Dovolená v Křečanech proběhla podle plánu. :-) Chodili jsme po výletech, noha se hojila, a i něco málo jsme na chatičce porobili. První výlet tedy Páju spíše rozesmutnil, protože jsme narazili na velikánskou oboru s chovem Jelenců, kam se může jen asi dva měsíce v roce a ne se psem. Druhý výlet jsme směřovali severním směrem s cílem prozkoumat možné koupací rybníky. Rybníky z mapy opravdu vypadaly dobře, jen bych od nich nechtěl v parném létě po koupání jít zase do kopce zpět k chatě. :-) Navečer jsem ještě jel projet koloběžku a noha dobrý. Na stehy jsem šel až druhý den, ale už to ani netahalo.
rybníky směrem na Šluknov
Někde tady je určitě cesta.
Tohle je taky cesta. :-)
Další den, v pondělí, jsme měli deštivo. Procházka byla tedy jen krátká. Prošli jsme osadu Sněžná, která je hned za humny a je tam moc pěkně. Po našem návratu začalo hodně pršet a naplnily se nám všechny naše "Tři soutěsky" a nádrž na vodu. A ze zbylého kačírku jsme udělali "Rio Grande". :-D
hřbitov ve Sněžné
Sněžná
Rio Grande
Prší. :)
Další výlet byl zase o něco delší, tentokrát na rozhlednu Tanečnice. Cestu jsem vybral oklikou po hranici, aby to nebylo moc krátké a Pája ze začátku trochu frflala, ale Kesinka byla spokojená, tak i pak Pája. :-) Nahoře pod rozhlednou jsme si dali oběd a pivo.
Cesta po hranici.
opět cesta necesta
pod Tanečnicí
ostružiny cestou zpět
Co nás trochu překvapilo a ze začátku nás nenapadlo, že tomu tak bude, je horší přístupnost Saského Švýcarka. Musí se to celé objet přes Lobendavu a Sebnitz a až pak se dá někde parkovat. To jsme udělali ve středu. Na parkoviště jsme přijeli v 9:50 a neměli 4 Eura na parkovné. Měl jsem jen papírovou desetieurovku. Naštěstí tam byla restaurace a já sesmolil německou prosbu o drobné. potom už byl výlet bez zádrhelů. Cesta vedla údolím s potokem, potom po skalách nad potokem, přes vyhlídky a nad říčkou s lodičkami.
Hermannseck
Ve čtvrtek za námi přijel Milan, tak jsme ho vzali na výlet do skal u Kyjova. Už jsme měli vyzkoušené, že Kesina všechny místní schody zvládne a tak jsme lezli nahoru a dolů až do zblbnutí. :-)
V pátek jsme se vydali na náš nejdelší výlet. Pája se chtěla zase po čase podívat na modrou vedoucí od Tokáně a tak jsme auto nechali na parkovišti U sloupu a nejkratší cestou došli na Tokáň. Jenže už tam to bylo skoro pět kilometrů a Kesinky maximum je tak 10 km. Riskli jsme to a došli až k Panenské jedli, ale cestou zpět se jí chuděře podlamovala nožička. Naštěstí to byl poslední den, protože od soboty měla Pája hraní na Grabštejně.
ve skalách
u Panenské jedle
Ještě chodí. :)
Navečer jsem zase vyrazil na koloběžku na hodinku a něco. V sobotu jsem odvezl Pája na Grabštejn, Kesinku k Míle a vrátil jsem se zpět válet si šunky. V neděli jsem se zase pořádně projel na koloběžce, i když posledních 20 km z celkových 80 za moc nestály. Nějak mě všechno bolelo a nemohl jsem jet rychle. :-)
zbytky mlýna
v Sebnitz
stolové hory
u Labe
Lýkožrout řádí
Dlouhé stoupání z Hřenska na Mezní louku jsem si pamatoval, ale víc mi vadily následující hupíky. Ale na Mezní louce jsem ujel mašince s turisty. :-) Když jsem dojel k penzionu Na konci světa, koukám, že je "abgesagt", tedy zavřená na dobro. A to byla svého času vyhlášená. Teď už je to jen penzion, ale je odtamtud krásný výhled.
odpočine ve stoupání
Nedohnala mě! :-)
výhled z "Konce světa"
Něco jsme nachodili. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat