Okolo Liberce II

Tahle akce byla skoro povinnost (samozřejmě, že příjemná), protože loni jsem se nezúčastnil a z vlastní blbosti jsem nedorazil ani do hospody. Letos jsem si to tedy vzal na starosti, vyhlásil anketu pro nejvhodnější termín a stejně to kvůli PIMu a Brdské stezce dopadlo tak, že jsem z Liberce celou trasu běžel jen já a nebýt Káji, která zlanařila kamarády, tak běžím snad i sám. :-o Nakonec nás tedy bylo šest, což už je dobré číslo.

Jeden z Kájiných kamarádů, který nakonec neběžel, nakreslil svou představu okoloběhu a nebyl tak úplně mimo. Jen ty blesky nakonec nebyly. Od půlky týdne jsem bedlivě sledoval předpovědi počasí a pořád blbý. Ale těsně před nedělním startem jsem koukal na meteoradar a vypadalo to, že nás dešťový mrak jen lehce lízne a pak pršet nebude. Nemohl jsem být dále od pravdy. :-D Asi to byl tím , že mělo pršet ve čtvrtek a nepršelo a mělo pršet v sobotu a nepršelo. Tak jsem tu nadílku dostali celou v neděli.

Skoro takhle to bylo, jen bez těch blesků. :-)

U auta jen lehce mrholilo, cestou  na Libereckou výšinu a dál chvíli nepadalo nic. Ale pak už v kuse déšť, mrholení, mžení a na hřebeni i náznaky krup. Ale nijak extra nám to nevadilo, jen jsme remcali. Spíš byla škoda, že jsme se nemohli kochat - a že by bylo čím. Na jedné strany bychom viděli Jizerky a na druhé Bezděz, Ralsko a možná o Trosky. Cesta ubíhala tak nějak sama, v kopcích jsme jedli a pili a občas jsem přihodil nějakou místní zajímavost. Třeba v Bedřichoveckém lese jsem uhnul k jednomu řopíku a ostatní nic, že s prý nechtějí kazit záznam kličkou. No chápete to? Prostě vzpoura. :-)

Liberecká výšina

super bahno

je vidět ho... jako loni

šest statečných

Jezdec

Sbíháme, abychom mohli vybíhat.

v čele

seběh do Radčic

už bez Pavla

Po výběhu z lesa se rozpršelo a navíc to bylo na volném prostranství, tak nám to trochu pokazilo náladu, ale transbordér nás zase rozveselil. Kousek za ním proběhla ochutnávka medvědího česneku. :) Cesta Kryštofovým údolím byla dlouhá, ale zase tam byly k vidění podstávkové domy, orloj a vůbec je to údolí celé hezké. Pak se to zvedlo a už jsme stoupali na Výpřež. Místy už byl namrzlý sníh, ale pořád se dalo popoběhnout.

Miloš

 transbordér neomrzí :-)

Kryštofovo údolí

pod viaduktem v Novině

hrníčkový plot

stoupání na Výpřež

Z Výpřeže po červené už byla sněhem pokrytá celá šířka cesty a trochu to i klouzalo. Mohli jsme to vzít po silnici, ale to by bylo mastňácké. Ze sněhových ostrůvku byla po chvíli celá sněhová cesta a my Káje záviděli hůlky. Ještě pár set metrů po kamenité cestě v posledním úseky a byli jsme tam. V recepci objevila Kája text přesně sedící na nás. :-)

a z ní na Ještěd

Blbě to klouzalo a tak blbě koukám. :-)

ještě kousek

Jsme tu!

Ještěd

text na Ještědu

Z tepla se nám nechtělo, ale zároveň jsme se těšili do restaurace na Pláně, kam to bylo co by kamenem dohodil (cca 3 km). Tam běžel Miloš napřed, protože jsem se dohodli, že nebudeme zastavovat na dlouho, abychom nevytuhli. Nakonec ale jedli všichni kromě mě. Já si dal jen pivo. Ale nevadilo mi to a sám jsem se divil, že mi na celý běh stačilo 5 dětských gelů a 3 flapjacky (+ samozřejmě BCAA a anticrampy). Gely GU i tekuté BCAA jsem si nechal na jindy. Na Pláních jsem do lahví načepoval Coca-Colu, doředil vodou a to mi stačilo až do konce. Úsek z Plání na Rašovku je vždycky delší, než si ho pamatuji a tentokrát tomu nebylo jinak. Před Rašovkou jsem ostatním řekl, že už jen dva velké kopce, ale zapomněl jsem na ten kousek ta Rašovkou. Nikdo naštěstí knedlíky ani vrabce nevyhodil a to ani při seběhu sjezdovky. Na Javorníku jsme měli 40 km a kousek před Jeřmanicemi 42,2 km a nastoupáno 1777 m. Hezky se to pamatuje. :-)

Jak malí. :-)

Malé pivo taky pivo.

boj o poslední knedlík

kocháme se výhledy

seběh sjezdovky

Ve stoupání na Císařský kámen už nám Matěj trochu utíkal a na Prosečský hřeben už i Miloš. Ale pořád jsme si byli na dohled. Poslední úsek jsem běžel s Pepou, který neměl moc naběháno a málem jsme ty tři uprchlíky ještě předběhli, protože běželi po loňské trase, která měla start a cíl trochu jinde. Na parkoviště k autu jsme doběhli v 18:04, tedy cca 9 hodin celkem. Fotky končí Císařským kamenem, kde vypověděl foťák službu a odmítal se vysouvat. Některé fotky jsou od Miloše.

záhadné sochy v lese

kopec na Císařský kámen

rozhledna Císařský kámen v plné kráse

poslední fotka před stávkou foťáku

Plánovaná hospoda vzhledem k času doběhu padla a všichni raději jeli domů do tepla. Já ještě zašel do sauny a pivo jsem si dal pak jedno doma. Jako organizátor hodnotím akci jako vydařenou, ale příště už by to fakt chtělo hezké počasí, aby se zase nepotvrdilo, že "V Liberci je to do kopce nebo prší." Nebo obojí, jak jeden zúčastníků trefně poznamenal. :-)

trasa

Nohy byly v pohodě, jen jsem chytl vlka a bolely mě trochu paty, ale druhý den už to bylo dobré. V pondělí sice nepršelo, ale včera ráno byla sněhová kalamita a odpoledne silný vítr shazoval větve ze stromů, tak si říkám, jestli to za rok neudělat v nějakém rozumnějším termínu. Potoky jsou po cestě pořád, občerstvení taky dost, takže by šel i červenec - srpen, i když to jsou zase dovolené. Ale závodů tolik není, tak by se nás mohlo sejít víc. Nebo září - babí léto? Uvidíme.