středa 20. listopadu 2013

Coming Out

Následující text začal vznikat na jaře a pomáhal mi v průběhu roku třídit si myšlenky a ujasnit si, co vlastně chci. Místy tedy může působit zmateně, i když jsem se snažil, aby tomu tak nebylo. Na blogu tu byly nějaké narážky na sluníčkové běhání (zombice) a slíbil jsem, že se k tomu vyjádřím. Tak tady to je všechno najednou. :)

Zdá se to prosté. Pro zlepšení je potřeba trénovat. Tréninky mohou být lehké, těžké anebo něco mezi. Pokud máte dobrou motivaci (třeba zajet prvního železňáka), neřešíte to, že vás trénink nebaví, protože máte před sebou jasný cíl a víte, že tréninkem k němu směřujete. Takže vás to vlastně baví. :) Navíc i když se vám na trénink nechce, v průběhu vás nebaví, tak máte po něm pocit z dobře odvedené práce. A ve většině případů vás ten trénink po chvíli i bavit začne.

Nevím, jestli je možné mít všechny tréninky takové, abyste se na ně těšili a zároveň, aby měly dostatečný tréninkový efekt. Spíš bych řekl, že to možné není. Jsou borci, co drtí už několikátou (počítáno ve dvojciferných číslech) sezónu a pořád jedou. Nepíšu: „Pořád je to baví“, protože tomu nevěřím. Ale stále se zlepšují nebo aspoň nezhoršují a to jim stačí k tomu, aby sedli na kolo nebo vyběhli, i když se jim nechce. A to já nějak přestal umět, i když své triatlonové sezóny můžu počítat na prstech jedné ruky. Letošní cíl byl běžecký a když jsem třeba měl v plánu (rozuměj: v plánu od trenéra) delší úseky na kole, které jdou v okolí Liberce jet jen na dvou místech (jinde jsou kopce a tepovka se z kopce drží blbě a rychlost do kopce ještě hůř), tak jsem z toho měl předem osypky. Je pravda, že jak jsem po dlouhé zimě sedl na Kuotu, tak jsem měl radost, jak to pěkně jede, ale to mi nevydrží celou sezónu. Tím spíš ne, že přes zimu mě nějak neopustila nechuť k některým trasám. A to byla dlouhá zima. Když budu jezdit ty tempové tréninky jinde, zase nesplním plán, nad kterým trenér přemýšlí a nebylo by to vůči němu fér. U běhu je to podobné, byť tam byla motivace zaběhnout na podzim dobře maratón.

Takže mi to vykrystalizovalo na dilema: Pár hlavních cílů sezóny, kdy se tomu obětuje ta radost z vyjížďky nebo výběhu, kdy si jedete kolik chcete a jak chcete a proti tomu stojí trénování podle chuti a tomu odpovídající výsledky na závodech. Není to samozřejmě takto černobílé. Na spoustu tréninků se člověk může těšit a naopak i vyjížďka podle chuti může být třeba vinou počasí nebo defektu nic moc. Problém pár hlavních cílům je v tom, že se upínáte k pár závodům a pokud nemáte excelentní motivaci, není každý trénink zábavou.

Letos jsem toto obcházel tím, že jsem více závodil. Tedy ze začátku, než mě zradil kotník. Začalo mě to bavit a nemusel jsem trénovat na dráze. :D Zase je ale pravda, že bez nějakého plánu a tedy řádu už asi nejde o trénink, ale o jakési chaotické pobíhání a popojíždění (o plavání ani nemluvě :D). A pak je otázka, jestli, když už stejně na to kolo půjdu, protože doma sedět za hezkého počasí nebudu, nejít rovnou ty úseky, aby se výkonnost trochu zvedla. Asi bych špatně snášel, kdyby mě Majk po mateřské předběhl. :) Ale zase je to dvojsečné. Rychlejší trénink místo pohodové vyjížďky mi vezme tolik sil, že si nepůjdu druhý den zaběhnout běžecký výlet do Jizerek, ale dám jen deset kilometrů volně kolem přehrady. Na druhou stranu si těžko z takového netréninku zajedu 160 km výlet do Českosaského Švýcarska.

Paradoxně, když výjimečně nemám plán, třeba protože nevím, jak na tom časově budu nebo se doléčuji po nemoci, tak mám tendenci si šprťácky přidávat. :) Ale kdybych to samé, co absolvuji sám, měl v plánu od trenéra, tak si klepu na čelo. No jak to tak čtu, musím říct, že trenér se mnou měl svatou trpělivost. :) Možná by mi pomohlo přestěhování do jiné, neokoukané a neojeté lokality.

Dalším aspektem je fakt, že k těm "netréninkovým" tréninkům se pojí nějaké vzpomínky. K tréninkům na známých trasách nikoliv. Malý příklad. Ve Španělsku je jedna trasa zvaná „Smeťák“, která se na soustředění běhá večer co večer. Nikdo vám nebrání v tom, abyste si šli zaběhat na pobřeží po promenádě. Ani tam není tolik lidí, aby to člověka omezovalo v 10 km výklusu po 140 km kole. Ale stejně tam z triatlonistů skoro nikdo běhat nejde a když to navrhnete, jste skoro za vyvrhela. :) Smeťáku jeho krásy neodpírám (on to není smeťák, ale taková trailová cesta lesem), ale změna je život.

Mít možnost běhat s někým podobné výkonnosti, bylo by to možná trochu jinak, ale podobně běhá jen Dan Kvasnička a toho už přes rok zlobí kotník. Ale naštěstí je tu pár lidí, se kterými se běhat dá v pohodě, pokud nebudu trvat na tom, že jde o trénink. A to nebudu.

Kdybych to měl nějak shrnout, udělal bych to asi větou, že sport musí přinášet radost. A to ne několikrát za rok, ale co nejčastěji. Včera jsem vyběhl po týdnu stráveným se střevní chřipkou a bylo to parádní. Žádné řešení kilometrů, počítání, kolik byl výpadek a podobně a kdy zase půjdu na dráhu. Jen běh a já. :)


malá ochutnávka z Paříže :)


18 komentářů:

  1. Kde je nejakej zaver?
    Quassar?

    PS: Hele moc toho trenera resis. Ja to mam sice jednodussi, protoze si ho platim, takze kdyz nedodrzuju plan, je to jen muj minus. Ale myslim si ze ani Ironman si vlasy netrha kdyz obcas neco nedodrzis. I trenink muze byt motivace a kdyz nedodrzis tepy, no a co? Vetsina vyjizdek je na pocit, nejsme preci profici, nezivi nas to, delame to pro radost. A jistě mas pravdu, ze kolikrat se nechce, kolikrat se clovek musi premlouvat, ale kdyz se nepremluvim a podivam se co jsem delal misto toho, tak zjistim ze jsem mel jit na to kolo a nezabejvat se vecma ktery treba vubec nemaj smysl.

    Ale vzhledem k tomu, ze mas novy devce, tak to vsichni chapem :)

    OdpovědětVymazat
  2. Promin to shrnuti, jsem nejak prehlidl.
    Me treba sport prinasi radost, kdyz ho delam naplno, kdyz se trapim rano v sest potme okolo prehrady, kdyz jedu v desti v peti stupnich nekde na kole, kdyz trpim na dvacatym kilometru pulmaratonu..... Cim vic v tom jsem, tim vic me to bavi. A kdyz se mi nechce a presto se premluvim a jdu do toho o to vetsi z toho mam radost. Zavody jsou jen ta motivace takhle se "trapit/tesit" a kdyz se povedou, tak prijemna tresnicka na dortu.
    Ale kazdej to mame jinak a mame na to svaty pravo. Jen skoda, myslel jsem ze si to jeste parkrat na nejakym triatlonu rozdame :(

    quassar

    OdpovědětVymazat
  3. Nejde o to, že by si trenér trhal vlasy, když nedodržím někdy plán. Jde o to, že už nechci mít pevný plán. Většina vyjížděk je na pocit, souhlas. Ale já už nemám chuť ani na tyhle vyjížďky. Na kole jsem seděl naposledy začátkem září cestou ze závodu a vůbec mi to nechybí. Ale určitě se ještě někde potkáme, neboj. Jen asi prostě potřebuju pauzu delší než je obvyklé.

    Nové děvče s tím nemá co dělat. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. No ja to chapu...
    Nekdo se dostane do oblasti, kde treninkove plany [aneb trenyrkace:)] nejsou a najednou pochopi a uciti tu volnost a pohodu..[ne, ze by tam nebylo to usili a snaha..:)]
    ... proste takovy beh jen tak Jizerkama, na Karlstejn.. buhvi kam jeste.. to jsou veci, na ktere se clovek tesi, dela si je pro radost a tu radost citi z kazdeho pohybu..:)
    Tak jako tak, at to to sportovani prinasi jen a jen radost.. 12:)

    OdpovědětVymazat
  5. Pěkné zamyšlení a ještě lepší závěr. Radost z pohybu by asi neměla chybět, to máš pravdu. U každého je to jinak a záleží jen a jen na každém z nás, zda najdeme to, co nám vyhovuje nejlépe - triatlony, kolo, běh na výkon, závody jako společenské akce či pobíhání a zase pobíhání. Vše je správné, pokud nás to baví a naplňuje :-) Tak ti přeji hodně radosti v další sezóně.

    OdpovědětVymazat
  6. Zajímavé zamyšlení, částečně sedí i na mě (jen nemám toho trenéra) :o) Takže Tvoje další sezóna bude opět běžecká?
    Jiřík

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zatím to tak vypadá. Běhání po lese se shyby ve větvích. :D

      Vymazat
  7. :-) Davide plně Tě chápu a rozumím. Tento stav totiž taky pociťuji, a už delší dobu.
    Tepák nenosím, množství uběhlých kilometrů mě nezajímá, je v tom jenom radost, pohoda a příjemný pocit z propocených trenek ;-)
    Tak příjemné pobíhání. Třeba někdy a někde ...
    Téčko

    OdpovědětVymazat
  8. Hezky sepsané a každý asi ví o čem píšeš ...tato situace není žádná tragédie. Běhat pro radost , pohodu a příjemný pocit je vlastně výborný tréninkový plán. Dám krk na to, že se někde ještě potkáme.
    Sokolík

    OdpovědětVymazat
  9. Po precteni nadpisu jsem malem vykrikl... COZE? ...pak sem se ale zacetl do clanku a zjistil ze prekvapko se nekona... Dej si schvalne frazi "coming out" do googlu...:-D

    Ja myslim ze jsou v oblasti hobby sportu jsou 2 typy lidi. "Prestizaci", kteri se porad honi za vykonem a trenink ma vzdy nejvyssi prioritu (i kdyz vlastne o nic nejde) a pak skutecni hobici, kteri si to hlavne chteji uzit. Ja vic chapu spis tu druhou skupinu. Stresu si uziju dost v praci, obcas i doma, tak proc si ho jeste umele vytvaret ve svym volnym case, kterej je tak vzacnej. Urcity vzletny cile jsou sice pro nejakou dlouhodobejsi motivaci taky potreba ale nesmi se to prehanet.

    Pro me je ted nejvetsi vyzvou najit nejakou udrzitelnou rovnovahu mezi praci, rodinou a treninkem. Zacinaji se mi pomalu otvirat nove moznosti jako ze jdu behat se starsim klukem kterej jede na kole, coz se da provozovat cestou do skolky, ze skolky, nebo pres poledne kdy druhej spi. Jen mi to ted trochu kazi zima. Nicmene se neboj, v dohledne dobe to na zadnou bezeckou hrozbu z my strany nevypada, staci letmy pohled do myho mytreneeku...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vím, co "coming out" znamená. :)

      Běžecké hrozby se nebojím, ale kombinace s kolem by mi mohla zlomit vaz. :)

      Vymazat
    2. Ja bych taky potreboval jednu poradnou bezeckou sezonu, jak tak na Tvoje letosni uspechy koukam...:-) Ale to mi hlava asi nevezme...

      Vymazat
    3. A už jsi zhubnul? To je základ. :)

      Vymazat
    4. To bych taky potreboval...:-)

      Vymazat
  10. Presne týmto som si prešiel aj ja. Musí v tom byť radosť z pohybu, zbytočne sa nútiť do niečoho nemá význam, tiež som sa nútil ešte pár sezón do triatlonu, no potom som s tým "praštil" a venoval sa pobehovaniu. Potom pár rokov MTB, aby som sa teraz posledné tri sezóny vrátil zase k triatlonu... plný chuti a novej motivácie do tréningu som si i splnil starý cieľ o absolvovaní IM a už spriadam plány na budúcu sezónu. Takže rob čo Ťa baví a napĺňa.

    OdpovědětVymazat
  11. Davide pořekadlo "Podle tebe soudím tebe" bych fakt neaplikoval na všechno. Majk to shrnul dobře, tedy někoho baví běžecká turistika jako tebe a mě by k ní nikdo na světě nedonutil, zase mě baví sport za nějakým výsledkem a to byl vždycky tvůj problém, že to nebyla prvotní a hlavní motivace...
    Zásadní je pestrost, pořád něco měnit. Takže já se třeba letos po dvou letech vrátil ke sportesteru a začal sem zase sledovat kolik mi to tluče....
    Každopádně souhlas s Majkem i s nadpisem článku, po té co jsem si přečetl "Coming out" jsem se lekl :) Ten článek je na mě napsanej teda fakt moc složitě, takže mi velmi pomohly komentáře k tomu, abych pochopil o co v něm vlastně jde :D IM

    OdpovědětVymazat