Neběhání

Jak to napsal Honza12 hezky ve svém příspěvku, na závodění je potřeba mít hlad (po závodech). Já nejenže ho nemám, ale ani se mi nechce nabíhat rutinní kilometry pro případ, že ho zase dostanu. Ale neběhat úplně taky nemůžu, protože bych nakynul. Takže to opět zachraňuje geocaching, jen si najít nějakou pěknou trasu. Ale s během to není zase tak úplně špatný, však za chvíli uvidíte. :-) 

Jak mě chytlo lezení po stromech, tak se zmenšuje i strach z výšek (ale respekt zůstává) a zvyšuje počet odlovených stromových keší. Ty se ale musí obzvlášť šetřit, protože jich je málo. Jenže šetřete si něco, co vás baví a máte to za barákem (zatím). :-)

V úterý 7. června jsme byli na jednom krásném buku a to hned ve třech lidech. Zef nahodil lano a my s Jerrym jsme vylezli. Já po svém s prusíky a Jerry si vyzkoušel jumarování s Grigri (způsob vyfocený tady).

těžká pohoda

Jerry leze

Dva dny poté jsem si šel obhlédnout další strom, ale ještě předtím ráno jsem si zkusil nanečisto smycování. To je stoupání bez lana jen za pomoci smyček. Když to umíte, můžete pak slanit dolů na laně. Když ne, musíte píďalkovat zase zpátky dolů. Je to zdlouhavá metoda, ale jednoduchá a bezpečná. Prostě jen posunujete smyčky na stromě: horní, spodní, horní, spodní,... do zblbnutí. :-) Dolů to bylo o něco málo rychlejší, ale celkem jsem na stromě strávil dobrou hodinku. A proto jsem si batoh nechal v bezpečné výšce asi 4 metry nad zemí na náhradní smyčce. Možná paranoia, ale kdyby šel nějaký nenechavec okolo, než bych slezl, bude fuč.

A jdeme na to.

batoh zajištěn

u keše

pohled dolů...

...a na keš ze země

V pátek jsem šel na jednu bunkrovou sérii a myslel jsem, že když vyrazím brzy ráno, stihnu to do práce. Ale nestihl a tak jsem si vzal půldenní dovolenou. Nejdřív jsem měl mokré boty, ale kopřivám jsem se vyhýbal. Pak už jsem to bral hlava nehlava a jen jsem kontroloval klíšťata. Za ty asi 3 hodiny jich po mně lezlo asi 40. Mají teď prý vrchol aktivity. Ale žádné se nezakouslo. Otravné je, že když nastoupíte do autobusu, ještě asi 20 minut vylézají z bot a ponožek.

ruiny cestou 

ŘOPík vlasatec

Na sobotu jsem vyfasoval na hlídání Kesinku. Tak jsme šli keškovat do okolí Oldřichova, kde jsou moc krásné skály a v nich bezva multi keše. Bylo to kopcovité, krabičky dobře schované, ale našli jsme +- vše podle plánu a jednu tradičku navíc.

modelka 

skály kam se podíváš 

stromové embryo (trochu strašidelné) 

lehká únava 

A už plete nohama. :-)

houbičky 

Kopřivník 

žula s betonem

A jak jsem na začátku slíbil, není to s tím běhám tak hrozný. Zkusil jsem orienťák a moc mě to bavilo. Že jsou potřeba dlouhé nohavice jsem věděl, ale chtěl jsem si to pořádně užít. :) Běželo se v Milířích, tj. v rajónu Houby a Pavla. Ty jsem neviděl, ale viděl jsem cestou jiné houby. :-))) Na závod jsem se připravil tak, že jsem shlédl jedno video o orientačním běhu, lehce si prolétl značení a koupil si buzolu. O závodu mi řekl Marek Šesták, když jsem se ho ptal, jestli není něco v okolí. Už jméno závodu "Jablonecké bloudění" mě mělo varovat. :-) Chtěl jsem se přihlásit do kategorie P (příchozí), ale že ta je prý pro děti a ať se přihlásím do kategorie T (tréninková). No tak jo. Ta měřila od startu do cíle 6,2 km s převýšením 320 m. No a hádejte, kolik jsem naběhal/nachodil já? :-D kdo mě má na Garminu nebo Stravě, tak už to ví. Bylo to necelých 14 km v čase kolem 2:40. :-)))

 před závodem

(památeční foto, kdybych se ztratil)

Trasa byla záludná, značení neznámé. Jednu kontrolu jsem přeběhl, další hledal na špatném místě a párkrát se ztratil úplně. Nejdelší kufr byl mezi 6. a 7. kontrolou, kde jsem doběhl až do Milířů a běžel po silnici, než jsem se zase "našel". Pro pobavení přikládám mapku, kde jsou kontroly (růžově) a moje trasa (červeně).  I když jsem se snažil mít stále zorientovanou mapu, občas jsem byl úplně mimo. Ale nejhorší bylo, že jak má ta orienťácká mapa malé/velké měřítko, tak jsem pořád přebíhal odbočky, hranice porostů a tak. Až tak v půlce jsem se "překalibroval" a hlídal si skoro každý krok. Je to vidět i na mapě. Kontroly 7-11 měly docela dobrý postup. Ale 12 pak byla záludná. Ale poslední jsem nebyl. :) Takže si to určitě někdy zopakuji s podkolenkami a větší svačinou. :-)

jedna závodní

Jak to mělo být a jak to bylo.