Povánoční turistika

O vánočních svátcích jsem si užíval výlety s Kesi, kamarády, sám a když to šlo, tak i s Pájou. Běhat jsem byl dvakrát. Poprvé se podívat na Hrob mrtvých mužů - památníček v Jizerkách a podruhé po Vánocích, když bylo hnusně a chtěl jsem se trochu rozhýbat a vyzkoušet bundu s kapucí, kterou jsem dostal k Vánocům. Nikdy jsem kapucu na běžecké bunde neměl a má to něco do sebe. 

Ježíšek mi přinesl také další pěkné dárky na ven: nůž, mikinu, termosku a hůlky. Termoska je ségra téhle. Taky Esbit, jen je menší a na nápoje. Když bylo venku kolem nuly, dal jsem ji večer ve 21 hod. na parapet a ráno v 9 hod. byl čaj ještě horký. A má druhý kalíček na pití a dva uzávěry - cvakací na rychlé nalévání a jen šroubovací. Už jsme ji dvakrát vyzkoušeli s Pájou a dvakrát jsem ji měl sám a je bezvadná. Hole mám obyčejné za tisícovku z Hudy sportu, ale jsou cvakací. Ty původní šroubovací už se rozbily. Nůž je univerzální na přípravu dřeva na oheň, ale i chleba s ním jde ukrojit a namazat.

Hrob mrtvých mužů

V úterý 26. 12. bylo na libereckém lesním koupališti Svatoštěpánské otužování - memoriál Jáchyma z Hradce a bylo to zároveň takové slavnostní otevření zrekonstruovaného lesního koupaliště. Bylo tam překvapivě hodně lidí a i jich hodně vlezlo do vody. A byli jsme i v novinách. :-)

úvodní slovo

společné foto

Odpoledne jsme využili pěkného počasí a jeli na krátký výlet do Prachovek. Do velké termosky jsme si dali dýňovou polévku, do malé čaj a šlo se. Na jednom schodišti ve skalách byl přes cestu spadlý strom, tak jsem ho za pomoci dárku odstranil. Vzpomněl jsem si přitom na Honzu 12 s nůžkami v Prokopáku. :-)

překážka odstraněna

pracant 

sestry v plechu 

Prachovky 

a my :-) 

zamlžování skel pro intimní

atmosféru na parkovišti. :-D

Středa už byla všední den a Pája šla do práce. Vzal jsem tedy psíka a vyrazil do lesů nad Oldřichov mezi buky a žulu. Bylo teplo, připadalo mi to jako na jaře. Našel jsem pár keší, poodbědval v lese, pokochal se výhledy a nakonec se i vykoupal. Ale tentokrát jsem tam vlezl jen na chvilku.

před Vorbachovou jeskyní 

bučiny

Smrk 

Kesi se bojí do řopíku 

biologický útvar nad útvarem geologickým . :-)) 

 Jako by tam patřil...

 Kesi čeká, než se vyblbnu.

Čekání unavuje. :) 

 A nakonec kafe s topinkou.

 cestou k autu

Šolcův rybník

O běhu v bundě s kapucou už jsem psal, tak se ještě šoupnu fotku. Na běh jsem se oblékl už ráno, protože by se mi pak mohlo "nechtít". Vyjdu ven a ono pršelo. Jo, přiznávám, jsem měkkejš a tak jsem se vrátil domů a vyprdl se na to. Asi za dvě hodiny začal padat sníh a to přišla má chvíle. Sice to byl spíš déšť se sněhem, ale co, aspoň se vyzkouší kapuce. Funguje dobře a dokonce se dá stáhnout a límec rozepnout, tak mi nebylo vedro. Co všechno ještě člověk nevyzkouší na stará kolena. :-) A taky jsem potkal u cyklostezky skot, který jsem tam viděl poprvé.

V pátek jsme s Kesi pro změnu vyrazili na kopec Ralsko. Někde na jeho úbočí je skála Samotář, kterou už jsem dvakrát neúspěšně hledal. Cíl byl tedy jasný. Ale doma koukám, že je nedaleko parkoviště a skoro cestou ještě nová multina "Vranovské skály jako je neznáte" a ta vypadala velice dobrodružně. Lítali jsme s Kesi nahoru a dolů (ještě, že jsem si vzal hole) a nakonec jsem ji po poradě s kolegy kačery našel na místě, kde jsem už hledal, ale špatně. Pak jsem se vrátil k plánu najít Samotáře a konečně se mi to povedlo, i když schovaný je pěkně záludně. U něj jsme pojedli a vydali se zpět k autu.Ve vyšších partiích Ralska byl sníh, ale když jsme klesli níže, zase nebylo po sněhu ani památky. U auta jsme byli kolem 15. hodiny a ještě se nám nechtělo domů, tak jsme přidali malý okruh po třech keších.

kdesi ve skalách

dolů a nahoru

Samotář nalezen

Ralsko

V sobotu jsme byli opět s Pájou nad Oldřichovem, ale už to tam nevypadalo jako na jaře a spíš jsme se jen tak lážo plážo prošli. V neděli jsem byl zase na keškých s kamarády kačery a zase kousek od Mimoně, ale na druhou stranu, než je Ralsko. Ze začátku nám asi tři hodiny pršelo, ale pak přestalo a bylo krásně až do konce. Byl jsem moc rád, že mám své odolné holiny, i když v teplotách nad nulou je v nich docela teplo. 

první keš

logujeme

svačina pod převisem

Kesi žebrá

v řopíku

jako partyzáni :-)

Déšť ustupuje...

...voda zůstává :-)

A na Nový rok jsme jeli s Pájou na Drábské světničky. Plánovali jsme to na hodinu a něco, ale trochu se nám to protáhlo a máme jsme umřeli hlady. :-) Páju nakonec zachránil párek v rohlíku na Krásné vyhlídce a já měl smůlu. Chtěli jsme jít přes Starou hradu, ale Kesinka zvládla jen první schody a pak už nechtěla jít dál a museli jsme se vrátit a jít jinudy.

nad Krtolou

:-)