Omiš

Původní plán jet na Sendero Historíco jsme zařízli, když jsme zjistili, že má každá španělská autonomní oblast svoje CoVID pravidla pro cestování. Termín jsme vybrali na začátek září, což působí trochu problémy v práci, ale v letních vedrech to jít prostě nechcete, o vodě nemluvě. A protože byla Pája se sestrou a její kamarádkou v červenci v Omiši a moc se jí tam líbilo, tak navrhla tuto destinaci. Jeli vlakem a byly nadšené, tak jsme to taky zkusili a nadšení jsme nebyli. :-D Zpoždění už při odjezdu z Prahy, klimatizace foukala jen studeně, lokomotivě kdesi za Maďarskem upadla část motoru, nový mašinfíra něco zapomněl připojit a neodsávaly záchody - no krása. :-D Na dovolenou jsme jeli s kamarády Pavlem a Verčou.

vegan burger před odjezdem :)

motor niet

V Chorvatsku bylo krásně hned od příjezdu. Pája vymyslela bezva zkratku k penzionu, která byla delší a víc do kopce. Teď mi tu tvrdí, že jsem to nakonec rozhodl já, ale to si nepamatuju. :-) K majiteli ubytování Vladenovi jsme dorazili za šera, ale ještě jsme se museli jít rychle vykoupat. Potom jsme se s Vladenem podružili a šli spát.

Pájina "zkratka"

mořeee

Druhý den jsme udělali průzkum Omiše, zjistili, kde je dobrá zmrzlina, navštívili pevnost Mirabella a váleli se na pláži. Večer jsme si udělali krátkou procházku po okolí.

Mirabella

Pája a starý kostel

Další den byla v plánu tůra na druhou stranu kopce až k řece Cetině. Vyrazili jsme brzy ráno, abychom neměli vedro při stoupání do kopce. Stoupání nám pěkně utíkalo, protože nejprve jsme objevili fíkovník s plody a potom mandloň také s plody. Terén byl poměrně exponovaný, hlavně pro Verču, která nemá ráda výšky. Ale byla statečná, i když chvílemi vypadala poněkud nešťastně. :)

Kam to vlastně jdeme? :-))

louskání mandlí

Od vrcholu hřebenu to bylo dolů příjemným lesíkem až skoro k řece. Tam jsme navštívili restauraci, kde jsme si dali pivo a polévku (minisběračka na osobu) a zpět do Omiše to došli po silnici. To byl trochu opruz, ale jinak to nešlo.

Cetina

trasa

Další den jsem si byl ráno zaběhat, protože se to nekřížilo s našimi výletními plány. Jediný plán na celý den byla koupačka na pláži v Omiši a návštěva restaurace. Pavel udělal k snídani výborné palačinky a já přiběhl akorát na jejich konzumace. No úplná dovolenková idyla. :-)

koupání vyčerpá :-D

Následoval opět výletní den. Společně jsme vystoupali Na Forticu - místní pevnost a potom jsme se rozdělili. My s Pájou jsme pokračovali na výšlap a Verča s Pavlem si šli užívat pláže.

Fortica

Vydali jsme se na nejvyšší kopec v okolí - Kulu (863 m. n. m.). Cestou jsme viděli jednu hodně lákavou odbočku soutěskou, ale tam by se musel udělat veliký okruh a nebo jít tam a zpět a to se nám nechtělo. Drželi jsme se tedy původního plánu, dobyli Kulu a cestou zpět jsme šli cestou, kterou jsme šli první výlet nahoru. Lákal nás ještě jeden hřeben, ale neměli jsme dost vody, tak jsme si ho nechali na jindy. Terén během výletu byl překvapivě příjemně pestrý. Od holé skály přes borový les až po "savanu" jako z Vinetoua.

v pozadí lákavý hřeben

na vrcholu Kuly

trasa

Páje je zima, ale když je v Chorvatsku, přece nepůjde domů. :-D

Další den z nás byli vodáci. Půjčili jsme si kajak a přestože jsem ze sezení v něm měl trochu obavy, nakonec to bylo bezva. Na břehu jsem našel karimatku, dal si ji za záda a jel jsem jako pán. :-) Jeli jsme o dost rychleji, než jsme plánovali a tak jsme ještě před obědem narazili na první peřejky. Ty jsem přetáhl, další jsme projeli, ale potom už jsme se dále proti proudu nedostali. Cestou zpět jsme navštívili vyhlášenou restauraci Radmanove mlinice, ale protože jsme pluli rychle a snědli hodně burků, dali jsme si jen zmrzlinu. Cestou domů jsme objevili v jedné restauraci Sopárnik, pokrm oceněný UNESCO. Jelikož jde o pokrm bezmasý, musel jsem ho vyzkoušet. Nebylo to špatné, ale moc jsem se nenajedl. Byla to taková slaboučká placka s mangoldem. Pája měla rybu.

Radmanove mlinice

slavný Soparnik

Už během dne nám Pavel psal, že Vladen chce udělat grilovačku, ale že to ještě není jisté. Grilovačka nakonec byla. Byly ryby a i se mnou se počítalo, i když jsem hned první den avízoval, že ryby ani maso nejím. Ne, že bych to vykládal na potkání, ale už první den sliboval Vladen grilovačku a abych předešel možnému trapasu, řekl jsem to rovnou. Rybu jsem s díky odmítl a tak jsem dostal tlačenku a pršut. :-D Po asi půl hodině si to sousedé zase odnesli. :) Nicméně ostatní si moc pochutnali a hlavně bylo veselo.

Následoval opět odpočinkový den, tentokrát jsme se vydali do Splitu. Bylo tam krásně, zmrzlina taky moc dobrá, kafe jakbysmet a jen Pavel byl trochu smutný, protože nenašel prodejnu s hudebními nástroji.

Pobyt už se blížil k závěru a my chtěli stihnout ještě "naši" hřebenovku. Nakonec z ní moc nebylo, protože cesta sice značená byla, ale byl spíš přelézání skalek a kamenů a postup pomalý. A protože nebyla ta cesta v mapě, nevěděli jsme, kam by nás zavedla, raději jsme se vrátili a pokračovali v protisměru druhého výletu (na Kulu) a došli zase do Omiše.

To se hodí na chatu. :-D

trasa

Cesta vlakem zpět byla opět dobrodružná. Rozdíl by v tom, že jsem měl druhý den po příjezdu letět s mamkou na Rhodos a velké zpoždění se mi nehodilo. Nakonec to zase tak hrozné nebylo, domů jsme se dostali ve správný den a ještě jsem stihl vyprat. Jen se nám tedy úplně nepodařilo mít zase lehátkové kupé. Nějak jsme to spletli při objednávání a měli normální sedadla, která sice trochu rozložit jdou, ale nebylo to ono. Ale kafe a dorty byly zase. :-)

Verča se zamilovala do miništrůdlů :)

humorem proti nepohodlí :-)