Týden 26. 8. - 1. 9. – Triatlon Hrádek

V pondělí jsem měl volno. Ale zato byla pražská akce v pizzerii Corleone a přišli tam skoro všichni běžečtí kamarádi a známí. Dokonce i Jitka s Madlenkou. Probrali jsme novinky (Iva už běhá :) a pak s Ivou zlobili Leonu dortem. :-))

Na středu jsem měl od trenéra dráhový motiv 3RK, 2x 4 km po 4:20´ /pauza 5´ a 3VK. Ale běželo se mi dobře, tak jsem to zaběhl takhle: 4:05/156 a 4:03/157. Brzdil jsem se, abych nepřekročil své maratonské tepy. Druhý úsek mě ke konci už píchalo pod žebry. :) Pak jsem se dva kilometry vyklusal po trávě a pak tři domů. Když to srovnám s podobným tréninkem běženým předloni 20 dní před osobákem v Drážďanech takhle: 4:11/160 a 4:17/162; tak nemůžu být nespokojený. :)

Večer jsme zapíjeli s bráchou a dalšími lidmi synovce a zapili jsme ho pořádně. :) Ve čtvrtek jsem spal až do poledne. Odpoledne jsem vyrazil na kolo lehce se projet a  užít posledního letního slunce. Když jsem si fotil pěknou skálu, našel jsem krásného kováře a tak jsem se podíval po okolí a nakonec jsem tam hledal houby asi hodinu. Nebylo je ale kam dát, tak jsem si je schoval, zaházel trávou, souřadnice uložil do Garmina a jel na Maliník sehnat igelitku. Na Maliníku jsem si dal malinovku, přejel hřeben a po vrstevnici se vrátil pro houby a s nimi pak domů.

V pátek ráno jsem běhal stovky v pětiprsťácích. Byl to takový milník, protože šlo o první trénink napsaný trenérem a běžený v prsťácích čili dvě mouchy jednou ranou. :)

V sobotu jsem měl běžet dvacku od tempa 5:20 do 4:50 vždy po pěti kilometrech. Ale jak jsem se rozběhl, tak jsem si neuměl představit, že poběžím 5:20. Zkoušel jsem to trochu brzdit, ale běželo se mi dobře a tak jsem to držel pod 4:50. Od desátého kilometru jsem to trochu vystupňoval, ale nebylo to zadarmo, protože jsem musel přeběhnout velký kopec. A poslední pětka už byla trápení. Nakonec takto: 4:44/140 + 4:44/153 + 4:38/155 + 4:35/160

V neděli jsem se zúčastnil svého prvního a posledního letošního triatlonu s názvem Triatlon Hrádek. Jde o xterru, ale ne nijak náročnou. Na závod jsme jeli z Liberce 30 km na kole a cestou jsme řešili, jaká asi bude voda a jestli bez neoprenu nezmrznu. Na tenhle závod jsem neladil, abych neztrácel čas pro trénink na maratón. Věděl jsem, že nebude výsledek odpovídat trénovanosti, ale nijak mi to nevadilo. Trenér vyhrožoval utopením, ale 14 dní bez plavání nebylo skoro znát. Voda měla nakonec krásných 20 °C.

Na tenhle závod jsem se těšil taky proto, že tam byla spousta známých. S některými jsme pokacali, poslechli si rozpravu a byl tu start. Voda, jak už jsem psal, byla teplá a trať měřila 400 m a přesto se spousta borců i "borců" navlékla do gumy. Těmi druhými myslím individua, co si vezmou neopren, stoupnou si dopředu a pak se pletou plavajíce prsa. No nic.

start

Přesedlání na kolo bylo otázkou mžiku a trefení se nohou do ponožek (kdybych to jel na výsledek, na ponožky kašlu) a hurá na kolo. Bylo to do kopce. Z minula jsem si pamatoval jeden velký kopec, ale on byl skoro celý závod. Za zatáčkou kopec, za rovinkou kopec, no děs. :) V jednu chvíli mi spadl kamínek do přesmykače, tak jsem musel seskočit, otočit kolo vzhůru nohama a zase jet. Taková atrakce pro ostatní závodníky. Jelo se mi docela blbě, protože nohy bolely a nechtěl jsem polevovat. I tak mě na celé 18kilometrové trati předjelo asi 8 lidí. Ke konci kola byl krásný singlík, na který se pojedu podívat někdy, až bude čas. Na běh jsem vybíhal s tím, že to bude s pícháním a taky že jo. Začal jsem kolem 4 minut na kilometr, ale pak to šlo prudce dolů. Naštěstí se běželo jen asi 4 km a tak to nestihlo spadnout tolik. :)

skoro jako týmová časovka na Tour de France :)

Při doběhu do cílové rovinky mě nemile překvapily balíky slámy, které jsme musely překonat. V rozpravě o nich nic nebylo a tak jsem hledal, kudy se běží a ono přes ně. První jsem přeskočil a přes druhý se překulil. Tohle bylo místo, kde se v dětských kategoriích rozhodovalo i o první a druhé místo. Ale divácky to bylo vděčné a i já jsem díky tomu zůstal u trati a povzbuzoval. Dokončil jsem 37. ze 70 ve své kategorii.

 slaměná překážka :-)

 finiš

V cíli sladkosti (esíčka, koka, derby, koláče, voda, musli tyčky - prostě paráda) a za žetonek pivo a buď těstovinový salát nebo guláš s chlebem. Dosud závod výborný. Pak mě trochu otrávilo skoro tříhodinové čekání na tombolu, protože ještě musely proběhnout dětské závody, celé vyhlášení, vyhlášení nejmladšího, nejstaršího, nej.... účastníka a pak teprve byla vyhlášena tombola. No samozřejmě, že jsem nic nevyhrál. :) Z pohledu organizátora to chápu. Taky bych nechtěl, aby mi lidi odjeli hned po závodě. Ale 3 hodiny jsou už docela dlouhá doba. Mohly by se třeba nevyhlašovat kategorie s méně než třemi závodníky (jako na některých bězích). Nebo kategorie jen s jedním závodníkem. To byl vše trochu urychlilo a zbylo by víc cen do tomboly. :-D

pohoda po závodě

Cesta zpátky do Liberce nebyla bez komplikací. Asi v půlce mi do pusy něco vletělo a než jsem to stačil vyplivnout, píchlo mě to zevnitř do rtu. Takže po chvíli jsem vypadal jako po jednostranném zásahu plastického chirurga. Než jsem dojel domů, tak to docela splasklo, ale pořád to je vidět a cítit.

Ještě, že nejsem alergik. :)

No a dal jsem se na dvacetidenní klikovací plán. Půlka je za mnou (2000 kliků) a druhá přede mnou. Vypadá to jako hodně, ale Míra Vostrý ze sedmistovek dělal jedno ráno 10x 100 kliků, takže jsem proti němu másloň. Nicméně, plán nese své ovoce.

Přestože jsem dělal všechny kliky oběma rukama, jako pravák mám prostě levou slabší a při pokusu o klik na ní jsem si málem rozbil brejle, tak jsem to raději vystřihl. :) A poznámka pro Luboše: Jo, to provedení je zatím hrozný, na těch videích to jde klukům líp. Všechno bude. :-)