POP 2

A je to tu, reportáž z nejprestižnější běžecké akce mezi svátky. :-D

Přiznám se, že jsem měl strach. Bál jsem se, že to neuběhnu, protože jsem to moc uběhnout chtěl a bylo by mi líto, kdybych měl skončit třeba po 55 km. Po nedělním běhu, kde jsem na 23. km padal na hubu jsem usoudil, že bude lepší se přidat jen na konec a hospodu, ale do druhého dne mě to zase přešlo. Naštěstí. :-)

za Prokopákem

Tentokrát mě skleróza nešetřila. Zapomněl jsem si čelovku a Garmina (nabíjel se na poličce) a málem i rukavice. Tak jsem zaznamenával trasu aplikací RunKeeper, kterou jsem narychlo stáhl v autobuse cestou do Prahy. Oproti minulému ročníku (zápisek zde) byl start v areálu Hamru v Braníku, takže byla celá trasa o cca 4 km posunutá. Hned na začátku jsme nabrali zpoždění a tak jsme kvůli zachování časového harmonogramu neběželi na vyhlídku v Prokopáku a na několika místěch si to zkrátili. Prý. :) Už po seběhu z Cibulky jsme se poprvé rozdělili a druhá skupina se ztratila. Naše ne, my měli u sebe Honzovu navigaci. Honzu měla druhá skupina. :-)

 

hledá se druhý oddíl

Seběhli jsme se zase až nahoře na Ladronce. Společně jsme běželi do Hvězdy, kde na nás už čekalo trio Pulec, Tučňák a Péťa. Při průběhu Hvězdou jsme potkali Digiho, který byl oblečený tak, že vypadal jako černý přízrak s foťákem. Ale my ho stejně poznali, protože Iva by někoho cizího přece neobjímala. :-))

doběh do Hvězdy

přidává se Tučňák, Pulec a Péťa

seběh z Hvězdy

To už nás bylo kolem dvaceti. Po chvilce jsme byli na kraji Šárky, kde se Leona převlékla do reflexní vesty, aby ji nesrazila srnka. :-) Cesta šáreckým údolím probíhala poklidně, až na vyrušení spící policie, která za námi pak jela jako sběrný vůz.

 Šárka

kdesi mezi trasou Šutru a Vltavou

V tu dobu mě začaly bolet paty, ale říkal jsem si, že loni taky bolely a doběhl jsem. Takže jsem se soustředil na jídlo, které mělo být v hospodě před námi. Výběr nic moc, ale Magda našla v popelnici fialové jmelí a všechny nás ozdobila. :) Zase jsme si připomněli trasu šutru a následný pozvolný seběh k Vltavě byl jeden z mála pěkných terénních úseků trasy. Nejsem si úplně jistý posloupností popisu a fotek, ale snažím se. Jen prosím Buba, aby si příště změnil čas ve foťáku na aktuální. Ten letní mi v tom trochu dělá paseku. :) Zpátky k běhu - doběhli jsme k hospodě, kde byla po dlouhé době možnost něco zakoupit. Výběr nic moc, ale Cola v batůžku pro dobrý pocit nesměla chybět.

 ó, čokoláda

 

mňam :)

Kdybych tušil, že ty fialové třpytky budu mít všude... :)

Následoval monotónní úsek podél Vltavy. Zpestřil nám ho Evžen čekající s klackem v ruce. Prý to byla protipartyzánská puška. :) U řeky bylo trochu chladněji, ale moc nefoukalo a běželo se příjemně. U Stromovky si člověk zavzpomínal na maratony v ní proběhlé. Ale u stánku s občerstvením jsme se tentokrát nestavovali a běželi dál přes nový most do Tróji.

zase na asfaltu

nový most, v noci moc pěkný

Tady mi Honza trochu připomíná tučňáka. :)

Připomněli jsme si Koloběh a následoval nic moc úsek civilizací. Ale zase jsme doběhli k Lidlu, kde jsme si doplnili zásoby. Tedy nakonec jsme k němu doběhli, ale ta cesta k němu mi připadal šíleně dlouhá. Koupil jsem si 3 višňové taštičky, 4 malé banány, jedny sušenky, oříškovou tyčinku a malou vodu. Byl to skoro 44. kilometr a zásoby tam nakoupené mi stačily až do cíle. Dvě taštičky jsem snědl hned a zbytek si nesl dál. Podobné hodobožové hody měli skoro všichni. Nejhůř na tom byli ti, co běželi jen kousek a připojili se kousek před Lidlem. Příště musí běžet víc. :)

 dlouhá cesta k Lidlu

(fotil Bubo, já netušil, že už s námi Jitka běží :)

 

pravda, pravda

višňové taštičky :-D

ostatní se taky neošidili

Po kalorickém nášupu nám to běželo všem a ani mírný kopec nám nevadil. Ani jsem nepostřehl kde, ale někde u Lidlu se k nám přidala Jitka J. (Máma v běhu). Všiml jsem si jí po pár kilometrech. :-) Těšil jsem se na společný běh podél Hostivařské přehrady, ale musela se odpojit ještě před ní. Tam už se to loni chýlilo k závěru, ale letos nám zbývalo ještě asi 19 kilometrů. V této fázi už jsme byli hodně roztrhaní (a rozervaní :) a často nevěděli, kdo je před námi a kdo za námi.

Honza a Veverkové - přehrada Hostivař

Milíčovským lesem jsme jen prosvištěli a doběhli do Šeberova, kde se k nám měla připojit kamarádka Kačka se svým kamarádem. Ale protože jsem v tu chvíli sám nevěděl, kde to vlastně ten Šeberov je, jen jsem jí za Hostivařskou přehradou napsal, že máme zpoždění a doufal, že nás neminou. Bohužel minuli. Tohle domlouvání bylo náročné i proto, že člověk chvíli koukal do mobilu a ostatní byli hned v čudu.

Hrádek v Krčském lese

Setmělo se rychle (seběh z Hrádku).

Kolem 60. km jsem se s vidinou cíle zase docela rozběhl. To už nám zbývalo jen proběhnout Krčským lesem a podél jižní spojky do Braníku. V Krčáku jsme si vyběhli na Hrádek, protože bylo ještě dost světla a nebyli jsme na hadry. Seběh už byl za šera a dole šlo fotit už jen s bleskem. Honza s bratranci Veverkovými byl někde vzadu a po doběhu jsme se dověděli, že psychicky podporovali Dana a ještě k tomu se ztratili. Považte - ředitel akce a dva hlavní navigátoři ztraceni... :-). Nedošlo tedy na plánovaný zpěv partyzánských písní. Po doběhu jsem ale zjistil, že vytištěné texty se rozmočily a jako později narozený bych se moc nechytal. Možná začátek: "Skal a stepí, divočinou..."

Hamr

Do Braníku jsme doběhli pod vedením Stáni, která tudy jezdí na kole do práce. Ukecali jsme ji na hospodu, protože jinak bychom tam asi trochu bloudili. To už jsme byli jen v pěti a tak jsme i doběhli. Asi půl kilometru před cílem jsme narazili na Katku. Její parťák už to vzdal, protože si myslel, že si z něj dělala legraci a žádný oběh Prahy se nekoná. :-)

Po sprše a skvělém jídle mi bylo hej. Postupně doběhli všichni, kteří se dobrovolně neodpojili dříve a mohla se rozjet večerní část programu. Pití piva. :-D I přes pohodové tempo jsem trochu cítil únavu a tak jsem se rozhodl jet autobusem ve 21 h. z Černého mostu a tedy opustit rozjíždějící se zábavu po osmé hodině. V metru i bude jsem usínal a tak to bylo asi akorát. Asi bych ještě chvíli vydržel, ale pak bych musel jet ve 23 h. a v Liberci jít domů pěšky a to se mi moc nechtělo.

Počasí jsme měli perfektní. Mělo být zataženo, ale celé dopoledne bylo modro a až odpoledne se to zatáhlo. RunKeeper sežral cca 25% baterie z plného nabití v režimu Letadlo. To jsem nečekal. Předpokládal jsem, že ho po třeba 50 km budu muset vypnout, aby úplně nevycucal baterku. A nová kapsička na mobil na bederní pás se taky osvědčila. Takže sečteno a podtrženo, opět povedená parádní akce. Jo a nohy trochu cítím, ale jen svaly. Jinak dobrý.

trasa

Fotky moje, od Buba, Magdy a Digiho. Díky!