Týden 25. 2. - 3. 3. - Kbelská desítka

Tak nám začala závodní sezona. Nepočítaje běžeckou beach party, kde jsem ale taky podal slušný výkon, měly být Kbely prvním letošním testem formy.

V pondělí jsem byl ještě lehce vláčný po nedělním třicetikilometrovém běhu a sauna tedy bodla. V úterý jsem byl jen plavat a večer na badmintonu. Plavání po týdnu bez plavání ušlo, ale chtělo by to aspoň dvakrát týdně fakt chodit. Na badmintonu jsem vyhrál jeden set o dva body, i když jsem vyhrával asi o 7. Ale vždycky nějak usnu na vavřínech a pak se probudím a mám co dělat, abych to zachránil.

Ve středu dráha a na ní úseky 3x2 kilometry tempem 4 minuty na kilometr. No moc jsem tomu nevěřil, ale jakž takž to klaplo (4:02/158, 4:03/161 a 4:06/162). Kvůli sněhu jsem běžel ve druhé dráze a ta je sice delší jen o kousek, ale když se zatáčka běží víckrát, už se to nasčítá. :-) A měl jsem štěstí i na rozptylové podmínky - všechny čtyři hodnoty byly dobré. Ale víkend byl v nohách ještě cítit.

Ve čtvrtek jsem odběhl rychlé stovky, odpoledne odplaval stovkové motivy a zase sauna. V pátek jen krátký běh pro rychlé nohy na závod a hurá do Prahy. Ještě v pátek večer jsem nám vyzvedl čísla a v sobotu to bylo krásně bezstarostné. Jen přijet, rozklusat, protáhnout a najít si koridor. Trochu jsem zmatkoval s hledáním vody pro navlhčení pásu, ale desítky už na tepovku neběhám a taky by o nic nešlo ani v případě, že bych tepy neměl. Spíš to mám pro následné porovnání. Předstartovní připravy byly zpříjemněné setkáním s Honzou 12 a dalšími známými.

Na startu byla pohodová atmosféra, protože v prvním závodě sezóny to nikdo moc nehrotil. I když... :-) Plánoval sjem se držet vodiče na 40 minut, co to půjde a opravdu jsem nevěřil, že bych to pod 40 mohl dát. Kbely mám zafixované jako větrný závod s táhlými kopci a navíc takto po zimě s jediným rychlým tréninkem. Prostě čas pod 40 byla utopie.

Během předstartovního odlehčování se mi povedlo posmrkat nohy vodičovi na 40 minut a tím jsem si u něj zavařil a musel od startu utíkat před ním. Bylo to mírně z kopce, tak jsem si budoval náskok, abych pak v kopcích mohl trochu zpomalit. Ze začátku se mi běželo pěkně. Pak mi to ale zkazil Honza 12, když mě někde na druhém až třetím kilometru předběhl. Ne,že bych mu to nepřál, ale co si budeme povídat, bylo to závod a tam neznám bratra. :) Chtěl jsem ho stíhat, ale přišel kopec a ty mi moc nejdou. Tak jsem jen sledoval, jestli se moc nevzdaluje a běžel si svoje střídavě za něčími zády a sám. Spíš ale za těmi zády. Tak to šlo do asi šestého kilometru, když jsem za sebou začal slyšet povzbuzovací výkřiky vodiče na 40 minut. Naštěstí nekřičel nic o smrkajícím praseti a tak se mi trochu ulevilo. :D Pořád jsem se snažil mít před jeho skupinkou náskok, ale lidí, za které bych se mohl schovat bylo čím dál méně a běžci přede mnou vypadali spíš jako tyčky s rukama a za těmi se schovávalo špatně. Postavil jsem se tedy větru čelem a v důsledku toho mě balík na 40 minut pohltil na sedmém kilometru. Respektive jen jeho část, kterou jsem opět využil jako větrolam (Historie se neptá, za kým jsem běžel... :-))). Ale po chvíli se to nějak roztrhalo a poslední dva kilometry jsem běžel zase za své.

ještě s posmrkaným vodičem

Od sedmého kilometru mě píchalo pod žebry, neklamná známka, že jsem se neflákal. Navíc přišel táhlý kopec, ale povzbuzování vodiče pomohlo rozptýlit myšlenky na bolest. Osmý kilometr jsem si dokonce v závodním rauši odmáčkl na 7,8. :) Pak přišel běh podél letiště, předběhnutí pár závodníků a dlouhý finiš. Cílová brána byla posunutá oproti minulým ročníkům, kterých jsem se účastnil a tak jsem po chvíli finišování musel na pár desítek metrů zpomalit, nabrat dech a zase se rozběhnout. Posledních pár set metrů do cíle už to bylo fakt na krev, asi tři metry za mnou borec, co vypadal, že chce můj skalp a hned za ním další. Ale nedal jsem se a nenechal je přiblížit se. Na nějaké stíhání Honzy jsem neměl ani pomyšlení. Možná, kdybych věděl, že má u sebe Fidorku. :) Takže doběhl o nějakých 10 vteřin přede mnou (v real time asi dvacet.). To byla ta lepší varianta. Horší by bylo, kdybych ho předběhl ve finiši o pár vteřin a on pak měl stejně lepší čas díky horšímu umístění na startu. :-) S časem 39:40 (Garmin) jsem byl moc spokojený. Smskový čas 39:44 mi to trochu zkazil, ale real time 39:37 zase potěšil. Na jaře bez rychlých tréninku být 25 vteřin za osobákem ujde. :) Ale ty kopce musím víc trénovat.

Následují pěkné fotky. :)

Závod se mi líbil i z organizační stránky. Bezmasé těstoviny (a vůbec mi nevadilo, že byly studené), bezva příjemné tričko odpovídající velikosti (vyzvednutí den předem se vyplatilo), rekordní počet známých a kamarádů na závodě a jen ten vítr, kdyby tolik nefoukal. :-) Záznam zde. Fotky asi nějaké budou, ale vzhledem k úsilí během závodu vyvinutého nebudou moc koukatelné. :)

V neděli jsme se šli volně vyklusat na trase Dáblický a Čimický les, dolů k Vltavě a Stromovkou kolečko a do Holešovic na metro. Trenér dal do plánu delší výklus, tak to tak nějak odpovídalo. A máme parádní fotku na skále na konci světa. :) Pravda, trochu tmavou, ale byla zima a víc pokusů nebylo. Kousek od skály, kde jsme se fotili, je obrovská louka jako dělaná na GPSArt a to se musí využít. :-)