Jarní koloběžkování (kolobkovandr #10 - Valečov)

Poslední běžky jsme si dali s kolegy z práce. V Jizerkách se ještě lyžovat dá, ale taky už se dá jezdit na kolobrndě a tak je volba jasná. Myslím, že těch pár jízd na běžkách je znát a jezdí se mi dobře, i když mě pak bolí zadek a lýtka. Ale kopce nejsou problém.

kolega drtič :-) 

2 deci svařáku bodlo 

kolega žrout :-D

(je to ten samý kolega)

První cesta do Křečan byla rovnou z Liberce. U žitavského jezera byl hodně mokrý sníh, ve kterém se nedalo jet. Ale zase jsme se tam potkali s veselou koloběžkářkou. Což je v únoru docela dobrá náhoda. Přes Německo jsem to vzal nejdříve po cyklostezce, ale pak už po silnici, protože to bylo rychlejší a chtěl jsem dojet za světla. Víceméně se to povedlo.

Olberdorfer See 

v Německu 

epesní garáž

Zpět jsem pak jel jen do Varnsdorfu, protože nohy docela bolely. Do Liberce jsem vzal štípací sekeru na led, ale nakonec už nebyla potřeba, protože led sice pevný byl, ale buď šel prosekat normální sekerou, nebo jsem s klukama nešel.

koloběžka pro hasiče 

Robur

Další výlet na koloběžce vedl k větrníkům nad Albrechťákem. První jarní vyjížďky mají společného jmenovatele - táhne mě to na kopec, na který se nakonec nedá vyjet. Stalo se to tady, na Ještědu i na Kozákově. Na tom Ještědu jsem to ale tak nějak čekal. :-) Taky jsem testoval novou blikačku. Blikačka na koloběžce je takový oříšek. Buď se špatně přidělává, nebo se uklepe a nebo se rozbije vibracemi. Tak tahle už snad vydrží. Je dobíjecí, ale má pravěký mini USB konektor, tak jsem hned přikoupil redukci.

nová blikačka 

 konec sjízdné silnice

nová blikačka

Další cesta vedla opět do Křečan, ale tentokrát z Hrádku nad Nisou a opět trochu jinudy. Experimentoval jsem s "lízátkem" (malý blatníček na rámu) a není to ono. S klasickým blatníkem mi lítá sníh na boty, ale jen s lízátkem lítá bahno na celý rám a i na nohy a jednou mi vletělo i do pusy. Nejlepší je tedy kombinace obojího, ale zase váha. :-) Takže to vidím na zimu obojí, na jaro až podzim klasika blatník.

To si dáme na zahradu. :-D

v dáli Jedlová 

ledová jízda 

na místě 

Na zahradě byl úkol jasný - vykopat stružku. To díky měkké hlíně trvalo jen něco přes dvě hodiny a bylo hotovo. Ještě by to chtělo vodní mlýnek. :-)

Tudy ne, přátelé. :-)

Následoval opět krátký, částečně tréninkový, výlet. Na Výpřež svižně a pak do Opičáku udělat si ohýnek a pohodu.

na Výpřeži 

v Opičáku

Vandr

Natrénováno bylo a tak vzhůru na vandr. :-) Byl to tedy takový minivandr, ale spal jsem venku a to se počítá. :-) V plánu jsem měl jet z Turnova na Kozákov a pak nejkratší cestou k Valečovu, najít si nějaký pěkný volný skalní byt a druhý den se uvidí. Na Kozákov se vyjet nedalo, tlačit jsem nechtěl a tak jsem to vzal po vrstevnici okolo.

Jelo se mi pěkně, po sjetí dolů se i trochu oteplilo a občasné mrholení mi nevadilo. Dojížděl jsem sice za tmy, ale jelo se mi moc pěkně. Jen ty nohy trochu bolely. :-) Skalní byt jsem si našel moc pěkný, rovný, jen mi možná v noci spadlo do pusy pár pavouků nebo jejich zámotků. :-D

za Pipicemi 

Tam nejedu. 

kousek za Hrubou Skálou 

Pekařova brána 

Testoval jsem nový polštářek. Dřív bych řekl, že je polštářek mastňárna a že stačí složená mikina. No ale já se, bohužel, během noci posouvám dolů i na rovině a tak si to musím během noci přerovnávat a polštářek jen chytnu a přendám a je to. A 60 gramů navíc uvezu a na cenu se neptejte. :-D Takže bych se vyspal do růžova, nebýt divné instantní bramboračky, ze které mě od cca půlnoci bylo blbě.

polštářek nemá chybu 

výhled z balkonku 

Ráno bylo celkem jasno a tak jsem vybral cestu bývalým vojenským prostorem do Mimoně. Chtěl jsem se vyhnout silnici a tak jsem jel nekonečnou cestou lesem a silnici se v duchu omlouval. Do Mimoně jsem dojel krátce před odjezdem vlaku a v kupé jsem seděl vedle veselých bišonků, kteří pánovi pořád někam utíkali. :-)

Vyrážím. 

pod Valečovem 

To hlavní je hotovo. :-) 

bývalý Jabloneček 

v dáli Ralsko 

bišonci