Poslední Spacák Rallye v okolí Stříbra trasoval Ondra Pedál z Heřmanovy Huti, kde jsem i parkoval auto. Vlaky přes Mladou Boleslav mají stále výluku a přes Děčín by to sice bylo možné, ale delší a tedy dražší a to už s mi při započtení času a nervů vyplatí jet autem.
Jen co jsem zaparkoval, začalo mírně pršet a s přestávkami pršelo až do rána. S Ondrou jsme dojeli cca 10 km k radnici ve Stříbře, kde by oficiální start, nabrali jsme Tomáše a jeli do Lidlu pro zásoby. Poté jsme, stále ve třech, zamířili do hospody U draka ve Svojšíně. Tam jsme počkali, až se všichni sejdeme, ale někteří nás záludně minuli s tím, že je bolí hlava či co. :-) Z hospody jsem odjel sám, protože jsem si chtěl trochu pročistit hlavu. Jelo se mi pěkně a na to, že jsem od návratu z Chorvatska (sólo) na koloběžce nestál, tak se mi jedlo celý víkend skvěle. Koloběžka je v tomhle milosrdná. :-)
start
obět nehody
Na místo bivaku vedlo více cest, zvolil jsem tu, která mi přišla "na jistotu", byť byla o něco delší. Úplná pohoda to nebyla, protože cesta na mapě vedla ve skutečnosti rozbahněnou pastvinou s ohradníkem, ale za pastvinou pokračovala a opravdu mě dovedla na místo. Cestou jsem dvakrát viděl divoká selátka běžet přes cestu a měl jsem trochu strach. Tam jsem se shledal s Tomášem. Do rozdělání ohně se nám v mokru nechtělo a tak jsem zalezl do stanu a čekal v polospánku na ostatní, až dorazí a oheň rozdělají. :-D
Místo to bylo pěkné, s pecí a sloupy na hamaky. Ale já si raději rozdělal ten stan, abych v noci zjistil, že za prudkého deště je v něm vodní mlha a vše mokré. :-) Ráno trochu pršelo, ale postupně přestalo, zjistil jsem, kdo všechno dorazil a pekli jsme kolena, boty a ponožky. Já to se sušením ponožek přehnal a byly na vyhození.
první spaní
pečení bot a kolen
Po rychlé snídani a zjištění, že většina výpravy hodlá mít ještě půlnoc jsem se sebral a vyrazil sám. Po vymotání z lesa jsem projel pěkným údolím s kempem Karolína, přitom sledoval, kde je na trase Věrka, která dorazila později rovnou do Mariánských Lání a nakonec jsme se potkali až večer, protože jsem musel ještě sušit věci a stavil jsem se v pivovaru Chodovar na oběd. V Mariánkách jsem se dlouho nezdržoval, protože za den plánovaných 85 km po tak dlouhé době ve mě vzbuzovalo respekt. Ale zase jsem to nechtěl zkracovat, když už jsem se do tohoto kraje podíval. Úsek z Mariánek do Přimdy byl moc pěkný. Jednou sprchlo, vykoupal jsem se v rybníce a krajina byla příjemně zvlněná.
Chodovar
Mariánky
akvabela :-)
Špesart - moje skrýš před přeháňkou
Tachovský zámek
Poslední kopec před Přimdou byl na tlačení, ale zato se v neděli jelo většinou z kopce. V Přimdě jsme měli sraz v Modré laguně. :-) Dojel jsem, jako obvykle, jako poslední, dal si pivko a jídlo a pomalu jsme se přesunuli na bivak. Ten přesun byl tradičně adrenalinový. Cesta vedla asi jen 200 m vzdušnou čarou od Šibeničáku, potom byl jen náznak cesty a nakonec nic. Máří šla na průzkum a na vrcholu našla jen houští a šutry. Zůstali jsme tedy na pěkném plácku pod stromy asi 100 m od vrcholu. Ráno jsem při hledání kešky zjistil, že vrchol je pěkný, travnatý (ale bez stromů na hamaky) a vede na něj široká cesta z druhé strany). Ale naše místo bylo stejně lepší. Zpět do Stříbra to bylo, jak už jsem psal, víceméně z kopce.
Martin vyzvedává schovaná piva
Šibeniční vrch
krávy Oreo
Ve Stříbře jsem ještě navštívil hornický skanzen, kdy byly k vidění důlní vláčky, bagřík a spousta zajímavých informací. Potom jsem se s ostatními rozloučil a jel zpět k autu, jen jsem zvolil trošku jinou trasu, než v pátek. Po cestě do Prahy na mě šel spánek, tak jsem si u benzinky zdříml a kolem 19 hod. večer jsem byl doma.
dolování ve Stříbře
cíl
aspon ze to pocasi aspon trosku vyslo tenhle vikend bys asi na tom byl hur :))
OdpovědětVymazat