Běh pro všechny v Nymburce

Nemůžu se dočkat popisu víkendu, ale týden byl taky vypečený. Doslova.

V pondělí jsem poprvé zkusil chia semínka. Všichni na ně pějí ódy a Leona pozoruje zvýšení výkonnosti, tak jsem je prostě zkusit musel. :) Jen jsem jen nechal ve vodě a pak prošejkoval s domácí bezinkovou šťávou a nic moc. :-D V úterý už jsem vodu s chia semínky ušejkoval s rýžovým zajícem, což jsem dělal bez semínek dříve a zalil tím müsli. A dobrý. Vzniklo takové husté mléko a bylo to celkově dobré. Od toho dne to tak dělám každé ráno a fakt nemám do oběda hlad. Jen dopoledne zobnu jablko nebo banán.

V úterý jsem vyběhl po dlouhé době v pětiprsťákách a bylo to prima. Sice jsem to zase trochu přehnal, ale to už tady bylo několikrát a pokaždé to dobře dopadlo. :) Ve středu a ve čtvrtek jsem měl dovolenou, bylo krásné počasí a tak jsem se vydal na kešky do lesa. Zakopával jsem o houby, ale samé prašivky nebo plesnivé. Jen pár bylo dobrých a pak jsem našel hromadu václavek. Nechtělo se mi patlat s gulášem a tak jsem našel tento recept na pečené václavky. Majonézu jsem neřešil, i tak to bylo moc dobré. Měl jsem je takto k obědu a k večeři a celou noc mi pak bylo trochu blbě. Ráno jsem si vzal na radu Míši, co u mě spala s kamarádkou po koncertě uhlí a bylo to trochu lepší. Doprovodil jsem holky na nádraží a cestou z něj jsem musel do křoví, kde to šlo horem a pak na záchodcích v Tescu ještě spodem. Pak jsem se dočetl, že václavky jsou za syrova mírně jedovaté a citlivým jedincům můžou i po tepelné úpravě způsobit silné střevní a žaludeční potíže. Dříve jsem je jedl, ale byl jich asi prostě moc najednou.

A z druhé strany byly taky.

bráchové

Ve čtvrtek odpoledne už mi bylo dobře. Vyzvedl jsem si bedýnku se zeleninou a ovocem jako každý sudý týden a pak šel s kámoškou běhat do Jizerek. Jen takové krátké proběhnutí, ale bylo to prima. Z Maliníku na Černou Nisu a oklikou zpět.

V pátek byl v Turnově koncert Revolty (zakladatele Seberevolty), takže nás na tréninku bylo pět. Kluci jeli kruháč a já se šetřil na sobotu. Po tréninku jsem se skočil domů zkulturnit a pak na oslavu kamarádových narozenin se zase trochu odkulturnit. :-D Atmosféra byla výborná a řezaná piva do mě padala jak Němci do krytu.

lepší zůstanou... :D

Běh pro všechny

Sobota byla, teď hledám to správné slovo, boží! Sice by člověk nečekal, že to řekne o běhu v lesoparku ve městě, kde jsou okruhy 1,4 km, ale bylo to tak. Ráno mě sice trochu bolela hlava a opici jsem setřásl až při strečinku v Nymburce, ale Anticrampy jsem bral už od čtvrtka a tak jsem se křečí nebál. O běhu jsem se dověděl mailem přímo od Lucky začátkem srpna a hned se mi to líbilo. Nic dalšího v tomto termínu nebylo a byla to dobrá příležitost něco naběhat a zároveň nebýt sám v lese (což je taky bezva, ale chce to střídat :). Akce se jmenovala Běh pro všechny a nebyl to závod. Takže žádný stres a jen pohoda. Akce měla všechna nej: milé lidi - účastníky i organizátory, bezva počasí, pěknou trasu s minimem asfaltu, zázemí se sprchou nedaleko, pestré občerstvení a kešku poblíž. :-)

detail stromu v lesoparku Ostrov

Cestou na místo závodu mě zaujaly stromy okolo cesty. Měly zvláštní kůru. Na prezenci jsem byl brzy, tak jsem vyslechl pokyny pro dobrovolníky. Pak jsem se přivítal s Luckou, která se usmívala jako vždy i přes tíhu organizace, za což má můj obdiv. Pak jsem si šel najít kešku a po návratu jsem se zaregistroval, koupil žetonky, šel se převléknout do běžeckého a čekal na start. Ze známých lidí tam byl jen Roman. Plánoval běžet do padnutí a nakonec uběhl nejvíce ze všech - 56 km.

před startem - lečo :)

Na startu nás bylo asi 30. Trochu se to celé posunulo, protože jsme nechali projet hasičskou svatbu. Vyběhli jsme v poklidu s Luckou, abychom poznali trasu. Ale ta byla značená perfektně a tempo nad 6 min/km mě po chvíli přestalo bavit a tak jsem utekl dopředu. Běžel jsem na pohodu 5:30 - 5:20, možná občas trochu rychleji, ale "udržitelně". Běželo se mi trochu divně, ta pivka byla přece jen trochu znát, ale myšlenky na zabalení po 30 km jsem rychle zavrhl a chtěl jsem aspoň maratón. Od té doby jsem předbíhal pořád. Nešlo mi o předbíhání, ale o potkávání. Většinu běžců a chodců jsem zdravil a občas prohodil pár slov a tak jsem kolem 30. km znal od vidění většinu účastníků. :-) Asi ve třetině okruhu byl stánek s klobásami, pivem a podobně a pan stánkař mě od začátku lákal na pivo, které jsme měli v ceně startovného. Ale já pořád nechtěl a on to pak už vzdal

svatba

Občerstvovat jsem se začal až kolem 10. kilometru a vymyslel jsem specialitu. Kousek banánu namáčknout na kousek čokolády a celé strčit do pusy. Je to i rychlejší. :) Někde kolem 10. kilometru jsem se asi na 4 kolečka "zastavil" s jednou sympatickou běžkyní, protože běžela ze všech běžkyň nejrychleji a dali jsme se do řeči. Katka vyzvídala vše o triatlonu a ultra a mně zase vyhovovalo, že s ní můžu držet tempo a nebudu mít tendenci běžet zbytečně rychle. Po chvíli jsme se rozloučili, protože ona chtěla běžet pomaleji a já zase trochu rychleji. Pak jsme se potkávali každá 3-4 kola.

Celou dobu, co jsem běžel sám, mi v hlavě zněl popěvek "A stále dýchám, a stále běžím." z téhle písničky. V ní to je sice jinak, ale takhle jsem si to pamatoval. :) Hezky se mi běželo do asi 34. km. Tam jsem cítil, že mi trochu tuhnou nohy, ale nic vážného. Na cca 37. km jsem si pustil na mobilu písničky, což na závodech nedělám, protože to považuji za doping, ale tohle závod nebyl. Hned jsem cítil příval energie. :) Měl jsem "runners' high" umocněnou hudbou a nějak jsem zapomněl zastavovat na občerstvovačce. Samozřejmě, jsem si říkal, že bych neměl tak blbnout, že do cíle daleko. Taky jsem občas zvolnil (můj běhací mix obsahuje i pomalé písničky). Ale běželo se mi dobře a věděl jsem, že to už kdyžtak nějak dobelhám. :-) Belhání se nekonalo, běželo se mi parádně až do konce maratonu a ještě jsem zrychloval. Poslední pětka byla taková hra s rychlostí.

Maraton jsem dokončil za cca 4 hodiny (Garmin bez přestávek na občerstvení 3:55) a pak jsem si dal Pepsi a čekal, až doběhne na občerstvovačku Katka a protože to vycházelo tak, že na mojí padesátce bude mít ona maraton, tak jsme běželi do konce spolu. Já se rozbíhal docela těžko, ale po chvíli to šlo. Zkazil mi to jen Roman, který mě strašil, že bude Honzovi žalovat, že nechci běžet 60 km. :)

takhle nějak to probíhalo :)

V cíli jsme si na chvíli vydechli a šli na to pivo. Tentokrát jsem se na něj těšil a svůj tým nezklamal. :) Cestou jsem si ještě udělal výmyk, abych nevyšel ze cviku. :)

cíl, ty 3 km neplatí :)

pivo s Katkou

Pak převléknout a na vlak. Začalo pršet, ale vůbec mi to nevadilo. Doma jsem pak zjistil, proč jsem neběžel rychleji. Bradavky jsem si totiž ráno přelepil touhle náplastí.

Druhý den jsem se zase cítil trochu bolavě, ale jen trochu. Na trénink jsem šel a výmluva, že jsem den předtím běžel 50 km mi byla uznána a nemusel jsem s nim jet nohy. :) Tím pádem jsem měl k dispozici všechny 3 odporové gumy, které používáme k tréninku. Holkám pomáhají zvládat shyby, klukům třeba muscle upy. Jen mně do včerejška nepomohly ani dvě nejsilnější. Ale včera jsem zkusil všechny tři najednou a šlo to. Z několika pokusů jsem se třikrát dostal nahoru. Jen pro představu, jaký ty gumy měly odpor - když jsem se prověsil, tak mě nepustily ani na zem. Kdyby to s nimi zkoušel někdo jiný, vystřelí ho to do vesmíru. Asi mám těžké kosti. :)

Takhle nějak, ale se třemi gumami.

Malý pokrok jsem udělal i s vlajkou. Sice pořád bída, ale menší. :) Fotka není rozmazaná, takže jsem tam pár vteřin vydržel. :) To, že jsem se tam dostal tak, že jsem nohama vstoupal po příčkách je nepodstatné. :)

Dnes, v pondělí, mě nohy pořád skoro nebolí a jsem v pohodě. Pořád nevím, jestli to přičítat měkčímu povrchu. Spíš se příkláním k dobré předzávodní, závodní a pozávodní suplementaci. Ta BCAAčka jsou asi opravdu znát a trochu "superfoods" každý den (goji, chia, chlorella, ječmen a spirulina) možná taky dělají své. Na veganské stravě se prý rychleji regeneruje, ale teď faktorů je opravdu hodně a těžko říct, co převažuje. Každopádně je prima cítit se po padesátce takhle v pohodě. Ale odpočívat zase budu, to zase jo. :)

Chvíli po vydání blogu jsem se dostal k dašlím fotkám z Nymburka. První je reklama na běh :) a druhá je taky vtipná. Dva lidé se fotí, dva běží a dva se cpou. :-)