Baroko maratón

Týden před maratónem byl, jak jinak, odpočinkový. V pondělí jsem si dal úplné volno, v úterý jen saunu. V úterý jsme taky s bráchou založili naši první společnou keš.

středeční snídaně

Ve středu jsem se byl ráno proběhnout v pětiprsťákách, což se později ukázalo jako nedobrý nápad (bolavá lýtka) a na maratónu se zase ukázalo, že to nevadilo. :) Vzdálenost byla pekelná - 6,66 km. Pak jsem posnídal švestky s mákem a je to moc dobré, zdravé a co hlavně - syté. :) Na tréninku jsem natočil další video se stojkou. Kdyby mě občas nezlobilo zápěstí, byl by ten progres mnohem rychlejší, ale i tak jsem spokojený. Hlavně mám radost, že už umím "únik" při přepadávání (od 10. vteřiny).

Ve čtvrtek jsem šel na kešky a našel spoustu hub. Většina byla bohužel červivá, ale na smaženici to bylo. Akorát jsem dal místo kmínu pepř a pořád jsem se divil, co to tam tak pálí. Snad nějaká prašivka? :) A taky jsem si předobjednal knížku o Danu Orálkovi.

V pátek jsem se ráno rozklusal, zabalil podle předpovědi od Norů krátké elasťáky a triko na závod a šel do práce. Z práce rovnou do Prahy k Tučňákovi. Měl jsem slíbený řepný salát a špagety, tak jsem se těšil o to víc. :) Dostal jsem moc hezký pokojík a dokonce s hrazdou! Co víc jsem si mohl přát. :-) Velkou část večera jsme věnovali teoretickému rozboru účinků GU gelů a zkoumání různých příchutí.

 dream tým nastupuje :)

Spát jsem šel příjemně nacpán a lehce nacpán jsem se i probudil. Vypravení bylo pohodové, všechno šlo jako na drátkách a v 7:15 už jsme mířili směr Plasy. Kromě nás dvou tvořily posádku Petra a Míša. Holky potřebovaly na malou a nad jedním hodně opapírovaným odstavným parkovištěm ohrnovaly nosy a pak musely konat skoro vedle auta v lesíku na místě závodu. :-) Já se zachoval podle Leoniny věty: "Svět je jeden velký pisoár." a bylo mi dobře. No není to asi nic k chlubení, ale je to táááák praktické. :)

dobrovolníci

Hned na parkovišti jsme potkali Honzu a Nikie, i když jsem nejdřív myslel, že je to BarborkaS. Mají podobné vlasy, výšku, postavu a sluneční brýle. :) Jelikož holky vyrazily k lesíku, já se vydal pro čísla.  Tam jsem potkal další kamarády a to Luboše s dcerou, s0cketku s přítelem, Leonu s Pavlem Z. a Buba. A Ivu s Digim a Veverku pražského. Vyzvednutí čísel byla rychlovka. Pak jsme se připravili na závod a vesele konverzovali. A počasí, přestože ráno slibovalo hic, se umoudřilo a byl takový trochu chladný opar. Ale fakt jen trochu. Když jsem se vrátil z rozklusu (no jo, zase jsem byl z naší party jediný :)), tak mi vedro bylo.

předstartovní zamyšlení

Start byl v poklidu, u startovní čáry jsem potkal další známé. S Janou jsme běželi docela dlouho, ale pak jsem ji ztratil. Nebo jsem moc mluvil a nechala mě utéct. :) A podle plánu jsem první kopce šel, protože loni jsem se tam docela vykostil a nechtěl jsem to opakovat.

za Janou v prvním kopci

 

Běželo se mi pěkně, v poklidu. Tempo trochu připomínalo ultra, ale na začátku kopcovitého maratónu běženého na uběhnutí na tom nebylo nic špatného. Samozřejmě jsem měl "tajný" cíl a to doběhnout pod 4 hodiny. První problém byl asi na 15. km, kdy jsem začal mít takovou vlčí mlhu. Tak nějak jsem měl pocit, že nejsem ve své kůži a nebyla to meditace během. Ráno i před závodem jsem jedl dost, tak asi to teplo. Na další občerstvovačce a pak skoro na každé další jsem slupnul kousek čokolády a bylo mi dobře. S pár borci jsme se navzájem pořád předbíhali sem a tam. Občas jsme na zemi viděli spadlé číslo. Bylo samolepicí, ale ne dost. Moje magnetky při rychlém běhu z kopce cvakaly, ale držely. Poprvé jsem zkusil číslo na nohu a dobrý. Říkal jsem si, že si možná v tom vedru sundám tričko, když už jsem si vzal černé, ale nakonec se voda po polévání krásně odpařovala a chladila (a nebo jsem si to skvěle vsugeroval).

borci běžící desítku před startem

(Sára, Lenka a Luboš)

Luboši, takhle zatáhnout břicho bych nedokázal. :)

Po odpojení půlmaratónu byla pro mě trasa nová a tak jsem koukal po krajině, aby se mi příště holky v autě zase nesmály, že ze závodu znám jen trať pod nohama (což není pravda! :-)). Bylo to nahoru dolů, ale ne tolik jako na začátku. Na dvacátém kilometru jsem vypil tekutá BCAAčka. Honza 12 mi to jednou doporučil a chlapík v obchodě taktéž, tak proč to nezkusit. Druhou ampuli jsem dal po doběhu. Trasa měla sice místy hluchá místa, ale většina se mi moc líbila. Hlavně běh podél řeky loukou a pak úzké pěšinky v lese. Nohám se to taky líbilo a i teď po dvou dnech mám pocit, že jsem běžel jen půlmaraton nebo desítku. Kopce jsem trochu chodil, ale spíš to bude podkladem a možná i těmi BCAAčky. Někde na 35. kilometru se mi rozhodil Garmin. Ukazoval o kilometr méně, než ukazatele a já nevěděl, čemu věřit. Radši jsem věřil Garminu a doufal, že se plete a mám za sebou o kilometr víc. Bylo to tak. :) Ke konci už jsem poznával trasu z loňska. Přišly náběhy na křeče. Nic vážného, ale bylo jasné, že cílový finiš nebude. I kdyby nebyly křeče, tak nějak jsem nemohl zrychlit. Jen z kopce. No je to jasný, nemám naběháno. Ale i tak jsem doběhl v čase 3:53:02, tj. do 4 hodin s velkou rezervou kopcovitý maratón a ještě v ne úplně ideálním počasí. Tak jsme snad týmu iThinkBeer ostudu neudělal. :-) A ti všichni kamarádi, které jsem tam zase potkal, ten skvělý pocit ještě vynásobili. Tady je záznam z  Garmina.

s naší posádkou po doběhu (a zotavení :)

Po doběhu jsem chňapnul koláč a vodu a sedl si na chvíli do stínu. Pak si lehl na louku a tam chvíli hibernoval a pak si řekl, že ležení je fajn, ale takhle si s nikým nepopovídám. Tak jsem se sebral, našel už dávno převlečené holky, Luboše a Buba (kluci Honza, Pavel Z. a Veverka pražský ještě běželi) a odebral se do sprch. Pak pro jídlo, nealko pivo a pak se kecalo. Ale byl jsem nějak groggy, ani jsem neměl chuť na alko pivko. Vynahradil jsem si to až v Praze, kde jsme zašli s holkama na jídlo a k němu jsem si dal 3 Fénixe a byla to paráda.

JÍDLO

pohoda po závodě

skoro všichni pohromadě

Za fotky moc děkuju Digimu a Bubovi.

V neděli jsem se probudil jako rybička a jel se vyjet na kolo. Na kešky. :-) navečer jsem se přidal k posilovacímu tréninku a kromě toho, že jsem trochu cítil nohy při výpadech a něco málo vynechal jsem se cítil skvěle. Ale tohle je ošemetné, to už vím. Takže bude následovat klídek, i když nemám pocit, že by byl potřeba.