Cukroušův mazec :-)

Můj letošní první a historicky v životě třetí MTB závod. Byl jsem na něj nalákán Stáňou, jejíž tým Kolotým Tryskomyš ho pořádá. Když mi pak poslala odkaz na zážitky minulých účastníků, kteří trať popsali jakou "houpavou", nebylo co řešit. To už jsem byl stejně dávno přihlášený. :) Nyní vím, že ty články museli psát závodníci končící na bedně, protože já říkám trase o délce 69 km s převýšením 2000 m "kopcovitá".

profil trasy

 myši v akci

pošmourné počasí neodradilo odhodlané závodníky

Na místo jsme přijeli brzy ráno a tak jsem pomohl myším s prezencí a jak se blížil start, ani jsem nebyl moc nervózní. Čekala mě přeci houpavá trať. :-) Start byl do kopce a tak jsem se se svým těžkým tankem postavil na konec startovního pole. Po odstartování jsem se rozvážně rozjel a po straně silničky si to šinul do kopce. Po chvíli jsme projeli kolem zázemí závodů, sem tam někdo zafandil a už jsme byli na singlíku. Stále do kopce.

start

singlík krátce po startu

Pak ještě chvíli do kopce, pak do menšího kopce a nakonec pro změnu prudký kopec. A protože už to výš nešlo, trasa pokračovala dolů. :) Nemá smysl popisovat celou trasu a ani bych to nezvládl. Mrkněte na profil. Vypíšu jen to, co mi utkvělo v paměti. Někde v první čtvrtině trasy se sjelo k úzkému potůčku, a kdo včas nepodřadil, musel pak tlačit. Ono to tlačení bylo asi i energeticky výhodnější a nikoho jsem neviděl to vyjet. Možná pár desítek minut před námi to vyjeli závodníci na předních pozicích, ale my ostatní jsme to použili jako konverzační vložku. Občas mi někdo odpověděl. :-D

kdesi v lese pro ilustraci

V prvním kole jsem si to užíval. Kopce mi nevadily, občas měla trasa bezva flow a většinu jsem jí absolvoval s otevřeným tlumičem. Pěkně jsem točil nohama a ze sedla skoro nechodil. Jen výjimečně do stojek na protažení nohou a provětrání zadku. Jen je škoda, že často, když to člověk rozjel, tak následovala ostrá vracečka a muselo se zase brzdit. A navíc to pak bylo většinou i do kopce. Ale bylo i pár rychlejších úseků po širší lesní cestě, kde nebylo bahno a dalo se jet i padesátkou.

V prvním kole jsem si ani nevšiml, že jsem projel pár metrů od Cukráku, podle kterého je i závod pojmenovaný. Proč "Mazec" je myslím jasné. :-) I mistr tesař se někdy utne a já si nevypnul na Garminu automatickou pauzu, která se hodí, když člověk stojí na křižovatkách a tak. Takže jakmile klesla moje rychlost pod nějakou minimální, přestal mi Garmin měřit. A to bylo asi celkem často, protože mi naměřil celkem o cca 20 minut míně, než oficiální časomíra. Něco byl čas strávený na občerstvovačkách, něco protahování křečí, ale většina normálně na trati, většinou asi tlačení.

Na konci prvního ze dvou okruhů jsem zjistil, že mi přehazovačka po zásahu klackem nebo kamenem řadí jen na největší pastorek a pak až na čtvrtý a níž. Takže v druhém kole jsem nemohl točit tak, jak jsem zvyklý, musel jsem jet trochu silověji a křeče toho využily. Celé druhé kolo jsme se vzájemně předjížděli s dalšími dvěma závodníky, občas prohodili pár slov a tak si zpříjemňovali útrapy. Už první kopec, v úvodu zmiňovaný singlík, nebyl po 35 kilometrech v terénu žádný med. O to horší byly ty další. První křeč se mi zakousla do stehna na 45. kilometru. Zahnal jsem ji anticrampy a bylo dobře. Na 61. kilometru přišla, jak už to tak bývá, křeč do druhé nohy. Ta už se držela déle, anticrampy taky hned nepomohly a hlavně už jsem jich moc neměl, protože jsem dvě kapsle daroval závodníkovi, který na křeče neměl nic. To jsem si myslel, že už je nebudu potřebovat. Jenže když není natrénováno, ani sypání nepomůže. :-) Poslední a nejhorší to bylo 3 kilometry před cílem, kdy jsem už klukům ujel, ale kvůli křečím to vypadalo, že mě zase dojedou a taky se nebezpečně blížili. Zrychlit ale nešlo, protože to bylo na hraně a těžší převod by kvůli rozbité přehazovačce znamenal o dost těžší a tím pádem téměř jistou křeč. Nakonec mě nikdo nedojel a v cíli jsem byl po čtyřech hodinách a dvaceti minutách. Nikdo mě nevítal a asi ani nefotil a tak jsem si připadal jako kdysi na Babím létě, kde jsem byl předposlední. Ale tam mi aspoň tleskali. :) A to jsem tady dopadl docela dobře. Absolutně 71. z 95 (a to ještě dost závodníků nedokončilo) a 22. z 28 v kategorii. :-)

V cíli pivko, bezmasé rizoto (jen houšť), umytí kola, umytí mne a čekání na vyhlášení a tombolu. Čekání zpříjemňovala kapela 2x, která se mi moc líbila. Prý tam byla ještě jedna kapela, ale tu jsem nějak minul. :) Hlavně, že zbylo pivo a jídlo :-D

2x

Ještě musím vyzdvihnout opravdu krásnou trasu. Na fulla akorát a lituju ty, co to jeli na hardtailech. Určitě jsou zvyklí, ale můj zadek by to asi už nerozchodil. V paměti mi (kromě kopců) utkvěly takové malé serpentinky, kde člověk viděl, kdo je daleko před ním a za ním a měl tak dobrý přehled o soupeřích. Zákeřní chalupář obracející šipky jsou asi všude a já si naštěstí zajel jen asi 400 metrů. Nechápu to ani z pohledu těch vesničanů, protože bloudící závodníci = závodníci pobývající déle na "jejich území". Ale takhle logicky se k tomu asi nestavěli.

myši v akci 2 :)