Období 29.8. - 11.9. - koleno, rozlučka a trochu tréninku

Přípravy na svatbu a pracovní povinnosti mi zabírají víc času, než jsem čekal a tak píšu až takto s odstupem. V pondělí po návratu z dovolené jsem cítil potřebu nahnat trochu plavání před plánovanou odstávkou bazénu, která trvá od 5. do 23. září. (den po svatbě můžu jít plavat :-D) a dal jsem nějaká technická cvičení a pak pět stovek. Časy 1:47, 1:50, 1:51, 1:52 a 1:51 na mě nijak tragické nejsou, tak docela spokojenost. Ale na usnutí na vavřínech to taky nebylo. :-) O víkendu byl v plánu závod NIKE RUN PRAGUE, tak jsem v úterý odběhal pět kilometrových úseků v časech 3:51/162, 3:56/161, 3:55/160, 3:49/160 a 3:52/159, takže zase spokojenost. Jsou to mimochodem podobné časy (jen o vteřinu dvě horší), jako jsem běhal na jaře před Nymburkem, kde padl osobák. Ale tentokrát to bylo na o dost nižších tepech, což mohlo znamenat cokoliv od dlouhodobé únavy, nižší teploty, rozdílu mezi během na dráze a kolem přehrady až po vzestup výkonnosti (můj tip :). Ale druhý den mě začalo bolet levé koleno.

Ve středu ráno jsem šel zase plavat, tentokrát jen lehce a kromě technických cvičení jsem zařadil ještě hypoxický trénink. Odpoledne jsem vyjel na kolo užít si poslední slunné dny a z celkových 60km bylo dvacet svižně.

Ve čtvrtek ráno opět plavčo, ale stálo to za prd. Hlavní motiv byl 2x400K pišk./P1' a pak 4x200K/P20". S piškotem to bylo dobré, ale pak naskákal do vody plavecký oddíl a jeli motýla a jediné, co mě udrželo ve vodě byla myšlenka "Na závodech s vlnama se ti to bude hodit". Tak jsem vydržel a doplaval to, ale pod 4 minuty nebyla ani jedna dvoustovka. Pak ještě vířivka a sauna a nakonec masáž nohou. V pátek jsem měl volno až na rozklus před závodem, při kterém jsem o kolenu věděl, ale vyloženě nebolelo.

Sobotní závod se mi povedl a i přestože bych uvítal víc studené vody, byl jsem s průběhem spokojený. Proti suchu v puse by pomohla jen voda nesená v ruce a to je zase zátěž. :) Koleno bolelo jen ze začátku a pak na něj v závodním rauši neměl mozek čas myslet. Zuzka taky běžela, ale nejvíc se těšila do Ikey, kterou jsem ji ale jen bleskurychle provlekl, protože minule jsem tam při trajdání po závodě chytil nějaký bacil a tomu jsem se tentokrát chtěl vyhnout. A ještě měli zavřenou restauraci z důvodu přestavby.

V neděli jsem se vydal na biku do Jizerek. Byla to taková odměna a horské kolo už mi docela chybělo. Naplánoval jsem si novou trasu kolem Smedavské hory a je to tam moc pěkné. Hlavně technický výjezd po žluté. Technické sjezdy nemusím. Ale nějak mi ucházelo zadní kolo a bohužel to bylo někde u niple, tak jsem musel kolo sundat, protočit a dopumpovat svoji mikropumpičkou. Ale už tam bylo málo tmelu, tak jsem musel pumpovat asi čtyřikrát. Doma jsem dolil tmel a je po problému (snad).

Další pondělí bylo skoro volné, jen lehké plavání na přehradě, kdy jsem alespoň otestoval nový firmware v Garminu. Měří stejně blbě jako ten předchozí. Odpoledne pršelo a nemělo cenu čekat, až přestane a taky nemělo smysl jít na přehradu ten kousek v suchém oblečení s deštníkem a tam se složitě převlíkat. Jen nevím, co si mysleli sousedé o individuu v dešti se promenádujícím v napůl oblečeném neoprenu. Asi nic hezkého. :-)

V úterý bylo nádherné počasí a tak uteklo necelých 60 kilometrů na kole jako nic. Kochal jsem se Ještědským hřebenem ze západní strany, z jihu i východu. Jeden velký kopec, ale pak bezva sjezdy po hladkém asfaltu.

Ve středu jsem jen pomalu klusal po relativně měkkém podkladu podél přehrady a pak jsem odjel na konferenci do Jindřichova Hradce. Tam jsem byl do pátku, ale byla by škoda to tam v okolí neproběhnout a protože kolo jsem si tam vzít nemohl, bežel jsem i s bolavým kolenem. Nebolelo nějak moc, ale bolelo. Je to sice hloupost, já to vím, vy to víte, ale stejně jsem běžet musel. :) Aspoň, že to bylo částečně lesem po měkkém. Dalo to pěkných 18 kilometrů. Odpoledne jsme jeli na společný výlet do Třeboně a cestou jsme se stavili podívat na Schwarzenberskou hrobku.

Schwarzenberská hrobka

V pátek ráno už jsem ale nevyběhl a nohy šetřil až do včerejška (tj. 4 dny bez běhu). Jen jsem si zacvičil pár cviků na záda a jinak pátek volno. Na sobotu večer jsem měl naplánovanou rozlučku se svobodou (i když se mi to označení nelíbí, každý hned ví, o co jde) a chtěl jsem to udělat trochu jako bojovku s hledáním pokladu (pětihvězdičková Metaxa). Takže jsem v sobotu ráno vyrazil do Jizerek hledat vhodné místo. Poklad jsem uložil, zapsal si souřadnice, doma vymyslel kvíz pro rozšifrování souřadnic a těšil jsem se na večer. Ještě jsem chvíli tahal gumy a přitom jsem přemýšlel, že to ten Majk má dobře vymyšlené, když je tahá od stropu, protože si nekazí techniku tím, že se ruce musí vyhýbat stehnům. Gumy jsem prokládal powerjógou.

malá piva před akcí :-)

Večer jsme se na rozlučku sešli jen 4, ale nakonec to byl dobrý počet, protože Metaxa i hromada svatebních koláčků na nás akorát vyšla. Po dojití do Liberce jsme ještě na chvíli sedli do hospody a spát jsem šel někdy kolem jedné hodiny ráno. V neděli jsem vstal kupodivu brzy - kolem sedmé, ale bolela mě hlava, tak jsem kolo nechal až na odpoledne. V plánu byly kopce a tak jsem vyjel na Albrechťák, pak do Chrastavy, zase nahoru a pak ještě Kryštofovým údolím nahoru a pak zase dolů a domů. Ale ten poslední úsek z kopce špatná silnice, takže příště to musím vymyslet jinak.

Začínám uvažovat o výměně dvojpřevodníku na Kuotě. Mám tam kompakty a občas z kopce by to chtělo těžší převod. Taky jsem nedávno někde četl, že kompakty jsou dobré do průměrné rychlosti 25km/h a nad už spíš klasika. Já mám průměr lehce nad 25km/h, ale zase v těch našich kopcích. K tomu mi to asi tři měsíce neřadí na největší pastorek a ani mi to nechybí. Jediný "problém" vidím pak při kompenzačních vyjížďkách, kdy by mi mohl lehký převod do kopce chybět.

Taky jsem se konečně odhodlal jít na vyšetření předcházející operaci očí, kterou jsem si předběžně naplánoval na někdy po maratonu v Dráždanech a přestože mají na stránkách tuto informaci:

První měsíc po operaci je třeba důsledně předcházet poranění oka a infekci. Proto nedoporučujeme pobyt v prašném a zakouřeném prostředí. Nedoporučujeme také plavání, pobyt u moře a náročné nebo nebezpečné sporty. Naopak za pár dnů po operaci lze provádět běžné rekreační sporty - jezdit na kole, hrát tenis nebo golf apod.

Tak mi doktorka řekla, že měsíc až měsíc a půl nebudu moci dělat nic, ani kolo, ani posilovnu, ani saunu (to docela chápu). Jedině prý budu moci chodit na houby. Prý to mají napsané tak, aby lidi moc nevyděsili předem. Mě to docela zaskočilo, protože měsíc až měsíc a půl bez tréninku je pro trénovanost docela vražda. Ale zase to, že bych se příští sezónu nemusel při závodě bát, kdy mi někdo zkopne brejličky a jestli mi neuletí čočky na kole, nemluvě o dalších výhodách, to je zase velké lákadlo. Takže jediný, kdo měl z té informace radost, byla Zuzka a už určitě tajně plánuje výlety. :-)