pondělí 1. října 2012

UUU - Ústecký univerzitní ultramaraton

Tento závod uspořádali nadšenci z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně k 20. výročí jejího založení. A protože tam byla kategorie akademik (pro lidi působící na vysoké škole), neviděl jsem své šance na bednu černě. :) Běželo se 50 a 100 kilometrů a ačkoliv jsem se na jaře přihlásil na stovku, dostatečně jsem nenatrénoval a na Lužických sedmistovkách padlo rozhodnutí běžet jen pade. Hlavně proto, že to měl být kros s velkým převýšením a můj ultra trénink byly v podstatě jen ty sedmistovky a jeden delší běh v Jizerkách. Závod měl v pravidlech, že kdo se přihlásí na padesátku, může pak pokračovat stovku a bude mít hodnocené obojí. Kdo se ale přihlásí na stovku a tu nedoběhne, nebude mít hodnocenou ani padesátku. To byl případ Martiny Němečkové, která stejně jako většina ostatních bloudila, doběhla po limitu a tak se rozhodla běžet stovku.

Na závod jsem jel s kamarádkou Pavlínou, která na tom byla podobně. Taky plánovala stovku a kvůli zranění a tedy výpadku v tréninku byla ráda i za padesátku. Po příjezdu na místo mě překvapilo, jak je Ústí kopcovité. Od vlaku až na rektorát UJEP to bylo pořád do kopce a místy dost prudkého. Asi to měl být už trénink na závod. :-) Rektorát jsme našli hravě. Součástí registrace bylo podepsání nejdelšího prohlášení, co jsem kdy viděl. Nezapomnělo se ani na divou a domácí zvěř, což se při závodě ukázalo jako velmi prozíravé. :)

prohlášení

Na prezentaci jsem se zeptal kluka z organizačního týmu, kde jsou koleje a ten nás poslal na místo vzdálené asi 3 kilometry směrěm do města. Byla to i moje chyba, protože jsem předtím na netu našel jen koleje v ulici Klíšská a tak jsem se ho zeptal na tu. Ale mohl říct, že jsme nejspíš ubytovaní přímo u startu. Vydali jsme se tedy ubytovat, cestou se stavili v hospodě na těstoviny a pivo a těšili se na postel.

západ slunce
Jenže ouha - tam o nás nic nevěděli. Nakonec se ukázalo, že bydlíme hned u startu a tam jsme už jeli autobusem. Spát jsme šli kolem jedenácté a budíka jsem měl na třetí hodinu. Pavlína na druhou, ale u žen to chápu. :D Naštěstí mě nevzbudila a tak jsem se vyspal do růžova. Před startem jsme se ještě vyfotili a já šel zkusit ven teplotu. Bylo to na tričko, i když na hraně. Ale mělo být teplo, tak jsem si mikinu nebral a dobře jsem udělal. Na startu panovala taková až bych řekl poklidná atmosféra. Měsíc byl v úplňku, ale bylo zataženo, takže docela tma. Minutu před startem jsem ještě lovil satelity. :)

před startem

Ma ultramaratonech je dobré to, že se startuje v poklidu, hlavní je zahřát motor a svaly. Běželi jsme jako vláček několik kilometrů. Pak se to začalo maličko trhat na menší vláčky, ale na první otočku neběžel skoro nikdo sám. Po úvodním kopci jsem byl překvapivě vepředu, ale běželo se mi dobře. Chvíli jsem byl dokonce první (ostatní okolo mě běželi stovku :) a tak jsem jako první viděl srnu a divočáka, kteří přeběhli přes cestu. To bylo hned u vběhu do lesa a od té chvíle se po asfaltu běželo opravdu minimálně. Na čele se nás trhlo asi 5 a různě jsme se střídali. Značení bylo celkem dobré, i když by mohlo být lepší. Měl jsem trasu nahranou v Garminovi, ale bohužel ne poslední verzi, takže když se Kosťa nedohodl se sedláky, ještě ji upravil a to už jsem nevěděl. Ale než jsme začali bloudit, tak nás Garmin vedl správně. :-) Z kopce se to dalo po trávě krásně pustit a dělal jsem si legraci, že jsem první na 50km trase a že je sice teprve 10. kilometr, ale že se mi běží dobře a mohl bych to udržet.

Oslnění bleskem za tuhle fotku stálo.

Problém nastal na 12. kilometru, kde jsme ztratili značení a běželi chvíli podle Garmina a pak zase značení našli. To nás ale asi ukolébalo a přestože jsem avízoval, že to mám naklikáno jen nahrubo, tak jsme na to spoléhali a navíc přede mnou běžel kluk, co říkal, že trasu zná. Neznal. :-D

A za tuhle taky. :)

Po doběhu na občerstvovačku nás poslali přes most nahoru. Tam jsme zakufrovali podruhé, protože igelitka zamotaná do elektrického ohradníku připomínala ve tmě fáborek. Když jsme doběhli na konec ohrady, šel jsem na průzkum, jestli tam je nějaké značení, ale byl tam jen vzteklý mňoukající kocour. Běželi jsme tedy zpátky a narazili na pomalejší skupinku, která ještě na občerstvovačce nebyla. Běželi jsme tam, odkud oni přišli a to bylo taky špatně. Oni totiž běželi správně a když jsme pak nakonec s pěti kilometry v nohách navíc doběhli na občerstvovačku, tak nám dobrovolník řekl, že nás přes most poslal proto, že jsme odtamtud měli původně přiběhnout. Vtipné je, že ten kluk, který nám tvrdil, že cestu zná, běžel rovně, tedy správně a získal tak obrovský náskok. No co, vydali jsme se tedy za ním. To už byla před námi i pomalejší skupinka. Nevěděli jsme, na kolikátém kilometru byla ta smolná občerstvovačka a tak jsme ani nedokázali spočítat, kolik jsme si zaběhli. Cestou na otočku v Tisé nás ale už začali míjet závodníci v protisměru a ti hlásili asi 15 minut na otočku. To už jsem běžel jen s Vaškem (dres Ekol), který běžel stovku. Ten mi řekl, že ti proti běžci jsou taky v kategorii akademik, což mě tedy vůbec nepotěšilo. Na obrátce ukázal Garmin přesně 30 kilometrů, tj. o pět více.
Zase jsem se jen rychle napil, vzal do ruky banány a jal se drápat do kopce. Moc jsem nechápal, proč se většina lidí občerstvuje tak dlouho, ale asi jim to tak vyhovuje. Od obrátky jsem běžel sám, potkával jednotlivé členy nyní už rozpadlé pomalejší skupinky a doufal, že brzy někoho seběhnu. To se mi po chvíli povedlo a pak ještě asi třikrát. V kamenitém klesání z Tisé jsem předběhl dva borce, pak dlouho dám až do Libouchece, kde jsem předběhl malou skupinku a přidal se modrému běžci. Někde tam mě dohnal zase Vašek a do kopců jsme střídavě běželi a šli spolu. Doběhli jsme Karolínu Tippeltovou a dali řeč. Prý chce jen dokončit. Ale ptala se, kdo je za ní. Klasika. :-) Taky říkám na delších závodech, že chci dokončit a tajně myslím na umístění. Pak jsme Karolíně utekli a dohnali Honzu (aspoň myslím že to byl Honza). 
 
 
smolná občerstvovačka cestou zpět
 
Pak si musel Vašek odskočit a vyměnil jsem ho tedy za Honzu. Ten říkal, že je po nemoci a protože byl přihlášený na stovku a běží jen padesát, tak nebude hodnocen. Takže mu už o nic nešlo. Ale mě se moc nechtělo běžet samotnému, tak jsem ho trochu hecoval ("Běžíme k fáborku a pak zase půjdeme" atp) a on se nechal. :-) Utekl jsem mu klasicky na občerstvovačce, kde byla jen voda. Nevím, co tam dělal. :) Ale ke konci jsem si říkal, že jsem se měl taky napít víc.

 Honza na dohled - sbíhali jsme ho asi dvacet minut

Pak už to bylo kousek. Zrychlovat mi moc nešlo, ale snažil jsem se už do kopců nechodit. Na silnici parkovalo auto s vozíkem plným jablek, tak jsem si jedno vzal a dlouho jsem něco tak dobrého nejedl. To byl poslední kopec nahoru, pak už jen seběh. Bohužel po asfaltu a paty už o sobě dávaly vědět. Jinak dobrý. Trochu bolelo pravé koleno, trochu svaly, ale jinak vše v pořádku. Někde tam stála u silnice Terka Louková a fotila.

s úsměvem do cíle

Závěrečný sprint se nekonal. Jen jsem doběhl, potřásl si rukou s Kosťou, řekl, že už nepokračuji a šel se osprchovat a převléknout. A hlavně najíst. Taky jsem si nechal v kantýně vychladit pivo, které jsem měl původně na spaní. A výborný byl sýr v cíli. Mezi banány, pomeranči a tatrankami byl jednoznačným favoritem. Čekal jsem na Pavlínu, aby měla víc fotek a pak jsem to zalomil. Spaní u startu je bezva věc. Ale nějak jsem nemohl spát a pak mi od ní přišla zpráva, že je za 15 minut vyhlášení závodu na 50 kilometrů. To už jsem věděl, že jsem doběhl druhý. Přede mnou bylo dost lidí, ale byli přihlášení rovnou na stovku a tedy nebyli vlastně přede mnou, i když byli. :-) A v kategorii akademik jsem byl dokonce první! Prostě kdo chce bednu, musí jet na závod, kde je pro něj zvláštní kategorie. :-)

 blahopřání a líbačka

 nevstupovat - zadáno :D

akademici - já s Karolínou

 výhry

Závod to byl opravdu krásný. Lesy a louky, sem tam civilizace, spousta podlézání elektrických ohradníků pod proudem (komu docházela šťáva, mohl se dobít), usměvaví závodníci a pořadatelé, skromné, ale plně dostačující občerstovačky, no prostě takhle si představuji pěkný závod. Navíc ten měkký povrch je balzám na nohy. Běželo se den před mými 33. narozeninami a protože jsem doma sám, tak jsem to pojal jako oslavu a o to větší radost jsem měl z výher. Sekty jsem vypil v sobotu s mamkou a v neděli s taťkou. :-)

 za rok zase...

výsledovka

Záznam. Nejlepší je bloudění, při kterém jsme doběhli až tam, odkud jsme běželi špatně. :-)

6 komentářů:

  1. Moc pěkný! A moc vám to s Pavlínou sluší. Doufám, že by ti mohla pomoct dozařídit tu koupelnu, ne? A nemusel bys jezdit do Ikei sám :-p Uvaž to.
    Martin

    P.S. Co nosíš za čelovku? Já preferuju Fenixe.

    OdpovědětVymazat
  2. Jo jo, jsme fotogeničtí. :)

    Mám Petzla Myo XP. Ve své době dost dobrá, teď už dávno překonaná. Ale na pobíhání za šera stačí. Kdyby šlo do tuhého, vezmu dělo Fenixe TK 45 na 8 tužkovek a budu předstírat, že jsem kamion. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Jo tak to jo, Fenix TK45ku :) Jen bacha, aby podél tebe nechtěly přistávat letadla, to je hned :-D
    M.

    OdpovědětVymazat
  4. Jo jo, je to brutální lampa. Loni na podzim jsem s ní projezdil na bajku celý podzim a viděl jsem jako za dne. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Takticky dokonale zvladnutej zavod: ta smrtelna kombinace prvku 'akademik' a 'kdo-nedobehne-stovku-nebude-hodnocen' te proste predurcila na bednu. Blahopreju!

    OdpovědětVymazat
  6. Nadhera!!! Bedna!!! Ze bych taky jako akademik:) zkusil pristi rok.. zni to dobre, ty uz pobezis 100, tak bych se treba mohl dostat na bednu..:)
    Jinak potvrzuju s Pavlinou Vam to slusi.. Myslim, ze problem koupelna je vyresen..MSF! 12:)

    OdpovědětVymazat