pondělí 9. září 2013

Baroko půlmaratón

Po víkendu, kdy jsem v sobotu běžel stupňovanou dvacku a v neděli šel sprinttriatlon jsem byl docela na hadry. V pondělí jsem ještě dal krátký výklus a v úterý už jsem musel dát volno s dostatkem jídla a spánku. Ve středu to bylo lepší, ale pořád to nebylo ono a vzhledem k blížícímu se půlmaratónu v Plasích jsem po domluvě s trenérem běh z úterka o něco zkrátil a odběhl ho ve středu. Konec šel ztuha, ale šel. Poslední čtyřkilometrový úsek byl skoro do konce tempem 4:18, ale posledních 400 m jsem to vystupňoval a průměr vyskočil na 4:16.

Do závodu už jsem od té doby moc netrénoval. Ten samý večer jsem byl hrát badminton a to mě dodělalo. :) Naštěstí byl čtvrtek naplánován jako regenerační den, jenže bazén má odstávku a tím pádem padlo jak plavání, tak i sauna a masáž. Tak jsem se vysaunoval doma a plavání nahradil procházkou. V pátek jsem byl na houbách a bylo jich dost. Být tam brzy ráno, máme ještě víc. :) Odpoledne klasický rozklus před závodem, při kterém jsem zakopl o kolej a málem se natáhl. Nenatáhl, jen jsem si trochu odřel prsty na rukou a jak jsem to vybíral, bolel mě z toho pak nějaký hluboký sval (asi) v zadku. Večer do Prahy do azylového domu U Hanousků, kde jsem potkal naživo Velkého ó Běžícího stína. :-D Už se tam cítím jako doma. Tedy s tím rozdílem, že doma nemám tolik dobrot. :)

Baroko


V sobotu brzy ráno jsme se vydali vstříc krásám barokního kraje kolem městečka Plasy. Jde o poslední závod z trojky: Běh o Krušovický soudek, Žebrácká pětadvacítka a Baroko. Tedy ona to žádná oficiální trojice není, ale jsou to všechno závody v hezké krajině, nějakým tím kopcem a tedy závody, kde se můžu pokochat bez tlaku na osobák. :) V Plasích se běží desítka, půlmaratón a hlavně maraton. Bohužel mám letos vrchol sezóny v Drážďanech a nemůžu si dovolit vyčerpat se na krosovém maratonu a pak se z toho 14 dní dostávat. Původně jsem byl přihlášený jen na desítku, ale když jsem v propozicích četl o romantickém údolí řeky Střely a zjistil, že je startovné na desítku a půlmaratón stejné, bylo jasné, že se musím pokusit ukecat trenéra na půmaratón. :) Povedlo se a tak jsem v sobotu 7. září stál na startu spolu s dalšími stovkami závodníků. Půlmaratón nás běželo okolo tří set.

předstartovní meditace

Jelikož jsem byl oslaben oparem, který se mi udělal jako následek píchnutí hmyzem, začal jsem volně.:-D Tedy ne volně, ale tak nějak udržitelně, tj. kolem 4 minut na kilák. To mi vydrželo první kilometr a pak to pomalu kleslo někam k 4:15. Po odbočení do kopce na lesní cestu jsem se na hodinky radši už nedíval. Předbíhal mě jeden běžec za druhým. Celkem asi tak deset lidí. Když se to trochu narovnalo, seběhl jsem jich pár zase zpátky, ale ty další jsem naháněl půlku závodu. Tam někde jsem taky viděl u trati babku, ale nechal jsem ji tam. Iva Digi zase našla dva křemenáče. Prostě rostou.

start

první kopec za mnou

Předbíhal jsem naštěstí v sebězích a i na rovině. Sice ne moc, ale stačilo mi to. Kus před oddělením trati maratonu a půlky jsem doběhl borce v dresu ŠuTRI a zdálo se mi dvné, že by běžel půlmaratón. Pohledem na jeho číslo jsem zjistil, že opravdu běží celý maratón.

Měl jsem za to, že jsem tak v půlce pole běžců, protože po startu jich bylo dost přede mnou a ještě mě jich dost předběhlo v prvním kopci. Od zhruba půlky závodu se pořadí moc neměnilo. Stíhali mě bílý a modrý závodník. Do kopce se přiblížili, ale z kopce jsem se jim zase vzdálil. Já jsem zase dobíhal běžce přede mnou. Pomalu, ale jistě. Když jsem ho předběhl, otáčel jsem se, jestli se mě nechytl, ale nechytl. Předběhli ho i moji stíhači. Ve velké dálce přede mnou běžela dvojice modrý a červený. Ty jsem nečekal, že doběhnu. Ale pak jsem viděl, že se oddělili a modrý se začal přibližovat. Ale opravdu pomalinku. Za občerstvovačkou na cca 16. km byl dlouhý táhlý kopec a v něm mi začala stávkovat stehna. Byla taková slabá a neběželo mi to. Ale naštěstí se závodník za mnou nepřibližoval, tak se i to buď zdálo, nebo na tom byl podobně. Pak následoval dlouhý seběh po asfaltu a zase vběhnutí do lesa, kde se běželo strmou pěšinkou s kořeny. Tam už jsem měl modrého přede mnou na dosah. Jen mít stometrovou ruku. Doběhl jsem ho asi 3 kilometry před cílem.

Do posledního úseku jsem tedy vbíhal s ním a říkali jsme si, že je ta cesta delší, než když jsme tam závod začínali. Navrhl jsem mu, že si o rozdáme v cílové rovince, ale on tak posmutněle namítl, že asi odpadne dřív. Nakonec to bylo tak někde mezi. Doběhl 14 vteřin za mnou. Čas v cíli 1:34:47. To se mi líbilo. Na ty šílené kopce to bylo fajn. Až pak, když jsem se odprostřed nahoru hledal ve výsledcích, tak jsem se úplně lekl, že jsem jedenáctý. Fakt jsem netušil, že přede mnou je tak málo lidí. Říkal jsem si, že mají třeba nějaké problémy s časomírou a ještě přede mně někoho doplní. Ale nedoplnili. :-)) Stačilo to na 8. místo ze 76 v kategorii a 11. ze 307 závodníků celkově. Kompletní výsledky zde: http://www.sportovniservis.cz/baroko-maraton-2013

profil trati

 
Hladová Iva mi ujídá koláč.

Takže kromě  toho, že vyšlo ideálně počasí (v lese chládek a foukalo a ty úseky na slunci se daly přežít), potkal jsem tam snad všechny kamarády a známé běžce, co znám plus i ty další, co jsem neznal (třeba Lubošovu dceru Lenku, April a Niki), byla tam krásná trať a milí dobrovolníci, tak jsem si ještě odvezl hezké umístění. Prostě paráda. :) Taky jsem si popovídal s MaTym, i když mě pak někdo znejistěl tím, že jsou vlastně dva a já nevěděl, se kterým jsem mluvil. :-)

Cestou do sprch jsem zjistil, že je tam pěkné malé koupaliště a že jsem sie tam mohl zchladit nohy po závodě. Ale to už se mi pak nechtělo. A legrační bonbónek byla bezmasá varianta párku po doběhu. Byla to instantní ovesná kaše. Občas ji snídám a chutná mi, ale všichni se mi smáli. :) Cesta zpátky do Prahy se Slunéčkem, Honzou 12 a Stínem byla ve znamení dobré nálady. Honza byl na bedně a kluci už plánovali strategii na večerní Grand Prix.

Honza 12 a Běžící stín pár metrů před cílem

 naše banda


Za fotky moc děkuji Digimu.

17 komentářů:

  1. Babka u trati... to me dostalo. Dedek tam nebyl? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byl, ale ten sbíral houby opodál. :)

      Vymazat
  2. S tou trojkou si to vystihl fakt dobře všechny tři závody maj něco společněho o to víc mě mrzí že sem žebráka letos vynechal .:)
    Příšte na tebe dohlídnu aby si zase neprošvihl bednu :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Konečně mám taky svého pacera. :)

      Vymazat
  3. :).. S temi houbami.. i na maratonske trati bylo vsude kolem silene hub.. Obrovske bedly, hribky.. rikal jsem si, ze je to jednoduchy test.. Za nami totiz bezeli nejaci bezci z klubu letmych houbaru v Krci:).. rikal jsem si, ze se snadno da overit, jak jsou letmi:) a jaci jsou houbari.. jestli treba aspon ty nejvetsi seberou a odnesou na dalsi stanici..:)
    Myslim, ze uplne vsichni [nejen z nasi neustale se rozsirujici:) skupinky] si to hezky uzili.. nadherny pocasi, mila atmosfera, hezka trat.. proste pohodova sobota..
    MSF! Drzim palce na ty Drazdany... 12:)

    OdpovědětVymazat
  4. Svůj koláček jsem si rozšlápla a křemenáče tam nakonec zapomněla. Z toho je vidět, že jsem byla nejen hladová, ale taky hodně šikovná. Kdybys máknul ještě trochu víc, předběhl jsi mě na desítce - motivace pro příště! :)Iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já měl koláčky asi 3. :) Křemenáčů je škoda, byly fakt pěkný.

      Vymazat
  5. Tak teď vím, kdo mi snědl koláče :-)))) když jsem doběhl až 15min za tebou :-)) Instantní vločkovou kaši jím před závody také, ale z misky - na tom umělohmotném tácku opravdu vypadala, jako by ji už někdo použil :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já snědl koláče Jitce. Tobě ne. :)

      Vymazat
  6. Teď vím, že tam nějaký koláč byl! A že bylo nějaký jídlo, to mi došlo až doma, kdy jsem v igelitce našla stravenku... Asi bych měla začít dobíhat v menší mlze :-) A squadra azura za rok povinně na maraton, ať stihneme víc než jen "Ahoj!" a "Čau!" (gratulace k jedenáctýmu místu, dvojitá jednička je rozhodně víc než ta jednoduchá, osamělá... My co jsme vybojovali rovnou tři, víme, o čem mluvíme! ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co na to říct?

      Jitko, v cíli závodů bývá občerstvení.

      :D :D :D

      Vymazat
    2. Davide, na některé věci je lepší neříkat nic! ;-)

      Vymazat
    3. No jo, kdyby někdo nebyl lachtan a radši s náma popíjel pivo, všechno tohle mohl zjistit na místě :)

      Vymazat
  7. Tak ja jeste dodam, ze ty kremenace jsem nasla ja - videla jsem je z cesty a zaukolovala jsem Ivu, ktera se mi celejch 10 km motala pod nohama a vesele lelkovala, aby teda aspon udelala neco uzitecnyho a donesla do cile houby.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Do cíle donesla, ale domů ne. :)

      Vymazat
    2. Ivu nikdo nezaukoloval, aby donesla houby z cile domu. Jinak posloucha na slovo :)

      Vymazat
  8. Ahoj Davide, jo jo, my jsme dva:) a prý jsme si i dost podobní. Já jsem stál u trati (kde se křížila s cestou k startu/ cíli - prostě do zázemí závodu) a snažil se mohutně povzbuzovat:) Bráška zase prodával šátky a poletoval někde v místech kolem stanů a pódia. Ještě lepší poznávací znak - on je špinavý bloňďák, já mám vlasy tmavší:)
    Rád jsem Tě osobně poznal. Měj se fajn a ať se Ti daří - v běhu, triatlonu i v tom pouličním posilování (změny na těle jsou markantní:).
    Petr alias Maty starší:)

    OdpovědětVymazat