jsem druhý den cítil, ale koloběžka je na záda skvělá. Sekání taky, ale asi ne takhle nárazově. Na pondělí jsem si vzal dovolenou, abych se nemusel stresovat, že to nestihnu ujet nebo nepojede vlak.
Potřebovala by chuděra naklepat.
Tohle je asi tak třetina sekané plochy.
odměna za sekání
Sobotní vlak jsem si naplánoval do Löbau, protože jsem měl od kámoše tip na pěknou cyklostezku po bývalé železniční trati. No ale na mapu jsem se podíval až když jsem měl koupenou jízdenku. Takže jsem jel přes Bischofswerdu místo abych jel jen do Egersbachu a potom cca 20 km po vlastní ose. A to se vyplatí! :-) Na druhou stranu, druhý den bylo pekelné vedro a těch 20 km by mohlo být hodně dlouhých.
červeně - jak jsem jel vlakem
modře, jak jsem mohl jet na koloběžce
Z Löbau vedla trasa mírně do kopce, ale jen několik kilometrů a potom, po krátkém sjezdu, jsem jel celý den v podstatě po rovině. Po pár kilometrech jsem si uvědomil, že jsem zapomněl na cestovní pojištění a jako na potvoru chvíli potom přistála asi 20 metrů přede mnou skleněná láhev a z ní byla spousta střepů. Stihl jsem zabrzdit a koukám, že ji vyhodil nějaký dědula z křoví vedle cyklostezky (nevěděl o mně). Asi mu ji tam hodil někdo přede mnou, ale to fakt není důvod házet ji zpátky. Bohužel moje německá slovní zásoba obsahuje jediné slovo, které se dá použít jako nadávka a to je "Schweine". Tak jsem pána počastoval a jel dál. Tímto incidentem jsem si ale smůlu vybral a nakonec nebylo pojištění potřeba. :-D
cyklostezka z Löbau
první keš - hned stromovka
bývalé nádraží
cyklostezka lesem
V Budyšíně už jsem jednou byl a to jako řidič kapely. Takže zatímco kapela hrála, já si ho prošel a proto jsem ho tentokrát jen rychle projel. Za Budyšínem byla cesta poklidná, sem tam vesnička a to trvalo v podstatě celý den. Buď jsem jel po cyklostezce, nebo po liduprázdné silničce, kde jsem potkal jedno auto za 10 minut. Několik kilometrů za Budyšínem jsem narazil na obchod, tak jsem toho využil, koupil vodu, kafe a "buchteln", což ale nebyly buchty, jak jsem myslel. :-)
Budyšín
růže na (asi) jabloni
starý mostek
kus po nezpevněné cestě
"Buchteln" bez náplně.
prima přístřešek
Tady ten přístřešek se zelenou střechou, WiFi a elektrickou zásuvkou byl moc prima, ale byl na mé trase jediný a stejně jsem jeho služeb nevyužil. Kdybych ale jel na více dní a toto nebyl první den, určitě bych ho využil na polední siestu. Borové lesy byly nejčastější typ lesů podél trasy. Občas nějaký listnáč by se taky našel.
u prvního velkého jezera (Bärwalder See)
lodě a plovoucí domečky
první pivo (a toho dne jediné)
elektrárna v dálce
(tyhle pohledy v prospektech nenajdete)
břeh jezera
jako u moře
V Boxbergu mě uchvátila jedna autobusová zastávka. Po obou stranách komule střídavolistá, žluté růže a krásně zelené bergenie. Jak jsem jel dál, trochu se honily mraky, ale pořád to bylo v dálce. Až se nakonec stalo, že jsem ty mraky dojel a ocitl se nejdřív v přeháňce a potom v bouřce.
Óóó
Óóóóóó :-))
keř syrečkovník
přeháňka
bouřka
Co jiného na koloběžku? :-)
Po dešti se jelo krásně, byl čistý vzduch, jen jsem chtěl oschnout a jako na potvoru vedla cyklostezka ve stínu pod stromy. Ale nakonec jsem se na to slunce dostal.
po dešti
Konečně oschnu.
Co se týká koupání, v dešti se mi nechtělo, ale tak nějak jsem to plánoval, ale ono nebylo moc kde. Břeh byl často kamenitý nebo jinak nepřístupný a všude tyhle cedule. Dalo by se, ale... No a hlavně nebylo zase takové vedro, to až druhý den. Ale to už jsem byl zase v oblasti, kde bylo hodně lidí a potom nebyli lidi, ale ani jezera. :-D
překlad: Zakázaná oblast, nevstupujte, riziko smrti
Večer před 19 hodinou jsem narazil na Lidl, tak jsem nakoupil zase nějaký dopink a jel dál. Jelo se mi dobře, nic mě výrazně nebolelo a spát se dalo skoro všude (tentokrát jsem vzal i stan, hlavně kvůli komárům). Podle mapy jsem si naplánoval nahrubo spaní na pláži u obřího dopravníku. Ale tam se konal koncert. :) Tak jsem ještě pár set metrů popojel a tam to zapíchl. Kolem jezdily čtyřkolky, ale já se takticky schoval mezi stromy. :-)
dopravník F60 - největší pohyblivý stroj na světě
Tady probíhal koncert.
F60 z dálky
Doplnit tekutiny před spaním...
Noc, jak už to tak nedaleko koncertů bývá, nebyla úplně poklidná, ale nic zásadního se nedělo. Z jedné strany hudby a z druhé silnice. Ale i kdyby byl klid, stejně bych se budil. Ráno bylo příjemně teplo, vyjel jsem v 7:37. Začátek byl poměrně nezáživný po široké silnici, ale potom už se střídala městečka s jezery, kde bylo víc lidí a víc to utíkalo. Problém byl s vodou. Neděle v Německu znamená, že je všude zavřeno. Tedy kromě benzinek, které jsou ale někdy samoobslužné, tedy bez možnosti vodu koupit. Možnosti tedy byly tři - filtrovat vodu z jezer, poprosit místní nebo načerpat vodu na hřbitově. Volil jsem poslední možnost, protože mi nedávno kamarádka poradila, že v Německu je na hřbitovech voda pitná. A Endiaron v lékárničce mám. :-D
první načerpání vody
rozhledna Rostige Nagel (Rezavý hřebík)
(hnízdí tam jiřičky)
výhled z rozhledny
pivko u rozhledny
Sem jsem si zajel jednak kvůli majáku
a taky kvůli názvu městečka. :-)
maják sloužící jako penzion
Krabatův mlýn
Během dne se hodně oteplilo a to by byl ideální čas na siestu. Ale to bych potom možná večer nestihl vlak a tak jsem raději jel dál. Měl jsem sice volné pondělí, ale taky jsem potřeboval vysadit 10 svíd a předpověď počasí na další týden byla příznivá (déšť). Místy vedla cyklostezka lesem a v něm bylo příjemně. Ale mimo les vál teplý vítr a ke konci jsem jel i po krajnici poměrně rušné silnice.
druhý hřbitov
tříprsťák a pětiprsťákem
Do Bischofswerdy jsem dojel asi půl hodiny před odjezdem vlaku. Na spoje jsem se díval ale až kousek před městem, abych se zbytečně nehonil. Potřeboval jsem zase vodu, ale kolem hřbitova jsem nejel (přitom tam jsou dva). Na náměstí jsem tedy zkusil cukrárnu. Tam vodu neměli, ale poslali mě vedle do kebabárny. Ale €2.50 za Colu nebo €2 za vodu jsem byl lakomý dát, tolik jsem zase neumíral. :-) Naštěstí byl automat přímo na nástupišti a to mě zachránilo. Z vedra jsem byl trochu hotový, ale ve vlaku bylo příjemně a i přestup v Žitavě byl hladký.
1. den - 157 km
2. den - 102 km
Žádné komentáře:
Okomentovat