Aprílové běhání

Po oběhu Liberce nastal čas na oddech. Nejen kvůli tomuto jednomu běhu, ale i celkově. Za únor jsem naběhl jen 155 km a za březen 287 km. Vyběhl jsem bez výčitek všehovšudy jen dvakrát. Poprvé až ve čtvrtek, tedy tři dny bez běhu. Ale na mě Stínova špatná karma za tři dny bez běhání neplatí. :) Oddech po oběhu Liberce se hodil i proto, že se zbláznilo počasí. Takhle to vypadalo ve čtvrtek před domem.

V sobotu jsem si běh zpestřil zase jednou pěknou kanálovou keškou. :) Sice to nebylo úplně suchou nohou, ale nic hrozného to taky nebylo. A bylo tam hezky teplo. :)

V neděli jsem se vydal na průzkumný výlet do okolí přehrady Souše. Průzkumný proto, že tam budu pomáhat s jednou bojovkou a potřeboval jsem si obhlédnout terén. Sníh jsem čekal, ale ne tolik. Měl jsem si vzít sněžnice. Ale i bez nich to po hlavních cestách šlo. Jedna stopa byla už rozježděná, ta jsem ji neničil a lyžaři jezdili tou druhou stopou. Na závěr jsem si dal v hotelu Montanie pivko a kofolu a pak sešel do Desné.

Souš

dřevěná panna

 

 

výhledy

tady by se hodily sněžnice

selfik se sucharem

potok

Souš podruhé

 hotel Montanie

 

Souš potřetí

cestou do Polubného

v dáli asi Hvězda

kříž na památku železničního neštěstí

 

Viadukt

 

Riedlova hrobka v Desné

Tak a tady týden končí. Ale protože jedu tento víkend za bratrem do Bruselu a budu mít určitě spoustu zážitků a fotek, přifrcnu sem ještě pondělí. :) Před asi 14 dny mě při brouzdání po geocachingové mapě zaujala keš Poustevnická jeskyně nacházející se uprostřed bývalého vojenského prostoru Ralsko a zároveň v oboře Židlov, kde jsou zubři. Chtěl jsem si ji nechat, až bude hezké počasí, protože ke keši se musí lézt po kořenech na skálu. Ale v pondělí ráno jsem si řekl že to risknu a že tam klidně poběžím nebo pojedu ještě jednou. Začátek cesty byla klasika přes Výpřež a pak dál po turistických značkách až do Osečné. A z Osečné pořád rovně až do obory a z ní pak doprava do Mimoně.

Liberec

cesta z Výpřeže

To, že je Liberec celý bílý při pohledu zeshora je jasné. Ale jak bude na druhé straně hřebene, to jsem netušil. Doufal jsem v pohled jako na následující fotce a bylo to tak. Naplnila mě radost, že se mi hezky poběží a chytnu i nějaký ten vitamín D. :) Radost byla ale předčasná...

výhled na Ralsko

kopec Ralsko a nějaké ty brdky okolo

Osečná (pohled zpět)

příprava na důchod, chybí jen holubi

kousek za Osečnou

Kus za Osečnou u prvních skalních světniček začalo chumelit. Nejdříve jen sem tam vločka, ale pak čím dál víc. Chvílemi to téměř ustalo, ale to jen aby po chvíli začalo chumelit ještě vydatněji. V chumelenici jsem tedy doběhl až k poustevně. To už jsem byl celý mokrý. Tam jsem se na chvíli schoval, ale nemělo cenu tam zůstávat déle, protože by se do mě dala zima.

skalní světničky

zubří krmelec

u krmelce - všimněte si elegantního poprašku na hlavě :-)

poustevna co by kamenem dohodil

to je ona

pohled poustevníka :)

nezbytné foto

Cesta od poustevny byla trápení, protože jsem měl tak zasněžené brýle, že jsem přes ně skoro neviděl a minul  jsem jednu odbočku a pípání Garmina jsem taky neslyšel. Ale nezaběhl jsem si moc, jen asi 500 metrů. Taky mi byla zima na ruce, tak jsem vyzkoušel metodu kroužení pažemi a opravdu to pomáhá. Jen se to blbě dělá za běhu. Po nějaké době chumelenice ustala. Aby to nebylo tak snadné, postavil se mi do cesty plot obory. Když jsem do ní lezl, bylo to po žebříku. Tak jsem běžel podél plotu a hledal další žebřík. Ale pořád nic a tak jsem si zahrál na partyzána a plot podlezl.

 

konec chumelenice

Podlez, ale zase se narovnej. :)

 parádní lesní sněhový trail

Na silnici už to bylo kousek, ale po ní to bylo nekonečné. Usnadnil jsem si to písničkami v mobilu a kocháním se Ralskem. V Mimoni jsem měl políčeno na pár kešek, ale nakonec jsem ulovil jen jednu. Zato jsem si v místním Tescu koupil povidlové buchtičky a Colu. :) Na nádraží už to bylo jen kousek a vlak jel akorát tak, že jsem se stačil převléknout do suchého a koupit jízdenku.

konečně silnice

 Ralsko v mracích

boží muka

 

kalvárie v Mimoni

zasloužená svačina

Počasí se tedy úplně nevyvedlo, ale to jsem mohl po předchozím aprílovém týdnu čekat. Kešky jen dvě, ale zato spousta hezkých míst a výhledů. Tréninkový maraton za čtyři a půl hodiny se taky neztratí, i když s přestávkami. Je čas naplánovat další běžecký výlet. :)

P.S. Na šátek měla babka čtyři jabka jsem nezanevřel, ale po oběhu Liberce jsem ho zapomněl v batohu a objevil ho až před během a už začal žít vlastním životem. :)