Týden 15. - 21. 4. - Kol-Ja podruhé

V pondělí mělo být volno, ale jelikož jsem předchozí týden plavání odsouval tak dlouho, až jsem ho nestihl, musel jsem něco zaplavat aspoň v pondělí. Takže i když den po závodě, dal jsem 800 kraul s piškotem, 600 kraul se šnorchlem a nějaké vyplavání. Ono se to nezdá, ale z plavání se šnorchlem docela bolí ramena. Člověk se nemusí tak vytáčet pro nádech a ruka tak musí jít o kousek výš. Osmistovka byla za 15:22 (koncem února za 15:05) a to po 14 dnes neplavání ujde.

V úterý podle plánu kolo, ale nějak jsem neodhadl vzdálenost a rychlost a myslel jsem, že budu za dvě hodinky zpátky a pomažu na fyzio. Ale nebylo to 50 km, ale o trochu víc a nemám průměrku 25, jak jsem bláhově počítal, ale míň a navíc tam byly kopce. Takže jsem místo pohodového dojetí musel jet zkratkou přes kopec a docela mě to zmohlo. :) Ještě k tomu makám na kadenci a držet kadenci v kopcích není žádná sranda. Ale fyzio jsem stihl.

Ve středu jsem odplaval skoro dle plánu. Musel jsem vypustit 400K se šnorchlem, protože bych to nestihl do hodiny. Na začátek pro změnu zase 800K s piškotem, tentokrát za 15:08. Dvoustovky na konci tréninku už jsem jen tak odplácal, protože jsem nemohl na ruce. Ale přes čtyři to nebylo. :) Večer první výběh v pětiprsťácích. Docela by mě zajímalo, jestli se někdy naučím znát míru a včas to otočit. Desítka padla, ale lýtka mě bolí ještě dnes. :) A slezl mi z toho nehet na malíčku. :)

Ve čtvrtek kolo. Plán byl volně, ale když řeknete nabušenějšímu kamarádovi, jestli se nepřidá a on si pozve ještě nabušenějšího kamaráda, jak to asi může dopadnout? :) Takže jsem nejdřív vlál sto metrů za nimi, pak jsem jim promluvil do duše a zvolnili a ke konci už jsem zase nemohl. :-))

 

trapiči :) Miloš a Kuba

Na pátek jsem plánoval hodinovku v Jablonném, ale nějak nebyly síly, tak jsem hodil jen volný klus s Ivošem v okolí lesního koupaliště. Byla to fakt pohodovka, objevili jsme zatopený lom a provedl jsem tam Iva, který tamní stezky neznal.

V sobotu jsem jel kousek doprovodit Dana, který jel fandit taťkovi na bikový závod. Oddělil jsem se v Mnichově Hradišti a přes prdelky (Svijany, Sychrov) jsem se vrátil domů. Odpoledne jsem šel lehce vyplavat a koukám na jednoho plavce, že dává ruku hrozně přes osu. tak mu to řeknu a on to je můj bývalý parťáka na kolo Honza, který už teď bydlí v Praze. :)

Na neděli jsem se moc těšil, protože jsme se s kamarády z loňského soustředění ve Španělsku Jitkou a Pavlíkem domluvili, že tam zapaříme. Jel jsem tam na kole a už se to zadku moc nelíbilo. Hlavně konec po silnicích třetí třídy, kde to občas docela drncalo. Vypnul se mi Garmin, chvíli jsem ho přemlouval a pak jsem ho musel natvrdo restartovat a přišel jsem tam o záznam. Ale stejnou trasu jsem jel loni, takže se tak moc nestalo. Naštěstí se nesmazaly trasy a úspěšně mě donavigoval na místo startu. Kol-Ja je vlastně dvojzávod. Nejdřív se jede časovka a pak se běží. Ale většina lidí jde jen jeden z nich. Já jen běh, stejně jako loni. Na zázemí závodu se jede přest start časovky a tam byl Pavel a tak jsme hned pokecali, pak jeli na místo startu běhu, já si dal nelko pivo a tatranku a čekali jsme na Jíťu. Jitka přijela chvíli poté a tak jsme se všichni poobjímali a políbali. :-D Přijel i Míla Kozák, ale kvůli zranění jen fandil. Zato pořádně. :) Do startu bylo času dost, tak jsme kecali, pak se šli převléknout a společně rozklusat. Během rozklusu to na mě i Pavla přišlo a tak jsme pak rozklus zakončili sprintem na jediný záchod. Vyhrál jsem (Pavel mě asi nechal). :) Nakonec abeceda a dvě rovinky, aby se neřeklo (šel jsem to tréninkově :) a hurá na start.

časovkářský speciál :)

my tři :)

start

Po startu jsme všichni klasicky vypálili jako kanci z bukvic, ale po chvíli se tempo ustálilo. Dost lidí mě předběhlo, poslední asi na druhém kilometru. Za tím jsem se pak asi dva kilometry schovával a někde na čtvrtém mu trochu utekl a už ho před sebe nepustil. Pořád jsem se ohlížel, protože jsem trochu vadnul, ale on naštěstí taky. :) Loni jsem to přepálil a na cca sedmém kilometru mě předběhla Jitka, tak jsem taky koukal jestli se neblíží růžové tričko, ale neblížilo. Tak to bylo až do devátého kilometru, kdy se začal nebezpečně přibližovat další závodník. Bylo to tak tak, ještě před náběhem do kolečka po fotbalovém hřišti to vypadalo nebezpečně, ale nakonec mě nedoběhl. Ale i na fotce je vidět, že jsem měl nahnáno. :) Za cílem jsem se chvíli válel v trávě a pak jsme se šli vyklusat. A pak zaslouženou plzničku.

pár metrů před cílem

Teď už mě nedoběhne. :)

Jitka doběhla minutu a kousek za mnou a Pavel daleko přede mnou. Byl tam i Honza Herda, který šel v sobotu Pardubický půlmaraton, před během ještě časovku a pak zaběhl za 38 minut. Asi dobrý oddíl. :) Na fotce níže je s námi další Liberečák David Zeman. Jeho návrh na společný 30kilometrový běh v tempu 4:30 jsem odmítl. :)

Pavel, David a já

:)

dva medailisti

bedna

a ještě jedna :)

Po závodě jsme šli do místní restaurace, kde mají prý výběr z více jídel. Měli smažák a cibulové kroužky. :-D Moc jsme se na něj těšili a když jsme ho snědli, tak jsme si říkali, jaká jsme prasata. :-) Všechno hezké jednou končí a tak jsme se s Jitou rozloučili a Pavlík mě doprovodil do Mladé Boleslavi na nádraží a odtamtud jsem jel vlakem. Z plánovaného vyjetí byla taková spíš časovka. Průměr 29,4 km/h. :)

Celkově povedený týden. Příští víkend běžím soudek, tak by to chtělo zase něco naběhat.