Týden 18. - 23. 2. - Běháme ve sněhu

Rekonstrukce koupelny, která začla minulý týden, není stále hotová a do pátku jsem pořád bydlel u mamky, což sebou přinášelo ztíženou logistiku. :-) V pondělí jsem ale měl stejně volno. Zase jsem  zapomněl, že je pánská sauna jen do pěti hodin a propásl jsem ji. Byl jsem tam až v úterý, ale ještě předtím jsem ráno odplaval nějaké ty padesátky. Padesátky mi vyhovují v tom, že jak je to rychlejší, tak je opravdu víc znát odpor vody a kde to vázne, tam se to hned projeví. Bohužel jsem si roztrhl svou památeční čepičku z Zell am See. Ne tou rychlostí :D, ale už taky něco pamatuje.

Ve středu jsem vyběhl a sněhu bylo zase plno. Pořád mě bolely nohy z předešlého týdne, ale aspoň jsem je pořádně prokrvil. :) Motal jsem se v blízkosti bydliště a bylo to dobře, protože mi volal nejdřív řidič z Geisu a pak zedník kvůli rozložení obkladů. Pouzdro na paži z Decathlonu se osvědčilo. :) Večer jsem byl ještě v posilovně.

Ve čtvrtek ráno jsem vyrazil na běžky. Po vydatném nočním sněžení měly být projeté hlavní trasy, ale byl jsem tam asi moc brzy a byla projetá jen trasa Bedřichov - Krásná Máří - Knajpa a asi i dále na Jizerku. Ale z Rozmezí se na Kristiánov jet nedalo, tak jsem musel stejnou cestou zpátky. Moc se mi nechtělo, protože jsem se těšil na dlouhý sjezd na Novou Louku, ale nedalo se nic dělat. Projeté nebyly ani Bílé Buky. Navíc to bylo měkké a tak žádná hitparáda. A ani nesvítilo sluníčko. Asi se vrátím k běhání. :-)) A "povedl" se mi bezva pád, po kterém jsem byl od sněhu od hlavy až k patě, navíc s diváky. Hlavně ale, že vydržela kolena. :)

V pátek ráno jsem se stěhoval zpátky domů, protože už měla být koupelna předávána, ale doteď není hotová. Takže místo toho, aby přijela Stáňa ke mně a šli jsme v neděli na běžky, jel jsem já do Prahy. No mělo to i své kladné stránky. :) Ale do Prahy jsem jel až v sobotu odpoledne. Do odjezdu jsem doma uklízel a stihl s kamarádem jeden svižnější běh. Tedy tempo 5:06 není úplně svižné, ale jak už jsem psal, pořád byl všude sníh a to buď uklouzaný nebo hlubší, výjimečně posypaný štěrkem. I lesem se ale běželo pěkně, protože tamtudy jela nějaká těžká technika a nechala tam široké stopy.

Na neděli byl naplánovaný dlouhý běh po Praze s Honzou a Stáňou. Bohužel sněhová kalamita donutila Honzu věnovat se odhazování sněhu a jeho shazování ze stromů a Stáně se představa běhu ve sněhu taky dvakrát nezamlouvala. Tak jsem nastudoval mapu (jako by mi to někdy k něčemu bylo :D), nasál instrukce a vyrazil metrem na Florenc. Tuto neděli jsem vytvořil rekord v ptaní se na cestu. Ptal jsem se plus mínus 15 lidí. :) Radši jsem se zeptal už na Florenci, i když jsem vyjel po správných schodech. Ale byla čvachta a chtěl jsem eliminovat pobyt v ní. Po chvíli jsem už klusal po nábřeží a vyhlížel vhodné místo, kde bych seběhl k vodě, navlhčil pás a vykonal potřebu. Po nábřeží se běželo moc pěkně. Byly tam vyjeté stopy od aut a tak nehrozilo nabrání sněhu do bot. Na to bylo ještě času dost. :-) Cesta do Braníku rychle utekla a i když byl místy sníh hlubší, stále jsem měl v botách sucho. Za zmínku stojí asi jen slečna běžkyně, která se lekla až uskočila, když jsem ji předbíhal a zdravil. A bylo to u Žlutých lázní (modří už vědí). Asi je tam nějaké silové pole. :-)

Když jsem měl pocit, že jsem v Braníku, zeptal jsem se běžce s velkým oranžovým Garminem (záruka kvality a znalosti terénu) na cestu do Krčáku. Poradil mi dobře a já to střihl podchodem na druhou stranu, vymotal se uličkami Braníku a po seběhu ze silnice chvíli prznil lyžařskou stopu. No vlastně jsem po ní a vedle ní běžel docela dlouho. Potkal jsem pár běžkařů, proběhl kolem baseballových hřišť a když jsem měl pocit, že jsem se ztratil, vyzkoušel jsem všechny tři mapové aplikace a nakonec se zeptal paní se psy. Ta mě nasměrovala a po kilometru jsem byl zase na silnici. Ale už s mokrem v botách. Takže hlavně moc nezastavovat. To už jsem byl u Krčáku. Překvapilo mě, jak byla cesta v něm široká a čistá. Lidi tam bruslili, jezdili s kočárky a bylo tam i hodně běžců. Jeden z nich běžel asi pět minut stále stejně daleko za mnou, tak jsem na něj počkal a zeptal se ho, jestli by mu nevadilo, kdybych se k němu přidal. Přemkovi to nevadilo a tak jsme spolu oběhli celý Krčák, pokecali (spíš já. :D) a v Chodově na metru se zase rozdělili. Pěkně ten úsek utekl. V Chodově jsem měl necelých dvacet a řekl jsem si, že to zkusím chvíli o něco rychleji. Cyklostezka A 22 mě sice chvíli vedla správně, ale pak se někam ztratila a já to vzal po louce směr Háje. Ale zpětně jsem koukal, jak jsem si to pěkně protáhl přes Opatov. :) Pak podél silnice až k odbočce do lesa k Hostivařské přehradě. Tam jsem ukončil rychlejší úsek a začal vyklusávat. Běžel jsem doprava a když jsem narazil na silnici, myslel jsem, že už je to jen kousek zpátky na hráz a na autobus. Ale bylo to docela dlouhé. Vyždímal jsem poslední zbytky gelu a coly s vodou a došmajdal jsem do bufetu. Těsně před ním už se o mě pokoušela křeč, ale zvládl jsem to. :) Tatranka za 30,- a Kofola za 35,- bodly. Bufet měl zahrádku se židličkami a svítilo sluníčko, tak jsem se během posilňování opaloval a zeptal se na cestu vedle svačící běžkařky. Poradila mi, že nemusím do kopce na bus, ale můžu z kopce na tramvaj. To se mi líbilo.

Řečí čísel jsem běžel takto:
9,6 km/5:12/138 podél Vltavy,
9,6 km/5:41/142 Braník - Krčák - Chodov,
6,9 km/5:02/152 k Hostivařské přehradě,
5,22 km/6:14/147 výklus až do bufetu,
2,08 km/5:49/144 na tramvaj

mapka

Tak doufám, že tyhle dlouhé běhy na maratonu zúročím. :-)