Benešovský maratón Pojizeřím

Po krásných pohodových 14 dnech téměř nicnedělání, kdy byly mojí jedinou aktivitou bezva výlet kolem Cvikova, svatba Zuzčiny kamarádky a asi dva klusy se Zuzkou jsem se začal rozhodovat, který maraton si na podzim dát. Už dva roky se chystám do Benešova, ale poprvé jsem neměl natrénováno a podruhé jsem zase měl problémy s okosticemi. Ne, že bych letos natrénováno měl - moje "příprava" sestávala z dvou pětek po pěti minutách na kilometr v úterý, ve středu regenerační klus a v pátek rozběhnutí před závodem. To bylo celé. Michal říkal, že bych měl běžet spíš Stromovku. To jsem věděl taky, ale to bych si Benešov nezaběhl nikdy nebo bych musel vypustit triatlony na konci sezóny, což mi přijde škoda. Navíc Stromovku moc nemusím. Ani nevím proč. Ještě navrhoval Drážďany, ale ty půjdu asi až příští rok. Fakt, že jsem nechal doma sporttester mi ze začátku připadal jako katastrofa, ale pak jsem si řekl, že to vlastně ani moc nevadí, protože svých hraničních 160 tepů poznám podle dýchání.

V Benešově na startu jsem potkal spoustu známých z běžeckého fóra, mezi nimi i ultrahvězdu mapo, se kterou jsem měl tu čest se rozklusat. :-) Před startem jsem se předběžně domluvil s Mirkem Kostlivým, že půjdeme zhruba stejně rychle a tak se ho budu držet. Půlmaratón a maratón měly stejnou trasu, takže se po startu běželo celkem rychle, ale nějaký respekt k maratonu ve mně zůstal a tak jsem po chvíli zvolnil a čekal, až mě Mirek doběhne. Pak jsme až skoro na obrátku běželi spolu. Průměrné tempo se nám zdálo rychlé, ale bylo to většinou z kopce a až asi tak od 13.km se to začalo zvedat. Tak jsme nezpomalovali. Na desítce jsme byli za 46 minut a něco. Tímto bych rád vyvrátil mýtus, že je Benešov na obrátku do kopce a zpět z kopce. To je sice v absolutních hodnotách výškových metrů pravda, ale trať je vlnitá a kilometr po startu se sbíhá dvoukilometrový kopec. Takovýchto "vlnek" je tam více, i když ne tak výrazných.


Asi dva kilometry před obrátkou jsem začal trochu tuhnout a Mirek se začal vzdalovat. Nakonec se vzdálil úplně. :-) Na obrátce jsem byl v čase 1:41, což je docela hezké, ale musel bych to udržet. Od asi 24.km mě bolely už celé nohy - lýtka, stehna, třísla, chodidla a já nevím, co ještě. Jen kolena ne. Občas nějaký ten náběh na křeč, ale zatím bez křečí. Samozřejmě, že jsem si nevzal ani gel, ani Magneslife, tak jsem musel vystačit s tím, co bylo na občerstvovačkách. Nejlepší byly rumové perníčky, ale zase po nich bylo hnusně v puse. Na asi 37. kilometru jsem dostal první křeč do kolena zezadu a pak občas další. Ale zatím nic hrozného. Nejhorší to bylo od 40. kilometru, kdy jsem musel už protahovat a do cíle jsem doběhl/dopajdal s křečemi v obou nohách za 3:47:49.


Celou dobu se běželo po silnici v krásném údolí s výhledy na podzimní lesy. Kdyby kolem každou chvíli neprojela nějaká uřvaná a smradlavá motorka, byla by to idylka.