Přejezd republiky 2020 - cesta tam a zase zpátky

Loni jsem Přejezd vynechal, protože mě odradila předpověď počasí, měl jsem spoustu práce na chatě a taky byla stejná trasa jako předloni. Letos s novou trasou přišla i chuť to znovu zkusit. Trasa byl dána startem v kempu Veveří, cílem v Osoblaze a kontrolním průjezdním bodem v Černé Hoře. Počasí jsem předem nesledoval, ale z poznámek na FB bylo zřejmé, že to zase nebude žádný med. Pořídil jsem si podřidítkový vak, abych nejel s poloprázdnými brašnami jako minule. A taky je s koloběžkou potom lepší manipulace ve vlaku. Ale když mi před závodem psal Patrik, že nejspíš nepojede, protože je hodně výluk a vyšlo by to draze, tak jsem vlak taky přehodnotil a rozhodl se jet autem. A tím pádem jet i z cíle zpět na start. No, párkrát jsem si za to nadával, ale ve finále jsem rád. Takže jsem mohl vzít i Patrika, který měl cestu z cíle domů zajištěnou a nakonec mě skoro i předjel. :-)

Na start jsme jeli ve čtvrtek odpoledne, kemp ve Veveří je pěkný a večer už byl plný závodníků. Doma jsem si připravil dvě sklenice od okurek těstovinového salátu, a dobře jsem udělal. Veganskou stravu jsem na cestách mimo domov vzdal, protože bych se prostě nenajedl, nebo jedl pořád hranolky (čest výjimce v Tišnově). Tedy dalo by se, ale musel bych brát brašny a jet plně naložený. Večer jsem se tedy naládoval salátem a pivem a druhou sklenici jsem si vzal sebou na cestu s tím, že ji co nejdřív sním a těžké sklo vyhodím. Start jsem si naplánoval na sedmou ranní - to byl společný start. Ale už od půl páté kolem štrachali lidi, co chtěli startovat v pět a tak jsem se k nim přidal a vyjížděl v půl šesté. Mělo pršet, tak jsem namazal nohy a vyrazil bez ponožek.

kemp Veveří

První část trasy jsem si naplánoval přes Rakousko. Bylo to kratší a podle převýšení ne kopcovitější. Nelitoval jsem. Ze začátku byl asi jeden kopec, kde jsem tlačil, ale jinak mírně zvlněná krajina, kterou cesta pěkně ubíhala. Pak začalo pršet. Tedy jen trochu, tak akorát na vyzkoušení nové pláštěnky. V 10.17 vysvitlo slunce a chvíli to vydrželo. Při plánování jsem si říkal, že přes Rakousko to je jen kousek, ale bylo to skoro 60 km. A já se těšil do Čech na kafe. :) Alespoň jsem snědl salát a kupodivu ve mně zahučela celá sklenice najednou.

první kilometry

Asi radši pod přilbu. :-)

Do Čech jsem vjel Českou Kanadou a po pár kilometrech jsem byl v první vesnici - Maříži. Měli tam ukázkovou přírodní zahradu, ale na prohlídku nebyl čas. Mohl jsem se tam stavit cestou zpět, ale to bych se zase ošidil o Českou Kanadu. Kdesi u Dačic jsem dojel Pavla a Honzu. Honzu jsem znal, Pavla ne. Kousek jsme spolu popojeli a potom jsem jim poodjel a nakonec ujel. Honza mi stihl říct o dodávce, která jede za čtveřicí závodníků a dělá jim doprovod (a ztěžuje provoz). A hle, po chvíli dodávka zaparkovaná u silnice. Jel jsem dál a po asi dvou minutách vedle mě kolega - jeden z těch čtyř s doprovodem. A že pojedeme spolu, že máme podobné tempo. No nejdřív mi to přišlo jako dobrý nápad, ale po pár kilometrech mě dodávka jedoucí cca 10 m za námi začala lézt na nervy. Tak jsem trochu zvolnil a nechal je ujet. Ale jako na potvoru špatně odbočili a za chvíli jsem je měl za sebou zase. :-) Bylo to do kopce, tak jsem chvíli tlačil a konečně ujeli nadobro.

Maříž

zkratka - tahle se povedla

Pavel a Honza

Třebíč, kam jsem poté dojel, je krásné město, ale úsek z něj byl asi nejhorší ze všech. Při plánování jsem si nevšiml, že je to silnice druhé třídy a tak jsem byl moc rád (a řidiči taky), když jsem z ní zase sjel. Zanedlouho jsem potkal Jarina, se kterým (a Věrkou) jsme jeli druhý den Rybníkáře. Říkal, že tu silnici nedal a tak sjel dřív, i když si tím zajel. Chvíli jsme to spolu táhli (to už zase pršelo), a potom jsem mu někde ujel. Ve Velké Bíteši jsem si chtěl dát něco pořádného k obědu, ale nikde nic a nezbylo mi, než se občerstvit v kavárně. :-) (Ano ano, kdo již prohlédl, že Přejezd je jen zástěrka pro pořádnou žranici, trefil hřebíček na hlavičku. :-))

Třebíč

nepršelo, fotka je pro keš

dobíjení

Je to ostuda, ale první pivo jsem měl až krátce po 18 hodině. Ale zato chutnalo úžasně. A taky zafungovalo jako narkóza, protože následující úsek vedl po zkratce, ale zato tlačící. Ale s tím jsem počítal už při mapování a říkal jsem si, že si aspoň protáhnu nohy. Na trase zkratky byly i Hajánky. Ale na spánek bylo ještě brzy, nohy nebolely a asi díky deštivému počasí se ani křeče neozývaly. A kontrolní bod - pivovar Černá Hora - byl na dostřel. A z kopce!

první pivo

Nezvadnou.

Černá Hora se blíží

Kousek před pivovarem jsem se zase sjeli s Jarinem. Měl v plánu, jako i v loňských ročnících, jet to nonstop. Chvíli jsem si s tou myšlenkou taky pohrával, ale později jsem zjistil, že by mi to únava nedovolila. Na kontrolním bodu se nás potkalo víc, i Patrik tam dorazil chvíli po mně. Dál jsem vyrazil sám, ale v prvním kopci jsem vydatně svačil, aby mě kluci dojeli, ale nedojeli. Taky se mi povedl "husarský kousek". Koupil jsem si fazole v tomatě a dal jsem si je do přídavné kapsičky na řidítkách. Krásně tam ta plechovka pasovala. No jo, ale pak nešla vyndat. Nakonec jsem nedopatřením chytil otevírací kroužek, fazole otevřel a část si vylil do brašničky. Potom už jsem je vydoloval prostě musel. Povedlo se, ale byl to boj. :-)

kontrolní bod

Čekání na Patrika :-D

Brzy se začalo smrákat, ale i v noci bylo docela světlo. A taky déšť. Ne silný, ale vytrvalý. A začal jsem se trochu motat. Hledání vhodné zastávky byla fuška. První, která vypadala slibně, ale měla světlo na fotobuňku, takže než bych si připravil spaní, měl bych úplně vyblikané oči. Další zase měla u země mezeru a pršelo by na mě. Potom dlouho nic a mně už se fakt chtělo spát. Zakempil jsem tedy na zahrádce zavřené hospody v obci Luká. Byla asi jedna hodina ráno. Ještě jsem zahlédl projíždějícího koloběžkáře v pláštěnce a usnul. S 232 kilometry v nohách. Tolik jsem na koloběžce ještě nikdy neujel. Na kolem myslím ano.

V tomto úseku jsem se taky zařekl vynechat další cyklostezky lesem poté, co jedna vedla prďákem lesem, druhá by byla za sucha asi pěkným sjezdem a z třetí jsem utekl po pár metrech blátem.

V pět hodin ráno jsem se vzbudil a pokračoval. Nepršelo, ale po pár kilometrech zase začalo. Moc suchého už mi toho nezbylo a věci na spaní jsem si chtěl nechat suché. Prosvištěl jsem Litovelským Pomoravím, kde číhaly houfy komárů, projel dlouhou rovinku z Uničova, kde jsem i doplnil palivo a začal jsem pomalu stoupat do největšího kopce na trase - na Rýmařov. Nepršelo. Ale celý den foukalo proti. :-)

první spaní - Luká

A zase chčije.

Neprší, pro změnu ujíždím před mraky. :-)

Posledních 50 km jsme měli slíbený sjezd, ale prd. Kousek do z kopce z Bruntálu sice bylo, ale potom zase jen rovina a navíc proti větru. Mohlo to být tím, že jsem si zajel, abych se vyhnul silnici druhé třídy, ale ostatní závodníci měli stejnou zkušenost. V Krnově se zase ozvala únava (i po kafi) a tak jsem na dětském hřišti u stolu hodil na chvíli čelo. Po probuzení jsem zvedl hlavu a tam seděl chlapeček a když viděl, že jsem se pohnul, tak pozdravil: "Dobrý den". :-) Pořád jsem tu měl pocit deja vu a nemohl jsem přijít na to, kdy jsem tu jel. Cestou na Ukrajinu jsem jel severněji a jinak nevím. Pořád mi to vrtá hlavou. Asi to bylo prostě únavou.

Úsek z Krnova byl nekonečný. Měl jsem hlad a chuť na Kofolu. Pizzu s Kofolou jsem si dal ve Městě Albrechtice. Natrasováno jsem to měl Polskem, ale druhý den cesty začaly v Moravskoslezském kraji zase roušky a tak jsem nechtěl riskovat problémy na hranicích. Po občerstvení mi to docela jelo, pustil jsem si písničky a frčel do cíle. :-)

V cíli jsem byl docela v pohodě, ale i tak jsem byl rád, že je možnost spaní v chatce. Pozdravil jsem se s těmi, co dojeli přede mnou, odevzdal čip a šel si dát něco k jídlu. Potom jsem rozložil věci na sušení a šel si na chvíli lehnout. Po lehkém zdřímnutí jsem se šel zase najíst a pak zase spát. :-)

Dali medajli.

moje trasa závodu

samolepka pro účastníky

v cíli

Přestože jsem se musel pošetřit na zpáteční cestu, trochu jsem i závodil. :-) Takže výsledky zde. Ve zkratce - dojel jsem 27. ze 46 a 10 závodníků nedokončilo. Za mě je vítězem Petr Tomášek, protože jako první dojel bez doprovodu. A Bubo jel taky fantasticky, i když úplně spokojený s výkonem nebyl.

Nechtělo se mi zpátky na koloběžce, koukal jsem na vlakové spoje, abych si trochu zkrátil, ale výluky byly odevšad. Bylo rozhodnuto, musím jet. :-) Dobré bylo, že jsem na první část cesty Osoblaha - Olomouc sehnal parťáka Pavla. V neděli ráno jsem měl překvapivě chuť na pivo, tak mi někdo dal loka a bylo to skvělé. Bylo slunečno a tak se mi povedlo všechno vysušit a to je hned lepší pocit. Nebylo kam spěchat a vyráželi jsme kolem desáté hodiny dopolední. Pavel má taky zahradu a o další se stará, tak bylo o čem si povídat. Jeli jsme spodem přes Slezskou Hartu a docela nám to odsýpalo.

suche Mokre

Krnov

Pavel

oběd

Slezská Harta

Rozloučili jsme se ve Šternberku. Pavel pokračoval na Olomouc, já do místní pizzerie a potom na spací místo. Našel jsem si na mapě pěkné místo s prostorným altánkem asi 30 km daleko. Začalo se šeřit, ale jelo se krásně. Nebylo už vedro a aut minimum. K přístřešku jsme dojel už za tmy. Byl sice hezký a dokonce čistý, ale na písku jsem spát nechtěl. Předpověď počasí byla příznivá, tak jsem dal pod střechu jen koloběžku a sám jsem spal pod širákem. I když jsem při plánování spaní dával pozor, aby poblíž nebyla voda kvůli komárům, stejně tam byli.

cesta na bivak

Dobré ráno :-))

Ráno jsem si dal "kafe" 3 v 1 a před sedmou vyrazil na cestu. Pondělí byl nejhorší den zpáteční cesty, protože toho kolem nebylo moc na koukání, trasa částečně kopírovala trasu Přejezdu a bylo vedro. Přes poledne jsem si udělal siestu se sušením v jednom altánku, ale moc jsem se nevyspal. A hospoda, kde jsem si dal v pátek první pivo, měla ještě zavřeno (cca 15. hodina odpolední). Ale byly i  světlé okamžiky. :-) V Tišnově mě zastihl désť a když jsem se schoval pod stromem, dali jsme se do řeči s jedním místním koloběžkářem, který mi poradil dobrou restauraci. Tak jsem se potom výborně najedl a k tomu samozřejmě pivo a vydal se na sedmikilometrový kopec. Ta piva jsem měl dvě, tak jsem jel začátek kopce celkem svižně (bylo to ve stínu a u potoka) a tlačit jsem začal až zhruba ve třetině kopce. Nahoře na kopci byl další světlý bod - obchod. :-)

Ranní nákupy bývají nejlepší. :)

pěkný les, v těchto krajích není tak častý

polední siesta

A slunce pálí.

Tišnov

To nejsou brambory, ale Patatas. :-D

Spaní jsem tentokrát dopředu neplánoval, prostě jsem jel a koukal, kde by se dalo. Našel jsem pěkný plácek hned u cyklostezky. Pršet nemělo, tak jsem zase zvolil širák, ale ouha, jakmile jsem zalezl do spacáku, jedna kapka, druhá kapka,.. Kouknu na meteoradar a jsem přesně ve středu srážkového mraku. No stavět stan už se mi nechtělo a tak jsem ho přes sebe jen přehodil, ale stejně to bylo na houby, protože nepršelo tolik, aby to zahnalo komáry, ale dost na to, abych měl mokrý spacák. Ne úplně promoklý, jen mokrý na několika místech, takže se v něm spát dalo (ještě, že nemám péřák). Ale zase mi bylo vedro.

Klid před bouří.

bouře :-D

Ráno bylo hezky, na obloze jen pár mráčků. Ale všudypřítomní slimáci mě štvali. Jeden pod polštářem, druhý na TyVeku, další později objeven na koloběžce a poslední se vezl až k prvnímu obchodu, kde se mě paní ptala, jestli je umělý. :-D

Takže končím s vozením SMDčka na koloběžce. Je sice lehounký, ALE: Nemá podlážku, takže když prší, tak i když se dá postavit a potom tam dát TyVek, na kterém už věci nezmoknou, tak to samotné stavění není žádná hitparáda. Teoreticky ano - dát dva kolíky, tyčku, další kolík, vypnout a zapíchnout zbývající tři kolíky. Jenže v praxi je to tak, že aby to bylo opravdu vypnuté, musí se to poměrně dlouho štelovat a napínat (že se to potom v dešti prověsí, to nevadí, dá se dovypnout zevnitř). Jenže i při dokonalém vypnutí tam není místa na rozdávání. Pro více místa se dají použít dvě poutka po stranách, a napnout ideálně přes klacky na další dva kolíky. Což znamená v dešti hledání klacků. No a když to všechno máte, tak vám tam stejně ti slimáci a komáři vlezou. Dá se dokoupit vnitřní moskytiéra - za další 3500,- Nebo se dá postavit tak, že je těsně u země, ale pak se zase dotýkám spacákem stěn. Takže na pěší akce super, ale na koloběžku kupuju stan. Stačil by jednoplášťák, co mám na zimu a nebo když jedu s Pájou, ale ten zase není spolehlivě nepromokavý.

No a když už jsem v tom stěžování, tak něco málo o vaku pod řidítka. Pokud není potřeba vést jídlo nebo máte péřák, potom asi dobrý. Já přidělal gumicuky, ale jsou na to speciální popruhy, kdy není ten vak tak mechanicky namáhán v jednom místě a lépe se oddělává a přidělává. Nevýhoda je, že když je narvaný, tak nejde jen tak něco vyndat a zandat. Obvykle to není potřeba, ale musí se plánovat předem, třeba jestli tam dávat pláštěnku nebo vaření. A solární panel se mi tam taky nevejde. A poslední věc - musel jsem mít nakřivo brašnu na řidítkách, aby se vak vešel. To nejsou objektivní nevýhody, spíš nevýhody pro mě. Já radši zůstanu u klasických brašen, kde v levé mám spaní a méně používané věci a v pravé jídlo a vaření.

ráno se slimáky

Kromě kašle (už jsem za "léta" otužování zapomněl, jaké to je, ale ten první den Přejezdu byl fakt masakr a druhý nebyl o moc lepší a to bude asi příčina) byl poslední den perfektní. Bylo lehce pod mrakem, čili perfektní počasí na koloběžku. První 50 km úsek byl takový nijaký, ale zase tam byl obchod a u něj už zmíněná příhoda se slimákem. Potom už to byla paráda - Slavonice, Česká Kanada, Třeboňské rybníky a cíl. :-) Ve Slavonicích mě začalo bolet levé koleno při odrazu vpravo. V Nových Hradech, tj. asi 3 km před cílem, už i při odrazu vlevo.

dvojitý "kafe! a jede se dál

černý pasažér

kámoš :-)

Slavonice jsou krásné městečko. Na historických hradbách jsem si uvařil a potom ještě zaskočil do kavárny. Českou Kanadu mám v plánu si někdy pořádně projet spolu s Novohradskými horami. To málo, co jsem projel to úterý, bylo moc hezké. U Chlumu u Třeboně jsem začal pro zpestření "stíhat" skupinku cyklistů. No stíhal jsem je asi 15 minut a kdyby jedna paní neodpadla, protože měla podhuštěné zadní kolo, tak je nedoženu nikdy. :-) Mezitím trochu sprchlo, ale tentokrát to bylo příjemné. V jednom kempu jsem se stavil na jedno a potom už jsem to dojel na jeden zátah jen s kratičkou zajížďkou k hradu v Nových Hradech.

Slavonice

Klášter

Česká Kanada

Tam nejedu. :-)

Nové Hrady - hrad

(mají tam i zámek)

V kempu jsem hodil mokré věci na síť na volejbal, osprchoval jsem se teplou vodou (nádhera :) ) a pořádně se najedl. To vše po oslavném panáku griotky. :-) Jet hned domů by byla sebevražda, tak jsem přespal zase v autě a jel až ráno. Ale i tak byla naakumulovaná únava znát.

V cíli.

přehled

červená tam, zelená zpět