Bike Babí léto

Tohoto víkendu jsem se trochu bál, protože dva závody za dva dny jsem ještě nejel, ale všechno je jednou poprvé a jednou to přijít muselo.

Prvním závodem byl bike maraton Babí léto, které má trasy o délkách 33 a 55km. Kdyby nebylo povodní, bude i 88km jako loni, ale voda smetla hodně mostů a tak bychom se motali pořád dokola. Start byl v Liberci na Kačáku, kde bylo i spousta místa na parkování a následný odpočinek závodníků. Vyjíždělo se hromadně a až po cca dvou kilometrech se začalo závodit. Plánoval jsem držet se zpátky, ale všichni kolem uháněli, tak jsem se taky nešetřil. První terénní vložka byla nenáročná a sloužila jen k tomu, abychom se dostali na úpatí pořádného kopce. Tam to teprve začalo. Dlouhý prudký výjezd po cestě, ze které voda odplavila hodně hlíny a tak už tady začali mít závodníci defekty. Kvůli odhaleným kamenům těch defektů bylo letos spousta. Ten první kopec se ještě dal jet, ale byl další, kde tlačili už všichni. Z Andělky se jelo nahoru na Buk republiky, pak zase dolů do Kryštofova Údolí a pak zase nahoru na Výpřež. Tam se jelo táhlými serpentinami, které jsem se projel asi před měsícem v rámci průzkumu kopců okolo Ještědu. V tom místě jsem se přidal k menší skupince a jeli jsme chvíli spolu, ale pak mi zase ujeli. Z Výpřeže se jelo turistickou cestou zpátky do sedla nad Kryštofákem a z něj nahoru do kopce. Pak následoval dlouhý sjezd až do Machnína s tradičním skokem přes silnici a výjezdem k Hamrštejnu.

Tam mě chytla první křeč do stehna. Rychle jsem dal Magneslife, protáhl a po křeči po chvíli ani vidu ani slechu. Mezitím mě ale předjelo asi 5 lidí. Pár kilometrů jsme jeli po silnici a pak jsme vjeli zase do Bedřichovského lesa, kde jsme podle tachometru ukazujícího 53 ujetých kilometrů neměli zůstat příliš dlouho. Jenže pořadatel na nás ušil boudu a tak jsme se dalších 8 kilometrů motali sem a tam, nahoru a dolů. Na asi 55. km jsem opět dostal křeče, tentokrát ale do obou stehen a tentokrát jsem nezastavil a jel dál. Blbě na tom už byli všichni, ale už jsem se nechtěl nechat předjet. Nakonec to povolilo a bylo zase líp. Ale jen chvíli.

Na mnoha místech bylo tolik bahna, že už to pak některým lidem ani neřadilo, muselo se tlačit, jídlo a pití už taky došlo, měli jsme toho plné zuby a nadávali na pořadatele. Ale každé utrpení má svůj konec a když jsem na cestě uviděl pořadatelku hlásící už jen 300 metrů do cíle (stejně jsem jí ale nevěřil), tak jsem pookřál a na svém bahenním stroji i trochu zrychlil. Do cíle bylo takové esíčko do kopce a asi jsem nějak blbě přeřadil nebo co a kousl se mi řetěz. Za mnou dalí borec, tak nebyl čas to moc řešit, tak jsem to doběhl a na kolo sedl zase až asi 20 metrů před cílovou branou, kde to bylo zase z kopce a dojel to setrvačností. Pak jsem ještě zoufale hledal věci abych se dostal k poukázce na jídlo a pití a pak už jsem jen odpočíval. Bylo to opravdu výživné.

Celkem jsem tedy tuto trasu s délkou 61 kilometrů a převýšením 1800m ujez za 3 hodiny a 41 minut, což stačilo na pěkné 98 místo. :-) (z asi 150 závodníků, kteří dojeli).