pondělí 20. dubna 2015

16. týden


V pondělí navečer jsme dorazili z Belgie, takže volno. V úterý jsem si běžel pro jednu kešku, na které jsem strávil více času, než jsem plánoval, ale zato to byla legrace (plazení po čtyřech tunelem s potokem je bezva. :)) Byl hezké pozorovat, jak jsou už Jizerky bez sněhu. Sem tam nějaká smutná hromádka zůstala, ale dlouho nevydrží. Kešky v Jizerkách, třeste se. :)

léto v Jizerkách :)

Keškoběh byl i ve čtvrtek. Už dlouho mě tam strašilo pár osamocených pokladů a tak jsem to vzal z gruntu a provedl velkou čistku. Některé pasáže nebyly běžecky moc vděčné pro samé trní, ale většina běhatelná byla. Vzal jsem s sebou i svůj nový travel bug - surikatu a umístil ji do jedné pěkné kešky. A v jiné jsem zase našel tučňáka. :)

bývalý hostinec u kamenného stolu

za stolem. :)

surikata se kochá výhledem

tučňák :)

Večer jsem šel do sauny a zrovna se uvolnilo místo na masáž, tak jsem si nechal po strašně dlouhé době namasírovat záda. Bohužel tam nemají lehátko s dírou, takže jsem odešel s bolavým krkem.

Trochu si tu pobrečím. Nějak mě bolí občas levý kotník (nárt). Cítím ho při běhu do prudšího kopce, kdy by ho bylo potřeba víc ohnout, ale nejde to. Při seběhu je to dobrý a na rovině taky. Občas ho cítím i při normální chůzi. Není to nic, s čím by se nedalo běhat, ale je to nepříjemné. Je to úplně to samé, jako před dvěma lety, kdy to skončilo opichem u ortopeda a byl klid. Tenkrát to bylo tak, že na běhu dobrý, ale pak ráno po slezení z postele chvíli hodně bolel, než se to rozhýbalo. Tak daleko to snad tentokrát nedojde. Preventivně proti chytrákům ještě dodám, že před těmi dvěmi lety jsem běhal přes patu a není tedy žádná souvislost s tímto problémem a změnou došlapu. Tenkrát to začalo zlobit po tom, co jsem začal běhat víc kopce. A když už jsem zase u toho došlapu - už asi tak 10 dní nemám po vyběhnutí divný, nepatřičný pocit z jiného došlapu. Předtím jsem ho několik desítek metrů měl. Jsem moc rád, že lýtka nemají s aktuální kilometráží problém. Po každém běhu nohy masíruji a jezdím nohou po pichlavém míčku. :-)

V sobotu jsme byli na kamarádově svatbě. Měl ji na Prezidentské chatě a byla to vydařená akce. Odjeli jsme dříve, ale i tak jsme si to užili. Nejzábavnější byl úkol pro novomanžele. On na lyžích se šálou přes oči měl jet podle instrukcí své ženy, která ale musela mít v puse lžičku. :) A to z chaty přes parkoviště, okruh lesem až na "skokanský můstek". :-)

zkouška spolupráce

V neděli mělo být slunečno, ale ne moc teplo a vítr. Tak jsem vyběhl směrem na Ještědský hřeben s tím, že to pak stočím podle nálady (a kešek :). Rašovku jsem minul a seběhl do Vlčetína, ze kterého to bylo až do Frýdštejna po silnici. Aby mi to lépe uteklo, stavil jsem se v hospodě na malé řezané a hned se mi běželo líp. Z Frýdštejna vedla moje trasa skoro pořád lesem mezi skalami. Konečně jsem se podíval na Pantheon. V Malé Skále jsem měl v nohách něco přes třicet kilometrů a to bylo málo na to, abych s klidným svědomím sedl na vlak. Že vede podél řeky cyklostezka jsem věděl, ale ani v nejmenším mě nelákala. Ale objevil jsem modrou vedoucí na Drábovnu, která tedy byla ze začátku hodně do kopce, ale pak se narovnala a jen se tak hezky vlnila lesními pěšinkami. Sem tam vyhlídka nebo skalka, moc hezké to bylo. Na červenou cyklotrasu jsem nakonec stejně seběhl, ale aspoň kousek jsem si užil lesa. V Turnově jsem koukl na vlak a zbýval mi čas akorát na malý nákup v Bille. Tentokrát ne buchtičky a Cola, ale polystyrény a mattonka. A Oreo. :-D


Nikdy jsem si neuvědomil, že Malá Skála je kousek od Frýdštejna, ten od Hodkovic a ty jsou co by kamenem dohodil od Liberce. Takže tím směrem budu vyrážet častěji. Ale jednodušší je Hodkovice vynechat a běžet přes Rychnov u Jablonce n. N. a to je od mého domu na Frýdštejn jen 20,4 km. A kdyby se to šikovně naklikalo, bylo by to ještě méně. :-)

Ještěd bez sněhu - zima skončila

v dáli Ralsko
 
Frýdštejn

Skalní hrad

 

 výhledy z Pantheonu

odpočinková fotka ze stoupání po modré

cestou na Drábovnu

Drábovna - foceno kolegyní kačerkou

Pořídil jsem si bezva boty na běžné chození. Pětiprsťáky jsou fajn, ale do práce ke kalhotám si je nevezmu. A nechci chodit s patou vysoko a pak nohy při běhu šokovat. Botky jsou moc pohodlné, dá se v nich i popoběhnout (vyzkoušeno včera večer v lese) a řízení auta je v nich taky příjemnější. Ale zase když pospícháte, je lepší popoběhnout, než si obouchávat paty. A konečně vím, proč všichni říkají, že když zkusíte "barefoot" boty, tak se už nevrátíte k normálním. Je to proto, že jak mají nižší podrážku, tak musíte zkrátit kalhoty. Takže kdybyste se chtěli vrátit, musíte koupit nové. :-D

nové boty a komunistické lino v práci

No a překvapení nakonec. Po přečtení blogu z Belgie mi psal brácha, že můžu děti zveřejnit. Tak tady jsou. :-))

Lukášek
(co se v mládí naučíš...)

Klárka
 

4 komentáře:

  1. Ja bych bolavou nohu asi zkusila lecit behem/chuzi na boso :)

    OdpovědětVymazat
  2. :) .. Jeee tam to vsude znam..:).. ovsem.. na Jestedu je vzdycky snih!:)
    MSF! 12:

    OdpovědětVymazat