Týden 8. - 14. 12. - Besídky kam se podíváš.

Je to tak, s Vánoci přišel čas besídek a to může být někdy docela náročné. Tedy hlavně vstávání, nedejbože běh ráno po besídce. :) Naštěstí bylo po koloběhu a tedy lenošení povoleno. Trochu mě trochu nahlodávají Tučnáčiny pravidelné vzorné pozávodní výklusy, které mě straší na Garmin connectu, ale zatím odolávám. :) Do pátku jsem byl jen jednou cvičit a byl na jedné besídce, která vynikala řezaným pivem. :) Takhle hezky řezané jsem měl asi podruhé v životě. Kluci si dali maxi pizzu (i když to tak podle fotky nevypadá, měli ji dohromady) a Renča normální. Já se nacpal předtím ve vietnamském občerstvení pečenými rýžovými nudlemi se zeleninou, protože jinak bych si mohl dát maximálně nějaký salát za 169,- a to je poměr cena/výkon na houby.

maxi pizza

pivo :)

páteční oběd u mamky

No a v pátek byla běžecká besídka v Praze. Ještě před ní jsem byl u mamky na obědě a byla to delikatesa. Na tohle už jsem moc línej. :) Byly knedlíky plněné uzeným tofu s cibulkou a špenátem. Jen se moc nepovedla fotka. Besídka byla opět parádní akce se známými tvářemi. Probíralo se všechno možné, Koloběh (z asi 20 účastníků besídky jich dobrá polovina byla na Koloběhu) a taky akce Mordor (běh v okolí Jizerky, Smrku a rašelinišť) a mně v hlavě uzrála myšlenka ma sólo Mordor, nejlépe hned druhý den. Veverka sudetský stejně říkal, že tam sníh nebude, protože buď sněží a nemrzne a nebo mrzne a nesněží.

 Leouš má nové chytré hodinky. :-)

Tak jsem se vydal v sobotu dopoledne vlakem do Kořenova a cestou, kterou Pulec s Tučňákem dobře znají :) jsem začal stoupat nahoru směrem na Jizerku. Poprašek byl, ale dalo se bez namočení bot. Tady bych chtěl podotknout, že Pavel je v tom nevinně a že jen blázen běží v prosinci do Jizerek v silničních botách. :)

cesta z Kořenova

:-)

Čím jsem byl výš, tím více (překvapivě :-D) bylo sněhu a to pěkně mokrého. Takže ještě než jsem doběhl na rozcestí nad lávkou na Jizerou směřující do Polska, vymyslel jsem plán B - oběh Jizerky, Bukovec a někudy někam na vlak.

ještě ve skoro suchých botách

žlutá turistická značka vedoucí na Jizerku

Jizerka s ukousnutým Bukovcem

Jizerka z úbočí Bukovce

výhled z Bukovce :-D

Plán to byl dobrý. Jeho jedinou slabinou byly mokré boty ještě před Jizerkou. Takže hlavně se nezastavit. Ale stavěl jsem jen nahoře na Bukovci, kam vede docela hezká cesta. Hledal jsem tam kešku a zrovna, když jsem logoval, šla kolem velká turistická výprava a tak jsem předstíral neviditelnost, abych neprozradil kešku. :-)) Cesta z Bukovce dolů byla vražedná. Strmé schody pokryté mokrým ušlapaným sněhem. Z pod Bukovce na Jizerku jsem dočvachtal razdva a pak jsem to vzal po silničce dolů do Kořenova. Po chvíli jsem uviděl modrou značku směřující do dolesa. Na mobilu jsem zjistil, že vede pod přehradu Souš a pak do Desné a tak jsem se po ní vydal. Nejdřív to byla opravdu cesta, ale pak spíš potůček překrytý sněhem. Ze začátku jsem se snažil nenamočit nohy, ale pak jsem to vzdal. :)

modrá turistická značka

Dlouho jsem se nekoupal... :)

Po nějaké době jsem potkal rodinku na výletě a varoval jsem je, že ta cesta je hrozná. Ale to jsem nevěděl, co mají za sebou a co ještě čeká mě. :) Ještě trochu vody a sněhu a byl jsem na rozcestí, ze kterého vedla cestička pokrytá sněhem, ale bez vody. Ta se postupně proměnila v cestu bez sněhu a tak jsem si mohl naplno vychutnat údolí Černé Smědé. Cestou jsem potkal skupinku skautů, kteří se mnou předtím jeli vlakem. Hlavnou mi proběhlo, že kdybych tam někde sebou seknul, tak si můžou nacvičit první pomoc, popřípadě odnos raněného.:) Pak jsem uviděl lavičku a vybalil banán, pití a mobil, koukl na vlaky a po svačině jsem krásně stihl odjezd z Desné.

nahoře sníh, dole bez sněhu

Černá Smědá

věrný společník na stromě - pořád z něj mám velkou radost

V neděli jsem byl cvičit se Seberevoltou, tentokrát v tělocvičně v Hrádku nad Nisou. Tyhle společné tréninky jsou stejně nejlepší. Tabulečka zase Popelka, no. :)