Další dobrodružství v podzemí

Týden to byl pestrý. V úterý kešky s bráchou, ve čtvrtek ortoped a o víkendu Hrb. Začnu tím nepříjemným.

Rentgen kotníku byl v pořádku, takže to musí být měkké tkáně. Ještě mi to jednou opíchl (po dvou letech), ale objednal jsem se na konec srpna a jestli to nepřejde (spíše ne), čeká mě artroskopické čištění právě těch měkkých tkání. I při tom samotném opichu to tam uvnitř nebylo jako má být. Artroskopie není nic hrozného, ale budu pak chvíli běhat s berlemi.

Tak a teď ke keškování s bráchou. Vždycky, když přijede delší dobu s rodinou z Bruselu, tak si naplánujeme nějakou buď těžkou nebo jinak náročnou sérii keší. Tentokrát jsem začali keškou s názvem: "Tam, kde se ztrácí řeka." Jde o místo, kde se jeden z jizerských potůčků ztrácí v podzemí a s trochou opatrnosti, holinami a čelovkou se dá jeho tok dále sledovat. Trempové mu dali název Valhala. Na tom videu tam v podstatě jen vlezli a vylezli, ale dá se tam krásně dlouho bloudit. :-) Z jednoho veřejného zdroje se mi podařilo zjistit, kde asi tak dané místo leží, ale na místě jsme museli ještě dlouho dohledávat vlastní vstup. Ani potom to nebylo úplně snadné. Sem tam slepá ulička, ale hlavně tuny žuly nad hlavami a ne vždy dobrý pocit z těsných prostor. Někdy se šlo postavit, někdy to bylo plazení se zadkem ve vodě. Často vypadaly chodby slepě, aby se za rohem objevila další část chodby. Narazili jsme i na krásný vymletý hrnec, do kterého se vešel člověk. V podzemí jsme byli asi hodinu a byli jsme moc rádi, když jsme vylezli na povrch. Po této chuťovce jsme jeli na oběd a pak na další pěkná místa, ale tohle už ten den nic nepředčilo a jen tak nepředčí.

To není ono.

Tady někde už to musí být.

Jdu dolů (a za chvíli se vrátím pro holiny).

Ať to vypadá, jak chce, jen tam sedím v podřepu. :-)

podzemí s mojí nohou

kus bratra

 

Máme ji!

Konečně denní světlo.

Pokud jde o Hrb, dopadl skvěle. :) Zatím jen jedna reklamní fotka. :)