PIM Grand Prix a vinobraní

Se závodem série PIM jsme počítali s velkým předstihem, protože to byl asi jediný závod, kam můžeme jet se Zuzkou oba a kde dostane tričko. :-) Taky jsme tomu po jejím zranění přizpůsobili tréninkový plán. Osobák to sice nebyl, ale čas 24:26 taky není k zahození. Zuzka je sice mrzutá, že je to zhoršení okolo minuty, ale prostě to pokaždé nevyjde. A navíc na ni nezbylo hezké tričko a dostala nějaké divné bílé. Tohle nepochopím. Tak snad organizátoři vědí předem kolik je přihlášených žen a u závodu se stříbrným hodnocením by nemělo vadit, že jim pár triček zbyde. Rozhodně je to lepší, než aby chyběla. Taky mi vadilo, že závodníci s mně podobnou výkoností odhazovali kelímky na zem. I přes výslovný zákaz v propozicích. Dal bych nad občerstvovačku kameru a kdo by ho odhodil, toho bych disknul. Navíc nechápu, k čemu jim bylo občerstvení na 10km trati. Rozumím tomu u běžců s pomalejšími časy, ale ti se už chudáci museli brodit záplavou kelímků.

Důkladné studium trasy závodu. :-)

Během Zuzčiného běhu jsem ještě potkal starého známého Rosťu Běhounka z dřevních dob Traged Teamu s manželkou a ti se divili, že ještě žiju. :-) Bylo to fajn setkání, ale musel jsem pak zase běžet fotit Zuzku. Ale to mi vůbec nešlo, tak ještě, že tam byla i kamarádka Romča a té se jedna fotka povedla.


Já šel oproti Zuzce do závodu s tím, že už mám těch závodů v nohou za poslední dobu docela dost a přestože regeneruji ostošest, tak jsem žádný zázrak nečekal. Na začátek klasicky adrenalinová záležitost s lidmi, co nechápou, že když mají na prsou číslo 1985, tak opravdu nemají co dělat dvacet metrů od startovní čáry. Jestli někdo běží na 34 minut a přihlásí se pozdě, tak má prostě smůlu a má začínat zezadu. Fakt jsem neměl slov, tak jsem jednoho běžce beze slova jemně odstrčil a postavil se před něj. :-) Zuzka to měla s neukázněnými běžkyněmi ještě horší. Na startu jsem potkal Oslíka v oranžovém dresu, tak jsme prohodili pár slov (číslo měl v pořádku :) a pak už jsem ho neviděl.


Prvních pár kilometrů se nedalo bežet pomalu, protože by mě předběhli ještě větší přepalovači než jsem já a ti by mě pak blokovali. Tak jsem to valil kolem 3:50 - 4:00/km a čekal jsem, kdy budu muset zpomalit. Tepák jsem si nebral, abych se jím zbytečně nerozptyloval a bylo to asi dobře. První 4 kilometry jsem měl za 16:51. Od nějakého šestého kilometru (5. až 6. km za 8:36) jsem začal trochu vadnout, ale říkal jsem si, že je to jenom desítka a nebudu zpomalovat. Pak začali dotírat borci, co se předtím šetřili, ale nechtěl jsem se nechat, takže sedmý km byl za 4:23, osmý za 4:17 a poslední dva za 8:20. Na posledním kilometru jsem předběhl blikajícího běžce, který mě vzal na osmém a už jsem ho před sebe nepustil. Smyčka po průběhu cílem byla docela na hlavu, ale už to byl jen kousek, tak jsem se kousl a v posledních 200 metrech předběhl asi 10 lidí.

Druhý den jsem se byl ráno na hodinku projít do údolí Šárky a pak jsem se Zuzkou a její kamarádkou vyrazil na vinobraní do Troji. Vstupné 50Kč platilo i do botanické zahrady a ještě byl v ceně suchý preclík. :) Ochutnali jsme vinný mošt z červených hroznů a bílý a červený burčák. Víno jsem neochutnával, protože mu vůbec nerozumím a nejradši máme stejně Lambrucso a Sangrii. Pak jsme se prošli se do kopce. To bylo po závodě bezva. :) nakonec jsme poseděli ve stínu na lavičce, nezdravě posvačili a jeli domů.