úterý 30. dubna 2013

O Krušovický soudek - běžecký závod jara :)

Na tento závod už jsem slyšel slova chvály loni, ale nějak jsem to pustil druhým uchem ven. Zato letos, když o něm básnil bubobubo Petr Švanda) v blogerské hospodě, tak jsem už zbystřil a zapsal si ho do termínovky jako "možná". Pak se jeho termín přiblížil a nic jiného nebylo, tak jsem se zaregistroval.

Na závod jsem jel vlakem a už na nádraží jsme se potkali s Lubošem a Pavlem aneb reprezentanty Ithinkbeer týmu. Ještě se k nám přidal Mirek Vostrý a my se zase takticky přidali ke skupince starších borců, abychom nezapomněli ve Stochově vystoupit. Z Luboše vypadlo, že čtyři dny odpočíval a je v životní formě. Nebo tak nějak. :) Jen ho zradila dcera, která nevstala a na závod se vykašlala.

ithinkbeer team

Z nádraží nás závodní autobus odvezl až na místo startu a prezence. Prezence byla bez fronty a hned po ní jsem si zabral místečko u záchodu. Luboš dostal číslo 12, tak měl první letošní Vánoce a museli jsme se vyfotit na památku. Dokonce jsme se na to i pořádně vyprsili. :) Luboš ještě vymyslel, že jestli se Honza 12 brzo neozve, mohl by být tento závod jeho memoriálem. :-D V nouzi poznáš přítele... :)

s Lubošem

V sokolovně jsme potkali spoustu známých, za všechny třeba Ivu Digi, Honzu Herdu nebo Evžena Ge. Potkali jsme tam i buba, který jako velký propagátor tohoto závodu nemohl chybět. Domluvil jsme se s ním, že to rozběhneme spolu a uvidíme. Maličko jsem se rozklusal a nohy nic moc. Rovinky jsem vynechal úplně, abych nebyl ze začátku moc rychlý. :-D

válečná porada

Před startem mi pak bubo každou chvíli zmizel a pak se zase objevil. Chtěl to rozběhout k pěti, ale to mi přišlo moc pomalé, tak jsme běželi zadrženě s ostatními nějakých 4:40 až 4:30.

společná fotka před startem

Společný běh s bubem nám vydržel až do sedmého kilometru. Asi dva kilometry po startu jsme předbíhali Ivu Milesovou, reprezentatku v běhu do vrchu, a říkali jsme si, že nás někde v kopci předběhne zpátky. Předbíhali jsme skoro pořád a Petr se s každým zdravil a prohodil pár slov, tak to pěkně utíkalo. Přišlo mi, že si jen tak vyklusává. Já sice mluvit mohl taky, ale bylo by to na úkor dýchání, tak jsem radši moc nemluvil. :)


Asi jsem se zamyslel. :)

Od startu se běželo víceméně po rovině, na třetím přišel mírný kopec dolů, pak zase rovinka a na pátém první větší kopec. Tam jsem měl co dělat, abych Petrovi stačil. Nahoře na asfaltce jsme to zase rozeběhli, já měl chvilku náskok a pak jsem na Petra počkal. Na trháky času dost. Pak jsme dobíhali postupně pár závodníků a vytvořili s nimi skupinku, kterou jsem tahal. Když jsem vyzval ke střídání, bylo to zase z kopce. :) Někde tam se mi běželo pěkně a utrhl jsem se od skupinky, abych se schoval za dva běžce přede mnou.





Jednoho jsem doběhl, ale druhý si asi myslel, že mi uteče. :-D Zaběhl doleva do lesa a já za ním. Přechod z asfaltu na lesní cestu byl příjemný. Nesnažil jsem se ho na úzké cestě předběhnout, ale naopak jsem ho nechal, aby mi hledal ideální stopu. Přestože na můj vkus zbytečně kličkoval, pořád mi přišlo výhodnější se držet za ním. Běželi jsme spolu asi dva kilometry, kdy jsem musel mít oči na stopkách kvůli kořenům. Pak se cesta mírně svažovala a přišla moje chvíle.

 

Tempem o pikosekundu rychlejším, než bylo to jeho jsem ho předběhl a na náběh na asfaltku jsem vyběhl první. Následoval asi 200metrový kopec, kde jsem před sebou viděl dva závodníky. Jeden z nich v růžovém tričku oddílu porno-czech a předívkou Sergej. Do kopce jsem je dobíhat nechtěl a hned za zatáčkou na další lesní cestu byla občerstvovačka. Nevím, jestli oficiální, ale prostě dvě holky s kelímky. Trochu jsem bojoval se zipem od kapsy s gelem, tak jsem musel na chvilku zastavit, ale nikdo mě nedoběhl.

 
Po lesním intermezzu následoval dlouhý seběh po silnici. To bylo na cca desátém kilometru. Přede mnou Sergej a ještě jeden borec. Borce jsem předběhl snadno, ale Sergej se nechtěl nechat, ohlížel se a pokaždé mi cukl. Tak jsem se na stíhání vyprdl a běžel po měkčí krajnici. Chvíli jsme běželi v neměnném pořadí a pak jsem viděl v dálce další občerstvovačku, vcucl zbytek gelu (který jsem nesl v ruce, protože jsem při jeho otvírání ztratil víčko) a zapil vodou. Sergej ale občerstvovačku nějak nezvládl nebo už prostě nemohl a hodně zpomalil. Toho jsem nemohl nevyužít. Vzal jsem ho zprava kolem stromu a tak tak jsem se tam nezaklínil. :) Bylo to lesem přes kořeny špatně viditelnou, ale zato výborně značenou lesní pěšinou a po chvíli jsem si udělal malý náskok a začal koukat, kdo je přede mnou. Nikdo nebyl na dostřel, tak jsem se zase na chvíli uklidnil. Po nějaké době se to začalo trochu zvedat, pak trochu víc a koukám, bubo je mi v patách. Já věděl, že se šetřil. :-D Takže mě někde na sedmnáctém kilometru svěžím krokem předběhl a já se snažil nemít moc velkou ztrátu. Kopec to byl dlouhý a na jeho vrchulu se to ještě nelámalo, ale přišla dlouhá, až bych řekl nekonečná rovinka. Tam jsem předběhl ještě dalšího kluka a po chvíli přišel ten slibovaný kopec dolů. Byl to kopec, kde šlo o nohy. Nejdřív hlína a šotolina, sem tam volný kámen a pak měkká hlína rozrytá od kopyt. Ta krásně tlumila dopady a tak jsem to bral prostředkem. Bubo si sice stěžuje, že tam nešlo moc běžet, ale ani o chlup jsem se mu nepřiblížil, takže to tak hrozné nebylo. :-) Pak už jen mírný sklon po panelce a běh vesnicí. Garmin ukazoval, že zbývá jen 200 metrů, tak jsem skoro začal sprintovat, ale pak koukám, na zemi značka 500 metrů. Hm tak nic. Petr nechtěl dát svou kůži lacino a nakonec nedal. Dobíhal jsem pět vteřin za ním a on pro změnu pět vteřin za první ženou.

zelený flek marně stíhá buba 100 metrů před cílem

V cíli jsme si všichni navzájem pogratulovali, šli se s Petrem vyklusnout a pak osprchovat (už každý sám :D), převléknout a na pivko. Fronta byla dlouhá, ale oproti té, která se vytvořila později, to bylo ještě dobrý. Co se týká jídla, ostrouhal jsem, protože klobásu ani párek jsem nechtěl a když už jsem se rozhoupal, že si dám aspoň chipsy, tak prodali poslední těsně přede mnou. Tak jsem si dal aspoň tatranku a spolu s Corny dovezenou v batohu to byla má jediná záchrana. :) Po asi dvou hodinách nás autobus odvezl na nádraží a cesta do Prahy příjemně utekla.


A díky soudku jsem přišel na to, kde vzal Honza 12 inspiraci. Přečtěte si tento článek a pochopíte. :) Účast byla rekordní, loni 206 a letos myslím 260 závodníků. Mezi všemi muži jsem byl 35. z 200 a v kategorii 19. ze 113. S časem 1:27:40 taky. Je to minutu za osobákem na půlmaraton, ale byly tu (viditelné) kopce.

9 komentářů:

  1. Pěkně jsi závod zachytil:-) Že ty jsi mě Davide při doběhu šetřil??? :-))) Moc děkuji za super rozběhnutí závodu a tvoji společnost na první 1/3 závodu. Byla to pro mě výzva držet tvé tempo, protože vím jak běháš a jsi výkonnostně o třídu výš :-) Doufám, že si účast příští rok v té samé partě zopakujeme, tedy pokud třeba nepojedeš s Honzou12 na Zane Grey :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Houby o třídu výš. :) Jsme na tom zhruba stejně a podle toho, jak se kdo vyspí, tak toho druhého porazí. :-)

      Vymazat
  2. Pěkný pěkný :)) až na to že životní forma se nekonala bolí mě koleno jak (chro chro) ale sem rád že jsme si to takhle společně mohli užít :)

    OdpovědětVymazat
  3. Čas, trasu a závod vůbec jsem už obdivovala jinde, tak aspoň okem estéta chválím (úmyslné?) šmrncovní sladění trika a podkolenek ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, že úmyslné.:-D V plánu bylo tričko (černé), ale byla kosa.

      Vymazat
  4. Davide, moc hezky.. Skvele jste bezeli, gratulace vsem.. Ovsem Ithinkbeer.com se vyznamenal! :) Jak jsem se dozvedel, Pavel vyhral pivo.. takhle se zavodi!:)
    Ta noticka na konci je moc hezka.. MSF! 12:)

    OdpovědětVymazat
  5. Vidíš a já furt na konci čekal kdy bude avizovanej kopec a po táhlém kopci, který se dal běžet krom pár metrů furt v tempu jsme byli na nekonečném hřebeni no a ten seběh, jsem myslel že chcpínu :-) Dát si v so běh do vrchu na Pomezky a v neděli Soudek (tvrďák v tílku) nebylo úplně nejlepčí :-) Tvůj čas good! Honza H.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dík. V tílku bych umrzl po cestě. :)

      Vymazat