pondělí 4. prosince 2017

Chlad je kámoš

Ani nevím proč, ale nějak jsem poslední dobou nestíhal psát. Ale je o čem. :-) Když se nás několikrát po sobě chodilo otužovat více, vypadalo to, že to vydrží, ale nevydrželo. Ale tak to prostě je - někoho to baví chvíli, někoho déle. Ale povedlo se nám udělat recesistiské koupání na téma "Léto" :-) Teď chodíme 4 "skalní", ale většinou se z těch čtyř sejdeme tři - jak kdo může.



léto v listopadu :-)

Taky jsme si s klukama řekli, že by nebylo špatné udělat otužovací výlet na Ještěd. Nebudu lhát, měl jsem z toho respekt a ještě v tramvaji jsem si nebyl úplně jistý tím, že půjdu do půl těla. Ale jak jsme šli k dolní stanici lanovky, tak jsme se zahřáli, postupně odložili bundy a mikiny a u lanovky jen sundali triko a šlo se na to. Dvakrát už jsem před tím se svlékáním experimentoval - jednou v rámci běhu na Českou chalupu a jednou na procházce s Pájou. Takže nějaká příprava byla. Ale Ještěd je Ještěd. Nakonec to bylo úplně v pohodě a ještě jsme cestou pomáhali vyprostit auto předkem zapadlé v pangejtu.

start

pohoda

na silnici 

na vrcholu

Zážitek to byl příjemý i intenzivní a určitě to zase někdy zopakujeme. Jen si asi vezmeme hůlky nebo půjdeme jinudy, protože na cestě pod lany jsme museli občas lézt po čtyřech. Nahoře jsme se oblékli, nasvačili a po modré sešli zpět do Liberce.

Další událostí, tentokráte v životě hráče geocachingu, bylo dovyplnění matrixu. Matrix je tabulka terénu a obtížnosti tvořící 91 políček všech možných kombinací. Už nějaký ten pátek mi chyběla poslední - terén 3,5 a obtížnost 5. Tyto parametry splňovala keš s názvem "7". Vydali jsme se na ni s kolegyní Hepkou1 a po strastiplné cestě ji našli tam, kde jsme už předtím hledali, ale špatně. :-) Ale krásně jsem se prošli mezi skalkami a zurčícími potůčky. Po odlovu "Sedmičky" nám zbyl čas a tak jsme šli hledat "Wothanburg". Ten jsme ale nenašli a Hepka ještě dostala dvakrát šlupku od elektrického ohradníku.

matrix vyplněn 



 krásná příroda (místo nemohu prozradit)

Po přelézání ohradníku rozkročmo :-D

Taky jsme se s Pájou vydali do Rtyně v Podkrkonoší za kamarády. Spali jsme v krásné roubence a mohli jsme lenošit za pecí. Počasí nic moc, ale stejně jsme měli všichni takovou línou náladu. A hráli jsme bezva "nekonečnou" hru "Robot Rallye". Ale na krátkou procházku jsme šli. Cílem byly Kryštofovy kameny, kde naštěstí byla keška. :-)

Kryštofovy kameny 

 Pája chce novou kuchyň :)

Robot Rallye


Další víkend jsem byl na semináři Wim Hof Method v Opavě. Seminář se mi moc líbil, i když jsem musel hodně času strávit ve vlaku. Ale kromě semináře jsem si prochodil velkou část Opavy a je to hezké město. Seminář jako takový byl pro mě hodně přínosný, ale detaily by asi nikoho nezajímaly. :-) Ale povedl se mi po dlouhé době páv (první fotka), kterého jsem uměl už dříve, ale dlouho se mi nepovedl. Je to bezvadný zahřívací cvik před nebo po koupání. Vodu měli v Opavě asi o 5 °C teplejší než v Liberci. Vtipné bylo zahřívání během po koupačce - polonazí joudové kroužící po trávníku. :-)

páv

koupačka 

zahřátí 


Bylo veselo. 


účastníci semináře

Minulý týden mi už chyběl oheň a taky jsem potřeboval zjistit nějaké údaje k nové plánované keši a tak jsem vzal Kesi a šli jsme na výlet. Cesta byla prudká, ale Kesi ji vyběhla jako nic a já pak za ní supěl. Cestou zpět jsem rozdělal oheň v dřívkáči a osmažil si Šampiňóny na pánvičce. Byl bych z cesty pod lany vidět, ale přišla mlha a ta mě schovala. Šli jsme po naučné stezce Padáky a je nic prudšího jsem dlouho nešel.

nekonečné schody 


kousek pod silnicí

 
Pečůůů. :) 

Bylo to vynikající.

A poslední výlet byl z Josefova Dolu na Knajpu přes Milíř a zpět přes Vodopád na Jedlové. Šli jsme opět s Hepkou a tentokrát ještě s jejím Hepíkem a Kesinu jsme vzali taky. Na Knajpě byl sraz kačerů a cestou pár keší, ale o ty tentokrát ani moc nešlo. Užili bychom si to u bez nich. Navíc jsem jednu nenašel, protože na zaseněžené a zmrzlé skále se mi špatně hledala turistická značka a Hepík s Hepkou by na mě museli dlouho čekat. A Kesina vlastně taky. Měli jsme s sebou sněžnice, ale nepoužili je, i když by se v některých úsecích hodily. My totiž měli dvoje sněžnice na tři lidi a Hepík by tak musel jít po hlavní cestě a my dva na keš. Sněhu bylo tak 20 cm, ale občas jsme se probořili do borůvčí po stehno i po pás. Hlavně, že jsme si vzali hůlky, ty se hodily.

Mariánskohorské boudy

pózujeme 

 Vzhůru na Milíř!

 Chvíli bylo i trochu modro.

přírodní útulna 


Cestou zpět jsme to vzali před vodopády na říčce Jedlové, protože jsem se chtěl vykoupat v nějaké pěkné tůňce. :) Jedna bylo přímo u vodopádů, ale s příliš nebezpečným přístupem. Tak jsem se nakonec vykoupal v Čertově tůni o cca 500 metrů níže. Bylo to moje první koupání ve vodě s teplotou pod nulou a moc se mi to líbilo. Navíc to bylo na Hepčinu žádost na Adama, ale z vyhlídky stejně nic neviděla. :)

Kostky jsou vrženy. :-)


Čertova tůň

 - 1 °C

trasa výletu

4 komentáře:

  1. Nula pěkná, to muselo být žůžo!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo. :-) Bál jsem se "jehliček", "řezání" a podobně, ale bylo to skoro jako normálně na přehradě.

      Vymazat
  2. Je mi z toho jeste ted zima..:).. Ale vypada to vsechno fakt super..
    Musim taky zkusit! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě zkus, nejlepší je ten pocit po vylezení z vody. :)

      Vymazat